100
O diktatuře proletariátu je veřejně rozšířeno mínění, že šlo o nehumánní, utlačovatelský systém s omezeným podílem lidu na moci, kde politická nomenklatura generovala do svého čela lidi nevzdělané, že šlo o společnost kde každý měl „všechno“ a nikdo vlastně neměl nic, nebo spíše kde všichni až na omezenou politickou špičku měli stejně málo (poslední tvrzení lze lehce vyvrátit argumentem, že kromě politických špiček podnikové managementy, kasta zasloužilých umělců a příslušníků zakázané šedé ekonomiky nebyly majetkově a finančně součástí příjmového standardu).
Jaké hlavní rozdíly mezi diktaturou proletariátu a buržoazní „demokracií“ spatřuji:
- Za tzv. buržoazní demokracie diktuje svou vůli a zájmy zbytku společnosti špička buržoazie. Ať zvolíte kohokoliv s jakýmkoliv programem, nakonec se realizuje politika neoliberalismu – válek, zadlužování, daňového podstrojování mezinárodním kapitálovým špičkám, likvidace sociálního státu, odbourávání pracovních a politických práv…
- Vůle většiny voličů je pro politické špičky po volbách nezávazná a nepodstatná – ani není potřeba ji zjišťovat. Tak tomu bylo při přechodu od tzv. reálného socialismu ke kapitalismu, kdy etablující se politické špičky kapitalismu činily těžko vratné hospodářské (privatizace státního majetku, transformace do závislého postavení kolonií a vazalů imperiálních center, zadlužování) a politické změny (změna ústavy) podobně jako to v obráceném gardu provedly špičky komunistů po převzetí politické moci. Názor a vůle voličů byly nepodstatné, když vládnoucí špičky rozdělovaly československý stát, když určovaly změnu ze socialismu na kapitalismus, když rozhodovaly o vstupu do NATO, když rozhodovaly o účasti státu v imperiálních válkách, když je rozhodováno o migračních pravidlech (plíživé likvidaci konceptu národního a sociálního státu), TTIP, tzv. církevních restitucích a podobně. Většina lidu, který údajně v demokracii vládne, je v klíčových otázkách pro budoucnost opět zcela mimo rozhodovací procesy. Volič prý není dostatečně vzdělaný, zralý, zkušený, svéprávný. Zajímavé, že to má jedinou výjimku – den voleb.
- Na rozdíl od diktatury proletariátu je ve volbách v buržoazní demokracii mnohem širší výběr politických stran a tím i pestřejší vzorek nomenklaturních kádrů, které si strany podobně jako komunisté za diktatury proletariátu vybírají na své kandidátky.
- V buržoazní demokracii je po volbách volič pravidelně podveden zvolenými stranami a vlády vládnou s menšinovým mandátem (voleb se obvykle účastní kolem 50 až 60 procent oprávněných voličů a potenciál vítězných vládnoucích koalic se pohybuje kolem 30 % hlasů, které získají od všech registrovaných voličů). Koaliční vlády pak realizují kompromisní politické programy, které v této podobě nikdo ve volbách nevolil. Dost často přitom podvedený volič jenom nevěřícně zírá, co si vlastně vybral za budoucnost.
- O „humánnosti“ buržoazní demokracie svědčí život států i narůstajícího počtu jejich obyvatel v dluhovém režimu, existence početné vrstvy nezaměstnaných, bezdomovců a zejména politika válek a pracovního zotročování v tzv. zemích třetího světa, které jako kdyby ani neexistovaly.
Závěrem: Ať již nazveme oba politické systémy jakkoliv, v obou dvou případech jde o diktatury. V obou případech prosazuje a vnucuje svou politickou vůli zbytku společnosti menšina.
67 komentáře
Nakonec obligátní otázka: kdopak pomohl k politické moci kyjevským fašistům (a oligarchům)?
