Krutá a zbytečná chudoba: Dodatek o novele insolvenčního zákona

Tak tak. Doplním článek Krutá a zbytečná chudoba napsaný Tribunem 22. 2. 2018.

Téma je složité a má vícero rovin. Jelikož jsem profesně přímo u důsledků této mizérie, tak mohu posuzovat, co se děje a dále bude s mírou vyšší pravděpodobnosti dít.

Ano, je pravda, že si naše servisní elita začíná uvědomovat, že tito předlužení hlupáci, a je jich k jednomu milionu, sice už nemají svůj život do jeho konce pod žádnou kontrolou a jsou fakticky moderními otroky nebo po indicku „nedotknutelnými“. To by jim ani tak nevadilo, právě naopak, ale mocipáni větří problém – ti páriové sice mají holé zadky, ale stále mohou svůj volební hlas hodit těm špatným hochům, kteří kurví tu naši správnou demokracii (okamurovci a jim podobní). Jsou tedy nervózní a nevědí, co s tím, protože se to skutečně děje.

Takže si vymysleli další zajímavý kšeft (jinými slovy další variace dobývání renty). Takže si řekli: „Pojďme, vytvořme něco, jak tyto odepsané hlupáky dále „zhodnocovat“. Stejně nám už víc vydělat nedají, jen na nich proděláváme v podobě výdajů na jejich sociální dávky, na jejich bydlení či zdravotní výdaje (stále na to ještě bohužel mají právo).“

Tož se dohodli, jak na to, a vymysleli perfektní kšeft – novelu insolvenčního zákona. (Kdo se neorientujete, tak si ji podrobně prostudujte ZDE.) A s bonusem navíc, určitě nám u voleb za toto naše dobro hodí ten správný hlas. Jelikož z tohoto milionu vyloučených hlupáků chudáků není žádného užitku, nalákejme je na udičku, že jim to teda promineme a dáme další šanci. Sice porušíme kánon, že „dluhy se mají platit“, ale ukážeme, jak jsme lidští a projevíme tak naše dobrodiní.

Pokusím se v kostce popsat ten jejich perfektní tunel. Ti naši hlupáci chudáci dostanou šanci vykoupit se, když budou 7 let poctivě žít, nebudou parazitovat na úkor nás všech, najdou si konečně práci, budou makat za svou minimální mzdu a taky si nebudou brát další půjčky. Pokud to pro ně bude jóó těžké, zákon jim umožní ještě až o 1,5 roku si to utrpení prodloužit. Má to ale jednu malučkou povinnost. Musí platit daň za svého „otrokáře“, a to ročně 13 000 Kč insolvenčnímu správci po celou dobu své „převýchovy“. Nyní je tento systém insolvence limitovaný, protože kdo se chce zbavit celoživotního cejchu exekucí, musí splatit minimálně 30 % svých dluhů, což tento náš milion otroků nemůže.

V následujících letech se stanou nadějí našich hlupáků chudáků insolvenční správci. Zjistěte si, kdo to vlastně je. Jsou to opět právníci, notáři a SOUDNÍ EXEKUTOŘI, tedy opět velmi empatičtí milí lidé se sociální inteligencí nemyslící na na nic jiného než na ty nejubožejší. Budou na naše chudáky dohlížet, informovat insolvenční soudy, jak se jim to daří či nedaří a každý rok dobývat svou rentu, svých ubohých 13 000 Kč. Nyní jde ročně do insolvence cca 30 000 lidí. Když se zadaří, každý rok se tyto počty budou zvedat dokonalou masírkou v médiích, jak tito chudáci mají druhou šanci a musí splatit jen zlomek svých dluhů, dostaneme se na počty 50 až 70 tisíc předlužených lidí, kteří do toho půjdou s nadějí, že se svých celoživotních dluhů a exekutorů za dveřmi zbaví, když vydrží těch 7 či spíše 8,5 let.

