Nešťastný národ

Ptáte se, který? Stačí malé zamyšlení a vyvodíte, že ten náš. A to odedávna.

Vždycky se o nás otíral nějaký mocnější stát a většinou jsme za ten kratší konec tahali my.

Náš kníže Václav uznal, že německý císař je silnější a slíbil mu posílat ročně stádo volů (bohužel se ten zvyk neudržel). Když nadutí církevní páni nechali Mistra Jana upálit a nám se to nelíbilo, poslali proti nám křižácké armády. To jsme ještě ustáli, ale když ti, co za těch válek přišli k majetku, si ho chtěli užívat i za cenu poddání se katolickému králi Zikmundovi, byl konec. A když jsme si vyprovokovali třicetiletou válku, dostali jsme přes ústa a panstvo v Čechách bylo poněmčeno na dlouhých 300 let.

To jen tak ve stručnosti o šerém dávnověku. Ale ani v novověku to nebylo lepší. Díky vlastencům jsme se ubránili poněmčení (hlavně tedy lid z venkova) a začali se domáhat i politicky národních práv. To se podařilo až díky výsledku 1. světové války. Nedůvěra k německy mluvícím státům v našem sousedství trvala a tak jsme se zkusili opřít o dva z vítězů této války – o Francii a Británii. To byl ovšem omyl. Oba tyto národy sice dokázaly zkolonizovat větší část zámořských světadílů, ale střet s vzestupujícím nacistickým Německem neriskovali. Raději ten státeček, o kterém matně věděli, že je někde za Německem v Evropě, přenechali Hitlerovi a těšili se, že mír je zachován (a jejich kolonie nedotčené). Dlouho to nevydrželo.

Když do 2. světové války vstoupily Spojené státy americké (svou ekonomickou sílou) a Sovětský svaz (svou lidskou sílou), bylo rozhodnuto a Německo se sesypalo. Po smutné zkušenosti s našimi bývalými „protektory“, jsme si mysleli, že raději změníme stranu a upneme se k tomu velkému dubisku na východě.

A zase jsme šlápli do lejna. Místo spolupráce se obě původně spojenecké strany začaly vzájemně podezřívat z nekalostí a skončilo to studenou válkou. Naši tehdejší komunističtí politici se ochotně podřídili velkému bratru z Moskvy a často byli papežštější než papež. Když se po generační výměně komunistických kádrů začalo u nás blýskat na časy (šedesátá léta), nasupil se velký bratr (u kterého o generační výměně nebylo až do osmdesátých let ani slechu) a zašlápl nás na věčné časy (co trvaly dvacet let) zase do bahna, kde si libovaly normalizační komunistické kádry.

Pak došlo k té generační změně v Sovětském svazu a přes tuhý odpor naší komunistické věrchušky se to sesypalo i u nás. Rok jsme se radovali ze svobody, začali cestovat, ale … jako za husitů, malá sobečtější část národa si začala ukrajovat z ekonomického krajíce větší kus a usoudila, že si ten majetek udrží, když se o něj podělí se zkušenějšími z kapitalistického Západu. A tak větší část národa utřela hubu ve formě privatizačních kupónů a ti mazanější k majetku přišli (až později se mezi nimi při přetlačované o majetek začalo argumentovat, kteří z nich jsou demokraté a kteří překabátění komunisti). Ale hodně velký krajíc si utrhly finančně silné firmy ze zahraničí. A do toho přišla i emancipace Slováků, kteří pohrdli naší bratrskou ekonomickou pomocí a odtrhli se natrvalo. Naše mezinárodní vztahy se taky překlopily. Místo ideální neutrální středoevropské zóny (Švýcarsko, Rakousko, Česko) jsme se stali partnery Západu.

