Kouzelný outsider

 

Výstava se koná ve dnech 27. 5. 2015 – 28. 6. 2015 v souboru staveb lidové architektury (Hanácké skanzen) v Příkazech.

Pozvánka Pavla Konečného:

Stvořitel soukromé přírody, něžný dřevorubec, básník nezávislý na líbivé kráse, kouzelný outsider, křehký provokatér, usměvavý ironik. Těmito atributy by se dal charakterizovat dosud dobře utajený osobitý dvaasedmdesátiletý tvůrce ze zapadlé severomoravské vísky Supíkovice. A bylo by jistě možné najít další výstižné přívlastky, ale stejně bychom v úplnosti nepostihli jeho podivuhodně košatou šíři zájmů a kreativních dovedností. Podstatná část z nich míří do oblasti vizuální tvorby. Již desítky roků se intenzívně věnuje kresbě, malbě, skládání originálních asambláží, sochaření a dalším výtvarným technikám, i když v této oblasti neprošel školením nebo snad možná právě proto. Nejrazantněji pak z množiny jeho výtvorů vystupují svérázné barevně, řezbářsky a sochařsky pojednané „nálezy“ samorostů, pařezů, kořenů a chaotických srostlic větvoví stromů, z nichž vytrvale vytváří komorní (jak sám říká „ pokojové skulpturky“) i značně rozměrné expresivní objekty plné původní imaginace i kouzla nechtěného nebo záměrného humoru, včetně náročně komponovaných instalací. V dialogu, tvůrčím zápase se stromem a jeho částmi nakonec nevítězí, ale naopak pouze citlivě umocňuje svým vnímavým zrakem spatřené a dotvořené výtvarné kvality dřeva o lidský rozměr, koloristické vyznění i haptickou vyzývavost. Především různými barevnými kombinacemi signální polychromie znejasňuje a ozvláštňuje výsledný objekt, u něhož si tak nejsme úplně jisti, zda je výtvorem přírody či lidské fantazie, magickým předmětem určeným k neznámým rituálům nebo snad dokonce uměním.

Jan Kadubec tak trochu „klame tělem“, hraje si, ale nepřetváří se, nespekuluje. Za vizáží skromného, prostého, nenápadného a „obyčejného“ vesničana se skrývá přemýšlivý, samostatně, ostře a kriticky myslící svébytný tvůrce, znalý dobře dějin vývoje umění i peripetií historie civilizace. To mu však vůbec nebrání, aby zůstal autentickým a nepodbízivým hledačem původní, křehké i divoké poezie života. Tato ulpívavá potřeba vysvětlovat, vyjadřovat se, komentovat události a podoby bláznivého světa lidí se mu stala nutností a to bez ohledu na nepochopení či nezájem nejbližšího okolí. Riskantně se pouští do nových autorských dobrodružství, aby uspokojil především svůj vnitřní model touhy, tak trochu pábitelský, vitální proud neodbytných obrazivých představ a snů. To jej zcela nepochybně přibližuje ke světu tvůrců art brut, marginálních autorů nové invence, kteří se nedají odradit nezájmem druhých a jistou vyčleněností od hlavního smyslu jejich života: tvoření v krásném.

Celé jedné velké skupině dřevěných soch dal pojmenování po andělech. Tyto mírně provokativní názvy samy o sobě dávají tušit něco o povaze a podtextu Kadubcova myšlení a inspirace: Anděl ve stavu zrození, Anděl regulovčík, Anděl jménem Kruvim, Anděl s tisícem zelených očí, Anděl zakrývající si loktem oči, Anděl apokalypsy. Cítíme v nich napětí, kontrast mezi sakrálním a světským, jemně ironizující pohled na mystiku a metafyziku, obecně potom na přetvářku a pokrytectví, provázející lidské společenství odedávna. Nejen v sochařské, ale též v malířské, grafické a další tvorbě nezakrývá důvěrnou znalost um ěleckých směrů i jednotlivých osobností. Jakoby si však chtěl po svém neskromně projít různými etapami vývoje umění, před nimiž nemá pražádného respektu, nýbrž je chápe jako motivaci a silnou výzvu pro své vlastní tvůrčí schopnosti a snažení.

Kdyby byl pan Kadubec andělem, určitě by si ponechal své vlastní jméno a byl by tak dozajista andělem všedního dne, který radí žít lidem s nadhledem a porozuměním pro ostatní a drží ochrannou ruku nad jejich smyslem pro cit, humor a pro nadsázku. Zatím však dosud zcela neandělsky zuřivě tesá do dřeva, maluje, kreslí a také píše knihy. Vlastně to vyjde nastejno.

Báseň Karla Hoffa napsaná u příležitosti výstavy:

Kadubec si vyřezává
sochu anděla

Řekly mi to hvězdy
a přitiskly si sukně
výmluvným gestem

I dolní kos ve vinohradu –
vlášek – to na mě hulákal

A hornímu burgunďanovi
jsem nestál
ani za výsměch

Kadubcovi vadil anděl
v kuchyni

A tak se anděl usmívá
v dešti pleskavém
a krásní mrazem puklinami
a zpívá s větrem táhlé
a má návštěvy nevídané

A ty mě přepadají
jakoby náhodou

A tváří se jako ti kosi
a jako ty hvězdy
a informují ledaledle

Kadubec má anděla
zase v kuchyni

Protože je smutný

A potom letí anděl
zpátky na dvůr

Protože jsou oba veselí
Kadubec mluví
s andělem
a já mám měsíčně
osm tisíc

Do prdele
Já se mám

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
5 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
ray
ray
2. 6. 2015 15:01

Vidím, že ve výtvarném umění je pan Kadubec přecijen jiná třída než v psaní fejetonů.

Georgius z Raduně
Georgius z Raduně
2. 6. 2015 21:15

Ostatně soudím, že pana Kadubce je nejdříve třeba osobně poznat a teprve potom lze chápat jeho texty, aniž by byl jejich autor považován za neumětela. U provokativních tvůrců, plných nadsázky a ironie, to bývá docela obvyklé.

ray
ray
2. 6. 2015 21:59

Myslím, že jeho texty chápu. Místy možná originální a vtipné, ale bohužel plné demagogie ve všech jejích podobách.

mirror
mirror
2. 6. 2015 22:19

ray napsal
ale bohužel plné demagogie ve všech jejích podobách.

Ray, bratře katolický, nesnažte se proboha nic chápat. Nemáte na to. Raději se pomodlete za uprchlíky, kteří se do Evropy valí z Afriky. Biskup Malý už chystá slámu na podlahu, aby přijal hladové africké muže. Následujte ho!

Georgius z Raduně
Georgius z Raduně
2. 6. 2015 22:21

ray napsal

Myslím, že jeho texty chápu. Místy možná originální a vtipné, ale bohužel plné demagogie ve všech jejích podobách.

Nenacházím u pana Kadubce ani o chlup víc demagogie, než v každodenních sdělení našich „masových“ oblbovadel, na něž on rád reaguje obdobně debilně. Jenže u něj to – pro mne z neznámých důvodů – spoustě lidí vadí.