Krutá a zbytečná chudoba

Česká republika, Evropa, nejbohatší region světa na počátku 21. století. A přesto jsou zde ke slyšení příběhy, jako ty z reportáže o lidech žijících pod hranicí chudoby, kterou zveřejnil server SeznamZprávy.cz. I kdyby ty tři příběhy byly všecky, které by ke slyšení byly, je to o tři víc, než je nezbytně nutné a slušné. Ale ony nejsou, to jen tito lidé a jejich trápení nikoho nezajímají, protože kazí povinný narativ o dobrém demokratickém dnes a zlém totalitním kdysi. Chudáci, socky, lidé, které nikdo nechce vidět a nikomu na nich nezáleží, protože to jediné, na čem záleží – přesněji má záležet – je, že už nejsou u moci komunisti. Nejsou. Zato jsou tu místo nich podmínky, které je k moci vynesly, abych parafrázoval spisovatele Vaculíka.

Někdo – a vsadím klidně svoje poslední boty, že mezi takovými bude spousta těch, kteří sami sebe prohlašují za slušné, vzdělané a inteligentní – bude určitě ukázané živoření kvitovat s povděkem, protože na chudé musí být přísnost, dluhy se mají platit a chudoba je jen spravedlivý trest za nemravný život a hloupá rozhodnutí. Společným jmenovatelem vší té bídy jsou totiž půjčky, dluhy a exekuce. Ovšem co je hloupého či nemravného na tom, že někdo onemocní? Co je hloupého a nemravného na tom, že někdo chce bydlet, že chce ochránit svoje děti před posměchem a vylučováním jenom proto, že nemají mobilní telefon? To není jeho chyba, že ho koupí, to je chyba společnosti, která ho vyžaduje a jeho nevlastnictví sociálně trestá.

Když někoho zavraždíte, zavřou vás do vězení. Nezničí vás, jenom vás zavřou. A možná vás časem podmínečně předčasně propustí za dobré chování. A zavřou jenom vás, ne vaše děti. A celou dobu, co budete zavřený, budeme pořád mít svá lidská práva a lidskou důstojnost a budete se moci dovolávat jejich ochrany. Ale když šlápnete vedle, uděláte chybu, hloupě si půjčíte, nebo jen onemocníte či narazíte na neseriózního podnikatele, který vám nevyplatí mzdu, a spadnete do exekucí, tak vás exekutor zničí. Do konce života se z dluhů nevyhrabete a „spravedlnost“, která dopadla na vás, dopadne stejně nemilosrdně i na vaše děti. Chudoba plodí chudobu, jak vysvětluje Daniel Prokop zhruba od 18. minuty. A vaše lidská důstojnost? Systém vás donutí nepracovat (protože když budete pracovat, budete živořit ještě víc) a část sociálních dávek – protože pro vás jako pro chudého platí presumpce viny, že peníze propijete, prokouříte a prohrajete – dostanete vyplaceno ve stravenkách. Když pak jdete na nákup, všichni vidí, že jste „socka“ a začnou se vás štítit, odtáhnou se od vás a vaše už tak těžká cesta zpět ze dna se ještě ztíží až k nemožnosti.

Ale hlavně, že už nejsou u moci komunisti. Proč by mělo záležet na lidech, když může záležet na ideálech? A to další poselství té reportáže, stejně nenápadné, jako zrůdné. Zhruba v polovině totiž přijde řeč na to, že s rostoucí mírou chudoby klesá podpora demokratického konsensu. Jinými slovy – která ovšem nikdo v reportáži nevyřkne – lidé odmítají podporovat systém, se kterým nemají dobrou zkušenost, který jim nic nedává, jen bere, a na jehož – z pohledu jejich životní zkušenosti fiktivních – výhodách nemají sebemenší podíl. A já se trochu bojím, jestli právě jen toto není ten důvod, proč se o problémech spojených s chudobou a exekucemi začíná v poslední době víc mluvit? Totiž starost ne o lidi, ale o systém. Ale kdyby jim to mělo pomoci, byť jako vedlejší efekt, proč ne? Jenže je tu ještě ta možnost, že to někdo „vyřeší“ tím, že zavedete majetkový census a sebere chudým volební právo. Pak už ovšem nebudeme mít ani demokracii, ani sociální spravedlnost (ne, že bychom ji kdy měli kdovíjakou).

Nu což, problém bychom měli – a buďme za to rádi, ještě před pár lety tento problém „neexistoval“ (a jenom proto je teď mnohem větší, než kdy musel být) – teď ještě nějaké to řešení. Nemuselo by to být zase tak těžké, nejsme první země v Evropě, která podobný problém řeší (jsme ale asi jediná, která ho vyřešit, zdá se, nechce). Jen upozorňují, že tento typ problémů žádné liberální tržně konformní řešení nemá, přinejmenším žádné takové, které by se nedotklo majetku a privilegií lichvářů a exekutorů. Pro začátek bychom si měli však měli ujasnit alespoň to, jestli všechny ty řeči o lidských právech a humanitě, které tu posledních třicet let vedeme, bereme alespoň trochu vážně, a nebo jestli jsou to jenom kecy. Podle této reportáže, ale nejenom já, soudím, že spíš ty kecy.