A teď to jádro pudla. Dokážu si představit, že chudák dostane jakousi šanci a insolvenční správce jej nechá podusit (rozuměj vytěžit jej) 4, 5 nebo 6 let a pak „sorryjako“ hodí kostkou a jako ve hře „Člověče, nezlob se“ oddlužení ukončí, napíše zprávu soudu, že mu dal šanci, ale on „neprojevil poctivý záměr“, a proto bohužel jeho insolvence končí a ztracený čas 4, 5 nebo 6 let se maže. A chudák v oddlužení se vrací do role dlužníka a všechny dluhy se mu opět počítají (dokonalá parodie na film Na hromnice o den více). Určení, zda chudák plní či neplní skutečný zájem splatit maximum svých dluhů, je velmi vágní. Opět obrovská moc v rukou určité deprivantské skupiny. Tady jde ale hlavně prachy, moc prachů. Jde o roční rentu pro insolvenčního správce ve výši 13 000 Kč z jedné hlavy. Celkem je nyní cca 500 insolvenčních správců, a pokud ročně půjde do tohoto letadla 60 000 chudáků, tak se jedná o kšeft za 780 milionů Kč.

Přepočteno a zprůměrováno připadá na 1 správce 120 chudáků za 1 rok, kteří mu hodí ročně celkem 1,5 milionu Kč. A další rok další duše. Docela slušné rito, když nějaká asistentka napíše čtyřikrát do roka zprávu soudu, jak se chudák snaží. A to nepočítám zákonem stanovený poplatek za vstup do insolvenčního řízení ve výši 4000 Kč bez DPH na hlavu, přitom již dnes dokáží tento zákon obejít, protože za to ani pero do ruky nevezmou a tak už tento zákon obcházejí tím, že chudák, co chce insolvenci, zaplatí oficiálně těch 4000 Kč a vedle toho za různé služby dalších 10 000 Kč. Což je dalších 900 milionů Kč jako bonus ročně od 60 000 chudáků se zájmem zbavit se svého stigmatu dlužníka do konce života.

Co vlastně musí chudák během 7 let dodržet? Je de facto pod DOHLEDEM. Musí pracovat, pokud práci ztratí, má 3 měsíce na to, aby opět začal makat (když ne, tak končí), když se přestěhuje, musí hlásit veškeré rozhodné změny, např. změnit adresu trvalého pobytu, nesmí mít práci na černo, nesmí mít žádné půjčky, ale hlavně má svatou „povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat“. Za tuto krásnou větu pak může insolvenční správce schovat tolik důvodů, proč nakonec chudák neobstál.

A jak se insolvenční správce může pojistit, že mu dal šanci a přesto to bohužel k ničemu nevedlo? Zákon mu umožňuje nařídit chudákovi využít sociálního poradenství od sociálních pracovníků, a to ročně cca 14 hodin. Co asi tak sociální pracovník zmůže během 14 hodin v jednom roce udělat s tímto chudákem? Mávne kouzelným proutkem a zařídí, aby sociálně vyloučený chodil do práce, nepracoval na černo, nebral si další půjčky celých 7 let? Já jsem realistou, protože je to moje profese, takže vím, jak je náročné něco malého pozitivního změnit u těchto lidí. Takže se to nakonec nepodaří, insolvenční správce bohužel se smutným výrazem udělá tu bolestivou, ale spravedlivou věc: Nahlásí insolvenčnímu soudu, že tento hlupák dostal šanci, dokonce ho měl umravnit sociální pracovník, ale dostatečně toto všechno nevyužil a jde v naší hře „Člověče, nezlob se“, samozřejmě naprosto spravedlivě, na začátek hrací plochy. A tak se budou tito ubožáci vracet cyklicky zpátky do náruče exekučních řízení a věřitelů. Ale nám (insolvenční mafii) to nevadí, peníze se točí a renta-kára jede dál. Mám neblahý pocit, že za 5-8 let uslyšíme nejen o exekutorské mafii, ale také o mafii insolvenčních správců.

Ironií osudu je to, že pokud touto torturou chudák bez velké šance dosažení cíle přece jenom projde, jak vypadá jeho vysněný cíl? Opět žít kulturu chudoby, pod tlakem reklamy na půjčky, živoření na sociálním dně, s očekáváním dalších exekutorů… Bezútěšné, ale dokonalé. Až do 20. století se tito outsideři vykořisťovali, nyní se kasírují i bez těch továren. Toto je ten stálý přesun peněz od chudých k bohatým, i když už ve skutečnosti nic nevlastní až do konce svých zpropadených životů.

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře