|
Polistopadový vývoj dal komunistickým strašákům za pravdu. Neuměli jsme si bez diktátu boha Mamonu vládnout, tak nás teď pase tento starodávný bůh svou neviditelnou železnou berlou. Svoboda se v takové situaci jeví jako naprosto iluzorní, Řekové by mohli vyprávět. |
První pohled po ránu
Když tak ráno čekám na tramvaj, tak si někdy představuji, jak bych se asi díval na svět okolo sebe, kdybych řekněme v roce 1988 mohl nahlédnout do dnešních dní. Co bych tomu říkal, po hodině, po dni. Stejná zastávka tramvaje U Slavie. To je tam, kde se dříve nedaleko nacházel stařičký fotbalový stadion Slavie. Nyní je tam moderní stavba s obrovským nápisem SYNOT. O takovém klubu jsem nikdy dříve neslyšel. Slavia asi někam přesídlila. Ale kam? Že by znovu na Letnou? Jinak jsou tu k vidění stejné tramvaje, stejní lidé. Tedy skoro. Více je tetovaných a mnozí muži nosí náušnice! To jsou dnes asi všichni „punk“ nebo co. A tramvaje jsou některé nové, takové Porsche. Ovšem pro cestující žádná změna k lepšímu. Pro řidiče asi ano, pro cestující nic. Řidič by mohl ve své kabině bruslit, cestující mají ještě menší sedačky a ještě těsnější místo k stání. Takže MHD by mě nějak neoslnila. Snad jen ta cena. Z koruny na 32 Kč, to je dost. To bych se asi divil, jakou devalvací koruna prošla.
Dále jedu od Slavie k Vltavě, z Palackého mostu je opravdu překrásný výhled. Praha je stále stejně krásná. Ne, je ještě hezčí, než bývala. Ne nadarmo jí Karel IV rozvíjel jako duchovní centrum Evropy. Praha tu duši stále má. Kam se hrabe Paříž. Za Palackého mostem je už kousek Anděl. Tak tady bych to nepoznal. A pak přijíždí Na Knížecí autobus s cedulí „Letiště Václava Havla“. Tak to by mně už vůbec hlava nebrala, jak se to mohlo stát. Zmizely poutače na nerozborné přátelství se Sovětským svazem a nikdy jinak, jakož i na skvělou budoucnost pod vedením Komunistické strany Československa. Zato vidím reklamy, kterým nerozumím. Jsou v angličtině. Asi nás dobyli Američané a Havel jim pomáhal, tak mu postavili letiště nebo co. Některé domy na Smíchově jsou polorozpadlé, neobývané a jiné jsou zcela zbořené. Asi po bombardování. Proto je tu i celkem dost nových domů, moderních staveb. Silnice jsou na tom celkem stejně, takové pamatuji vždy. Sem tam výmol a vyjeté koleje. Tady se žádný kulturní šok nekoná.
Možná až mě někdo poinformuje, že už Lidová strana není v Národní frontě v koalici s KSČ, ale v koalici se Sociální demokracií a další neznámou stranou pod vedením jakéhosi Babiše, o kterém se vypráví, že byl agentem StB, budu trochu překvapen. Ne však šokován. To spíše odpoledne, až pojedu z práce a všimnu si, že ve stále neklimatizované, pekelně vyhřáté a přeplněné tramvaji se třetina sedících zabývá jakousi krabičkou. Něco do ní ťukají nebo jen tak na ní zírají. To až mi někdo napoví, že jde o telefon, případně knihu, ve které je ovšem celá knihovna, to budu zírat. Podobně Václavské náměstí, které přejíždím devítkou, vypadá na pohled nově, honosně a pěkně. Skutečné centrum evropského velkoměsta.
Doma mě někdo seznámí s internetem, a to už se nedostanu nikam, jsem nadšen. A to je dobře. Kdybych se vydal třeba na Václavské náměstí, kam jsme chodívali do kina, na buřta, čokoládu nebo do rybárny, zhrozil bych se. Noční centrum patří spíše podsvětí. Nevěstince, drogoví dealeři, prostitutky. Komfortně ani bezpečně bych se rozhodně necítil. Úplně bych si zkazil příznivý denní dojem. Jenže místo na Václaváku sedím doma u internetu a nadšení nezná mezí. Knihy, filmy, hudba, komunikace, nemám pro to ani slov. Prostě úžasné! Jenom s tou televizí je to slabší. Více programů, více kvalitních filmů a více braku. Navíc i uprostřed filmu! Prý to tak musí být. Je to nutné, přes to nejede vlak. Uprostřed filmu začne poskakovat nějaká babizna a začne o sobě tvrdit, že je půjčka bez rizika. Co s tím? Prý to nemusím poslouchat. To je stejné, jako bych si v restauraci objednal steak a dostal bych jej na talíři politý koprovou omáčkou, kterou nesnáším. No nic. Vyprávějte to milovníkům reklam a koprových omáček! Přesto, zeptal-li by se mě někdo, kterou dobu bych si vybral, volba by byla jasné. Přeci teď! No a kdyby mně někdo připomněl, kolik jsem toho nacestoval po světě, když za „totality“ jsem myslel, že zůstanu už navždy jen u Maďarska a Polska! Z toho je jasné, že uplynulých 27 let bylo mimořádně úspěšných. Moc bych byl zvědav jakými prostředky a metodami se takové úžasné prosperity dosáhlo!
Na druhý pohled
Jenže pak bych se třeba probudil do druhého dne a všiml si, že v Nuslích pod mostem bydlí nějací lidé. Jsou vidět z tramvaje. Přesně jak nám to vyprávěli kovaní komunisté o době kapitalistické. Na Andělu se shlukují podivné existence. Statisíce lidí jsou bez práce. Miliony exekucí, zabavení veškerého majetku. Dvoubilionový státní dluh. Odchod do důchodu až v 65 letech pro muže i ženy. No ano, někdo by třeba řekl „prodloužila se průměrná doba dožití“ jenže na to já už moc neslyším. Co když se já dožiji jen 64 let? Je to tak nemožné? Důchodu se nedočkám a zemřu jako řádný budovatel kapitalismu na plný úvazek. To ovšem když budu mít štěstí. Možná budu bez práce, bez důchodu a tedy i bez peněz. To je potom pohled z trochu jiné perspektivy.
Bylo tedy lépe?
Jak se to vezme a jak pro koho. Každopádně těch posledních 26 let od pádu komunistické hegemonie dopadlo pro nás všechny tragicky špatně. Předpovědi kovaných komunistů se splnily, ba byly překonány.
Vzpomínám na jednoho komunistického funkcionáře a milicionáře jak nad tehdejšími televizními novinami (rok 1987), které jsme společně sledovali na podnikové chatě, skoro plakal. Stěžoval si zkormouceným hlasem na Gorbačova: „Předhodí nás těm vlkům (myslel dravé kapitalisty) a my budeme jako beránci naprosto bezbranní!“ Co jsme se tomu nasmáli! Já si v duchu říkal: „To je ale vůl!“ Nu a když spadla klec, tedy Havel na Hrad, prvním polistopadovým podnikatelem a tedy i kapitalistou, byl onen mně známý milicionář. Ředitel podniku, ve kterém jsem pracoval za totality, velký soudruh, mně poučoval, co řekl Klement Gottwald, a dnes je pravděpodobně miliardářem. A pak že je marxismus leninismus překonán. Jak pro koho. Někomu vynesl docela dobré bydlo. Ovšem po zásluze.
Soudruzi měli vlastně pravdu. Bezdomovectví, prostituce, drogy, hazard, státní dluh, nezaměstnanost a další nešvary tu máme jak vystřižené z komunistických učebnic i projevů. Navíc říkali o tzv. opozici: „Jde jim o majetek a ostatní nechají zruinovat“. Ano, restituce a privatizace ukázaly, že opravdu nešlo o spravedlnost a svobodu, ale jak už to bývá, o prachy. A opět po zásluze. V tom je naše největší prohra. Polistopadový vývoj dal komunistickým strašákům za pravdu. Neuměli jsme si bez diktátu boha Mamonu vládnout, tak nás teď pase tato starodávná modla svou neviditelnou železnou berlou. Prý je to všechno daň naší svobodě. Jaká daň a jaká svoboda? Není to nějaké divné vysvětlení podivné svobody, když musí být zaplacena nesvobodou a neštěstím jiných lidí? Svoboda se v takové situaci jeví jako naprosto iluzorní, Řekové by mohli vyprávět. Není žádná svoboda, žádná spravedlnost a žádná rovná soutěž a šance v situaci, kdy proti sobě stojí nesouměřitelné váhy.
Jakou svobodu má syn nezaměstnaného invalidního důchodce proti majiteli zrestituovaného nebo jinak ukradeného miliardového majetku? Jejich možnosti žít plnohodnotný život jsou nesouměřitelné. Sociální jistoty, o které bojovaly předcházející generace, jsou v rozvalinách. Jsme otroky neviditelných ratingů, HDP a dalších ukazatelů tvořených bůhví kde a bůhví kým. Ano bůh Mamon ví, co bude. My nevíme nic.
Není cesty zpátky
Ano, není cesty zpět. Kdo by o to také stál? Jde o to, zda dalších 25 let promarníme tak jako ty minulé honbou za pseudohodnotami. Utažené opasky, nabroušené lokty a jazyky. Už pomalu znovu zavíráme hranice, ostnatý drát je již opět ve výrobě. Kdo neskáče není Čech, šibenice pro vnitřní nepřátele připravujeme. Necháme se zase utáhnout na vařené nudli, nebo začneme používat svojí hlavu i srdce, abychom začali tvořit opravdu moderní společnost, kde by se nám všem žilo lépe? Vždyť toho máme přes naší různost tolik společného! Proč tedy nebudovat společnost na společných všelidských hodnotách? Proč o nich nevedeme diskusi? Proč jsme uvěřili, že naše problémy za nás může vyřešit jakási „neviditelná ruka trhu“? Jak jsme mohli propadnout takové pověře? Jak dlouho nám vydrží víra v další chiméru, virtuální peníze nepodložené ničím, jen naší pověrou? Jak bude vypadat naše civilizace, až se kouzelníci, šamani a zaříkávači finančního sektoru ukáží být tím, čím skutečně jsou? Tedy podvodnými obchodníky s lidskou vírou? Co bude pak?
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 750 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde
, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
18 comments on “Návštěva z minulosti”
Na konci článku (za tržních 750) je napsáno:
„Necháme se zase utáhnout na vařené nudli, nebo začneme používat svojí hlavu i srdce, abychom začali tvořit opravdu moderní společnost, kde by se nám všem žilo lépe? Vždyť toho máme přes naší různost tolik společného! Proč tedy nebudovat společnost na společných všelidských hodnotách? Proč o nich nevedeme diskusi??“
————————-
Diskuzi?
Pchce, na co vést diskuzi s nehodnými?
Všelidské hodnoty jsou přece jen ty „naše“, ti ostatní se mýlí, jsou to jen ovce, tupé stádo, jen „my“ jsme ti praví a ti „my“ se musí přísně rozdělit…aby si lidé rozuměli, aby se měli rádi- ty ostatní, ty ovce ovšem rádi nemáme-dokud jsou ovcemi,až procitnou, pak možná…….
Máme prý toho tolik společného.
Jak kdo, jak kdo….
S některými je lepší se nebavit.
Bojovníci za lepší příští jsou přísně selektováni, a jestli se odchýlí moc, zabanovat a zcenzurovat.
Tohle se opravdu od časů reálného socialismu moc nezměnilo.
i když tančíš s ďáblem, ďábla nezměníš, ďábel změní tebe – že není cesty zpět není až tak pravda, ale spolehlivě zabije armádu hlupců, přitom hlava hydry musí nekompromisně padnout, i kdyby na konci naříkala dětským hlasem a při konfrontaci se spravedlností světa by velmi schopně markýrovala nevinnost samou. ..)
Jistě, pojďme pěkně z pohodlí domova diskutovat o tom jak změnit svět k lepšímu.
Takže já bych vyřešil hladomor tím, že bych dal všem najíst a dále vyřešil nezaměstnanost tím, že bych dal všem práci. Takže pokud není nikdo proti tomu návrhu, tak bych to celosvětově spustil v pondělí dopoledne, protože dneska to už nestíhám a přes víkend nemám čas, jelikož hodlám vypadnout do přírody.
Já bych…já bych…já bych chtěl,aby byly všechny bytosti šťastny.
Pořád to ale někdo kazí.
Rusové, Američané, levičáci, pravičáci, Zeman, Rath, Kalousek,kníže (co má k lidu blíže), cigoši, muslimáci,neziskovky….
Dle libosti každého občana-ovčana.
Nutno říci, že někteří to opravdu kazí.
Opět dle libosti každého občana-ovčana.
Pak proti někomu a něčemu bojuj, v takovém mumraji…
V článku mě zaujal ten „milicionář – ředitel – podnikatel“.
Osobně ho pochopitelně neznám, takže je to jen „příklad“.
Lze ho snadno odsoudit , ale byl komunista a věnoval čas a sílu Straně, byl patrně schopný ředitel, věnoval čas síly Milicím – a byl taky inteligentní, když mezi prvními pochopil hrozící nebezpečí. Všichni se mu smáli …
Co takový člověk ? má si zničit život pro „naivní dav“ se kterým se nedá nic vyhrát ? Tak se postaral, tak jak byl vždy zvyklý. A možná zachránil nějaký český majetek před zahraničními strategickými partnery a možná se ke svým zaměstnacům chová dnes slušněji, než mladí MBA ředitelé. I k těm, kteří se mu tehdy, v roce 1987 smáli pro jeho strach o osud socialismu.
kapitalismu jsme si ještě dost nevychutnali, jak tak koukám, takže jedeme dál, a to rychle sešupem dolů
Komunistický strašák by mohl komentovat, že jde o pozdní lítost pana Letka a že staré časy se nevrátí. Jak si pan Letko ustlal, tak si lehl. Doufám, že si aspoň pocestoval když ne po světě, tak aspoň po Evropě.
Historka o komunistickém řediteli a milicionáři je dost nepravděpodobná. Kdo měl v jeho funkci rozum, tak nic nekomentoval. Nebylo to populární pro podřízené. Dělnictvo čekalo na likvidaci komunistů jako na Boží slitování. Nechali se o tom lehce přesvědčit. Kdyby se ředitel choval tak, jak Letko popisuje, byla by to silná osobnost. Zbohatl po zásluze. Letkovi a jiným nic nedluží. Po čistkách, které nestojí za to Letkovi zmínit, šli odejití soudruzi k zahraničním firmám, které s radostí uvítaly jejich odborné zkušenosti. Někteří vybudovali vlastní firmy. Můj spolužák s firmou o 120 zaměstnancích tvrdí, že si nepůjčil ani korunu a rostl jen za to, co vydělal. Já jsem byl v této době jen vedoucí oddělení. Moje pracovní doba byla od 6 ráno do 4 odpoledne v kuse. Překážel jsem jednomu ublíženému, tak jsem se z blbosti funkce vzdal, což mi uvolnilo ruce k tomu, aby se staral více o sebe a byl doma po 2. odpoledne. Kdybych se bránil, asi by z podniku musel odejít, a kdo ví, jestli by našel zaměstnání, kde by se mohl rozvíjet. Možnost se rozvíjet nebyl dar nového režimu, ale využití příležitosti, která plynula ze setrvačnosti chování podniku z doby bolševiků. Do 5 let po převratu se technický rozvoj zastavil a já jsem z podniku odešel. Po uplynulých 25 létech je společnost tak rozesraná, že změna je nemožná.
No, docela toho „milicionáře – ředitele – podnikatele“ chápu. Když jsem zjistil po 89-tém, že lidi nejen, že o komunisty nestojí ale mnozí je i nenávidí, říkal jsem si – tak proč jsem těm lidem jako komunista obětoval tolik energie a času zdarma? Když o to nestojí? A šel jsem budovat kariéru. Tedy za výdělkem. V devadesátých jsme ještě neznali důsledky a která bije. Já vidím uplynulých 25 let jako dobrou školu. No, jako v každé škole, někdo se něco naučil a někdo nic. I to je jedna ze zkušeností. Naši předkové říkávali:
Chytrému napověz a hloupého kopni.
Komu není rady, tomu není pomoci.
Ani jsem netušil, jakou v těch příslovích po získání určitých životních zkušeností uvidím hloubku.
optimistické je, když se vše nevyvíjí podle očekávání
př. – těsně po převratu se tvrdilo, že dělníci budou jinak makat, když před branou budou stát nezaměstnaní a žebrat o práci. Skutečnost je ovšem úplně jiná. Po 25 letech se stalo toto: Pokud mladý člověk nezíská hned po škole pracovní návyky, těžko pak bude pracovat za cca 12 až 15 tis. čistého, což je běžná- a ještě solidní výplata na jižní Moravě. Pohodlnější je přece mamahotel a sem tam práce načerno. Brambory ze záhumenek, rajčata a okurky ze zahrádek, letní jablka, pomoc při zavařování ovoce, krmení králíků a prasátka, i tak lze trávit volno bez práce, honičky, stresů .( navíc, oproti stejným potravinám ze supermarketů, je to mňamka- kdo jedl čerstvě vykopané rané brambory ze zahrádky, mi to potvrdí).Zažívám velké nářky podnikatelů , jak jim schází lidi, jak se nechce nikomu pracovat, a tak přes agenturní zaměstnávání přijímají Ukrajince.
Podnikatelům nelze nasazovat psí hlavu, když, jak jsem již mnohokrát psala, téměř za výrobní ceny musí prodávat své produkty do supermarketů. Zvyšovat mzdy je chvályhodné, ale to platí pro zahraniční firmy, které prodávají své výrobky mateřské firmě do zahraničí. Jelikož domácí výrobci se dostali do pozice vazalů ,nemůžeme se zlobit , že nejsou schopni zaplatit více své zaměstnance a podporují tím tak tzv. pracující chudobu.
Takže zaměstnavatelé nadávají, že ten marasmus, aby sehnali pracovité a nenáročné lidi zavinili socani, protože ti lidi dostávají sociální dávky . Co s tím? Chtěli by, aby se jim dávky zrušili. Chudáčci , nesledují zcela politiku a netuší, že imigrace předpokládá uchování či navýšení sociálních dávek. Jen tak dál.
Jedeme s kopce, násilná a jednoduchá řešení nikam nevedou….
No, mamahotel není řešení navždy a navíc prohlubuje neschopnost dotyčného. Co asi bude dělat v padesáti, až mamahotel nebude mít zdroje, popřípadě vůbec nebude. Jak uživit v mamahotelu děti? Pravdou je, že co se týče práce s lopatou nebo na výkopu budou naši lidé konkurovat Ukrajincům dost těžko. Takže kvalifikace, kvalifikace, kvalifikace. Ukrajinci a další imigranti neznají jazyk, není tak jednoduché jim svěřit hmotnou zodpovědnost, s kvalifikací to bude většinou slabší. Co já vím, tak našim podnikatelům chybí kvalifikovaní dělníci. Co umějí se svářečkou, práci na strojích, vyznají se v elektřině, vodě, plynu a dalších instalacích atd. Tito dělníci mají šanci na lepší plat.
Takže: „kde udělali soudruzi z ndr chybu?“
Domnívali se, že zlepšením životních a pracovních podmínek a zrušením třídního útisku se lidé změní k lepšímu.
Natolik přecenili vliv prostředí?
Nepředpokládali, že se tím v horizontu pouhé jedné generace spíše rozpoutá lačnost po orgiích konzumu, po přeplněných regálech a barevných obalech na jedno použití?
Bez ohledu na jiné lidi, jiné země, na planetu, na vlastní příští? Bez ohledu na cokoli?
Přecenili inteligenci davu dělnicko-konzuní třídy?
Přecenili sílu jejich pudu sebezáchovy?
Ňepředpokládali, že tento živočich je většinově veskrze bytosntně buržoazní?
A to až za hranici sebedestruktivity..?
(snad kdysi byla dělnická třída opravdu jiná, vzdělaná, skromná, snad chudí lidé dříve opravdu četli po večerech, a ve stávce drželi při sobě. A jejich ženy je v tom podporovali.. )
Jak se tedy stalo, že se zde, poměrně náhle, nad celou zemí, rozprostřela tak děsivá, dusivá tupost??
Snad soudruzi z ndr opravdu a upřímně nepředpokládali, že si někdo lžičkami na zmrzlinu bude míchat kafe…
Pro neinformované popíšu, jak řadový komunista marnil za bolševika čas.
Jednou měsíčně členská schůze mimo pracovní dobu (nejméně hodina a půl)
Dvakrát do měsíce stranická skupina (deset minut, obvykle v pracovní době).
Nestraníci pili kávu a přemýšleli, jaké pikle na ně komunisté kují. Rok však pokrývala řada výročí, oslav a svátků. Proto se řešilo, kdo udělá nástěnku, napíše referát, a vystoupí s diskuzním příspěvkem. Řešilo se stranické školení a brigády. Nepamatuji, že by se mluvilo o tom, kdo má být povýšen a komu přidají na platu. Také se probíralo, koho do strany zlanařit. Mezi dělníky obvykle nikdo nechtěl, zatímco mezi THP byla o členství rvačka. Neuspokojení se po převratu uspokojeným pomstili.
Zmíněné stranické vzdělávání bylo minimálně jednou za měsíc, k tomu byla povinnost sám školit otrávené nestraníky. Na VUML se chodilo jednou týdně také po pracovní době, na vysokých školách dvakrát týdně, protože to bylo podmínkou k přijetí do vědecké aspirantury.
Na pracovišti měl komunista povinnost pracovat ve výborech aspoň dvou společenských organizací, například SČSP a ČSVTS. Někdo byl ROHu. Ruský kámoš se simuloval. Když byl předsedou nestraník, tak psal fiktivní zápisy ze schůzí výboru. Jednou ročně si členové podělili knihy a gramofonové desky z OV. Někdo vykupoval z knihkupectví neprodejné věci.
V místě bydliště byla povinnost se také zapojit do některé společenské organizace, třeba dělat poslance, který chodil jednou měsíčně na zasedání. Komunistovi také s radostí svěřili některý výbor, takže úřadoval. Povinnost byla chodit na brigády. Komunisty jiní komunisté přímo vydírali.
Teď si spočítejte, kolik to stálo týdně nebo měsíčně času a jak komunista za blaho pracujících okrádal rodinu. Jak známo, skoro nikdo z pracujících o to nestál.
pokračování – vyvrcholení …
Kdo měl smůlu, ten se stal milicionář. Ti cvičili v pracovní době. Kolega Pepa měl hodně neúčastí na členských schůzích, tak ho do milice přinutili vstoupit, jinak prý byl na vyloučení ze strany. Pepa měl za ušima, a proto se nechal najmout Polytechnou do Alžírska. Povídá se, že má teď malou slévárnu a chová koně.
