Nové stěhování národů – současná realita Evropy

Dne 23. srpna došlo na předměstích Drážďan k mohutnému útoku na migranty – asi tisíc lidí útočilo na autobusy s běženci ze Sýrie a Iráku. Policie použila slzný plyn. Uvádím, že to nebylo poprvé v tomto roce, kdy německá policie rozháněla protestní akce proti migrantům: ač ještě v lednu probíhaly podobné akce nekrvavě a akce se účastnilo jen 17 tisíc lidí, v březnu už policie musela použít při rozhánění mítinku proti migrantům sílu.

To se děje v Německu, v zemi téměř už vítězného multikulturalismu. Očividně je problém pro Němce skutečně závažný. Pro srovnání: nehledě na všechno naříkání domácí opozice, včetně pravicových sil, posbíraly v Moskvě různé pochody a mítinky ne více než 10 tisíc lidí, přitom obyvatelstvo Drážďan je čtyřiadvacetkrát menší (půl milionu proti moskevským dvanácti milionům). Cítíte ten rozdíl?

Drobný výběr z mnoha podobných akcí v evropských zemích názorně předvádí postupující krizi sjednoceného evropského modelu. Ten se nejprve budoval na principech liberalismu a otevřených hranic a nyní se začíná ukazovat jako naprosto neživotaschopný.

Současná Evropa se stala centrem nekontrolovatelného migračního proudu. Podobně jako v období velkého stěhování národů, zaplavují nyní Evropu vlny migrantů vyháněných válkami, hladem a terorismem. Obdobně jako federáti v pozdní Římské říši se tito lidé snaží začlenit do evropského kulturního prostoru, ale se zachováním své kulturní identity a jazyka. Mnozí z lidí, kteří opouštějí hranice Blízkého Východu a Severní Afriky, se domnívají, že zejména bílý člověk, Evropan, musí nést odpovědnost za to, že byli nuceni opustit svůj dům.

Podle migrantů je přesídlení do Evropy cestou k lepšímu životu a určitou pomstou, neboť zejména bílý člověk: Američan, Němec, Francouz přinesl válku a ničení v jejich zemi hlásaje své demokratické hodnoty. Získavše svůj podíl demokracie, rozhodli se mnozí nezůstat ve svém „barbarském“ státu a zamířili do samotného centra svobody – do Evropy.

Evropané sami vynutili nekontrolovatelnou migraci odňavše národům arabského světa možnost samostatně ovlivňovat politiku, rozvrátivše nastavené politické systémy a přerušivše evoluční proces nemorálními vpády pro dosažení krátkodobých politických zájmů. Mají Evropané pravdu, když se pohoršují nad tím, že se na předměstích Paříže nebo Londýna tvoří celé enklávy běženců z Blízkého východu a Severní Afriky?

Vměšujíce se do vnitřních záležitostí blízkovýchodních států, jako kdyby odebíraly část vnitřní suverenity státu. Suverenita – to není jen politický pojem, je to odpovědnost za životy lidí uvnitř státu. A poté, co odebrala část samostatnosti státnímu zřízení mnohých států, vzala na sebe Evropa část odpovědnosti za obyvatele těchto zemí. Proto je Libyjec nebo Syřan prodírající se kordonem kdesi v Makedonii zcela v právu ve svém konání – bere si to, co mu dali.

Nyní za něho nenese odpovědnost Saddám Husajn nebo Muammar Kaddáfí, ti už nezajišťují plnění jeho základních práv, nikoliv tito „blázniví“ a „krvaví“ diktátoři, ale Hollande, Merkelová, Cameron a Obama.

Evropa se začala dusit v proudech migrantů – vždyť dokonce ani legální migranti se nechtějí integrovat do společenství nové vlasti. Přitom, na rozdíl od běženců z Východní Evropy, nejsou migranti z Blízkého východu a Turecka integrováni po generace a padnou-li do rukou verbířů IS, radostně se hlásí k vybudování kalifátu, nebo začínají terorizovat místní obyvatelstvo. Vzpomeňme smutně známého kata z IS – Džihádí Johna.

Mohammed Emvazi (skutečné jméno Džihádí Johna) se narodil v Kuvajtu a ve věku 6 let odjel do Velké Británie, dospěl tam a socializoval se v britské společnosti, dostal vzdělání ve Westminsterské univerzitě a už od května 2009, ve věku 21 let, si začal razit cestu k „bratřím ve víře“ do různých teroristických skupin.

Ani poslední novinky nejsou potěšující – už nyní informační kanály oznamují, že podle zpravodajských služeb je ve vlně migrantů zaplavujících Evropu ukryto několik tisíc bojovníků IS, kteří získávají vynikající zajištění pro zpravodajskou a diverzní činnost. Zdá se, že se Evropou co nevidět prožene vlna teroristických činů a rozsáhlých nepokojů.

Římský císař, připojiv nová území k říši, bral vždy nové národy pod ochranu, osvobozuje je od barbarského vládnutí, odměňoval je právy obyvatel říše a pořímšťoval je postupně. A co evropští politici? Vládnoucí elity, které vyhlásily počátkem druhého desetiletí 21. století nezdar multikulturalismu, od té doby neudělaly nic pro řešení problému, ignorujíce tuto otázku. Navíc svýma rukama zničily do té doby na Blízkém východě celkem stabilní režimy, které lidem poskytovaly minimální sociální garance.

Ideologičtí odpůrci autoritativních režimů a totality mohou samozřejmě namítnout: Co politické svobody? Co politická práva? Avšak na to je prostá odpověď: Vše chce svůj čas. Kdysi z kolonizovaných zemí Blízkého východu , po druhé světové válce Evropané ostudně utíkali zanechávajíce ze svých kolonií vše. Tehdy začal naprosto pochopitelný proces skutečného politického výběru. Když byl dokončen, Evropané se znovu nacpali do politiky na Blízkém východě a v Africe s grácií slonů v porcelánu.

Tak proč se dnes Evropané montují do záležitostí blízkovýchodních států, připravují je o nezávislost a přitom odmítají obyvatelům těchto států ochranu? Odpověď je velmi prostá: Jak se Evropa zřekla „břemene bílého člověka“ ve jménu ideálů liberalismu a demokracie, přestala být sama sebou a začala postupně umírat.

Převzato z Politrussia.com

Překlad: zajoch

 

Přejít do diskuze k článku 26 komentářů