Převzato z blogu Tribun

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
8 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Alena
Alena
22. 2. 2018 5:36

Jasně, že se o tom začíná mluvit. Lidi, kteří jsou v exekuci, pracují na černo a stát přichází o peníze z sociálního pojištění, zdravotního pojištění a záloh na daň ze závislé činnosti. Svým způsobem je bezdomovec svobodný a nezávislý člověk, nespoutaný se systémem. Mocenskému systému nevadí exekuční mafie, vadí mu právě to, že lidi přestávají být pod jeho kontrolou a že stát přichází o peníze. Ještěže supermarkety o peníze nepřicházejí, aspoň jsou zde potravinové lístky. Pokud by se bezdomovectví jako životní styl vylepšilo tím způsobem, že by se vytvořila oficiální instituce- neziskovka, a vznikla by obrovská masa lidí nezávislá na… Číst vice »

Amenre
Amenre
22. 2. 2018 6:51

Začátkem měsíce byl v DVTV Martin Buchtík z agentury Median, který řekl, že když nemáte na nové kalhoty a úspory víc jak 10 tisíc, výhody demokracie neřešíte. Což je jinými slovy řečeno to samé, co napsal Tribun. Dnešní režim je na světě právě jen díky kecům o lidských právech, humanitě, lásce a pravdě. Nikdo je nikdy nebral vážně a to ani současný největší český lidskoprávní bojovník Miroslav K., který rád každoročně mává tibetskou vlajkou a každodenně nadává na Rusko. On je krásnou ukázkou, co naše pravdoláskařské bojovníky nejvíce trápí – že někdo jiný ubližuje někomu jinému ( Čína Tibetu, Palestinci… Číst vice »

peter.
22. 2. 2018 6:53

Amenre napsal Začátkem měsíce byl v DVTV Martin Buchtík z agentury Median, který řekl, že když nemáte na nové kalhoty a úspory víc jak 10 tisíc, výhody demokracie neřešíte. Což je jinými slovy řečeno to samé, co napsal Tribun. Dnešní režim je na světě právě jen díky kecům o lidských právech, humanitě, lásce a pravdě. Nikdo je nikdy nebral vážně a to ani současný největší český lidskoprávní bojovník Miroslav K., který rád každoročně mává tibetskou vlajkou a každodenně nadává na Rusko. On je krásnou ukázkou, co naše pravdoláskařské bojovníky nejvíce trápí – že někdo jiný ubližuje někomu jinému ( Čína… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
22. 2. 2018 8:26

Amenre napsal Začátkem měsíce byl v DVTV Martin Buchtík z agentury Median, který řekl, že když nemáte na nové kalhoty a úspory víc jak 10 tisíc, výhody demokracie neřešíte. Což je jinými slovy řečeno to samé, co napsal Tribun. Dnešní režim je na světě právě jen díky kecům o lidských právech, humanitě, lásce a pravdě. Nikdo je nikdy nebral vážně a to ani současný největší český lidskoprávní bojovník Miroslav K., který rád každoročně mává tibetskou vlajkou a každodenně nadává na Rusko. On je krásnou ukázkou, co naše pravdoláskařské bojovníky nejvíce trápí – že někdo jiný ubližuje někomu jinému ( Čína… Číst vice »

Bety
Bety
22. 2. 2018 11:46

Nedávno jsem zahlédla úvod do šou Jana Krause. Chvíli jsem poslouchala, protože mluvil o počtu exekucí u nás. Ovšem jeho závěr vyzněl v tom smyslu, že je neuvěřitelné, kolik u nás žije pitomců. A vlastně tím všem sdělil, že není třeba na tyto pitomce brát ohled, protože za jejich situaci může jejich vlastní pitomost. Není to podle něj tedy chyba systému, není to chyba přečetných vtíravých televizních reklam na okamžité půjčky které vám říkají jak vytlouci klín klínem, které vás přesvědčují, že s půjčkou na cokoli bude váš život šťastný a veselý, že není třeba myslet na to, že než… Číst vice »

Sofie
Sofie
23. 2. 2018 13:10

Žijeme ve světě okoralých srdcí… Napíši Vám obyčejný příběh ze života, který se odehrál v jednom malém městě na Vysočině. Ve městě, kde se ještě bezdomovectví nerozmohlo. Před časem jsem si při cestě z práce všimla, že na lavičce u kostela pravidelně sedává mladý muž s igelitkou po boku. Jen tak seděl a díval se před sebe. Bez zájmu, bez pohybu, smutný a osamělý. Zpočátku jsem mu nevěnovala pozornost, ale po čase mi to začalo být divné. Jednoho dne jsem si k němu přisedla. Neprotestoval. Jste bez domova, chlapče? Nemáte střechu nad hlavou, že? Pokýval na znamení souhlasu. A co… Číst vice »

Irena
23. 2. 2018 14:25

Sofie, rameny určitě nepokrčíme. Bylo-li to tak, jak říkáte, tak jste se zachovala skvěle. Máte moje uznání a poděkování.

zajoch
23. 2. 2018 18:59

Dám sem také příklad dobrého skutku, který pro bezdomovce učinil můj soused dobrého srdce. Šlo o člověka bez domova, který ztratil po rozvodu. Soused se s ním potkal a když zjistil co se mu stalo (byl prý již hodně zanedbaný), vzal jej k sobě domů a nechal jej u sebe bydlet, dokud mu sám nevyřídil ubytování na ubytovně v sousedním městě. Bydlel u něho několik týdnů. Stalo se to před mnoha lety nedlouho po převratu.