…a na melodii jako krysař za sebou potáhne spoustu lidí do bažin
„Dnes je opět podobná mentalita, jako za socialismu, kam jsme se svým způsobem vrátili. Prostě musíte být korektní, a když nejste, tak se automaticky odepisujete. Když jste v socialismu neschvalovala to, co se dělo, a neodsuzovala to, co se mělo odsuzovat, tak jste se prakticky vyloučila z takzvané socialistické společnosti. Možná je to způsobeno tím, že naše doba kulhá, a proto se vracíme tam, kde už jsme byli. Naše názory kulhají, a tedy i postoje k pravdě a demokracii, a vůbec ke všemu, co dává společnosti chuť, může kulhat. Proto se vracíme tam, kde jsme již jednou byli, ale jinou cestou, v jiné podobě, ale do stejného místa. To je jedním z důvodů, proč se opět vracíme do situace, kde jsme zase nálepkovaní.“ Musela jsem tato slova opět zopakovat, zazněla z úst mého dnešního hosta profesora Maxmiliána Kašparů, a to skoro před pěti lety. Na začátku února roku 2018. A tak trochu na tento rozhovor navážeme. Mým hostem je profesor Maxmilián Kašparů, psychiatr, dětský psychiatr, který působí jako soudní znalec v tomto oboru, řeckokatolický kněz, držitel největšího počtu akademických titulů a autor desítek knih.
Celý rozhovor v písemné podobě najdete ZDE.
5 comments on “Lucifer přijde jako velký, moudrý, inteligentní humanista a liberál”
Asi bych s panem profesorem nemohla souhlasit. On říká, že je nespokojen s poměry u nás posledních deset let, předešlých dvacet bylo vše ou kej. No možná pro něj, když je
ten římský katolík. Pro církev svatou, katolickou to nepochybně velmi dobré roky byly.
Pro naši republiku už méně. Pokud nevidí příčiny dnešního stavu, těžko od něj čekat
dobrou radu. Tu, že bychom měli být skromní a pokorní neberu. Proti skromnosti nic nemám, fakticky nemusím mít všechno. Ovšem pokora není nic pro mne. A pokud by mi
měl dodávat naději on, asi by to nebyla ta pravá.
Název článku je výmluvný … ještě tam chybí zloděj křičí chyťte zloděje …
M.Kašparu je uniat – gréckokatolícky kňaz a preto má na socializmus taký názor aký má.
Ja som nebol členom KSS,neschvaľoval som všetko čo sa vtedy dialo,neodsudzoval som všetko čo mi bolo „nariadené“odsudzovať (vlastne ma do takého odsudzovania ani nikto nenútil),v krčme a na pracovisku som sa spolu so straníkmi bavil na politických vtipoch a vôbec som nemal pocit,že by ma niekto chcel vylučovať zo spoločnosti.Bol som omnoho lepšie informovaný o dianí vo svete ako teraz lebo to čo som sa nedozvedel z domácich médií,mi večer o 21:00 hod povedali na Slobodnej Europe.
Zbytok článku ma nezaujal.
Ještě nevím, co mně čeká na odkazovaném přepisu, ale autorovi velký dík
Co se dá dělat. Omlouvám se, budu se opakovat a bude to delší. Ale kdo chce, tak ať přeskočí. Pan Kašparů nechť klidně dále je – v Boha a nesmrtelného Lucifera věřící. Já jen, že by nám i sobě měl poctivě přiznat, že ani za socialismu mu to přesvědčení nikdo z hlavy nebral a dokonce i tehdejší Ústava mu svobodu náboženské víry zaručovala. Takže, co tedy vlastně pořád má s tou svou katolicky vznešenou a poslušnou „pokorou“ a jak se to týká nás ostatních?
Zřejmě asi jen tak, že osobní pokora před fyzikálními, chemickými a biologickými zákony přírody – to jistě Ano. Sociální pokora před zákony lidskými – to jistě Ne, pakliže by ty často neurčitě „gumové“ zákony mohly být v principu i nějak Nespravedlivé. Protože však lidské zákony nestanoví příroda, ale vymýšlí si je lidé, kteří právě drží v rukách moc, tak to tedy už z definice nebudou Zákony, ale jen pouhé Dohody. Dohody (j)elit proti ostatním = jen mezi tou hrstkou mocných navzájem.
Co by tedy mělo existovat nad mocí těch mocných tak, aby zavládla i přirozená Spravedlnost? No asi, měla by to být Povinnost Zodpovědnosti mocných, že svou řídící moc nikdy nezneužijí. Povinnost pod hrozbou trestu za korupci nebo zneužití jejich případně nezodpovědným řídícím jednáním, pokud by to ty ostatní lidi poškozovalo. No a jaká je realita?
A co s tím, když v kapitalismu je korupce základ Systému, byznysu a tvorby zakázek pro vykořisťování lidí práce a mzdy, a jen pro formu se korupci eufemisticky říká lobbing a naoko „se“ proti tomu vymýšlejí tzv. regulační zákony, aby to vypadalo, že je ta faktická korupce zdánlivě pod jakousi kontrolou? Proto je tu i problém: Máme-li někde hlídače na ten plebs, tak kdo potom hlídá toho hlídače?
Takže – a pamatuji si to dobře – v socialismu ta Povinnost Zodpovědnosti mocných existovala – a to dokonce samočinně – z vlastního rozhodnutí stranických komunistů. Z rozhodnutí, kdy sami sebe v Ústavě prohlásili za Vedoucí řídící sílu státu a občanské společnosti, čímž si na svůj hřbet i tu zodpovědnost naložili. Pravda, špatná řídící rozhodutí si sice vyřizovali obvykle jen tiše mezi sebou, ale řešení problémů se přesto nikdy vyhnout nemohli. I kdyby chtěli sebevíc.
No a protože moc je sice droga, tak co ta zodpovědnost? Ta totiž z drogy moci udělá už jen pouhou práci, práci která tu moc brzdí a zmenšuje. No a tak je logické, že povinnost tíhy mocenské zodpovědnosti funkcionářských komunistů a rodičů svých svazáckých dětiček právě ty svazácké dětičky v listopadu 1989 přiměla, aby zodpovědnost jako vlastnost radostně odhodily na dlažbu ulice pod falešným praporem údajné budoucí svobody všech těch, kteří to tam na Václaváku svými klíči pak nadšeně a poněkud hloupě odzvonili.
Jenže nikomu nahlas ty funkcionářské dětičky už ale neřekly, že chtějí zdědit a mít moc svých komunistických rodičů i nadále, ale teď už jen tu moc plynoucí z vlastnictví dříve národního kapitálu, nyní svobodně zprivatizovaného jenom pro sebe. Moc zprivatizovanou tak, že vedle své budoucí PRIVÁTNÍ Moci už nebudou muset mít tu SOCIÁLNÍ Zodpovědnost někdejší moci svých rodičů.
A tak se stali z někdejších synů podnikových komunistů dnešní oligarchové a ze synů stranických funkcionářů a jejich kamarádů koloniální političtí satrapové. Před západními nadnárodními vládci bank a kapitálu teď sice všichni padají na kolena k zemi, ale tady doma si dělají, co chtějí. Zodpovědnosti za kvalitní řízení vlastního státu se sice svobodně zbavili, nicméně žebrácká povinnost v „blahobytu“ ponížené poslušnosti cizím vládcům jim i tak zůstala.
Stejně tak jako za všech režimů, tak i satrapům dnes slouží a tváří se při tom povinně nadšeně a radostně jejich mediální „hlídací psi“ a jejich dětičky, kteří se po svých pánech poslušně a uvědoměle opičí a poučují nás obyčejné lidi, jak máme žít a co všechno je prý pro nás (a zejména pro ně!) povinné, potřebné a údajně dokonce prý i prospěšné.
A tak ti naši dnešní čeští koloniální satrapové spolu se svými mediálními poskoky mají ještě naději, že možná tu jednoho dne zas bude shora uzákoněna také i pro ně povinná vojenská služba se samopalem v maskáčích a v zeleném svetru, tentokrát pro změnu pro NATO, anebo se jim splní dokonce i naděje na tichý pobyt v rakvi či v pouhém pytli na mrtvoly – někde na širé Ukrajině.
Pravda, sice nám tu mezitím vstali noví bojovníci proti starým sochám a probudili se staří tvůrci nových soch a naše děti a jejich děti i po tom všem tu s tím zase jen dál a dál budou muset žít a nějak se vyrovnat … Konečně, co na tom záleží?