A pokud jsem zmiňoval, že po 1. světové válce se Francie a Británie staraly především o svoje zájmy, není to dnes o nic lepší. Spojené státy, jako hlavní ekonomická sila po 2. světové válce, měly zájem toto své postavení (zvláště po rozpadu anglické a francouzské koloniální říše) upevnit. Proto provozovaly politiku zatlačování takzvané socialistické části světa. V rámci studené války probíhaly i menší války horké se střídavými úspěchy na obou stranách. V Africe se socialismus (i přes občasnou přátelsko-vojenskou spolupráci – Násir, Kaddáfí) neuchytil. V Asii to na plné čáře vyhrála Čína, o Vietnam se dlouho bojovalo (nejdřív se tu chtěla udržet Francie, pak ji nahradily Spojené státy). Nakonec se i Spojené státy musely stáhnout (ačkoliv proti partyzánům nasadily bombardování či Agent Orange – v jiné mocenské situaci by bylo jeho nasazení považováno za válečný zločin). Zadní dvorek USA – Střední a Jižní Ameriku – se podařilo udržet na úrovni nesvébytných banánových republik.

A tak se dostáváme k současnosti našeho národa. Dost velká část národa se domnívá, že jsme bezpodmínečný příklon k Východu nahradili devótním příklonem k Západu. Kritický pozorovatel mezinárodních událostí musí konstatovat, že probíhá boj o celosvětovou moc. Ideologicky pochopitelný souboj kapitalistických států se socialismem je nahrazen ideologicky už nezdůvodnitelným bojem o světovou hegemonii (Trump to ostatně svým America first! nepopírá). A my jako národ v tom zase lítáme. Vstupem do Evropské unie musíme poslouchat, co nám předepíší z Bruselu (a jen matně se bráníme v rámci Visegrádské čtyřky) a musíme po vstoupení do NATO posílat své vojáčky do zbytečně vyvolaných konfliktů v boji o zdroje nafty.

Ano, přiznejme si otevřeně, že o tu naftu jde. Ty barevné revoluce v arabských státech s řečmi o nastolování demokracie jen maskovaly účel a to, aby ovládání zdrojů nafty přešlo z rukou diktátorů (nechutně nezávislých) do rukou globálních monopolů. Ale podařilo se to jen částečně, Írán tvrdě brání svou nezávislost, Irák a Libye jsou rozvrácené a s tou těžbou to není valné, Sýrie se sice s ruskou pomocí ubránila, ale část jejich naftových polí obsadila americká armáda a výtěžek někdo prodává přes Turecko. Jen tak na okraj – Venezuela, velký producent nafty – se také zmítá v nepokojích, ale naftové monopoly zatím situaci pod kontrolou nemají.

Náš národ zatím může svobodně diskutovat a pochybovat. Zatím, protože třeba přirovnat imigraci k invazivnímu šíření rostlin je už stíháno. Zatím nám to hodně pomalé přiblížení se západní životní úrovni pomáhá alespoň v tom, že se k nám nehrne vlna imigrantů (politicky korektní je prý mluvit o uprchlících). Protože, když to před pěti lety začalo (kdo to asi vyvolal?), tak političtí vůdci Západní Evropy nic nepochopili a nic se z dějin nenaučili a hloupě hlásili: My to zvládneme. Dnes už potichu přiznávají, že nezvládli a veřejně začínají alespoň řečmi bránit řecké hranice. Jak to, že se do Evropy cpou masy z Asie a Afriky? Kdo jim nakukal, že v Evropě budou žít bez práce a líp než doma? Kdo platí ty tisíce lodí a lodiček, co je převážejí přes moře do Evropy? Kdo a proč tím tlačí na Evropu? Co od ní chce? Jde o tu absolutní světovou hegemonii, které vadí evropské nezávislé státy?

A tak to vypadalo dobře, když Evropa hlásila, že to zvládne … jenže i my v tom dnes lítáme.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
19 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Botičky od Diora
Botičky od Diora
10. 3. 2020 20:37

Náš kníže Václav uznal, že německý císař je silnější a slíbil mu posílat ročně stádo volů (bohužel se ten zvyk neudržel)…

S tím nelze souhlasit, tradice se zachovala až dodneška. A jak.

