Netradiční vánoční přání

Pěkný den,

posílám netradiční přání.

Každý z nás má přání. Většinou tajná, čím jsme starší, tím více jsou tam někde hluboko uvnitř. Asi většina z vás zná knihu Tajemství a znáte větu, že když si něco přejete, tak se Vesmír spojí, aby vám pomohl to uskutečnit. Málokdy svá přání někomu řekneme, málokdy na ně myslíme nebo o nich přemýšlíme.

Není čas, že? Jedeme na autopilota, takže nás systém doslova mele a mele.  Jasně, ono to všechno kolem nějak jede.  Vzdělání, práce, rodina, sociální systém, vláda a bla bla bla. Cítíte u toho něco? Cítíte, to tak má být, tak je to správné, tak to chci?  Pak nám rozum říká, Tajemství je blbost. Podívej se, tolik jsi toho chtěl a co se z toho splnilo, nic …..a  Vesmír vám místo pomoci hází klacky pod nohy.

Zkuste se na to podívat z jiného úhlu pohledu. Není ten „klacek“ náhodou způsob, jak nás Vesmír šťouchá nebo žene ze stereotypu, ve kterém žijeme? Změní se něco, když zůstane všechno při starém?  Ty klacky jsou způsob, kterým nám vesmír (příroda, bůh…), pomáhá vypnout toho zatraceného autopilota. Kdy jste naposledy seděli, přestali žít život seriálových hrdinů a sepsali si, co vlastně chcete vy, zeptali se na to člověka, se kterým žijete, co chce on a začali přemýšlet, jak to realizovat? Je doslova šílené se k tomu dokopat. Všimli jste si, kolik rozumných argumentu vypotí váš „vycvičený mozek“, abyste to nedělali nebo abyste to udělali „až pak“.

Pánové! Něco nefunguje (třeba záchod) a vy to víte. Nic neuděláte. Co se stane? NIC. Dokud vám vesmír nehodí klacek pod nohy a záchod nepřeteče nebo si nevšimnete, že se žena mračí.

V tomto roce jsem strávil týden ve tmě. Sám se sebou a jedno z nejsilnějších uvědomění byl vnitřní pocit: Až si to, co chceš, dovedeš opravdu představit, tak teprve poté to může vzniknout. Vše začíná myšlenkou.

15 let se věnuji „vodě“. Při regresi jsem pochopil, proč je pro mne tak důležitá. Když jsem zaměřil svou pozornost na to, co se děje s vodou a pochopil jsem, že totéž se děje i s námi, rozhodl jsem se autopilota vypnout. Sebral jsem odvahu, vykašlal jsem se na „jistotu“ a začal jsem dělat věci, které směřují k tomu, že „voda“ bude a zůstane Svobodná a díky tomu i budeme Svobodní i my.

Začal jsem jednat. Naučil jsem se mnoho nových věcí, poznal nové lidi, mám řadu nových zkušeností a v tom, co dělám, se ke mně přidává stále více lidí. Když něco nevím, tak se objeví někdo, kdo to ví nebo kdo pomůže, případně přinese nový pohled, který to posouvá dál.  To neznamená, že vše jde jak po másle. Koncerny se pozic drží jak klíště, ale jejich neotřesitelná pozice slábne tím víc, čím víc lidí je informovaných a chápe, co se děje, co je špatně a co je třeba dělat.

Při cvičení aikida i jógy jsem kdysi zažil okamžik uvědomění. Lze dosáhnout 1. Danu, 2. Danu nebo učitele 3. 2. či 1. stupně… , ale ne hloubky, kterou přináší jedině cvičení a reálný prožitek. Někdy je to dost tvrdé, protože ego a rozum do toho všeho kecá a někdy se mi fakt nechce, ale jdu a o to lepší to potom většinou je.

Cesta nahoru je cesta po spirále. Proto máme někdy pocit, že se to nehýbe, že jsme na jednom místě a říkáme si, budu vůbec někdy výše?

