Nepohodlný hrdina Karel Kryl

Karel Kryl se zasadil o listopadové změny nesrovnatelně více než Václav Havel, dnes se o něm ale nemluví

Patřím k těm, kteří prožili rok 1989 na vysoké škole. Měli jsme možnost vše sledovat z bezprostřední blízkosti – tím myslím dobu a události, které vedly ke společenským změnám. Nebyl mezi námi snad nikdo, kdo by neznal písničky Karla Kryla. Byl málokdo, kdo by je neposlouchal a skrze ně si vlastně tak nějak nedoplňoval vzdělání. Krylovy písničky byly a jsou vlastně takovým nahlas vyřčeným způsobem uvažování, morálním imperativem, a formovaly nemálo lidí. Karel jednal tak, jak zpíval, byl čestný, nekompromisní, přímočarý, a takoví lidé bývají buď obdivováni, nebo zatraceni. Dokázal naprosto jasně a nahlas říci, že „zločin je zločinem, i když jej spáchal kamarád“.

Po roce 89, po návratu z Německa, se mu dostalo bouřlivého přijetí od jeho posluchačů a obdivovatelů, ale velmi chladného přijetí od lidí, kteří se mezitím ujali řízení státu. Kryl nabídl pomoc i Havlovi, byl ale odmítnut, což jsem nemohl pochopit, protože jsem se naivně domníval, že všichni potáhneme za jeden provaz, ovšem ne tímhle směrem.

Krátce po návratu ale Karel Kryl začal mizet z veřejného prostoru. Zatímco Václav Havel a disidenti všeho druhu byli na obrazovce v podstatě pořád, Kryla přestávala hrát rádia, o Československé televizi ani nemluvím. Jeho mizení nebylo dobrovolné – jeho pravdivý a kritický projev se tehdy sice možná zdál přehnaný, ale velmi rychle se ukázalo, jak přiléhavé byly jeho postřehy a soudy. A proto už byl jeho návrat i veřejné působení nežádoucí.

Karel Kryl byl autentický, nebyl na prodej, nepodbízel se, a tím se stal pro nový režim nepohodlným.

Kritizoval lidi kolem Havla i poměry ve Svobodné Evropě. Kritizoval lži, které se pozvolna stávaly novou státní politikou, a nedokázal se srovnat s tím, jak probíhaly restituce. Byl zděšený z nastupujícího všeobecného marasmu, a to jak na ekonomickém, tak kulturním poli.

Byl zklamán z toho, co se v republice začalo po osmdesátém devátém vydávat za nezávislou žurnalistiku.

Jeho text „Ve všeobecné servilitě, sní novináři o korytě a okusují pera…“ je myslím dost výstižný.

Kryl vydával v zahraničí desky vlastním nákladem a platil vše ze svého. O tom se však dnes nemluví.

To bylo a je skutečné vlastenectví. Vlastenectví, které je dnes přehlíženo a dehonestováno poskoky v bezcenných veřejnoprávních médiích.

Zatímco Kryla jsme znali asi všichni, Havla téměř nikdo. Pouze ti, kteří se o politiku zajímali, věděli, že je někdo takový, ale nic víc. (Kdo Havla nejvíce zpopularizoval, byly noviny a neselhávající televize, která o něm tehdy referovala asi jako dnes o Rusku. Tedy trapně a neobjektivně, což mu přidávalo na popularitě.) Jeho angažmá v listopadových dnech ale bylo nejasné a nepřesvědčivé.

Václava Havla, na rozdíl od Karla Kryla, většina lidí nikdy nepřijala. Jeho hry ani eseje nikdy „nezlidověly“, ani nepřesvědčily. Jeho adorace nevychází z mínění veřejnosti, ale je systematicky budována skupinou lidí kolem neziskových skupin a sdělovacích prostředků.

Karel Kryl oslovil a „připravil“ generaci pro listopadové změny, a pokud je někdo, kdo by měl právo mluvit o pravdě, byl by to Kryl, ne Havel. Pokud by se děti měly učit o někom, kdo se zasloužil o změnu poměrů, byl by to právě Karel Kryl.

Česká republika, tak jako v minulosti, opět zapomíná na svoje skutečné hrdiny a to, že se tak děje, determinuje kvalitu naší společnosti.

5 1 hlas
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
15 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
orinoko
29. 9. 2020 6:21

Kryl nebyl jediný. Vaculík a Pavel Kohout dopadli podobně. A to měli vcelku jiné osobní vybavení a osudy. Jejich problém nejspíš spočíval v povaze, která přes všechny případné nedostatky nedovolovala klanět se falešným modlám. A Havel byl ztělesněním falše. Zdánlivě lidový kujeb by si bez Mercedesu jako symbolu vlastního společenského postavení život nedovedl představit. A také byli samozřejmě vini svojí samostatností. Nehodili se vlastně do žádného houfu, svým způsobem to byli solitéři. Těžko říci, jestli Krylovo úmrtí souviselo s jeho osudem v sametovém sajrajtu, ale o obecenstvo nouzi neměl. Hrál a zpíval i tady u nás a měl plno. Poté… Číst vice »

Gatta
Gatta
29. 9. 2020 6:38

Článek také podepisuji.

