Několik poznámek k výročí 21. srpna 1968

Dikobraz

Srpen 1968 je důkaz bezchybně fungujícího instinktu mocenské věrchušky. Dosud stále všude převažuje snaha vykládat srpnovou intervenci (pardon: internacionální pomoc!) pěti bratrských armád jako nesmyslný a neadekvátní čin, který poškodil socialismus a byl velkou chybou. Opak je ale ve skutečnosti pravdou.


Na „internacionální bratrské pomoci” ze srpna 1968 lze ukázat, jak to v dějinách chodí a jaké může být rozpětí mezi básněním a realitou. Dosud stále všude převažuje snaha vykládat srpnovou intervenci (pardon: internacionální pomoc!) pěti bratrských armád jako nesmyslný a neadekvátní čin, který poškodil socialismus a byl velkou chybou. Opak je ale ve skutečnosti pravdou. V Československu se od počátku roku 1968 rozvíjel reformní proces zřetelně a stupňující se měrou ohrožující hlavní pilíře moci panující stranicko-státní monopolní byrokracie, tedy ohrožující zároveň samotnou podstatu reálného socialismu, a to nejen u nás.

Pokud by měl tento reformní a demokratizační pokus šanci dále se nerušeně vyvíjet, (což, jak dnes víme, neměl a nemohl z geopolitických příčin mít) postupoval by tento proces svou vlastní vahou, svým přirozeným samospádem směrem k redukci mimoekonomického donucování k nekapitalistické cestě vývoje, došlo by k rozvoji vícesektorové tržní ekonomiky a ke vzniku víceméně pluralitního parlamentního systému. Reformní komunisté, jejichž vůdčí role by byla pouze přechodná, by postupně ustoupili do pozice jedné z politických stran a výsledné uspořádání by patrně bylo obdobou toho, co v té době fungovalo v Rakousku nebo západním Německu, tedy by se jednalo o nějakou sociálně-tržní či socializující hospodářskou soustavu se značným významem státního sektoru, politicky zastřešovanou pluralitní demokracií, pravděpodobně se silnou pozicí sociální demokracie a s významnou politickou rolí odborů.

Tehdy neexistovaly neoliberální ekonomické koncepce tak populární následně v 80. a 90. letech, takže bylo možno očekávat nějakou poměrně sociálně citlivou variantu poválečného západoevropského kapitalismu doplněného možná o další socializující prvky. Poté, co by bylo zrušeno mimoekonomické donucování k nekapitalistické cestě vývoje, by se systém během několika let vcelku bez větších otřesů dostal samovolně do rovnovážného stavu odpovídajícímu objektivně dosažené poměrně rozvinuté úrovni československé společnosti, srovnatelné zejména s tehdejším sousedním Rakouskem. Celkové zaostávání zemí reálného socialismu již existovalo, nebylo však ještě příliš pronikavé. Obrovský, bouřlivý a nevídaný rozmach spontánní lidové energie, nadšení a velkých lidových nadějí během roku 1968 u nás a zárodečné formy nové reality uvnitř připravované hospodářské reformy, zárodky pluralitního politického systému a další předpokládaný politický vývoj naznačený zejména manifestem Dva tisíce slov (a jeho poměrně širokou podporou zejména ze strany tehdejších československých intelektuálních elit) svědčily o vnitřní nazrálosti a proveditelnosti takového vývoje, svědčily o tom, že by to bývalo šlo uskutečnit – nebýt mezinárodního kontextu a zahraničněpolitických souvislostí. Vnitrostátně bylo zřetelně nakročeno uvedeným směrem, ale z hlediska mezinárodního či geopolitického to byl pokus bez šance, stejně jako o 8 let dříve maďarské lidové povstání proti stalinistickému režimu.

Ovšemže k systémové změně nesmělo dojít. Moskva, vedení ostatních evropských reálně socialistických zemí i tuzemské tvrdé partajní jádro zcela správně vyhodnotily vývoj reforem jako smrtelně ohrožujících pilíře reálného socialismu v zemi. A když se nepodařilo donutit československé reformní vedení k utlumení změn a k návratu do jednotné linie reálného socialismu, provedla Moskva spolu se spojenci bez váhání bratrskou pomoc pěti armád. Mohla si to dovolit. Západ plně respektoval velmocenský status quo v poválečné Evropě, prezident Johnson spěchal o tom Moskvu hned také výslovně ujistit.

Veškeré náběhy k systémové změně byly bez milosti zlikvidovány a tuto potupnou likvidaci včera zaváděných reforem a demokratizačních změn nechali Sověti provést dosavadní československou reformně-komunistickou vrcholovou reprezentaci, jež se tím až na čestné výjimky (zejména MUDr. František Kriegel) naprosto zdiskreditovala a poté byla postupně odklizena z cesty zahajované důkladné normalizace, kterou zastřešili cyničtí pragmatici Gustáv Husák a Lubomír Štrougal za pokračujícího prezidentování polednové hlavy státu, Ludvíka Svobody, již za války Sověty ke spolupráci získaného a z jejich hledisek zcela spolehlivého. V zákrytu za nimi pak následovalo do vrcholových funkcí pravověrné komunistické jádro, jemuž se v srpnu 1968 nepodařilo vytvořit „revoluční dělnicko-rolnickou vládu”, jak měli jeho členové (Indra, Bilak, Kolder, Hofman a spol.) potajmu se Sověty domluveno.

Jak vidno, sovětská i východoevropská reálně socialistická věrchuška zareagovala neomylně, vedena svým citlivým třídním instinktem a postupovala naprosto racionálně a ze svého úhlu pohledu zásadově, správně a úspěšně. Jimi užívaná dobová ideologická a propagandistická frazeologie dosvědčuje jejich tehdejší „jednotu slov a činů”. Reálnému socialismu tím zabezpečila dalších 20 let existence.