To, že BM při své kritice palramentního systému dospěl k tomu, že kapitalismus není spravedlivý nijak nezpochybňuje, to co jsem napsal v článku. BM mohl asi velice těžko posuzovat spravedlnost marxistického socialismu v době, kdy formuloval základy své ideologie. Z hesla Benito Musoolini na Wiki specielně pro vás: „…V Popádí, kde měli fašisté podporu velkých i středních vlastníků půdy, se oblastním velitelům úderek dařilo ovládnout města jako Ferrara, Cremona, Piacenza a posléze padla i významná bašta levice Bologna… Ve volbách v dubnu 1924 získala společná kandidátka fašistů, nacionalistů a liberálů 64 % a tím ovládla dolní komoru italského parlamentu. ..“ (jinak pro vaši informaci Hitlerovi dopomohla k moci katolická strana Zentrum a Liberální strana + finanční pomoc mezinárodní oligarchie a korporací, německé a ruské aristokracie)
PavelK,
jestli chcete diskutovat, měl byste konkrétně uvést v čem bych se shodl (ve kterém konkrétním bodu uvedeném v článku) s BM. Takhle je to co uvádíte příliš nekonkrétní a obecné.
Pane autore, měl byste si určitě přečíst Politickou a společenskou doktrínu fašismu od BM. Je tam popisován právě ten jev, který ve svém článku popisujete i Vy. Kdyby Váš článek měl možnost číst Mussolini, jistě byste se v mnohém shodli. Mimochodem, vznik fašistického hnutí byl reakcí právě na skutečnost, že ani marxixtický socialismus, ani kapitalismus, nejsou spravedlivé systémy státního zřízení.
Vždy, ať vládne kdokoli, jedná se o diktaturu. Kdo vládne, diktuje co a jak se bude dít.
Záleží pouze na tom, co si ten diktující k plebejcům dovolí a co mu strach nedovolí si dovolit.
Z tohoto pohledu – zlatí „komunisté“. Oni to ve skutečnosti nebyli žádní komunisté, protože komunista není ten kdo si tak říká, ale ten kdo i svůj osobní život podřídí idejím komunismu. A to jak víme, naši tehdejší vládci nedoržovali zcela důsledně. Přesto ve svém jednání a vyhledávání vlastního prospěchu byli do značné míry svázáni idejemi, v jejichž jménu se prodrali k moci a jejichž náplň alespoň formálně prosazovali. Prosazovali ji jen formálně proto, že oni sami osobně po jejím naplnění netoužili, jen ideje používali jako nástroj své vlastní moci a manipulace s masami.
Každý živý tvor na planetě kromě lidí je řízen převážně jedním přírodním zákonem, který mu přikazuje uspokojit své základní životní potřeby s vynaložením co nejmenší námahy a v co nejkratším čase. Zbytek života je pak věnován většinou odpočinku – pokud je dopřán. Lev se nažere a spí… Je-li dostatečně nažrán, nic s ním nehne – jen páření, jiný lev hledající teritorium, popř. jiné nebezpečí ohrožující jeho lví existenci. A na tom pohořel socialismus – naši tehdejší vládcové „měli blíže k přírodě“, byli celkem nažráni, tak se na vše ostatní vykašlali a vykonávali jen činnosti podle nich bezpodmínečně nutné k udržení stavu – ideologicky žvanili a v případě pocitu ohrožení likvidovali konkurenty – ano, konkurenty, téměř všechny „oběti komunistů“ totiž byli převážně další socipaté, deprivovaní nedostupností korýtek. Strategie zvolená našimi vládci ale neodpovídala prostředí, ve kterém jsme žili.
Přirovnáme-li to k přírodě, lvi ignorovali nadměrné množství hyen a byli ze svého teriroria vytlačeni přesilou nepřátel..
Zajímavé, jak se stalo tématem, kdo si co smí anebo nesmí říkat a ne to jak to bylo doopravdy.
V detailech asi nepříliš důvěryhodný zdroj, ale některé obecnější informace a souvislosti stojí rozhodně za zamyšlení; kdoví jak to doopravdy bylo:
http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-berwid-buquoy.php?itemid=22470
http://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/c/400662/Jak-dalece-spolupracovala-Milada-Horakova-s-nacisty.html
http://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/c/403886/Tajuplna-smrt-Milady-Horakove-aneb-Byla-vubec-popravena.html
Osobně jsem samozřejmě a jednoznačně proti tomu co té paní provedli. Proti trestu smrti obecně. Naštěstí u nás byl jedním z mála světlých výdobytků sametu to, že se ze trest smrti zrušil.
