Kriterium voleb aneb Neodstranitelný rozpor demokracie a kapitalismu

Každý národ má své vlastence i kolaboranty s cizí mocí. Má v sobě jak charakterní, tak i bezcharakterní osoby. Lidi, jejichž životní filosofií je empatie, mírumilovnost a snášenlivost, i ty, pro něž je smyslem života jen věčná a sebeužírající závist, bezohlednost, chamtivost a pragmatismus bez soucitu k druhým.

Každý národ má v sobě také lidi v IQ procentu podle Gaussova rozdělení, i lidi s různě naladěným temperamentem všech čtyř základních druhů. A přesto se nám zdá přirozené, že na mnoha místech světa spolu přesto docela klidně žijí různé povahy od rozvážných kliďasů až po vznětlivé choleriky – pokud se vzájemně snášejí, protože to tak sami ze své vůle chtěli.

Jenže ve věcech veřejných – čili v politice vůdců – není důležitá jen formální vzdělanost člověka a od jeho předků zděděný temperament. Pro společnost je tu daleko důležitější jeho elementární schopnost řízení, čili přirozená inteligence a ta vlastnost na něm nejcennější – jeho charakter. A charakterový chleba, ten se vždy láme jen v konfliktech a v krizích, nikoliv v pohodě teplíčka a v dostatku všeho.

A kde je kritérium politicko-sociální kvality společnosti? Je v denodenní sociální spravedlnosti mezi všemi, ve spravedlnosti, která tam buď existuje anebo tam není. A když není, pak stačí už jen ukázat prstem na ty, kteří za to mohou, protože dosud něco mohli řídit, ale špatně řídili a někde dokonce i líně a nepoctivě vládli s jim svěřenými pravomocemi, přičemž evidentně rozhodovali nespravedlivě a často zcela zištně.

Demokracii nám tu totiž nevytvoří stokrát celebritami opakovaný název z nějakých mediálních tlampačů. Demokracii vytvoří jen denní realita života nás všech. A jak? Jednoduše: Opravdová demokracie ty nekvalitní vůdce eliminuje volbami, zatím co ta nedemokratická elitokracie naopak usiluje o revizi režimu vytvořením veřejných funkcí a pravomocí bez mandátu voleb.

Stačí proto jen sledovat, kdo ty výsledky voleb pod falešnou záminkou porušování nějakých účelově vymyšlených „práv a svobod“ zpochybňuje, ačkoliv právě ten výsledek voleb by tu vždy měl být tím prvním a nejvyšším zákonem, dokonce i zákonem nad Ústavou. Proč? Inu proto, že jen a pouze výsledek svobodných voleb v prostředí přímé demokracie dává vůdcům národů to pověření nejvyšší – jejich mandát.

A vida: Mandát z voleb například nemají majitelé a redaktoři médií, a přesto se snaží občanstvem manipulovat a výchovně ho řídit. Mandát voleb nemají ani celebrity, ani samozvaní cenzoři a ziskově neziskoví aktivisté – a přesto se tu také snaží naši společnost jen podle svých představ ovládat. Mandát z voleb nemají ani exekutoři či úředníci a soudci – a přesto chtějí často ve zřejmé vlastní libovůli o svých i našich osudech rozhodovat.

Kde tedy je to čertovo kopýtko motivace některých lidí ke špatným činům a někdy i ke zločinům? Je to touha po dvou fenoménech: Po moci a po majetku, který může být a také je – zdrojem renty nebo zisku. Proč? Protože čím větší majetek tzv. zdrojů zisku někdo má, tím větší moc mu ten majetek svou existencí vygeneruje. Jak? On si totiž koupí ty, kteří pro něj násilím prosadí, co on chce. Nojo ale, vždyť to je přece to nejzákladnější dogma kapitalismu, jako když ho vyšije? Tak co s tím?

Inu, je třeba přijmout kritérium voleb jako jediný základ demokracie. Uvědomit si protiklad demokracie a logický nonsens účelově vymyšlených dogmat některých tzv. práv a svobod v kapitalismu, když ony zároveň omezují práva a svobody lidí druhých. Takže je tu kardinální otázka: Vznikla snad dogmata tzv. tržní ekonomiky kapitalismu nějakými přímými a všeobecnými volbami, anebo si ta dogmata někdo účelově vymyslel a pak je jen silově ustanovil a vyhlásil za „práva přirozená“?

Kdypak asi ti sociální inženýři tohoto takzvaného tržního systému už konečně přiznají ten neodstranitelný rozpor kapitalismu a demokracie? Fakt, že moc v tomto systému není generována vůlí lidu ve volbách, ale penězi těch, kteří si mohou zaplatit média, prodejné filmové herce, marketingové spindoktory a demonstrující aktivisty na ulicích? (O životně nezkušených a ideologicky zblblých studentech „tlamocvičných“ škol už vůbec nemluvě).

Kdy už oni konečně přiznají fakt, že lichva a úrok není „od Boha přirozené právo“ na bezpracný zisk, ale jen a jen účelový výmysl těch, kteří zrovna právě tehdy v rukách drželi silovou moc a mohli to proto takhle těm ostatním nařídit? Kdy přiznají to vrtění psem, že i ta už tolikrát omílaná korupce přece není nic jiného než jen speciální forma tržního chování?

Tak vidíš, vážený čtenáři, jaké to všechno je. No a teď včíl mudruj, co s tím, když právě kritérium voleb vždy bylo a i dnes je zdrojem základního protikladu dnešní demokracie a dogmat tzv. práv a svobod člověka v kapitalismu.

Že by řešením byla cenzura, zrušení demokracie a zákaz všeobecných voleb? Komu ale potom ta totalita bez zodpovědnosti vůdců za stát a za stav spravedlnosti života občanů začne vadit, když nevolené elity bez mandátu s ní určitě spokojeny budou?