Fenomén nacionality dnes, ale i v kontextu českého národního obrození
Úvodní předmluva k sérii textů o českém národě a jeho osobnostech a tématech
Mám takovou zkušenost, že dnes, vysloví-li se někde slovo „národ“ či „národní“, začnou se mnozí lidé přinejmenším „tvářit poněkud divně“. Jste snad nějaký extremista, když vyvěsíte českou vlajku? Když si na klopu připnete trikolóru atd.? Bývaly doby, kdy básníci a vlastenci nemuseli dokazovat, že jsou „jinak slušní lidé“…
Podle některých intelektuálů je dnes vlastenectví vnímáno v zásadě kineticky. „Kdo neskáče, není Čech!“ Projevuje se vlastenectví v masovém měřítku už jen při sportu? Existuje vůbec něco jako kolektivní duch národa?
Definujeme-li termín „národ“, můžeme hovořit o dvou úhlech pohledu. Rozdíl mezi britským a tradičním kontinentálním pojetím tkví v otázce existence, resp. absence státu. Z německého slova „Volk“ je odvozen národ na lidovém principu. Naproti tomu britský pojem „Nation“ definuje národ společně se státním zřízením. Češi to se státním zřízením měli v dějinách komplikované.
Země Koruny české se roku 1526 staly součástí mnohonárodnostní Habsburské říše. V ní setrvaly až do roku 1918. Nebýt národního obrození, nebýt Masaryka, nebýt amerického prezidenta Wilsona, nebylo by roku 1918 ani Československa. Dnes z něj zbylo jen to „zparchantělé“ slovo Česko. Ne náhodou mi tento odtržený kus připomíná Protektorát.
Vlastenectví se u veřejnosti stále ještě nosí v poněkud příznivější konotaci. I když se najdou i tací, kteří o něm hovoří s apriorním despektem. Vysvětleme si na úvod dva termíny: Pozitivní vlastenectví a negativní vlastenectví. To první představuje tzv. patriotismus. Slovem patriot pojmenováváme toho „hodného vlastence“. Naproti tomu toho zlého jsme označili jako šovinistu. Příkladem šovinistů byli Němci v letech 1933 – 1945, přezíraví, nadřazení, podmaňující.
I v kontextu patriotismu existuje jistý dualismus. Mám na mysli koncept zemský a koncept jazykový. Tzv. zemský patriotismus interpretuje národ podle významu „narodit se“ v určité zemi (na určitém území). Např. německá historická šlechta by byla, řečeno s trochou nadsázky, více národní než čeští exulanti… Nutno však podotknout, že tento konstrukt se prosazoval jen v počátcích národně-obrozenského procesu.
Někteří prosudetští pseudohistorikové by však nejraději tento konstrukt z přelomu 18. a 19. století aktivně implementovali pro dnešek. Jejich intence stvořit až groteskně filantropickou, rádoby dobročinnou německou šlechtu – sponzorující své okolí – je až tak moc uměle přikrášlená, až se sama stává nedůvěryhodnou. Kdepak biedermeier dnes!
Josef Jungmann obrátil kurs definování českého národa směrem k jazyku. Jungmannův „jazykový obrat“ poněkud vyostřil vztahy mezi jeho „družinou“ na jedné straně a starší generací na straně druhé (osvícenským analytickým myšlením a exaktním přístupem ovlivněnou generací, tedy generací Josefa Dobrovského). Dobrovský však nebyl o nic míň vlastenec než Jungmann, třebaže psal o češtině v němčině. Musel tak tvořit, chtěl-li napsat odborné a ve vědeckých kruzích respektované dílo.
Historik Miroslav Hroch hovoří o třech fázích vzniku národa. První fázi považuje spíše za teoretickou, kdy se formuluje nějaký „národní program“. Miroslav Hroch ji definuje jako fázi učeneckého zájmu. Druhá fáze je označována jako období národní agitace. Troufám si říci, že zde se kormidla vlastenectví chopili právě jungmannovci. Definice národa na fundamentu jazykového patriotismu zapříčinila jistou „redukci“ dobového vlasteneckého cítění. Ale co jiného vlastnili Češi, nežli svou řeč?
