O Vánocích nevánočně

Chtěl bych se s vámi podělit o několik myšlenek, které mne napadají v souvislosti s Vánoci. Každou z nich by zajisté bylo možno rozvést na samostatný článek, ale neudělám to. Budu jenom naznačovat:

1. Jak by asi skončil Ježíš dnes, pokud by se objevil třeba v ulicích New Yorku, Londýnské City anebo v Berlíně? Co by se stalo, kdyby se pokusil „vyhánět penězoměnce“ z božích chrámů, hlásat, že „spíš projde uchem jehly velbloud, než se dostane bohatec do ráje“? Byl by přehlížen médii, byly by mu učiněny nabídky, aby vystupoval jako atrakce někde v klubu pro bohaté a měnil tam vodu ve víno? Co by se stalo, kdyby skrze mediální embargo stoupal jeho věhlas a lidé by jej začali následovat? Prohlásili by jej za blázna, komunistu, teroristu anebo nepřítele demokratického státu?
2. V Rusku mají Dědu Mráze, v USA Santu Klause. Jak pasuje Santa Klaus do židokřesťanské tradice zrození Ježíše? Co mají svátky konzumu společného s Ježíšem? Jak to že státy tzv. židokřesťanské tradice vedou také v době Vánoc četné války a zabíjejí v nich děti, chudé a dělají z lidí nuzáky?
3. Svátky Vánoc a oslav příchodu Nového roku jsou doslova koncentrovanou nabídkou pohádek pro děti. Je to snad jediné období v roce, kdy děti jsou v centru mediálního zájmu (krom celoročního reklamního telemarketingu). V pohádkách vítězí „hloupí“ chudí, smělí, stateční a odvážní Honzové obdařeni  selským rozumem a moudrostí nad symboly zla – lakotou, nenasytností, zlovolnou pletichou, spekulací, intrikou, ďábelským mámením, uplácením a čertovským úpisem. Přesně naopak než je tomu v běžném životě. Jenom výjimečně se vyskytnou pohádky se špatným koncem – třeba ta Andersenova o děvčátku se sirkama, které o Vánocích osaměle bloumá mrazivou ulicí, nahlíží do oken vytopených místností  se stromečkama a bohatou nadílkou dárků až nakonec opuštěná umrzá. Tuto pohádku, byť je tolik blízká realitě, kdy mnoho lidí přežívá na ulici, trpí chladem, v médiích nehledejme. Není „in“ a neodpovídá komerčnímu charakteru Vánoc.
4. Tak jako se cíleně vyhýbám reklamě, vyhýbám se taky církevním bohoslužbám v médiích. Nemohl bych se dívat na vánočně naladěného blahobytného kardinála Duku mluvícího v průběhu roku o lidech jako o lůze, cestujícího v polní uniformě válečného misionáře, restituujícího, kázajícího o Ježíšově oběti. Asi by mi bylo o Štědrém dnu špatně od žaludku.