Alespoň tím jsme se trochu odpíchli od těch primitivnějších států, které se této brutální a tupé praxe dosud drží a k vyšší morální normě musí teprve bolestně propracovat.
Bety, něco pro vás:
https://www.youtube.com/watch?v=OJNfV_RrUi4
Něco, čím si spravuji náladu, zkuste taky.
https://www.youtube.com/watch?v=CPyVnM1MVQ8
z komentářů:
поклонский алексей 2 weeks ago
володя нас согревал в окопах мы за россию стояли скоро будет война от этого не убежать
Bety, brousil jsem malé výkovky, tedy otřepy. Bylo mi 18. Norma – 1400 ks/ směnu, vážilo to asi kilo a muselo se to otáčet, protože otřepy byly na obou stranách. Dostal jsem 1900 Kčs hrubého, což na kovárnu nebylo moc, brusiči brali přes 3000. Těm pak díky mě zbyly výkovky s lepší normou a půl šichty odpočívali nebo si naddělali a na noční spali. Ano, nemohl jsem narovnat prsty a nohy se mi třásly. Tohle není věc výplaty. Toto je věc pracovní hygieny. V takových podmínkách má být spíše kratší pracovní doba a pravidelné přestávky ne vysoké platy. Bohužel, dnes na takových pozicích nejsou ani přestávky ani vysoké platy, jsem si toho vědom.
Sio, berete si to moc osobně. A nikoho opít rohlíkem nechci. Něco jiného je zřejmě pracovat u lisu nebo u pásu než to, co jste si vyzkoušel vy. Tam žádné ulejvání není možné. Je to jednotvárná ubíjející robota a proto si myslím, že by slušná výplata byla to jediné, co by to člověku částečně vynahradilo. Asi to za socíku měli snadnější, rozhodně nebyli nuceni držet jazyk za zuby, jak jsem se rychle musela naučit já. Když jdete domů, nemůžete narovnat zkroucené prsty a nohy se pod vámi třesou… Ne, já si stojím na svém. Žádná výplata za tohle není dost vysoká.
Bety, zřejmě zmiňujete mě. Tak vězte, že jsem pracoval na stavbách i fabrikách, zkusil jsem si to jako student. Mimochodem, odváděl jsem často více práce, než kmenoví zaměstnanci a to za 2/3 platu. Byl jsem přece jenom student, že. Mohl bych vám povyprávět, jak jsem dva měsíce v kovárně na karuselu vybrousil všechno, co mělo nízkou normu a nikdo to nechtěl. Jak brusiči makali 4 hodiny denně.
Dělal jsem pak 13 let ve fabrice a znal osobně dost lidí, ano i výroby. Takže se mě tu nepokoušejte opít rohlíkem, vím své. Netvrdím, že nebyli dříči a talentovaní odborníci, kteří se živili rukama. Ale zase tolik, aby se to dalo nazvat pravidlem, jich nebylo. Platí to samozřejmě i o bílých rukávech. Ono taky kolikrát moc motivace nebylo. Lidi by dělali navíc a líp, ale něco za to očekávali. A ne flákal se – dostal 2000 a dřel – dostal také 2000. To brzy přestane bavit každého. Když jsem byl v Rusku na inspekční cestě, jediný já uměl dobře rusky, jediný já rozuměl elektronice, která se testovala. Se mnou byl jeden šikovný dělník, který se vyznal v silnoproudu a jeden kecal z obchodního, který nám jakoby šéfoval. Hádejte kdo měl 2/3 platu toho dělníka a polovinu toho kecala?
Nikdy jsem se nevytahoval titulem ani vysokou školou, takovou ubohost opravdu nemám zapotřebí, za člověka musí mluvit výsledky ne nějaké diplomy nebo jiné papíry.
Ano, vím i to, jak se po sametu dělníkům platy razantně zhoršily, ale já mluvil o socíku. Tak jsem nějak očekával, že když se lidem zhoršily podmínky práce, tak to budou chtít zpátky, a projeví se to ve volbách. No, neprojevilo. Myslíte, že bych měl jít a vytáhnout za ně ty kaštany z ohně? A přejí si to vůbec? Nějak to na jejich názorech nepozoruji. Nejspíš se potřebují ještě mnoho zavyučit, aby jim to došlo a nechodili volit Karla, bo má pěknou dýmku.