Třetí a poslední fázi při vznikání národa pojmenovává Miroslav Hroch terminologickým souslovím období odezvy. V případě geneze novodobého českého národa by se dalo hovořit např. o politických demonstracích či o realizaci národní myšlenky se vznikem Československa (1918). Zde bychom dokonce mohli použít i onen masarykovský konstrukt – národ československý.
Národ československý již dnes nevlastní ani svůj společný stát. Kdo rozdělil stát, ale i obě větve jednoho národa, je třeba mít stále na paměti. Císař je dnes už zcela nahý! Mohli bychom tak parafrázovat legendární pohádku Hanse Christiana Andersena.
Z Československa se nám dochoval jen ten „zparchantělý“ výraz Česko. Někteří soudobí politici by i jej nejraději přidružili ke Spolkové republice Německo. Už jim ani nezáleží na tom, jestli jako 17. spolkovou zemi, či jen jako poddanou kolonii. Podle toho pak jednají.
Jsme snad takoví novodobí ruchovci a lumírovci??? Jsme Češi, nebo Evropané, Světoobčané? Nebo nejsme již ničím?!
Duchovní bezdomovci?!
Nahé jsou národy bez knih! Tak praví nejstarší jazyková obrana Čechů. A nazí jsou dnes i všichni politici bez lásky k vlasti… „Hele, a nejsi Ty náhodou nějaký extremista, Ty, tam s tou trikolorou na klopě?!“
Když je hranice mezi dvěma národy tisíc let stabilní, je zřejmé, že se oba národy respektují.(opsáno z : Ferdinand Seibt, Německo a Češi)
Existuje soubor překladů článků z německy psaného tisku z doby , kterou charakterizuje název knihy : Od Palackého k Benešovi. Přeložila Eva Hahnová.
Pozor, je dost tlustá. Ta kniha, nikoli Eva Hahnová, ta vypadá normálně.
Mimochodem: oba zmínění autoři se narodili v Československu a oba svoji kariéru
realizovali v Německu. Činní byli např. v instituci Collegium Carolinum, odkud Ferdinand Seibt Evu Hahnovou svého času na hodinu vyhodil. Protestovala dlouhá řada historiků, z Československa však ani jeden.
Široké masy obyvatelstva mají omezenou schopnost porozumění a neomezenou schopnost zapomínat.
Autor je cenným osvěžením v záplavě tupé publicistiky, pláče i na správném hrobě, ale unikla mu podstatná změna, nemající obdoby za posledních několik set let.
Děti, mládež, ba ani učitelé už nepovažují knihy za zdroj informací.
( Viz také https://aeronet.cz/news/online-vyuka-deti-5-tridy-zakladni-skoly-jako-z-ucebnice-neziskove-organizace-deti-se-uci-prikladat-ikonky-smajliku-a-cervenych-sipek-smerujicich-dolu-ke-zdrojum-informaci-kterym-maji-verit/ )
To nesmírně vyhovuje dnešním Goebbelsům, protože stačí ideologicky ovládnout Wikipedii, Seznam a televizi a můžete si s názory 70% populace dělat, co je libo…
Ti, kteří čtou knihy, řídí ti, kteří čtou jen „internet“.
Ona je to pravda, ale o to zajímavější jsou výjimky. Když jsem hledal v katalogu SKAT knihu komunistického autora Milovana Djilase Nová třída, vyskočilo mi z celostátního seznamu veřejných (tedy nikoli vědeckých, univerzitních atd.) knihoven celkem právě 1 knihoven – konkrétně Bílovec. V takovém případě nelze jinak, než se do takové metropole, která překonává Šalingrad či prágl , vypravit a věci prověřit na místě. A skutečně , v dětském oddělení pobíhali spratkové , kteří dělali kravál a brali si knihy z regálů, ba dokonce si v nich listovali a četli. Hrůza! Co z nich vyroste… Ke knize Nová třída: Vydáno… Číst vice »
Užitečný a pěkný článek. Bylo by moc potřebné, aby články s takovou tématikou byly nejen na alternativních stránkách, ale také se objevovaly v rozhlase a TV. To bych zřejmě po našich veřejnoprávních mediích chtěla něco neuskutečnitelného, když jejich zaměření je právě opačné. Laskavá náruč přátelské SRN je nám otevřená, že Danieli Hermane a další přátelé sudetských Němců a kritici Benešových dekretů, jejichž myšlenky česká veřejnoprávní media neutajují, ale spíše propagují.
