Meditace o obrazech III: Červení a černí

Červení a černí – specialisté na násilí a víru, tak nazval Ernest Gellner šlechtu a církevní hodnostáře. Měl ještě trefnější přirovnání – hrdlořezi, šamani a škrabáci. Hrdlořezové jsou vládnoucí, šamani jsou církevníci lhostejno jakého vyznání, no a škrabáci, to je jasné, to je vrstva inteligence. O těchto kastách se vyjadřuje velice nevybíravě a jízlivě, vůbec k nim nepociťuje nějakou úctu, ba dává otevřeně najevo své opovržení k těmto sortám lidí. Pohrdá takovými stvůrami.

Šamani, škrabáci a hrdlořezi

Červení a černí splynuli

Marně jsem hledal v internetu, zdali je Ernest Gellner nějak spřízněný s populárním básníkem Františkem Gellnerem. Předpokládám, že asi je, neboť těch židovských Gellnerů u nás nebylo zase tak mnoho. Ernest nebyl marxista, marxismus (sovětský) tvrdě kritizoval, ale mně připadá po přečtení jeho knih jako pravověrný marxista. Třeba tvrdí, že výrobní základna skutečně určuje naše problémy, ale neurčuje způsob, jak je řešíme. No a není to marxistické? Vždyť podle toho jede komunistická Čína. Copak Marx podal nějaký návod či předpis, jak se má budovat komunismus? Ani náhodou! Akorát říkal, že co bude vhodné, to určí teprve praxe. V Číně zase říkají, že je lhostejné, je-li kočka černá nebo bílá, hlavně když chytá myši. Tedy důležité je, zdali to či ono je funkční, nic jiného nerozhoduje, pouze praxe ukáže přednosti toho či onoho postupu. No a to je přece ryze marxistické.

A když sovětský a náš socialismus před třiceti lety skončil, byl v podstatě násilně povalen kapitalistickým Západem, tak je naprosto nutné a potřebné detailně rozebrat praxi a důvody a příčiny debaklu. Racionálně prozkoumat, co bylo prováděno špatně a co zůstalo hodno následování. Výkřiky nenávisti nemá smysl brát v úvahu. Třeba ty výtky o tom, že komunisté používali cenzuru. Ale oni přece otevřeně prohlašovali, že cenzurují jak televizi, tak rozhlas i tištěné noviny. Měli na to dokonce vytvořený oficiální úřad, tedy nijak to netajili. Copak bylo možné v tehdejší době, kdy samozřejmě nebyl žádný internet, dovolit vysílat a tisknout západní kapitalistickou imperialistickou propagandu? A to ještě financovat ze svého? Tak padlí na hlavu teda nebyli. Já bych jim akorát vyčetl, že komunističtí propagandisté nedosahovali propagandistické úrovně západních sdělovacích prostředků. Ti Zápaďáci byli mnohem poučenější o tom, jak se má dělat propaganda, měli zkušeností dostatek už od doby Marka Twaina. Sovětští i naši byli oproti nim naprostí neumětelové, prostě pořádnou a účinnou propagandu skutečně neuměli. V současné době, v době internetu, to mají západní propagandisté vskutku obtížné, nejsou schopni adekvátně reagovat na námitky proti neoliberalismu a tož už jim nezbývá nic jiného, než zavést cenzuru. Jak se to všechno pěkně obrátilo, co?

Encron, MMF, SB, lordi a baroni

No a že se běžně lže, to se stalo nyní normální a nikdo se už ani nepohoršuje, nač taky, že? Politici ztratili glanc a skoro nikdo jim už nic nevěří, ani kdyby říkali pravdu. Dobře jim tak, plně si to zaslouží. Ale to není také nic nového pod sluncem. To v době Danta Alighieriho si poradci stěžovali králi, že velvyslanci jiných království jim lžou. Jeho Výsost odpověděla: Lžou vám? Lžete jim více!

Z knih, které jsem si vypůjčovával z knihoven, jsem si pořizoval výpisky, tedy věty, které se mi zdály zajímavé. V pořizování výpisků pokračuji i dnes. Mám samozřejmě velice usnadněnou práci, nemusím už tužkou, plnicím perem a později propiskou nic opisovat a potom naklepat na psacím stroji a případně, měl-li jsem k dispozici nějaký finanční obnos navíc, nechat naklepané listy svázat od učňů učebního oboru knihařství. Tento obor už stejně neexistuje, byl hned po převratu zrušen. Dnes mi stačí označit v textu na internetu zajímavé věty, okopírovat a uložit do Wordu. Moc si to pochvaluji, je to velice praktické a bleskurychlé, ani se mi tomu nechce věřit. A taková zásadní změna se uskutečnila během deseti let. Pokrok je holt nezadržitelný, jenom je mi docela líto, že při dalších vymoženostech, které určitě přijdou, už nebudu přítomen.

