O mládeži

Když v naší zemi začalo rozbíjení vzdělání, přirozeně mě to velmi rozčilovalo. Protože žádný učitel nemůže v klidu sledovat, jak bourají jeho oblíbený systém – něco jako dívat se na požár domu, ve kterém jste žili řadu let. (Křiklavým příkladem ignorantského přístupu oficiálních míst ke vzdělávání je často citovaný výrok někdejšího ruského ministra školství Fursenka na konferenci mládežnického fóra „Seliger“, že: „Nedostatkem sovětského vzdělávacího systému byl pokus o formování člověka jako tvůrce. Dnes ale je úkolem vypěstovat kvalifikovaného spotřebitele, schopného používat výsledky tvorby druhých“ – pozn. překl.) Částečně se to ale kompenzovalo vnitřní analýzou (částečně jsem ji popisoval na fórech, kterých jsem se tehdy účastnil), protože jsem nabyl jasného dojmu, že jde o věc nanejvýš nebezpečnou, mj. i pro její organizátory.

Logiku ničitelů jsem nedávno popisoval v jednom ze svých textů, teď popíši onu myšlenku. Její podstatou je, že každý člověk si velmi váží prostředí, v němž se mu dostalo vzdělání a kde je může nějak projevit, tedy – využít je ke zvýšení svého společenského postavení. Rozbití vzdělávací soustavy znamená prudké oslabení sociální stability ve společnosti, což vždycky silně zasahuje vládnoucí skupiny.

Velmi zřetelně je to vidět na příkladu dnešního Ruska. Lidé starší kategoricky odmítají chodit na mítinky a demonstrace, což, mimochodem silně rozlaďuje různé liberasty počínaje Sorosem a Chodorkovským, až po – promiňte mi ta neslušná slova – Gozmana a Albac*). A podstatnou roli v tom hraje právě vysoké sovětské vzdělání.

A oni jsou to, v podstatě, lidé cyničtí a zlostní, nicméně stále hledají místo, kde pravidla jsou a kde je možné je pochopit a přijmout. Odsud, mimochodem, pramení jejich přání odjet na Západ, protože iluze, že tam jsou pravidla, je v této generaci vštěpena velmi pevně, třebaže se, pravda, postupně rozplývají.

Přitom všem vzniká otázka, proč potom ruští liberasti, tedy tuzemské liberální elity, pracující podle zadání „Západního“ globálního projektu, si začaly samy házet klacky pod nohy? K čemu potřebují růst sociální nestability? Za prvé se jich nikdo neptal, elity „Západního projektu“ zkrátka prováděly typizovaný program. Za druhé nevzaly v úvahu jednu zásadní okolnost. Jde o to, že přání holoty učit se na Západě se vybíjelo po několik století …a bylo vybito. Není tam přesná představa, že je třeba se učit, že bez toho vůbec nelze žít. Případné výjimky jsou jen potvrzením pravidla. Tam se přijetí na nějaké ty Harvardy nebo Cambridge nekoná vůbec kvůli studiu, ale v zájmu naskočení do „sociálního výtahu“. Pro což není studium zase až natolik potřebné. A nám plánovali stejný osud. Ale nestihli to…

Takže se v důsledku toho u nás objevila nová generace, řekněme „dvacetdva minus“. Ti nikomu nevěří, protože se přesvědčili, že stát jim stále jen něco bere, ale nic jim nikdy nedá. Konkrétně, můžete připomenout aspoň jeden zákon, přijatý za posledních 8 let, který by ulehčoval život prostého lidu? Jen nové daně, nové tresty, nová omezení, ale také nové výhody pro úředníky. Možná, že se mýlím, ale kdo si vzpomene aspoň na jeden zákon pro obyčejné lidi užitečný? Takže, na rozdíl od předchozí generace, tato generace přesně ví, že se pravidla píší pro oklamání lidí, a proto je není třeba dodržovat.