Ve „vodě“ a nejen v ní, je to jako v aikidu či józe. Chvílemi jsem zadýchaný, koukám dolů a nebo nevidím konec. Ale když zaměřím svou pozornost na cíl – na ten výhled, tak jdu dál.  Když se podařilo v roce 2006 zastavit „privatizace“ dalších vodáren (Náchod, atd.), cítil jsem satisfakci a hodně příjemný pocit. Věřím, že se budu cítit stejně, když vznikne první precedens, kdy se podaří odinstalovat koncern z vodárny a vodu vrátit do rukou lidí. (Ať už to bude Zlín, Kladno či Praha)

Chci poděkovat vám všem, kdo se poslední rok ke mně přidal na cestě po „vodní“ spirále. Ono je fajn, když nás jde více. Děkuji všem, co se o vodu zajímáte, i vám, co šíříte informace o vodě mezi své známé a přátelé. Každý může pomoci svou trochou. Děkuji vám všem, kteří mi píšete, kteří mi nabízíte pomoc v jakékoliv podobě. Děkuji i vám, kteří o mě šíříte hanopisy, protože i to zaměřuje pozornost lidí na „vodu“ a na rozdíl od vás si nemyslím, že jsou lidé hloupí.

Na závěr jen tolik, věci se nestanou samy od sebe bez toho, že jim pomůžeme. K cíli nejde dojít jen tím, že něco chceme, ono je třeba proto něco udělat. Řada z vás začala – chce se mi křičet supééér.

Takže vám všem do nového roku přeji, v tom, co je pro vás důležité, zaměřte na to svou pozornost, přijměte tu výzvu a začněte dělat kroky směřující k tomu, aby se to stalo.

Vesmír vám pomůže :-)

Děkuji za to, že jste!

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
4 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
hudryper
hudryper
29. 12. 2014 19:11

Vážený pane inženýre Novotný, měl jsem tu čest sedět s Váma u jednoho stolu na předposlední schůzce autorů OM na Smíchově.
Obdivuji Vaši vůli i dosažené výsledky. Přeji Vám do nového roku pevné zdraví a alespoň jeden velký úspěch z rodu těch,které jste vyjmenoval. Je opravdu načase,aby špinavá neviditelná pracka Veolie a dalších přestala vykrádat kapsy chudých lidí. Navrhuji po vzoru Itálie vyhlásit referendum o tom,že voda nesmí být předmětem zisku,už vůbec ne maximalizace zisku,jak nám kázal lžiekonom Klaus a jeho poskoci. Pokud by se to podařilo,“strategičtí zloději“ by se sami stáhli z vodáren,které by nesměly mít zisk.

Sio
Sio
30. 12. 2014 13:13

S Vesmírem mám určité zkušenosti, ale je to spíše vnitřní záležitost, takže více se mi o tom mluvit nechce. Jen snad to, že sna chápu, o čem mluvíte. Jen do toho, děláte rozhodně dobrou věc. Informace má ohromnou sílu, když se usídlí v hlavách většího počtu lidí a je neporazitelná, pokud ji vezme za svou většina. Tomu skálopevně věřím, potvrzují mi to četné zkušenosti. Těch vodnárenských monopolů se zbavíme. Nevím kdy ani jak, ale vidím, jak to vypadá bez nich. Vodu mají ve správě municipality bez jakéhokoli povolení cokoliv kolem ní privatizovat. A jsou pod bedlivou občanskou kontrolou. Vše je… Číst vice »

Aleš
Aleš
30. 12. 2014 16:35

Děkuji Vám za Vaši snahu a články, které s velikou chutí čtu. Mnoho sil a pohody v Novém roce.

Kamil Mudra
Kamil Mudra
30. 12. 2014 23:55

Na poslední „šťouchnutí“ vesmíru doplatili dinosauři. To příští si odskáčeme my a tak bychom si raději měli přát aby mu ta lhostejnost k naší maličkosti vydržela co nejdéle. To jediné co k nám přichází z vesmíru dobrého je sluneční světlo a to ještě jen díky tomu že se planeta stará (vzdor našim sabotážím) o jeho filtrování. Vzdejme tedy čest všem šťouchačům z vlastních řad, kteří nezištně odvádějí poctivou práci jako autor článku, protože vesmír to za ně rozhodně nedělá. Všem kteří tak činí i těm kteří jim pozorně naslouchají a dokáží si z jejich šťouchnutí vzít něco dobrého, přeji do… Číst vice »