Někteří se tady zmiňují o potížích a nedostatečném ocenění střední třídy v poměru k dělníkům a zemědělcům. Za prvé mi to připomíná povzdechnutí hlavní postavy z filmu Kulový blesk: „Co tady dělám? Co já mám tady s těmi lidmi společného? Proč bych se měl bavit s takovou nějakou Opatrnou, nebo..“
Ovšem proč? Vždyť on je vysokoškolák, duševní pracovník!
Já jsem si po 89 byla nucena dělnické profese vyzkoušet. I když beru do úvahy, že se dělníkům po sametu podmínky neustále zhoršovaly, zjistila jsem, že ty peníze jsou skutečně tvrdě vydělané. Kdo to nezkusil na vlastní kůži ať naříká, že byl nedostatečně v poměru k nim odměněn. Já už bych něco takového nikdy neřekla.
Pravda, o filozofických otázkách nebo literatuře si s nimi moc nepokecáte, ale i mezi středoškoláky a vysokoškoláky je mnoho těch, se kterými to také nejde.
Někdo se narodí s chytrou hlavou, někdo se šikovnýma rukama a šťasten ten, komu sudička nadělí obojí. Ale i v tom případě by měl být za ty dary rád a neohrnovat nos nad ostatními.
V jednom mě vývoj po 89 rozhodně poučil – zjistila jsem, že demokracie je prázdný pojem, dobrý jen k oblbnutí lidí.
Ať už jsou výhrady k diktatuře proletariátu jakékoli, jedno je jisté. Vyhlásili tu diktaturu veřejně, neschovávali se za různé pravdoláskařské kecy. Bída je, že většina lidí vlastně o pravdu moc nestojí, raději naslouchá pohádkám.
pokračování: ..Je hanbou súčasných politikov, ktorí majú povinnosť vytvárať podmienky občanom krajiny na slušný život a zvyšovať populáciu. V súčasnosti však Slovensko vymiera a kupuje sa viac truhiel, ako kočíkov! Súčasnosť mrazí! Analytička Eva Sádovská to potvrdzuje: „ Až ¾ domácností na Slovensku sú schopné každý mesiac prežiť len na hrane… Teda s ťažkosťami!“
http://www.nezavisli.blogspot.cz/2015/08/minulost-hreje-sucasnost-mrazi.html
Hoci od prevratu v roku 1989 sa na Slovensku rodí o polovicu menej detí, chýbajú v jasliach a materských školách tisícky miest. Po zmene spoločenského systému sa privatizovali stovky zariadení predškolského veku.
Začali sa problémy, ktoré sme za socializmu nepoznali. V škôlkach a jasliach boli zriadené bufety, obchody, krčmy a erotické salóny… Za socializmu sa do týchto zariadení dostali všetky deti. Dnes len časť. Denný pobyt stál rodiča 1 – 2 koruny. V súčasnosti je mesačný poplatok v štátnej škôlke 350€ a k tomu ešte za stravu až 3€ denne. V štátnych jasliach stojí mesačný pobyt od 230 – 260€. K tomu treba zaplatiť za stravu mesačne 40 – 50€. V privátnych školách zaplatia rodičia mesačne až 400 – 500€. Kapitalizmus vrhol rodičov a ich potomstvo do ťažkej a neriešiteľnej situácie. Potvrdzujú to slová diskutérky na internete: „ Moja známa aj s manželom bola u nás, mali sme oslavovať jej 30 rokov. Bolo to však smutné stretnutie. Takmer celý večer preplakala. Od malička snívala, že bude mať veľkú rodinu. Vzlykajúc sa sťažovala, že majú len jedno dieťa, ale ani to pre malý príjem nedokážu slušne uživiť.“ Jej sen o početnej rodine zabil zločinný kapitalizmus zodpovedný za otrasnú životnú úroveň na Slovensku.
no ja cekam na nejakou vetsi vedu :), zatim je to rekneme malo zanorene :)))
Díky, snad nejste jediný, kdo tomu porozuměl. 🙂