Tolik tedy k pokusu o dodatečné objektivní hodnocení událostí ze srpna 1968. Tehdy jsme to celé ale prožívali úplně jinak, nežli to dnes ex post chápeme. Bylo mi tehdy 12 let a začínal jsem se zajímat zrovna v té rušné době o politiku, veden příkladem svého otce, příslušníka poúnorové mladé inteligence, člena KSČ a funkcionáře na nejnižší úrovni stranických struktur. Byl tehdy zapáleným stoupencem reforem a celkové demokratizace a liberalizace, za což se i osobně angažoval – a také za to byl následně jak se patří potrestán nastoupivší mstivou a drsnou normalizací. Sdíleli jsme tehdy veškeré dobové iluze a naděje, jež byly velice rozšířené jak mezi řadovými straníky, tak i v ostatní společností. Prosté geopolitické úvahy nám nic neříkaly. Byli jsme přesvědčeni, že jde o historický experiment dalekosáhlého významu, který přece spřátalené státy v čele se Sovětským svazem nemohou chladnokrevně zaříznout, když se upřímně snažíme i pro ně vyvinout tak všestranně nadějný demokratický socialismus zahrnující celkovou liberalizaci, politickou pluralitu a vícesektorovou tržní ekonomiku.

Jak naivní byly takové až mesianistické sny! Ale dějinný pohyb nás měl velmi brzy usvědčit z hlubokého omylu. Karty byly v reálné mocenské rovině rozdány úplně jinak, nežli jsme doufali a věřili. A tak to celé dopadlo tak, jak už dnes víme. Je to celé poučné zejména z hlediska úctyhodného rozpětí a kontrastu mezi reálnými dějinnými okolnostmi a vzletnými dobovými ideály a nadějemi.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
7 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Dana
Dana
23. 8. 2020 16:39

Tyhle analyzy a rozebirani udalosti roku 1968 neprinaseji zadne recepty na reseni dnesni situace v Cesku, jen si mnozi ulehcuji v jejich zklamani a selhani. Veci padly tak, jak padly a kazdy, kdo prozil otevrenou okupaci vojsk Varsavske smlouvy to vnima po svem. Pro mne byl 21.srpen 1968 osvobozujici rozbuskou zmizet ze zadratovane zeme. Narodni vlastenectvi u mladych lidi bylo tenkrat potlacovano , cesti narodni buditele museli ustoupit ruskym literarnim velikanum, takze soudruzi, paradoxne, mi vlastne ulehcili mentalni zakotveni na zapade. V te dobe byla v Zapadnim Nemecku nepredstavitelne lepsi intelektualni a zivotni uroven. Diky vstupu varsavskych vojsk jsem tedy… Číst vice »

orinoko
Reply to  Dana
23. 8. 2020 17:10

Tak jak, těleso, máš nakoupené granáty? Californication hoří, Hollywood oblehli homeless, emíci si stříkají do bulvy vzáJEMNĚ pepřák, Bidet vám tam prdí v přímém přenosu v tv kraksně, pedolfilové chtějí kohaBITovat s půlročními, české celekrávové utíkají z Floridy – prý tam jde o kejhák, Trump si stěžuje na gang 4 , všude samej tlustoprd, a v Sýrii padají USA drony jak těleso ponořené do kapaliny.
Okupace byla darem Bohu…. Ty se snad považuješ za Boha?
Ještě to by tu scházelo. Volů už je to dost, na nějaké krávě už vlastně nesejde.

orinoko
24. 8. 2020 13:35

Pokrock nezastavíš. Rolling Stones nebo Bob Dylan by asi měli něco zase dát autorsky dohromady. Taková inspirace!! Miluju knížky o tom, jak vznikaly některé písničky. Tak například Black Dog od Led Zeppelin … těžký náraz hard rocku do ještě nezralého heavy metalu. Kytarista Page jel odněkud někam vlakem sám a čas využil ke skládání. Napadl ho ďábelský rif. Když to předváděl na zkoušce , tak zpěvák a bubeník prý řvali smíchy – co s tím máme dělat? Basák zavětřil a prý – to půjde. Ta šílenost měla snad nějaké 3 šestnáctiny, ale to si asi nepamatuju dobře. Prej, hele, vole,… Číst vice »

Gatta
Gatta
Reply to  orinoko
24. 8. 2020 18:55

A tady policisté postřelili bělocha a není z toho nic:
https://navratdoreality.cz/postreleni-p-bahadorana-11693.html

Proboha lidi, přestataňte věřit na nějakou spravedlnost – tu si budeme muset jednou znovu vybudovat.

Gatta
Gatta
Reply to  Gatta
26. 8. 2020 7:56

PS – tady je ten případ – je to zbytečné, ale policie v USA (ne všude) má právo zabánit pokračování trestného činu všemi prostředky. Á za toto se považuje i pokus o útek z místa a odmítnutí zadržení.
Pravidla hry nejsou sice nejlepší, ale jsou oběma stranám jasnà.
A těžko posuzovat, pokud neznàme místní poměry.

http://www.drsnysvet.cz/policiste-strelili-nespolupracujiciho-cernocha-do-zad-lide-vysli-do-ulic/

Gatta
Gatta
24. 8. 2020 18:36

Tak tedy něco o těch 60. letech … s nadhledem.
Vžyť žijem jen jednou …

https://www.youtube.com/watch?v=uL8ANls5cVg

Gatta
Gatta
Reply to  Gatta
24. 8. 2020 18:44

A přidám dvě pro pamětníky … ze stejné plotny.

https://www.youtube.com/watch?v=X8x35mtTikk
https://www.youtube.com/watch?v=HcLZ3P1IgHY