Dneska má narozeniny jeden vousatý pán, který nás zachránil před nacistickým konečným řešením a jehož jméno se dnes „nesmí vyslovit“.
Po jeho smrti byla na jeho hrob navršena hromada špíny, avšak vítr dějin ji nemilosrdně rozptyluje.
To se ale, vašnosti, ráčej hluboce mejlit. Dnes, před lety, dokonal, opuštěn všemi, nasycen tou číší o které v mládí, prorocky, psal…
Čest jeho památce…
Máte pravdu.
To máte na mysli asi tohoto pána. Na snímku je hlava pomníku, kde byl zpodobněn ještě s jedním pánem, který jej jen krátce přežil…
Hlavu mu urazili rozhořčení pracující (dnes nezaměstnaní) při kulturní revoluci ´89. Místo děje: Odry.
Takhle se pochovává tyran, netvor a masový vrah???
Včera u Kremelské zdi:

Vnitřní hlásek mi našeptává, že nám někdo hodně dlouho a úmyslně lže.
Ten pán, kdyby nenaslouchal Benešovým představám o poválečné obnově Československa v původních hranicích (ve hře byla například představa Wenzela Jaksche z řad sociálních demokratů) , tak mezi otcem a matkou vedla státní hranice a na OM by nezacláněly moje příspěvky.
A to sousoší nezmizelo, má jej ve své firmě oderský rodák Zdeněk Mateiciuc a stopa ke článku je v obrázku.
o národní iluze jsem definitivně přišel v 93 roce, kdy se z tak triviálních a záludných důvodů ( a na popud a zájem egoistických psychopatů) trhala republika – většina mlčela a ani po létech nenašla odvahu ke katarzi a alespoň k pokusu reálně zhodnotit tento hanebný akt – dnešní generace neví čí je a je ukotvena pouze ke konzumu, k pozlátku liberálních sraček a bizardním životním představám úchylů, kteří odvádějí pozornost od skutečných problémů a smyslu života. ..)
Souhlas, stejně to proběhlo se vstupem do NATO za apatického nezájmu veřejnosti.
Malá poznámka:
Před lety jsem byl taktně upozorněn na jedné z mých přednášek, že se vyslovuje bizarní a taky se to tak píše, nikoliv bizardní.
starost o věci veřejné ( a její kontrolu) se v nevyvoleném davu cíleně přetavila na osobní nemravný profit a nelidskou chamtivost, samozřejmě velci hráči fungují v korporacích, které mají systémový status nedotknutelných bohů – díky za korekci. ..
Vskutku bizarní na dnešním světě je, že bizarní troll dana je na stupnici bizarnosti ještě dost nízko. Plánu béééé se drží mlčící většina již od Bílé hory a funkci blanických rytířů tak čas od času musí přebrat ruští bohatýři.
„………funkci blanických rytířů tak čas od času musí přebrat ruští bohatýři…..“
Ale kdez. Rusti bohatyri uz davno vymreli, posledni byl Ilja Muromec. A vubec, dle socialistu to byl vrah. Na svem koni, mohutnym mecen sekal hlavy Tatarum, az palice do vzduchu litaly…..
Já tu Helenku Duke – the liberal lesbian of the family, co za prachy práskla vlastní mámu – dobře znám.

V určitých kruzích je známá jako „LGBTQ-troll dana“ – pošleme této kreatuře nějaký ten bitcoin na vzdělání :-)