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
10. 3. 2020 21:42

Bohužel jsme jim (a mnohým dalším „oným“) neposílali a neposíláme V O L Y. A na toto asi autor narážel. Ty jsme si tu naopak coby výkvět nechávali. A tak dnes máme velmi mnohde porůznu jen VYŽRÁNO a NASRÁNO (nejen v mnohých „makovicích“), a ne elity- ale „jelita“… Co zbylo je trocha zdravého rozumu – většinou opět na troskách venkova. Kdeže jsou ty Svatoplukovy pruty – a ochota rozumných a vnímavých si navzájem pomáhat (!), vědomí toho že stejně jako FUNKČNÍ STÁT je to ZÁKLAD PŘEŽITÍ Národa. A i jeho zbytky se dnes „hrozně ochotně“ „ameriaknizují“ či „evropeizují“… Přesně dle… Číst vice »

Aleš
Aleš
10. 3. 2020 22:49

vyVOLEní se dohadují o kosmetických změnách podoby výsernice a výžernice. Variace na téma urvi a orvi a socializace ztrát a privatizace zisků a rozděl a panuj. Hlavní společný motiv je pochod lumíků na východ. Každý správný polyTURK zná věčné heslo. S SS americkými na věčné časy a nikdy jinak. Mamon Lescaut.

racek
racek
10. 3. 2020 23:47

No, je to tak nějak ubrečené. Netrpěli jsme nijak výrazně víc, než ostatní evropské národy. Byly okamžiky dějinné nespravedlnosti, někdy jsme byli nespravedliví i my (nemyslím sudeťáky, na to je ještě brzo to hodnotit) . Prostě normální, někdy velmi kruté, někdy klidné evropské dějiny. A nakonec i ta určitá samostatnost se nám vrátila. I když na protektory občas stěstí opravdu nemáme.

Admirál
Admirál
12. 3. 2020 7:11

Osobně bych tu naší českou kotlinku nekropil slzami. Je to, jak to je, okolní svalovci se na nás střídali, občas jsme je kopli pod koleno, trefili se do brady, vyvinuli jsme si zvláštní způsob rezistence (Švejk nás nemusel učit), většinově pohrdáme těmi, co jsou zabořeni v prdeli momentálního protektora.

Hlavně – přežili jsme jako národ v tomhle prostoru dodnes, což je malý zázrak.

Hlavu nahoru!

orinoko
orinoko
12. 3. 2020 10:54

Hlavně se neposrat. Beru si teď za cíl takovou kapesní studii o míře různé kolaborace poražených s dobovými vitezi.
Největším prdelolezcem ve světě v současnosti je Kurd. Projektil Uzunoglu právě teď na Nové Republice velebi Rusy. Před asi třemi roky klecel u paty Sochy Svobody a obdivoval její vlající patku.
Cely tzv. Zapad je jeden kolaborantsky zmetek. Porůznu různě to berouci.
Hitler obsadil Evropu. Víte o nějakých partyzanech v Belgii či Dansku? Atd, atp.

orinoko
orinoko
12. 3. 2020 11:04

Halic fyrera vitala; snad právě proto nechal fyrer zastřelit skoro každého vitace.
Rakusaky vynecham, je to německy mluvící zeme, a sami s tím mají dodnes problem. Němce ovšem dneska těžce nemiluji.
Zabozrouti: Po válce honili oholene slapky , které chodily s Němci po ulicích Parize. Spodek Francie mohutne statne kolaboroval.
Dnešní obří koLABORANTI: Kanada, Australie, Nový Zeland, Malá Kretenie, Japonsko, Saúdská Arabie a Klingoni na Apofisu.