Z Gellnerova obsáhlého díla na mne nejvíce zapůsobil spis Pluh, meč a kniha. Není to nějaký dokument o historii, nýbrž autor porovnává historické události se současností a ukazuje, že tehdejší společenská situace a vládnutí se nijak moc neodlišuje od současnosti a že některé tehdejší zločinné, kriminální, negativní, odporné a nesnesitelné postupy jsme dovedli dnes k naprosté dokonalosti, a to ve jménu demokracie, svobody a lidských práv. No a u Gellnera jsem sáhl do mých výpisků a tak je uvedu. K jeho větám se ale už nebudu pokoušet přidávat nějaké komentáře, přece bohatě bude dostačovat, když jsem to místo komentářů namaloval.

Černo v duši

Takže následují výpisky z Gellnerova spisu Pluh, meč a kniha.

Začíná od počátků civilizace, tedy od vzniku zemědělství. Píše: Prvotní lovci neměli mnoho důvodů a snad ani sklonů k tomu, aby spolu bojovali. Jejich hospodářství neznalo přebytky, tedy nenabízelo mnoho racionálních důvodů k agresi a útlaku. Až vznikl nějaký přebytek, o který má smysl bojovat, mohlo vzniknout kořistění.

To je moje kulička

Gellner rozdělil dějiny světa na tři epochy. První byla éra, kdy lidé neznali ani přebytek ani vykořisťování. Další epocha, ve které ještě pořád žijeme, a kdy vším prostupuje přebytek, ale také vykořisťování. A třetí epocha, která teprve nastane, a kde přebytek zůstává, ale vykořisťování zmizí. No a ty budoucí časy můžeme nazvat érou harmonie (Čína), bodem omega (jezuita Pierre Teilhard de Chardin), či érou komunismu. Jistě by se našlo i další jiné odpovídající pojmenování, ale na pojmenování přece nějak moc nezáleží.

Další charakteristiky jsou také moc hezké, třeba: Původně měli volný čas všichni, potom měli volný čas jenom někteří a nakonec pod vládou pracovní etiky nemá volný čas nikdo. Nejdříve se uspokojení neodkládalo, potom se odměna pozdržovala, a nakonec, když se práce stala svou vlastní odměnou, nastala vláda odměny věčně odsunované.

Zemědělci jsou připoutáni ke svým polím, a proto jsou neobyčejně vykořisťovatelní – nemohou utéct. Dominantní hodnoty jsou hodnoty vládnoucí třídy. Práce se ukládá nižším vrstvám společnosti a tudíž nemá vysokou cenu. Jakékoliv názory, které poddaní mají, jsou zajímavé převážně jen akademicky. Poddaných se nikdo neptá. Vládci mají možnost vzít si, co mohou nebo chtějí. Má meč, koně a brnění – může cokoliv si jenom zamane. Soudcem byl každý, kdo měl v ruce moc (Marc Bloch).

Král a našeptávači

Stejně jako ve starém agrárním řádu nemuseli násilničtí vládci neustále přidržovat meč rolníkovi u krku, stačilo jenom střežit vchody do zásobárny. Novodobí hrdlořezové se spokojili s tím, že vnucovali pravidla trhu (jak jejich manifesty hrdě prohlašovaly), neměli zapotřebí vymáhat bohatství přímými hrozbami, jak bývalo starým oblíbeným zvykem. Naprosto neosobní ekonomický mechanismus bez viditelného nebo nápadného donucování zcela postačoval k tomu, aby utlačovaní při zdánlivě spravedlivých pravidlech zůstávali bezmocni tváří v tvář vykořisťování. Mohli být zbaveni plodů své práce, aniž bylo zapotřebí, aby se dívali do hlavně pušek.

Mocné armády mohou být uvedeny do pohybu zpoza obchodního pultu. A často můžeme prince, šlechtu a státníky mnohých národů považovat za kupce. Válka je pokračování obchodu jinými prostředky, nebo naopak. První obchodníci byli hlavně piráty nebo konkvistadory. Obchod se provozoval jenom tehdy, když byla alternativa příliš nebezpečná. Ve středověkém Španělsku se tvrdilo, že válka proti nevěřícím je rychlejší a zároveň úctyhodnější cestou k bohatství než výrobní činnost.

Přechod od vlády hrdlořezů k vládě výrobců. Výrobci mohli být majetnější než ti u moci a nemuseli svůj majetek skrývat nebo popírat a ani ho nemuseli proměňovat v moc. Když se obchod stal výnosnějším než loupež, zrodil se nový svět. K velké změně došlo, když majetek začal být myslitelný bez moci. Další taková transformace může nastat, až bude postavení dosažitelné bez majetku.

Kdo má meč a ví jak ho užívat, nepotřebuje poslouchat nesmysly nějakého škrabáka a je vskutku nepravděpodobné, že by z jeho strany strpěl jakýkoli odpor. Přesto škrabáci mohou účinně oponovat těm, kdo třímají meč, a dokonce nad nimi vítězit. Hrdlořezi totiž potřebují od kněžských rituálů potvrzení legitimity.

