Obilí, železo a umělá inteligence

Společnosti nedostatku a společnosti nadbytku, vesnice versus město, obilí versus železo, finance, kapitál, rentiéři a paraziti, scénáře budoucna, AI umělá inteligence…

Ať si kliknu na jakýkoliv web, všude čtu samé negativní zprávy. Dokonce i předpovědi počasí jsou katastrofické – čekají nás samé kalamity a pohromy. Chmurné scénáře jsou nejenom o současnosti ale i o budoucnosti. Prý nás čeká krach dolaru a bankovního systému, prý islám převálcuje křesťanství a přemění EU na chalifát, prý každým okamžikem začne Putin válku s EU, prý si nás Čína koupí a vrátí se komunismus, nebo dokonce nastane obnovení feudálních pořádků. Podobných depresivních článků jsou plné weby. Jednu katastrofickou zprávu přebíjí další katastrofická zpráva a pořád dokola. Copak cílem všech těch článků (i předpovědí počasí) je vyvolat u čtenáře pocity deprese, beznaděje, zmaru a nesmyslnosti všeho dění? No asi. Připravte se, nastane apokalypsa, přichystejte se na konec světa. No a po konci světa bude následovat co? No přeci Poslední soud, že? Když už tedy mám předstoupit před Stvořitele, tak se rozhoduju jakou košili, jaké kalhoty, jaké sako, jaké boty, jaké šaty si na to soudní přelíčení obléknu. Reklama na webech mi sdělí, kde nejlépe nakoupím požadované. Také se musím řádně učesat a našminkovat… Nebo jít raději nahatej? Vždyť člověk na svět přichází nahý, no a odcházet by měl také nahý, no ne?

Tak úvodem jeden vtípek z padesátých let: Dušička po smrti předstupuje před svatého Petra a očekává ortel. Dle mých zápisů, pronáší Petr, do nebe nemůžeš. Půjdeš do pekla, ale máš na výběr – můžeš jít do pekla kapitalistického nebo do pekla socialistického, tak si vyber. Dušička se ptá, jaké to je v tom kapitalistickém pekle. No, položí tě na desku pobitou hřebíkama a polévají tě vařící vodou. A jaké je to v socialistickém pekle? No to samé, položí tě na desku pobitou hřebíkama a polévají vařící vodou. Ale radím ti, ber raději to socialistické peklo, protože tam občas nejsou desky, jindy zase chybí hřebíky a často neteče voda.

Takže i nedostatek může být vysoce kladná záležitost, že? Teda alespoň v tomto případě určitě.

Vyrůstal jsem v době 2. světové války a poté v době poválečné hospodářské obnovy. Byla to společnost skutečně velkého hmotného nedostatku. Bývaly běžně časté výpadky elektřiny, což mělo docela pozitivní vliv na obyvatelstvo už jenom tím, že při tzv. černých hodinkách si staří, mladí a děti v klidu při petrolejce vyprávěli docela zajímavé příběhy ze života, což bylo kultivovanější než o pár desetiletí později televize. Častokrát jsem psával domácí úkoly při petrolejce. Nedostávalo se obutí, textilu a třeba vůbec nebylo k dostání mýdlo a samozřejmě byl nedostatek základních potravin. Navíc v roce 1947 bylo veliké sucho a zemědělcům se neurodilo obilí, tedy nebyla by mouka, nemohl by se napéct chleba, prostě hrozil hlad, ba přímo hladomor. Stalin poslal spousty vagonů obilí – celkem 600 tisíc tun pšenice. USA v rámci programu UNRRA také trošičku pomáhaly, třeba i já jsem od nich dostal žvýkačky, ale obilí ze zámoří nepřišlo žádné. UNRRA s bonbony a žvýkačkami fungovala až do roku 1947. Spousta nás dětí byla podvyživená, i já jsem byl lékařem poslán na tři týdny do ozdravovny (a přibral jsem prý pět kilo!), ve škole jsme každý den museli polknout lžíci rybího oleje, byla totiž silně rozšířena tzv. křivice kostí – křivice neboli rachitida (rachitis), dnes neznámá nemoc.