S „Krylem“ jsem se kdysi neptkal na Svobodné Evropě, ale v trampském prostředí.
To hovoří za vše.

orinoko
orinoko
29. 9. 2020 7:45

Jednu takovou kuriozitu: Hraval jsem v Praze v kapele, která zkoušela v kasárnách Posadky Pražského hradu. – Takový to byl rigidni rezim; něco takového se dneska stát nemuze. Bylo třeba vykázat uměleckou cinnost, do které nám vůbec nikdo nekecal, jen aspoň jeden voják měl v kapele byt. Na přehlídce jsme zahráli asi aby dobře bylo, možná Olympic a podobne, ačkoli jsme také mastlili Cobhama, Nazareth, Wishbone Ash, Deep Purple a jiné pokrokové flaky. V práci jsem byl oficiálně omluven, jako člen kapely jsem myslim dostal i desku /Puhdys?/ a jídla a pití bylo, co hrdlo racilo. Jaké ale bylo všeobecně… Číst vice »

zart
zart
29. 9. 2020 8:13

Mouřenín posloužil, mouřenín může jít. Ve správně vyspělé demokracii je občan pouze spotřebitelem využívaným jako spotřebič s krátkou záruční lhůtou a životností. Že „všichni potáhneme za jeden provaz, ovšem ne tímhle směrem“, to byla naivní socialistická iluze autora, která vycházela z jeho mladické neznalosti skutečného stavu občanské společnosti i sebe. Takto naivně uvažovala většina veřejnosti, proto to tak dopadlo a selanka z chátry si mohla dovolit co ji bylo libo. To „vlastenectví“ byla právě ta potíž, která Karla odrovnala. Měl zpívat ódy na radost v zastoupení firmy Havel s.r.o. a třeba by byl i zlatým slavíkem. Myslím, že Karel záhy… Číst vice »

Lena
Lena
Reply to  zart
29. 9. 2020 9:51

Karel kryl, nevěděl pořádně co. Když to zjistil, šlo to s ním rychle z kopce. Škoda, že nenašel žádné zastání v „naší“ naprosto dezintegrované občanské spolčenosti. Neměl svoji ochranku, nenašli se žádní vlastenci, z těch davů, kterým libě zpíval u rušeného rádia do ouška, kteří by jej vzali mezi sebe do své společnosti a poskytli mu podmínky k životu. Zhovadilý dav měl po 1989 jiné starosti: Tuti frutti, drogy, barevné televize, videa, počítače, porno, hrabání peněz, privatizování, restitice, nakupování a další zhovadilosti, kterými se k velkému potěšení hrdinné prozápadní estébácké elity sám kanalizoval, zmagořil a zotročil na neskutečnou míru totality.… Číst vice »

orinoko
orinoko
Reply to  Lena
29. 9. 2020 10:19

Jj, právě proto na něj na venkove lidi chodili a na Slovensku rovnez. Pragl je svet sám o sobě zhovadily a nelze jim pomerovat zbytek republiky. Ale jinak žádný problem. Hlavně že je sametove cernobilo.

Lena
Lena
Reply to  orinoko
29. 9. 2020 10:56

Tím práglem myslíte tu zatraceně zapáchající hnojnou fekální žumpu ve středních Čechách? Co si stěžujete! Budou volby, zvolíme si zase nejlepší grázly z nás. Před 2. mnichovských rozdělením ČSSR jsme museli volit jednu stranu, dnes můžeme volit jednu stranu v mnoha bleděmodrých verzích. Což občanům tolik možností voleb na jedno kopyto nestačí? Sametově černobílo, hlavně na hradě, to blilo…

Bety
Bety
29. 9. 2020 13:49

Byl mezi těmi, kdo se zasloužili o změnu poměrů, to ano. Ale nepochybuji o tom, že ho pak mrzelo, k čemu se nechal využít a možná, že stres z toho vedl i k jeho předčasné smrti.

orinoko
orinoko
Reply to  Bety
29. 9. 2020 14:56

Odpověděl jsem Ti myslím docela neotřelým způsobem. Ale na konci jsem použil – do pr…. Zmizelo to. Ale nevadí . Jádro si pamatuju, a už to nezapomenu. Podněty jsou velmi důležité. Tady zůstalo h@vno , jinde bude obsah.
Svým způsobem také krylovské sdělení.

orinoko
orinoko
29. 9. 2020 15:11

Venku se setmělo, tahle noc nebude krátká …
cenzuře krve se zachtělo
tak už to v demošce chodí … zkrátka.

Karel Kryl nesmí být lumen a hrdinou
snad jen ozvěnou …
a to ještě potajmu
co je mu dnes povoleno
nesmí znít prd@lní ozvěnou.

Výklad Karla má jen jednu stinnou stránku
totiž lžiozvěnu ….

zart
zart
Reply to  orinoko
29. 9. 2020 18:07

Počkejme chvíli, až vychladne mrtvola. Za čas budem jistě, místo koně(va), slavit barda střeva, ekonomický růst je potřeba.

orinoko
orinoko
Reply to  zart
29. 9. 2020 18:28

K tomu volám kritika –
Do zbraně , pravím světu…
Jsou všude kolem, máme je tu….
I mrdvola už má svoje grády, na pólech je mínus dění,
tak co tady?
Nemylme se, řídí nás rozechvělé chtění
i Kartous už je věren vlastnímu rozprznění.

Karle Kryle, kolik je vlastně hodin? –
Už teď je pozdě … než překvapivě zjistím,
kdy se znovu narodím….

zart
zart
Reply to  orinoko
30. 9. 2020 17:19

Také někdy veršuji, bída je to veliká není hodná člověka:
Výplody mozku
choré svého
Za cizí pokládám
V nepřátelích honím sebe
V cizí krvi koluji
Od počátku světa
Sebe klonuji
Praštěného do hlavy
Třeští třestí pohlaví

Gatta
Gatta
29. 9. 2020 19:14
idiotronic
idiotronic
Reply to  Gatta
29. 9. 2020 20:32

Ne , není porevoluční, to jen zůstala aktuální…