V tomto smyslu je velmi příznačná historka jednoho mého příbuzného, který před pár lety (když mu bylo 15 let) řekl, že půjde na mítink Navalného**). Jeho rodiče začali propadat panice (protože pravidla, která oni ctili, říkala, že by to dělat neměl), ale nestihli to, protože on se mezitím vrátil. A na otázku, zda půjde znovu, dostali odpověď: „Ne, protože to je podvodník a provokatér“. A téma bylo uzavřeno.

Tato generace se velmi chce učit – prostě – velmi. Ale nemá tu možnost. Školy jsou likvidovány, vysoké školy jsou velmi drahé, a ani tam, stejně jako v ostatních školách, se už neučí. A ani není možnost toto vzdělání využít. Možnosti rozvoje, zvýšení sociálního postavení, dokonce ani jen získání slušného výdělku toto vzdělání už neposkytuje. Co v tom případě dělat? Nová generace (která právě vstupuje do světa), při vědomí, že toho stále ještě dost neví a nezná, a není příliš připraveno a ochotno převzít odpovědnost, nicméně přesně zformulovala celou pozici: Tento svět nám vůbec nevyhovuje.

Přitom jsou dost rozumní, aby chápali, že technologie „majdanu“ – je jen podvodem. Na Ukrajině to prošlo proto, že nová ukrajinská generace se učit nechce, ale chce peníze, a hledá cesty jak se k nim zadarmo dostat. Pracovat s nimi starými propagandistickými nástroji vůbec není možné, a to ani domácími, ani zahraničními, protože se odtud už velmi mnoho lidí vrátilo, a vysvětlilo, že je to tam stejná oblbovna. Strašit je rovněž možné není, protože jejich rodiče, kteří byli také oklamáni, na náměstí, z výše uvedených důvodů sami nepůjdou. Ale mohou jít za svými dětmi. A děti, které se aktivně zabývají sebevzděláváním, brzy pochopí, čeho a jak jim třeba.

Teoreticky by bylo možné je podchytit a správně vyučit, ale dnešní státní mašinérie, v mnohém liberastická, to prostě nevidí, ta s tou generací pracovat nemůže a nechce (protože se bojí). Kterýkoli propagandista se při setkání s těmito chlapci a děvčaty neprodleně odhalí, protože ani neskrývá svou manipulativní podstatu (když ji zdůvodňují pravidly). Starší takovou pozici uznávají, ale mládež ne. Podotýkám, že i západní propagandisté se do takové situace dostávají (ačkoli to zatím ještě nepochopili), takže ruská mládež v jistém smyslu visí ve vzduchu, což znamená, že ji může někdo podchytit. Otázkou je, kdo a jak.

Protože jsou ochotni stát se novými patrioty Ruska a budovateli nové budoucnosti, ale ještě nechápou, co to je a jak to funguje. Je ve škole neučili tak, jako nás. Oni se ale učí sami a velmi brzy začnou chápat. Zformují svoje knihovny, ze kterých budou tyto znalosti čerpat. A pak to bude proces velmi zajímavý. A já doufám, že se ho ještě stihnu zúčastnit.

Zdroj: Chazin.ru

*) Leonid Gozman (1950) – opoziční politik, předseda všeruského hnutí „Svaz pravicových sil“, člen společenské rady Ruského židovského kongresu (RŽK); Jevgenija Albac (1958) – opoziční novinářka, politoložka, šéfredaktorka časopisu „The New Times“, docela militantní moderátorka opoziční stanice „Echo Moskvy“ (financované částečně Gazpromem…), členka společenské rady RŽK.
**) Alexej Navalnyj (1976) – jedna z hlavních postav ruské tzv.nesystémové opozice, je autorem dvou populárních kanálů na YT, a šéfem fondu poje proti korupci, nesoucího jeho jméno, neúspěšně kandidoval na prezidenta a do moskevského parlamentu. Má „škraloup“ v podobě v roce 2017 potvrzeného rozsudku 5 let podmíněně za podvod. Dost často se o něm hovoří jako o „oficiálním opozičníkovi ve službách Kremlu“.

Překlad: st.hroch 191126

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře