Hledala jsem, kolik asi tak může stát přesunutí sochy v nadživotní velikosti, o vybudování památníku nového ani nemluvě, a přiznám se, že o tom nemám ani tu nejmenší představu. Jedno však vím s jistotou – ta částka, jakkoli astronomická může být, bude vždy menší, než na kolik přijde ješitnost malého bezvýznamného českého politika :-).
Jak píše Alva – „Že by TOPka vedena maršálem Kolářem nedokázala zvítězit nad sochou? :-)))“
Sochu maršála šoupne vítězný Kolář někam do muzea a nahradí ji památníkem osvobození Prahy na konci druhé světové války. To zní přijatelně, ale… už se taktně mlčí o dodatku – památník by měl zohlednit uprchlíky z Ruska, kteří získali československé občanství a po osvobození byli odvezeni do Gulagu.
V článku „Praha se osvobozuje od svého osvoboditele Koněva“ píše ansari75 (volně přeloženo):
Vyvážel snad Koněv osobně uprchlíky ze SSSR do Gulagu? Jak je spojen s těmito lidmi (bělogvardějci, trockisty), jejichž osud tak náhle znepokojuje pražskou veřejnost – natolik, že to převáží nad osvobozením města Rudou armádou? Znamená to, že morálka antirusismu by měla být následující: pokud maršál Koněv a Rudá armáda osvobodili Prahu od fašismu, pak lidé, kteří „unikli ze stalinistického režimu“ by byli žili klidně a spokojeně pod nacistickou okupací?
Možná se tedy tito lidé do Gulagu nedostali náhodou, ale jen kvůli spolupráci s nacismem?
***
Pro srovnání, takové zrcadlo nastavené české malosti a ubohosti:
Nemohu pochopit jednu věc – proč uprostřed všech těchto „slovanských bratrů“ se Hitlerova vlasti Rakousko nestydí ani za jméno Stalina, ani za monumentální citát, zdobící hlavní náměstí Vídně?
Pamětní deska Josefa Stalina ve Vídni byla odhalena 21. prosince 1949 u příležitosti jeho 70. narozenin. Během lidového povstání v Maďarsku v roce 1956 byla polita na protest barvou, ale byla opravena vídeňskou městskou správou. Dokonce ani žádost Nikity Chruščovova o odstranění tohoto památníku nebyla vyslyšena. Dalším sovětským politikem, který se v této věci obrátil na město Vídně, byl v roce 1991 tehdejší ministr zahraničí Eduard Ševarnadze v dopise Leopoldu Gratzovi .
Přesto byla pamětní deska Stalinovi ve Vídni zachována. Její odstranění je odmítnuto na základě rakouské státní smlouvy, která zavazuje republiku k ochraně a údržbě sovětských památek. (podle Wikipedie)
Převzato z ostrova Janiky
No, něco z mého mládí. Kousek nad sochou byla v padesátých a šedesátých letech prodejna drogerie a barev a laků, ktero vedl (někdy i velel sám sobě) rus, dle mých rodičů bývalý bělokvardějec. Takový starší příjemný pán. Asi na něj zapoměli či co. Kupovali jsme u něj různé prostředky pro pohon raket, kterí jsme poté odpalovali na možných i nemožných místech. Občas to i trochu zabolelo. No jo, to víte, Gagarin a Sputnik, že.