Nápadný půvab regulace

V časopise Vesmír vyšel článek Vojtěcha Koteckého s titulem Nenápadný půvab kapitalismu a podtitulem Kterak podniky začínají chránit přírodu, výrobek po výrobku, který obsah článku perfektně vystihuje. Čtenáři se tu totiž předestírá kapitalismus, který v sobě našel společenskou a environmentální odpovědnost:

Firmy pozvolna začaly uvažovat o něčem, čemu říkají společenská licence k podnikání. Sice mají formální kontrakty, práva a svobody, ale kromě toho považují za vitálně důležitou také svoji neformální legitimitu: důvěru u milionů sousedů, spotřebitelů a občanů.

A jak se manažeři učí oceňovat reputační a environmentální rizika a účtovat o nich, přestává být kapitalismus příčinou problému, ale stává se jeho řešením. Navíc zcela v intencích tržního paradigmatu:

Korporátní svět máločemu věnuje takovou pozornost jako managementu rizik. Jakékoli zadrhnutí může stát stovky milionů – stačí výkyvy směnných kurzů, pomalejší dodávky surovin nebo nespokojení zaměstnanci. Proto firmy promyšleně mapují a odstraňují průšvihy, které by na ně mohly vybafnout za rohem. Během posledních dvou dekád se ale chápání rizik rozšířilo. Manažeři se začínají ptát, jestli obchodní model postavený na velké environmentální stopě a slabých sociálních standardech někde nezačne drhnout. Nemůže se třeba brazilský stát dříve či později rozhodnout, že další odlesňování už nedovolí? Řada firem je hodně nervózních z množství vody, kterou k výrobě svého zboží používají – poteče pořád stejně spolehlivě? Důlní podniky se hrozí přerušení těžby kvůli konfliktům se sousedními obcemi. (…) Šéfové si dělají starosti, s čím se potkají příště. Podniky postupně usuzují, že bude lepší podobné pasti – ať už regulatorní, materiální, nebo reputační – ve svých dodavatelských řetězcích preventivně najít a vypořádat se s nimi. (…) Nebezpečím jsou totiž náklady času. Přebudovat dodavatelské řetězce trvá léta. Pro podniky je proto levnější se připravit, než aby musely krize hasit na poslední chvíli. Jenomže se nedá předpovědět, z čeho se stane nepřijatelné riziko. Proto některé korporace usoudily, že radši preventivně ze svého obchodního modelu pozvolna odstraní zbytečné environmentální a sociální šlápoty.

Co si přát víc? Můžeme si nechat kapitalismus a ještě navíc získáme budoucnost. Vtip je v tom, že to, co nám dává naději, není kapitalismus, ale jeho regulace. Kapitalismus, to je absence regulace. Všechno to, o čem píše Kotecký, je totiž regulace, ať již v podobě zákonů, nebo spotřebitelského aktivismu, třeba právě ve vysoce organizované podobně, kterou představují neziskovky:

Klíčovým impulsem však bylo, když se na práci s velkými podniky soustředily renomované neziskové organizace. Našly v nich silnou a citlivou páku uprostřed spotřebního řetězce. Na světě je sedm miliard konzumentů a zhruba půldruhé miliardy zemědělců, rybářů nebo lesníků; ale kolem 70 procent obchodu s klíčovými komoditami kontroluje pouhých pět stovek korporací. Promyšlená práce s vybranými koncerny proto může posunout nejen praktiky jedné konkrétní firmy, ale dá se použít také jako instrument k cílené proměně celých trhů.

To, o čem píše Kotecký, není nenápadný půvab kapitalismu. Je to naopak nápadný půvab regulace. Ale protože jde především o výsledek, nechme liberály, ať dál věří na vykoupení člověka skrze kapitalismu, ať si dál myslí, že kapitalismus je nositelem pokroku a ne že pokrok se děje kapitalismu navzdory a jenom tehdy a tam, kde se daří kapitalismus regulovat. hlavní je že, se věci mění. My ostatní si z toho odneseme to poučení, že kapitalismus musí být na uzdě, že že firmy lze do značné míry kontrolovat skrze své spotřebitelské chování a preference. A že tlak musí být permanentní. Jak totiž ukazuje vývoj v Brazílii jen krátce po zvolení pravičáka Bolsonara prezidentem, kapitalismus je kapitalismus a rozhodně nedodržuje vysoké sociální a environmentální standardy sám od sebe ze své vlastní dobroty a uvědomělosti.

Převzato z blogu Tribun

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
3 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
racek
racek
14. 8. 2019 19:10

No, téměř před 30 lety jsem navštěvoval různé přednášky o tzv. tržním hospodářství a zaujala mě jedna věta experta s německého ministerstva hospodářství. Řekl asi toto: Hospodářství musíme pěstovat jako beránka, abychom ho mohli pak ostříhat. Ale běda, přeženem – li to. Mohl by zahynout hladem a zimou…. Myslím že je to odpověď na úvahu pana Tribuna. Evropská unie a její vedení je totiž plná nadšených regulátorů kteří jsou schopni zahubit jakoukoliv dobrou iniciativu a naopak rozpracovat do nebývalých krás a učinit závaznou jakoukoliv blbost… A když neposlechneme, nařídí, odsoudí, pokutuje … no a za názor třeba i zavřít…. Myslím… Číst vice »

PPK
PPK
14. 8. 2019 21:16

Jediná civilizačně rozumná a zároveň sociálně spravedlivá regulace kapitalismu je obnovení socialismu – bez ekonomických zlodějů a užvaněných neproduktivních parazitů, právě pro soudobý kapitalismus tak typických.

racek
racek
15. 8. 2019 0:25

PPK napsal Jediná civilizačně rozumná a zároveň sociálně spravedlivá regulace kapitalismu je obnovení socialismu – bez ekonomických zlodějů a užvaněných neproduktivních parazitů, právě pro soudobý kapitalismus tak typických. No, bohužel výkonnost socialismu závisí silně na jeho formách. Třeba švédský tržní fungoval velice dobře. Ten náš, příkazový , ruský byl dost těžkopádný. A čínský? Ten režim se nedá jednoduše popsat, oni sami říkají, vše bude až si na to vyděláme, třeba penze. A bohatnou odzhora. Bohatství se tam nezastaví u 2% vyvolených ale jde postupně dál. Dnes je už asi 400 milionů čínanů ve střední třídě, jak ji známe. Před 50… Číst vice »