Nepohodlný hrdina Karel Kryl

Karel Kryl se zasadil o listopadové změny nesrovnatelně více než Václav Havel, dnes se o něm ale nemluví

Patřím k těm, kteří prožili rok 1989 na vysoké škole. Měli jsme možnost vše sledovat z bezprostřední blízkosti – tím myslím dobu a události, které vedly ke společenským změnám. Nebyl mezi námi snad nikdo, kdo by neznal písničky Karla Kryla. Byl málokdo, kdo by je neposlouchal a skrze ně si vlastně tak nějak nedoplňoval vzdělání. Krylovy písničky byly a jsou vlastně takovým nahlas vyřčeným způsobem uvažování, morálním imperativem, a formovaly nemálo lidí. Karel jednal tak, jak zpíval, byl čestný, nekompromisní, přímočarý, a takoví lidé bývají buď obdivováni, nebo zatraceni. Dokázal naprosto jasně a nahlas říci, že „zločin je zločinem, i když jej spáchal kamarád“.

Po roce 89, po návratu z Německa, se mu dostalo bouřlivého přijetí od jeho posluchačů a obdivovatelů, ale velmi chladného přijetí od lidí, kteří se mezitím ujali řízení státu. Kryl nabídl pomoc i Havlovi, byl ale odmítnut, což jsem nemohl pochopit, protože jsem se naivně domníval, že všichni potáhneme za jeden provaz, ovšem ne tímhle směrem.

Krátce po návratu ale Karel Kryl začal mizet z veřejného prostoru. Zatímco Václav Havel a disidenti všeho druhu byli na obrazovce v podstatě pořád, Kryla přestávala hrát rádia, o Československé televizi ani nemluvím. Jeho mizení nebylo dobrovolné – jeho pravdivý a kritický projev se tehdy sice možná zdál přehnaný, ale velmi rychle se ukázalo, jak přiléhavé byly jeho postřehy a soudy. A proto už byl jeho návrat i veřejné působení nežádoucí.

Karel Kryl byl autentický, nebyl na prodej, nepodbízel se, a tím se stal pro nový režim nepohodlným.

Kritizoval lidi kolem Havla i poměry ve Svobodné Evropě. Kritizoval lži, které se pozvolna stávaly novou státní politikou, a nedokázal se srovnat s tím, jak probíhaly restituce. Byl zděšený z nastupujícího všeobecného marasmu, a to jak na ekonomickém, tak kulturním poli.

Byl zklamán z toho, co se v republice začalo po osmdesátém devátém vydávat za nezávislou žurnalistiku.

Jeho text „Ve všeobecné servilitě, sní novináři o korytě a okusují pera…“ je myslím dost výstižný.

Kryl vydával v zahraničí desky vlastním nákladem a platil vše ze svého. O tom se však dnes nemluví.

To bylo a je skutečné vlastenectví. Vlastenectví, které je dnes přehlíženo a dehonestováno poskoky v bezcenných veřejnoprávních médiích.

Zatímco Kryla jsme znali asi všichni, Havla téměř nikdo. Pouze ti, kteří se o politiku zajímali, věděli, že je někdo takový, ale nic víc. (Kdo Havla nejvíce zpopularizoval, byly noviny a neselhávající televize, která o něm tehdy referovala asi jako dnes o Rusku. Tedy trapně a neobjektivně, což mu přidávalo na popularitě.) Jeho angažmá v listopadových dnech ale bylo nejasné a nepřesvědčivé.

Václava Havla, na rozdíl od Karla Kryla, většina lidí nikdy nepřijala. Jeho hry ani eseje nikdy „nezlidověly“, ani nepřesvědčily. Jeho adorace nevychází z mínění veřejnosti, ale je systematicky budována skupinou lidí kolem neziskových skupin a sdělovacích prostředků.

Karel Kryl oslovil a „připravil“ generaci pro listopadové změny, a pokud je někdo, kdo by měl právo mluvit o pravdě, byl by to Kryl, ne Havel. Pokud by se děti měly učit o někom, kdo se zasloužil o změnu poměrů, byl by to právě Karel Kryl.

Česká republika, tak jako v minulosti, opět zapomíná na svoje skutečné hrdiny a to, že se tak děje, determinuje kvalitu naší společnosti.

5 1 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
15 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
orinoko
29. 9. 2020 6:21

Kryl nebyl jediný. Vaculík a Pavel Kohout dopadli podobně. A to měli vcelku jiné osobní vybavení a osudy. Jejich problém nejspíš spočíval v povaze, která přes všechny případné nedostatky nedovolovala klanět se falešným modlám. A Havel byl ztělesněním falše. Zdánlivě lidový kujeb by si bez Mercedesu jako symbolu vlastního společenského postavení život nedovedl představit. A také byli samozřejmě vini svojí samostatností. Nehodili se vlastně do žádného houfu, svým způsobem to byli solitéři. Těžko říci, jestli Krylovo úmrtí souviselo s jeho osudem v sametovém sajrajtu, ale o obecenstvo nouzi neměl. Hrál a zpíval i tady u nás a měl plno. Poté… Číst vice »

Gatta
Gatta
29. 9. 2020 6:38

Článek také podepisuji.

S „Krylem“ jsem se kdysi neptkal na Svobodné Evropě, ale v trampském prostředí.
To hovoří za vše.

orinoko
orinoko
29. 9. 2020 7:45

Jednu takovou kuriozitu: Hraval jsem v Praze v kapele, která zkoušela v kasárnách Posadky Pražského hradu. – Takový to byl rigidni rezim; něco takového se dneska stát nemuze. Bylo třeba vykázat uměleckou cinnost, do které nám vůbec nikdo nekecal, jen aspoň jeden voják měl v kapele byt. Na přehlídce jsme zahráli asi aby dobře bylo, možná Olympic a podobne, ačkoli jsme také mastlili Cobhama, Nazareth, Wishbone Ash, Deep Purple a jiné pokrokové flaky. V práci jsem byl oficiálně omluven, jako člen kapely jsem myslim dostal i desku /Puhdys?/ a jídla a pití bylo, co hrdlo racilo. Jaké ale bylo všeobecně… Číst vice »

zart
zart
29. 9. 2020 8:13

Mouřenín posloužil, mouřenín může jít. Ve správně vyspělé demokracii je občan pouze spotřebitelem využívaným jako spotřebič s krátkou záruční lhůtou a životností. Že „všichni potáhneme za jeden provaz, ovšem ne tímhle směrem“, to byla naivní socialistická iluze autora, která vycházela z jeho mladické neznalosti skutečného stavu občanské společnosti i sebe. Takto naivně uvažovala většina veřejnosti, proto to tak dopadlo a selanka z chátry si mohla dovolit co ji bylo libo. To „vlastenectví“ byla právě ta potíž, která Karla odrovnala. Měl zpívat ódy na radost v zastoupení firmy Havel s.r.o. a třeba by byl i zlatým slavíkem. Myslím, že Karel záhy… Číst vice »

Lena
Lena
Reply to  zart
29. 9. 2020 9:51

Karel kryl, nevěděl pořádně co. Když to zjistil, šlo to s ním rychle z kopce. Škoda, že nenašel žádné zastání v „naší“ naprosto dezintegrované občanské spolčenosti. Neměl svoji ochranku, nenašli se žádní vlastenci, z těch davů, kterým libě zpíval u rušeného rádia do ouška, kteří by jej vzali mezi sebe do své společnosti a poskytli mu podmínky k životu. Zhovadilý dav měl po 1989 jiné starosti: Tuti frutti, drogy, barevné televize, videa, počítače, porno, hrabání peněz, privatizování, restitice, nakupování a další zhovadilosti, kterými se k velkému potěšení hrdinné prozápadní estébácké elity sám kanalizoval, zmagořil a zotročil na neskutečnou míru totality.… Číst vice »

orinoko
orinoko
Reply to  Lena
29. 9. 2020 10:19

Jj, právě proto na něj na venkove lidi chodili a na Slovensku rovnez. Pragl je svet sám o sobě zhovadily a nelze jim pomerovat zbytek republiky. Ale jinak žádný problem. Hlavně že je sametove cernobilo.

Lena
Lena
Reply to  orinoko
29. 9. 2020 10:56

Tím práglem myslíte tu zatraceně zapáchající hnojnou fekální žumpu ve středních Čechách? Co si stěžujete! Budou volby, zvolíme si zase nejlepší grázly z nás. Před 2. mnichovských rozdělením ČSSR jsme museli volit jednu stranu, dnes můžeme volit jednu stranu v mnoha bleděmodrých verzích. Což občanům tolik možností voleb na jedno kopyto nestačí? Sametově černobílo, hlavně na hradě, to blilo…

Bety
Bety
29. 9. 2020 13:49

Byl mezi těmi, kdo se zasloužili o změnu poměrů, to ano. Ale nepochybuji o tom, že ho pak mrzelo, k čemu se nechal využít a možná, že stres z toho vedl i k jeho předčasné smrti.

orinoko
orinoko
Reply to  Bety
29. 9. 2020 14:56

Odpověděl jsem Ti myslím docela neotřelým způsobem. Ale na konci jsem použil – do pr…. Zmizelo to. Ale nevadí . Jádro si pamatuju, a už to nezapomenu. Podněty jsou velmi důležité. Tady zůstalo h@vno , jinde bude obsah.
Svým způsobem také krylovské sdělení.

orinoko
orinoko
29. 9. 2020 15:11

Venku se setmělo, tahle noc nebude krátká …
cenzuře krve se zachtělo
tak už to v demošce chodí … zkrátka.

Karel Kryl nesmí být lumen a hrdinou
snad jen ozvěnou …
a to ještě potajmu
co je mu dnes povoleno
nesmí znít prd@lní ozvěnou.

Výklad Karla má jen jednu stinnou stránku
totiž lžiozvěnu ….

zart
zart
Reply to  orinoko
29. 9. 2020 18:07

Počkejme chvíli, až vychladne mrtvola. Za čas budem jistě, místo koně(va), slavit barda střeva, ekonomický růst je potřeba.

orinoko
orinoko
Reply to  zart
29. 9. 2020 18:28

K tomu volám kritika –
Do zbraně , pravím světu…
Jsou všude kolem, máme je tu….
I mrdvola už má svoje grády, na pólech je mínus dění,
tak co tady?
Nemylme se, řídí nás rozechvělé chtění
i Kartous už je věren vlastnímu rozprznění.

Karle Kryle, kolik je vlastně hodin? –
Už teď je pozdě … než překvapivě zjistím,
kdy se znovu narodím….

zart
zart
Reply to  orinoko
30. 9. 2020 17:19

Také někdy veršuji, bída je to veliká není hodná člověka:
Výplody mozku
choré svého
Za cizí pokládám
V nepřátelích honím sebe
V cizí krvi koluji
Od počátku světa
Sebe klonuji
Praštěného do hlavy
Třeští třestí pohlaví

Gatta
Gatta
29. 9. 2020 19:14
idiotronic
idiotronic
Reply to  Gatta
29. 9. 2020 20:32

Ne , není porevoluční, to jen zůstala aktuální…