Aleš
Aleš
12. 3. 2020 11:12

orinoko: Frantíci měli v historii jednu světlejší chvíli. Demoverzi NATO opuštění.
A Kurdové? Holt si pletou

Aleš
Aleš
12. 3. 2020 11:15

zádel s protichemickým krytem… Zeman však v tomto není o tolik ve předu. Nepochopil, že když chce bojovat proti terorismu, musí bojovat proti němu a ne s ním…

orinoko
orinoko
12. 3. 2020 11:28

Západ je korunovany vůl. Je schopen živit kdejaké lejno, viz ceská Doura. A ta Die curve na Kamýk s tím nemá obsolutne žádný problem. Ale nedivme se. Má kriminální prupravu stejně jako Vašek ze Sametove obSERvatore.
My nemáme , co jsme chteli. To je hluboký omyl. Jenom jsme nebyli připraveni na uzvanene podsvince, takto prince ze Sametu. A na českou bandu ze Zapadu, která by tam už dávno chcipla nebýt Gorbacova.
Existují světle vyjimky. Ale právě ty české podsvince nehodlalo brat v uvahu.

orinoko
orinoko
12. 3. 2020 11:31

Jo , zabozrouti, to je pravda. Ale anglofonni část západu něčím těžce nakrkla de Gola. … Proto se od jiste doby některé de montazni klíče nazývají GOLA.

orinoko
orinoko
12. 3. 2020 11:45

Jen pro vaše info. Vyjel jsem covid 19 v ustrety. Právě jsem v Praze. Projíždím ulicemi na oslu, na ruce štít a kopi připravené k zakroku. Mám druhý gambac, a vedle mě jsou tyče pro holky, které jsou prý už dávno osirele. Hospoda je prima, ale život ji vdechuji bolševicti pametnici. Holka ve vlaku se pyrila, když jsem jí pochválil za četbu knizky. Postěžovala si: když já na to nemám jindy cas. Nikdo tu nesysli západní hajzlpapir, nikdo nemá roušku na drzce, a banany jsem na trhu nevidel. Ale on je nikdo neshanel. Vybírá se tu brambora v různých cenách… Číst vice »

Gatta
Gatta
13. 3. 2020 7:37

Článek velmi dobrý, ale souhlas i s rackem a admirálem.
https://m.youtube.com/watch?v=_UYW1s_XDAw

Jinak mě potěšilo, že autor také vidí ten demokratizační proces jako voj o americou ropu, která se jen nějakým omylem nachází mimo území USA. Ropa i přes všecny břidličné a elektromobilitní mlhy zůstává hybatelem světa. Obrazně i doslova.
Snad jednou až vodíkový pohon, alre to az za dlouho ne pro všechny.

orinoko
orinoko
14. 3. 2020 11:55

Protože se budu v tomto pohnutem čase stehovat, tak jsem v jiném meste. Tady kousek je Billa a Penac. V obou jsem si něco nakoupil, především pivo na domácí kalbu. Ráno jsem totiž v TV krave našel sdeleni, že už zakukaly i hospody. Takový poklid v nákupu už dlouho nepamatuju. A lidi se chovají k sobě nějak slusne. Nechyběla mouka a já si dokonce koupil svůj oblíbený Earl Grey Tea, který jsem nevidel, už ani nepamatuju. Fasouni na Seznamu šíří paniku? Neměl by zasáhnout konečně nějaký uvedomely eurodebil. Třeba hovnival Grusinskego nebo hreBEJK do rakve Milionu? On snad měl maďarsky… Číst vice »

orinoko
orinoko
14. 3. 2020 12:08

Dlužno podotknout: Hospody, které mají nasmlouvany odběr jidla třeba s duchodci nebo podobně ; pizzerie, kebaby apod s rozvozem, tak funguji. Vydají nebo dovezou. A myslim, že je ani nikdo nemusí skolit, co a jak.
Především pak lejno s Brusli ať raději drží pysk. Přičemž kurvicka Greta má po ptakach.

Ladislav Hinner
Ladislav Hinner
14. 3. 2020 20:01

Naší slabinou je přílišná ochota nechat se vést našinci jen podle občanky. Nebo neschopnost k uspořádání věci svých?

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
15. 3. 2020 10:18
Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
15. 3. 2020 11:57

Ivo Šebestík: Německý protektorát v úmyslném stínu Srpna 68 (1. část)
http://casopisargument.cz/2020/03/15/nemecky-protektorat-v-umyslnem-stinu-srpna-68-1-cast/