Pátý díl naučného pořadu s ruským sociologem. O různých typech struktury, psychiky, iluzi soběstačnosti jedince, rozlišení jako spáse, o tom, proč jsou na japonských malbách bílá místa, procesu dialektického poznávání a mnohém dalším.
Překlad a titulky: Irena
One comment on “Michail Veličko: Rozmluvy o životě V”
I když je tento zajisté cenný seriál vysoce akademický a náročný na pozornost, chci zde především vyslovit vážené paní Ireně velké poděkování a uznání za jeho překlad a titulky.
Škoda, že v tomto dílu pan Veličko nekonkretizoval např. onu Leninovu „dábelskou logiku“, pokud se již o ni zmiňoval. Rovněž tvrzení Velička, že Karel Marx svůj Kapitál sestavil jako kompilát bez odkazů by mi ani tak nevadil, pakliže by se ukázalo, že Marxovy „kompilátní citáty“ v Kapitálu odpovídaly tehdejší realitě světa sociálních vztahů lidí. Ostatně, důvod Marxova jednání totiž mohl být jednoduchý, jelikož mnoho novinových článků bývá anonymních stejně tak, jako je anonymním i tento můj text.
A ještě něco: Na rozdíl od pana Velička jsem toho názoru, že on nemusel až tak poněkud pyšně formulovat určité věci jako zjevenou pravdu jen na základě jeho náboženské víry v jakéhosi Nejvyššího, když by bylo poctivější přiznat, že o určitých věcech „mezi nebem a zemí“ NIKDY nic vědět nebudeme ani my (včetně Velička) ani naši potomci – a na běhu a podstatě Vesmíru a našeho pozemského světa to i tak pranic nezmění.
Takže je tu otázka: Není to nakonec ten lidmi vymyšlený „ďábel“, kdo lidem podstrkuje namísto pokory v naší nedokonalosti, snahu o výklad čehokoliv za každou cenu jen proto, abychom sami sobě dokázali, jací jsme mistři veškerého poznání a vědění a že vlastně víme i to, co vůbec nevíme?