Musíme si vybrat

Není možné sloužit bohu i mamonu. Nemohou být dvě první místa. Život nás vždy postaví před zásadní volbu.

Pamatujete řeč Václava Klause z počátku devadesátých let, kterak máme pouze dvě volby? Jedna vlevo, pomalá, vedoucí k bídě a druhá rychlá, vedoucí k prosperitě. Prý budeme něco na způsob evropského ekonomického tygra. Vpravo Jižní Korea, vlevo ta Severní. V rámci takového uvažování se nacházíme stále, přestože Klaus je už dávno v důchodu a tygry jsme se rozhodně nestali. Vybíráme buď cestu blbou nebo blbější. Ani nás nenapadne hledat cestu novou, cestu správnou, cestu poctivou, či jak říkával prezident Masaryk, cestu mravní.

Žijíce tak v pekle, do kterého jsme společně kvapně nakráčeli, stěžujeme si tu na pekelné horko, zimu, pekelný covid a pekelnou vládu. Většina volí mezi sliby více či méně provařených čertů, menšině už taková „lákavá“ volba za volbu nestojí.

Z minulosti se žít nedá

Cestu správnou, poctivou, pravdivou a spravedlivou nehledají ani naše elity, tedy vlastně ani žádné elity nemáme. Můžeme se tak maximálně opájet slavnými osobnostmi minulosti, jako byli Komenský, Hus, Pitter, Čapek, ale dnešní tzv. elity hledí jak zúročit restituované majetky a držet vliv na čertovskou vládu, když ne celosvětového významu, tak alespoň toho českomoravského. Nic nového pod sluncem, žijeme ve stejném příběhu již tisíce let. Jsme povoláni volit mezi dobrem a zlem, mezi spravedlností a mamonem, mezi odvahou a lží a podvodem.

Odkážeme-li našim dětem touhu po vyšším HDP, nízké úrokové míře a naší neuvěřitelnou naivní víru v notorické podvodníky stále znovu a znovu, jen co se volební rok sejde s volebním rokem, dopustíme se na našich dětech velkého bezpráví. Pokud jde o naše umělce, které nezničila ani německá, ani „reálně socialistická“ totalita, banánová společnost je zcela zdevastovala do podoby pitvořících se klaunů v neuvěřitelně přitroublých reklamách a/nebo kašparů toaletní propagandy. Skutečných umělců je po vítězné revoluci jako šafránu. Tomu odpovídají i „veledíla“ filmová, televizní, divadelní i jiná.

Cesta do pekla je dlážděna zlými úmysly a zlým jednáním

Moudrost opravdu nespočívá v mládí, které přemlouvá bábu a dědka, aby zvolili pravou pravici, která dokázala, že to dokáže, totiž pravici, která myslí opravdu na děti budoucnosti, jenže právě a jenom na ty své, pokrevní. A tak přináší škodu oklamaným i klamajícím, neboť v pekle není blaze nejen ovládaným, ale ani ovládajícím.

Hanbou dneška není příliš nízké HDP a hodné slávy nejsou banány z Afriky prodávané v německém Lidlu levněji než jablka z Čech. Do síně slávy a prosperity nevstoupí uplynulé období 32 let jako období dostatku toaletního papíru. A pokud ano, tak budoucí společnost bude jen zrcadlit a prohlubovat bídu té dnešní. Potom bude na místě nazývat tzv. Sametovou revoluci revolucí banánovou či hajzlpapírovou.

Buď cílem revoluce v roce 1989 byla společnost banánů v supermarketu nebo to byla svoboda, pravda a spravedlnost. Obojí ne. Nelze sedět na dvou židlích a sloužit banánům i pravdě. Jsme-li vázáni pravdou, pak naší hanbou je podpora válek v Iráku a Afghánistánu a dalších místech. Válek vedených z podvodných záminek, válek vedených v zájmu velmocí a jejich korporací. Naší hanbou je podpora zbrojení místo podpory odzbrojení. Naší ostudou je rozhádaná společnost, která se už nedokáže shodnout ani na obraně proti viru, se kterým zápasí celý svět. O čem vlastně hlasujeme, když už bereme jako samozřejmost žebráky v ulicích, umrzlé bez přístřeší, vybydlené domy a jejich obyvatele? Co si myslíme, že řídíme, když jsme opustili myšlenku soběstačnosti, nepatří nám ani voda, která v Čechách pramení a kterou pijeme? Nemáme ve společném vlastnictví téměř nic a bereme to jako normu. Jaké společenství to vlastně v Čechách a na Moravě tvoříme? Dam a pánů z Nemanic.

Netrestejme bohaté vyššími daněmi, mohlo by jim to pokazit náladu

Výrobní prostředky z většiny nevlastníme a je to tak prý správné. S růstem prosperity těch nejchudších Čechů a Moravanů musíme prý velmi, velmi opatrně, proto dovezeme levnější síly z Mongolska či odjinud, kde se spokojí s jedním banánem na týden. Důležité ovšem je, abychom nezvedali daně, protože bohatí, kteří si kupují 5 a více aut ročně, by si mohli kupovat jen 4. Takový krutý trest si prý naši úspěšní nezaslouží, míní zástupci téměř všech pekelných stran ucházejících se o přízeň svých popletených příznivců. Proč by někomu mělo záležet na výši minimální mzdy nějaké pitomého Čecha, když levnější a statnější kus si může náš úspěšný podnikatel dovézt z Tramtárie?

Nevděk peklem vládne. Místo, aby žebrák byl pánovi vděčen, že může žebrat, smrdí v tramvaji a roznáší bacily. Proto je třeba zpoplatnit zdravotnictví, aby se každému dostalo takové péče, jakou si mamonem v království mamonu zaslouží. Nač by nám byla bytová výstavba a řešení bytové otázky? Ještě by ceny nemovitostí klesly. To by tak hrálo. Nač dávat do pořádku Českou poštu, když můžeme bourat pomník maršála Koněva? Proč by Česká republika měla jednat v zájmu svých občanů, když může podporovat zbrojní lobby celého světa? Nač vést nějaké filozofické úvahy o směřování republiky, když stačí zvedat telefon americkému velvyslanci?

Zpod Habsburků pod Francouze, z područí Říše do područí Moskvy, nalézáme se konečně pod vládou skutečného Impéria, jehož moc na Zemi nemá obdoby. Impéria, které by těžko hledalo zločin, jehož by se nedopustilo. Genocida, rasismus, apartheid, masové vraždy, pokusy na lidech, použití chemických i jaderných zbraní, mučení, dlouholeté věznění bez soudu, trvající okupace řady zemí a špiclování obyvatel celé Země. Kdo podporuje takové Impérium ztělesněného zla, nemá omluvu. Kdybych mohl, zeptal bych se všech svých spoluobčanů: „Milí spoluobčané, proč podporovatele takového zjevného zla stále dokola volíte?“

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!