viz úvod originální stránky:
Přeložil Sam Elles
Vezmeme-li do úvahy, že pana Haftara, agenta CIA s ohromnou praxí, dopravili jeho šéfové do Libye, aby dovršil na Džamahíriji pekelné zvěrstvo Západu (za aktivní moskevské podpory), a Sarrádžovi hoši z MI6 se tam přidali a roztočili to, když už bylo dílo téměř dokonáno, nazývat je „následníky Kaddáfího“ je z etického pohledu poněkud nepřístojné.
Ale na druhé straně, ať si to ruská média a internetoví bojovníci z roku 2014 přetáčeli jak libo, objasňujíc okruhu voličů, jak je Plukovník špatný a jak mu nikdo nic nesliboval, sympatie k člověku, který jako první odmítl couvat před vůlí Západu jako rak a nakonec padl v nesmyslném boji, který očividně za nesmyslný nepovažoval, jsou v ruském povědomí dostatečně velké a máme-li se angažovat v osudném libyjském rozdělení, jak už bylo jednou, podruhé, potřetí a ještě počtvrté řečeno, není Moskvě, ze známých příčin ten osud lhostejný, a tak se RIA Novosti a další pokoušejí objasnit témuž okruhu voličů, že Kreml, i když opožděně, ale tak přece jen povstal na ochranu Dobra, a je připraven pomoci „následovníkům Kaddáfího“.
Jinak to prostě nejde, nu, a když to jinak nejde, tak jakápak etika.
Převzato z ostrova Janiky
One comment on “Následníčci a opatrovníčci”
Nevím, nakolik je tvrzení autora článku o Haftarovi jako agentu CIA podložené, ale vzhledem k tomu, jak je CIA po celém světě angažovaná, by Rusko asi nemohlo jednat pomalu s nikým. Vždyť Rusko přece ví, že většina jejich „partňorů“ stojí za pendrek, ale jednat s nimi musí. Dokud se mluví, tak se aspoň neválčí. Zdá se, že Haftar je jediný, kdo by v současné době dokázal Libyi zkonsolidovat, a snad by pak konečně přestal ten proud imigrantů, který za Kaddáfího do Evropy nepouštěli. Pracuje se s tím, co je.
Jinak bych se podobných kritiků ruské vlády zeptala: Kde jste byli, když šel Sovětský svaz do kopru?