Monokultura

Nevíte, co mají občané stále s tím mícháním kultur? Proč proti multikultuře všichni tak protestují a proč se jí tak bojí? Naším cílem přece není žádná multikultura, ale monokultura. Po totalitě, po jednolité monokultuře, všichni přece tak převelice touží. A multikultura je pouze prostředkem, jak monokultury dosáhnout. Chceme přece, abychom byli všichni šťastní. Jásejme a těšme se s básníkem života!

Podle názorů a řečí občanů se nelze vůbec řídit. Směrodatné jsou jejich činy, jednání a chování. Toto určuje, co chtějí a po jakém štěstí touží. Tak proč jim to nevýslovné dobro nedopřát? Nejsme přece tací nelidové. Jsme demokraté a ctíme svobodu, osobní vlastnictví a zákony.

Mnozí občané se například rozčilují, že „až to přijde“, že se nákupní haly supermarketů promění v detenční zařízení, kde budou shromážděni všichni evakuovaní občané před likvidací. Tito občané se asi v pozdních nočních hodinách moc dívali na film Spalovač mrtvol. A nyní se té noční můry nemohou zbavit.

Na tom přece není nic špatného, když občané milují supermarkety, a že se tam cítí velice dobře a že se tam dobrovolně shromažďují již nyní, „než to přijde“. Je jim tam dobře. Je tam demokracie, blahobyt a svoboda. Především svoboda volby a výběru zboží a hlavně jsou tam plné regály. Přece byste nechtěli, aby ty regály zase zely prázdnotou, jako to bylo za těch škaredých komunistů?

Přece byste nechtěli, abyste nemohli cestovat? Řekněte sami, co byste si počali, kdybyste nemohli cestovat za slevami od supermarketu k supermarketu. Většina slušných, poctivých a poslušných občanů, kterým leží blaho naší svobody, demokracie a ekonomiky na srdci, přece navštěvuje supermarkety zcela dobrovolně a v době svého pracovního volna. Nelitují ani víkendy a svátky.

Supermarketů, kde můžete strávit celou dovolenou i s plnou penzí a ubytováním, je stále více. Dokonce i o děti se vám tam postarají. Je tam vše, co občan chce a potřebuje, včetně příjemné klimatizace a hudby. Dokonce jim i rádi půjčíme na nákupy peníze. Můžete tam i klidně umřít.

Občanskou návštěvností supermarketů se vytváří podmíněný reflex. A „až to přijde“, tak v nastalém rozrušení budou poděšení občané hledat záchranu a útočiště tam, kde jsou na to zvyklí, a kde se cítí tak bezpečnými a šťastnými – totiž mezi regály a plastovými obaly. Jako kuřátka budou hledat bezpečí v kurníku pod křídly své supermarketové kvočny.

Vždyť supermarkety vlastně rodí občany. Nebýt supermarketů, nemohli bychom nijak žít, oblékat se, jíst, pít a těšit se z drobných radostí všedního života. Vždyť je tam tolik nepotřebných a roztomilých věcí, jejichž nákup doporučují všichni psychologové. Musíte se přece odměňovat za to, že jste tak poslušní.

Nevidíme na tom nic špatného a nechápeme, proč se někteří škarohlídi tolik rozčilují nad tím, že máme pro nové zboží připraven dostatek regálů a úhledných plastových hygienických obalů?

Občané bytostně vyžadují monokulturu. Vyžaduje to jejich hmotné založení. Jejich názory, myšlenky a vědomí jsou pouze nepodstatným projevem hmoty. Což není v Bibli psáno již prvními kvantovými fyziky, že hmotou jsi a ve hmotu se obrátíš?

Prvním projevem bytostné touhy být monokulturou je touha být jiný než druzí, kteří touží přesně po tom samém. Jedině toto zbožné přání všech jedinců umožňuje růst vyrovnaného porostu monokultury. Jedině touha být jiný než ostatní umožňuje srovnaně sázet jednoleté obilí nebo občany do přesných geometrických řádků monokulturních lánů a plánů. Sklizeň a vymlácení dozrálých makovic občanů či obilí není jinak možné provádět průmyslovým způsobem pomocí kombajnů řízených satelitní navigací.

Podívejte se, jaké neštěstí nám přineslo rozlišení prvků v Mendělejevově periodické tabulce. Nic dobrého z toho nevzešlo. Jenom samé trápení, mučení, vraždění, okrádání, podvádění, smilstvo, nemoci, volby, karbanátky, kola a jiná hrozná neštěstí.

Považte, jaké to bude štěstí, až se všechny vaše prvky a prvky celého Vesmíru zase rozloží do jediné subatomární částice a tato zmizí, protože samo jedinká nemůže nijak existovat. A pak nastanou šťastné chvíle, jak netušil ani Marx ve svém díle. (Ani svatého Petra z toho pak nemůže trefit šlak.)