Tento nedostatek všeho měl ale i kladný vliv – všeho jsme si vážili, vším šetřili a ničím se neplýtvalo. Časem se postupně všechno vylepšovalo, už nikdo neměl hlad, už každý měl střechu nad hlavou, školství a zdravotnictví bylo dostupné každému a bylo zdarma. Začala postupně (a pomalu) vznikat společnost dostatku, ba v něčem až nadbytku, netýkalo se to ovšem pomerančů, banánů, dámských vložek a toaletního papíru, toho prý furt nebylo. No nevím, ale já jsem takové nedostatky nějak nezaregistroval, asi to bylo tím, že jsem bydlel na vesnici. No a pokud u nás nebyly k dostání pomeranče či banány, tož se zajelo na Slovensko, kde to bylo k dostání bez problémů. Je pravda, že jsem měl výhodu bydliště blízko hranice, takže jsem to zvládal i na kole. To jízdní kolo se nazývalo Ukrajina a nemělo žádnou přehazovačku a bylo takové fortelné.

A skutečně ke konci čtyřicetileté vlády komunistů, tedy období zvané reálný socialismus, už existovala společnost slušného přiměřeného dostatku pro všechny. Ale jak se říká – pálí ho dobré bydlo. Dalo by říci, že jsme už roupama nevěděli co dělat, no a vykoledovali jsme si převrat roku 89. A skočili jsme rovnýma nohama přímo do společnosti nadbytku. Cokoli bylo nedostatkové, bylo západními demokratickými státy bryskně dodáno. Západ se holt radostně zbavil veškerých už u nich neprodejných přebytků, a my jsme radostně ty šunty, šmejdy (braky) přijali a ještě za ně zaplatili, aby za pár let skončily na smetišti. No a skutečně žijeme ve společnosti nadbytku, přebytku, hojnosti, kdy už není vůbec problémem cokoliv vyrobit, problémem je akorát to vyrobené prodat. Dříve byl problém s výrobou, dnes je problém s nadvýrobou a prodejem vyrobeného. Málem diametrálně odlišné společnosti.

Mohu suše konstatovat, že ve společnosti nedostatku jsou lidé k sobě přátelští, solidární, vzájemně si pomáhající a že ve společnosti nadbytku je obyvatelstvo vzájemně nesnášenlivé, hašteřivé, netolerantní, hádavé, svárlivé, sobecké, egoistické, nepřátelské, nenávistné, antagonistické, nevraživé, nepříznivé (ten slovník synonym je fajn). Zajisté se vždycky našel nějaký jedinec, který situaci zneužíval jak tehdy, tak i dnes. Nyní je těch zneužívatelů nějak velký počet, málem až většina. Ale i dnes potkáme výjimečně i lidi s dobrou duší.

Nadbytek se tedy stal vysoce zápornou záležitostí a je negativní podnes. Co s tím? Je a bude tedy řešením snížit životní úroveň obyvatelstva a vytvořit zase společnost nedostatku? Jsou i takové přiblblé návrhy a jsou myšleny docela vážně. Tak třeba rádobyekonom Sedláček navrhuje omezit spotřebu a růst. Měl by ovšem raději otevřeně prohlásit, že je zastáncem návratu středověkého feudalismu. Udržet vysokou životní úroveň prý bude možné pouze pro některé vyvolené, asi myslí šlechtu a církev, no a na to bude s pomocí současných technologií stačit minimum servisních sil – sloužících. Zbytek obyvatelstva, těch 90 procent, bude, jak jsem kdesi četl, paralyzován přikováním k obrazovkám a pohlcen virtuální realitou. Obyvatelstvo bude žít ve snové realitě navozené třeba drogami, různými hrami a elektronicky dodávanou zábavou, což Sedláček bude rád za úplatu zařizovat. Je přesvědčen a myslí si, že čím bude větší procento nemajetných, tím větší bude bohatnutí toho promile už nadmíru bohatých, ke kterým se bude on sám počítat. Měl by v televizi vykřikovat s Černínem, knížetem a podobnými – ať žije a vzkvétá ryzí feudalismus, my to budeme řídit, jenom nám dejte ve volbách hlasy, pak uvidíte, že kapitalismus může být nahrazen i technologičtějším feudalismem, rychlého rozvoje už není třeba, už vyhovuje zase velmi pomalý rozvoj.

O tom jak vytvořit společnost dostatku pro všechny bylo sepsáno od dob vzniku civilizace tisíce a tisíce návrhů, jenže ani ty nejsolidnější a reálně uskutečnitelné projekty nikdy nebyly uvedeny do praxe. Vždycky dostaly přednost návrhy podobné návrhům paní Šichtařové, tedy volný trh všechno vyřeší ke spokojenosti všech, stát je zbytečný a škodlivý, zrušit ho, neexistuje žádná společnost, existují pouze jednotlivá osamocená individua snažící se výhradně o svůj egoistický prospěch (Thatcherová a Hayek). Historie ovšem ukazuje, že anarchie holt není optimální řešení, ba naopak patří mezi ty úplně nejhorší scénáře.

