Kdo ohrožuje naši bezpečnost

Opravdovým nebezpečím pro naši republiku není ani Čína ani Korea ani Rusko, dokonce ani migrační krize.

Jsou jím lidé, kteří působí v naší domácí politice a hlava nehlava ženou naši zemí do pozice vazala určeného pro špinavou práci. Vazala, který slouží velkému bratrovi a to bez ohledu na zájem i na bezpečnost vlastní země i lidí.

Částečně jsou to tzv. „všehoštonti“, které známe z dob minulých. Jednou se objeví na pozici ředitele televize, podruhé v pozici důstojníka, který přísahal oddanost hned dvěma znepřáteleným stranám a pak se hlásí o funkce atd…

Prostě jsou to lidé bez jakékoli morálky a hrdosti, kteří ale budou a jsou všudypřítomní. Jsou v každé společnosti a zemi, bez ohledu na řád či letopočet. Jsou odhodláni sloužit komukoli výměnou za vlastní výhody.

Pak jsou ale lidé, kteří byli přímo vyškoleni v zahraničí a teď plní své poslání. Jejich úkolem je nepřipustit klid v naší zemi a především zpracovávat veřejné mínění v neprospěch kohokoli, kdo je označen. Jsou to lidé školeni pro diverzní práci. Mají kdykoli přístup do médií a v podstatě neomezené materiální i mediální možnosti. Jejich úkolem je jednak naši republiku definitivně rozeštvat s Ruskem a jinými nepohodlnými státy a jednak zajistit tok našich peněz do té velmoci, které zrovna slouží. (Dnes jde asi o dostavbu jaderných bloků.)

Tito lidé o sobě dali viditelně vědět během kolapsu p. prezidenta. Prezident Zeman je dnes jedinou pojistkou toho, aby v naší zemi nebyly umístěny jednotky cizí armády a zbytek průmyslu nebyl „převeden“ zahraničním vlastníkům. Naše republika by tak ztratila i zbytky suverenity.

Pokud by zde byla umístěna základna cizí armády, je v podstatě jisté, že například volby už by nikdy nepřinesly neočekávaný výsledek a tento stav by byl v podstatě nevratný.

Pokud by se podařilo této páté koloně odstranit prezidenta, nestálo by jim nic v cestě. Současná vláda je složena i z lidí, jejichž jedinou kvalifikací byla často systematicky budovaná nenávist k Andreji Babišovi.

Jen těžko lze doufat, že někteří z těchto politiků pochopí, o co všechno se dnes hraje a kam nás jimi zvolený diskurz může zavést.

Ministryně obrany navrhla, abychom poskytli Ukrajině jako „dar“ dělostřeleckou munici.

Jako dar bych si představoval spíše (skutečně) humanitární pomoc či vybavení sloužící civilistům, a ne munici k jejich zabíjení.

A i když tato munice, existuje-li vůbec, jistě nebude hrát rozhodující roli při možném konfliktu, je to ukázka vazalství naší vlády. Říká tím „my sice do věci nezasáhneme přímo, vždyť ani nevíme proč a jak, ale jsme připraveni alespoň trošku se vám zalíbit a zalichotit“ (bez ohledu na možné oběti, který tento „dar“ přinese civilnímu obyvatelstvu na Ukrajině i v Rusku).

A také bez ohledu na vlastní bezpečnost i ekonomický zájem našich lidí, kteří si nepřejí, abychom posílali zbraně kamkoli nám naznačí či nařídí.

Je jasné, že současní politici, kterým byla či bude jistě poskytnuta odpovídající péče a stipendia, se zasadí o to, abychom nemohli normalizovat vztahy s Ruskem a dalšími zeměmi.