Zažité stavovské rozdělení, vycházející z církevního učení o „těch, kteří vládnou, těch, kteří pracují a těch, kteří se modlí“ je rozbito vznikem nových vrstev, řečeno s Karlem Marxem – tříd.

Nadlidé a podlidé (Nadženy a podmuži)

Marxismus učil, že světová historie má význam, směr a účel. Změna není pouhý rozpad. Většina agrárních společností byla a je autoritářská, protože nakonec soustředí moc ve svých rukou ten, kdo umí nejefektivněji zničit nebo zastrašit ty druhé.

Hrůzovláda není deformace, zrada či pokřivení revoluce, je to její přímý přirozený důsledek. Znovunastolení pořádku bývá obvykle mnohem násilnější než jeho pouhé udržování. Mocenská rovnováha je nejistá a jakmile je jednou porušena, nebývá znovu nastolena. Od těch, kteří se těší dočasné výhodě, by bylo bláhové, kdyby ji nedotáhli až k bodu, kdy se stane trvalou. Proč dávat poraženému soupeři šanci k návratu?

Král alkoholik a přisátí našeptávači

Ve vážných vojenských a politických bojích jsou vítězství a porážka neodvolatelné a od sebe nekonečně vzdálené. Vae victis (Běda poraženým): Skutečný vítěz nedovolí poraženému, aby to mohl znovu zkusit v příští sezóně. To by bylo čiré bláznovství. Logika odstrašující nukleární strategie je v tom, že až nastane příští sezóna, nebude tu ani vítěz, ani poražený.

Strach z oloupení ze strany virtuózů násilí působí i jinak. Nejlepším způsobem, jak se vyhnout konfiskaci, bylo spojit vlastní majetek s náboženstvím a vyhledat ochranu posvátna. Dárce si mohl alespoň ponechat zůstatek. Tak bohatství plynulo do svatyň, do kláštera, do školy zřízené při mešitě. Je téměř zbytečné se ptát, zda si pravověrní dobrodinci kupovali přízeň nebes nebo se prostě jenom zachraňovali před chamtivostí politicko-vojenských násilníků. Činili obojí, prchali před lupičstvím a zajišťovali si zásluhy na tomto i onom světě.

Někteří vrcholoví odborníci na násilí, jako např. Jindřich VIII.

Moudří přestávají tvořit kastu. Vědění již dnes není považováno za posvátné a taky neposkytuje žádnou společenskou autoritu. Jeho implikace jsou nezměrné!

Vnutit a udržet pořádek se zdá být snadné, ale vnutit novou víru už tak snadné není. Vzhledem k důležitosti, rozšíření a náročnosti moderních médií a k centralizaci vzdělávání se dal čekat pravý opak. Avšak komunistům se evidentně nepodařilo vyrovnat se jezuitům!!

Masaryka ohrožují chapadla demokracie, svobody a lidských práv

Lidstvo se sotva vymanilo z tisícileté nadvlády hrdlořezů a šarlatánů a už spěchají jeho četné části vedené významnou částí inteligence vstříc k nastolení autoritářské a ideokratické vlády. Činí tak ve jménu nápravy nedostatků tržního systému, který lidstvo osvobodil. Tyto nedostatky by však mohly být napraveny mnohem účinněji bez návratu k nové nebezpečnější skupině králů a kněží.

Marx a Engels si upřímně mysleli, že racionální řád, založený na konsensu a pravdě, a ne na síle a podvodu, je nejen možné uskutečnit, ale že se nakonec nevyhnutelně uskuteční! Zatratili minulou nadvládu lupičů a podvodníků, ale i novou dominanci podnikatelů a jejich ideologů, která je jenom nástrojem institucionální kamufláže a nespravedlnosti, krutosti, nerovnosti a nehumánnosti.

Hvězdné nebe zmizelo a nastala tma

Alternativou je společnost trvalého plývání, kde soutěživé bažení po statusu u spotřebitelů vede k inherentně bezúčelné výrobě a destrukci. Něco podobného se stalo možná v pozdním Římě.

V Sovětském svazu se nestává, že by si člověk, který získal mnoho peněz na šedém trhu, mohl koupit postup ve stranické hierarchii. Moc vytváří bohatství, ale bohatství nevytváří moc!

Prominentní otec dostal syna na vysoké místo na ministerstvu. Jelikož syn získával vzhledem k vysokému platu špatné návyky, zašel za přítelem ministrem a požádal ho, aby syna přeložil na méně významné místo. Ministr protestoval: „Ale, drahý příteli, má-li tvůj syn dostat nižší místo, bude muset udělat zkoušky!“

Když se nomenklatura mezi sebou vraždila a tuto vražednou zuřivost doprovázela očividně lživým divadlem, víra přežila. Když se však nomenklatura přestala mezi sebou střílet a začala se navzájem uplácet, víra se ztratila. Ubohost pracovních vztahů byla ekvivalentem zkorumpovaného kněžstva jiných věr.

Přejít do diskuze k článku