Věříte v téměř nadpozemskou léčivou sílu neviditelné ruky trhu. Chtěli byste zavádět dickensovský kapitalismus bez sociálního státu a pracovních práv zaměstnanců, s minimálním státem, s minimálními daněmi a maximální volností podnikatelského prostředí. Nutno říct, že malý závan vámi touženého modelu zde byl již v devadesátých letech minulého století a skončil obrovskými problémy ekonomiky a balíčky vašeho guru Klause.
Zajisté nepopřete, že dnešní svět i vámi vysněný kapitalistický model drtí obrovská koncentrace vlastnictví a s tím spojené moci měnící se v diktát státům v rukou nepatrného množství globálních „monopolistů“ – oligarchů a jejich nadnárodních korporací.
Řekněte, jak byste tuto monopolizaci a tento diktát velkých a silných, kteří dál koncentrují ve svých rukou vlastnictví a moc vůči malým a flexibilním chtěli odstranit bez regulace, bez vyvlastnění pro vás posvátného vlastnictví monopolistů (o ně a o obrovskou kapitálovou sílu schopnou kupovat si politiky a výsledky voleb je opřena a z něj pramení jejich síla a diktát), resp. bez daňového přerozdělení světového bohatství od 1 % ke zbytku světového společenství? Jakým převratným způsobem byste chtěli uvést v praxi svůj model?
1 komentáře
Vpravdě ďábelský rébus 🙂 Myslím, že jste právě tnul do jádra neoliberální rozpolcenosti. Pozorujeme obecný úpadek na jehož počátku stojí volný trh bez přívlastků. A lék na tuto situaci? Přeci ještě volnější trh!
Těch rébusů by se našlo více. Onehdá jsem uvažoval nad něčím podobným. Mezi „alternativci“ je poměrně rozšířený odpor k teorii o globálním oteplování (TGO), resp. víra v to, že za klimatické změny na planetě není zodpovědný člověk, ale že se jedná o běžné cyklické jevy, které odejdou tak, jak přišly. A teď babo raď! Na jednu stranu se alternativci vymezují vůči Dickensovskému kapitalismu, proti politice nadnárodních korporací a na druhou stranu víceméně požadují, aby byly tyto nadnárodní korporace zbaveny i té často pouze formální ekologické regulace, protože „člověk neznečišťuje“. Ergo, bojují proti systému, v němž se mísí neregulovaný vliv korporací a elit tím, že de facto požadují ještě větší deregulace.
Tu se zřejmě dostáváme k meritu věci. V případě Vašeho článku i mé reakce je možné najít společného jmenovatele ve slůvku „regulace“. To je liberálova noční můra a podle něj je právě ona zodpovědná snad za vše od ekonomické krize po krizi hodnotovou. Víra v to, že naprostá absence regulací povede k blahobytné společnosti je jako víra v komunismus. Možná s tím rozdílem, že k tomu komunismu ve smyslu „každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb“ možná někdy lidstvo duchovně dospěje. (Neo)liberální deregulační utopie má oproti tomu jeden „zanedbatelný“ háček a tím je planeta s omezenými zdroji.