Přišel převrat a osvobození komunistů od všech povinností a promarněného času. Komunisté se cítili podle profesora Šamalíka (?) také svobodní. V mém případě jsem byl ještě navíc do měsíce osvobozen od funkce vedoucího. Vzdal jsem se jim rád, protože jsem si myslel, že jsem odborně dost nedokázal, co všechno dovedu. Teď už vím, že to bylo naivní. Nové panstvo bylo samo odborně pod psa a navíc to byla pomstychtivá sebranka.
Milí kolegové, není vám blbé chtít něco po komunistických poslancích v parlamentu? Obětovali možnost kariéry a jejich hlasování je ve váš prospěch. To byste chtěli, aby se k radosti socanů nechali pozavírat a stranu rozpustit? Koryta členů nekomunistických stran se plní žrádlem a penězi mnohem více než tomu bylo za dost znivelizovaných platů za bolševiků. Teď žádejte po Sobotkovi, aby se revolučním činem za vás obětoval.
Mnozí padesátníci, kteří po Sametu jako nezkušení mladíci fanaticky uvěřili ideologům kapitálu, nám starším dnes mohou připadat jak dědkové s Alzheimerem, kteří dostali průjem. Začali (od svých ideálů) utíkat, ale vůbec nevědí, kde je ta místnůstka s mísou a splachovadlem.
Pěkné čtení pro Pražáky za 750,- Muheeeee
Takže pojďme na ty otázky.
Proč o nich nevedeme diskusi?
Na diskuse néní čas, páč první na řadě jsou pitomé názory a poté ideologické floskule o vlcích co po sežrání ovcí mají právo ležet na pláži, a ovcách co přesvědčené po pravdě a lásce se vrhajíí vlkům zpět do tlamy. Pak něco o vedoucí úloze vlků a o nezměrné inteligenci vlků co četli Honzíkovu cestu.
Z toho plyne otázka druhá, proč tedy nebudovat společnost na společných všelidských hodnotách?
To prý není možné, páč by se Pražáci museli vystěhovat na stromy, kde néní zaveden élektrický proud, splachovací záchody ani intenet.
Mě například zaujal názor Amenre
Von totiž není zlý kapitalista, ale hodný sluníčkový vyjednávač efektivní práce votroků. Nejde mu o obchody, jde mu o ideály. Vítězství nad prací lidí, co už jen logicky zavazej ve výrobě, je prohra. Aby lidem vrátil podíly na půdě a rozpočtu, zčehož jim bude kvůlivá pochtívané směně těch uvědomělých, vyplácen ničím nepodmíněný příjem, to vidí to jako prohru, proti je potřeba řešit tento problém efektivnějším zotročením a zpodmiňováním dalších součástí přirozeného života, aby s tím byl včas hotov a mohl odjet do přírody.
Na které už smysluplná práca logicky nezbyla a néní místo ani ve zkurvavjeném zlo dějském aparátě, takové je potřeba onálepkovat jako škodnou, zdehonestovat, vyválet ve srajčkách a zneuctít. Vrazit jim do rukou místo podílů na půdě a rozpočtu čistící prostředky, smetáky, metly a lopaty aby měli čím uklízet ten bořdel po uvědomělých a ctihodných myslitelích rozlezlých všude po známosti ve státní správě, v mafiánských stranách, ve skladech písemnicví, uměleckých kavárnách, na radnicích, dotačních institucích a ták. Hodně jich je už i v důchodě, takže mají spoustu času tady přednášet své ideové zvratky a dívat se na kolaps čistě neutrálně, nestranně a blahosklonně, přesně tak jak to vypolštářovaní hňupy dělají. Není to ale příklad Amenre, já vůbec nevím gdo to je? Muheeeeeeee
:-)) vtipně řečeno.