Já ti dám pytel obilí, ty mi dáš deset kilo hřebíků. Já prodávám nějaký výrobek za deset korun, soused prodává úplně stejný výrobek za dvacet korun – no, pouze vůl bude kupovat u souseda, že? Tady má Šichtařová naprostou pravdu – zde je vysoce funkční a spravedlivá volná ruka trhu. Ale mezi Huawei a Google? Stejně nefunguje volná ruka trhu ani mezi ruským a americkým plynem. Mezi státy volná ruka trhu nefunguje vůbec, fungují sankce a cla a často zasahuje armáda. Jsou ale ekonomové tvrdící, že k řádnému řádění volné ruky trhu neodmyslitelně patří i válečné střety. Pro ně vraždění je normální. Asi i pro Šichtařovou s Pikorou.

Naše civilizace vznikla vynálezem zemědělství, říká se tomu neolitická zemědělská revoluce, její vznik se datuje do doby před dvěma či až třemi tisíciletími před naším letopočtem. Tedy před pěti tisíci lety vznikaly první zemědělské vesnice někde na území dnešního Íránu, Iráku, Sýrie a Egypta. Ve stejnou dobu vznikaly takové vesnice i na území dnešního Pákistánu (Harappa a Mohendžodáro) a na území Číny, které ovšem neměly na naše evropské žádný vliv, prostě tyhle civilizace o sobě navzájem skoro nic nevěděly. Stejně tak civilizace vzniklé na území dnešních Amerik.

V začátcích taková stovka zemědělců dokázala uživit tři až pět nefachčenků, třeba šamanů a jeho učedníků. Taková průměrná vesnice mívala kolem pěti set obyvatel. Tak počítejme – dvě vesnice, tedy tisícovka rolníků, uživila už třicet až padesát nepracujících, deset tisíc rolníků klidně uživilo tři sta až pět set nepracujících. No a to bylo na prostoru velikosti našeho okresu. A v rámci většího prostoru, tedy už nějakého státního útvaru (třeba knížectví) už počty nepracujících klidně mohly být v řádu tisíců.

V průběhu času rolníci vylepšovali a zdokonalovali hospodaření a vytvářeli značné nadbytky potravin. V některých společnostech rady starších rozhodovaly, jak se s přebytky naloží. Třeba v takové společnosti Harappa a Mohendžodáro se vybudovala městská kanalizace, dlážděné ulice, městská zástavba sestávala ze standardních dvoupodlažních až třípodlažních domů z pálených cihel a s tekoucí vodou a splachovacími záchody. Většina domů měla čtvercový půdorys zabírající plochu okolo 90 m². No a když tedy dům měl dvě poschodí, tož obytná plocha byla 180 m² a když dosti časté byla i tři patra, tož to bylo 270 m² pro jednu rodinu. Máme to dnes? Ale jo, někteří zbohatlíci mají i více metrů čtverečních. Ale v té Indii to měli všichni! Prostě rovnostářská mírumilovná společnost fungující po několik tisíciletí. Přebytky byly racionálně upotřebeny ku prospěchu všech. Byla to společnost vytvořená lidmi s černou kůží – tzv. Drávidové. Jejich potomci žijí podnes v jižních částech Indie jako ty nejnižší bezprávné kasty. Tato málem ideálně fungující civilizace byla brutálně zničena bílými Árijci, tedy dnešními Evropany.

Jak nakládali s přebytky lidé v Evropě a okolí? Například ve starověkém Egyptě se za rok vyprodukovala spousta potravin a potřebných řemeslnických výrobků. Ekonomové-historikové dokonce ten hrubý domácí produkt běžně uvádí v dolarech a docela přesně vypočtou hodnoty vyrobených produktů třeba za rok či za desetiletí nebo i za století. Říkají tomu hrubý domácí produkt (HDP). Něco se vyveze, něco zase doveze, i to lze uvést v dolarech. No a když tedy víme, v jaké výši dolarů byl čistý domácí produkt, tak se můžeme pídit po tom, na co to vedení státu spotřebovalo.

V Egyptě to bylo primitivně jednoduché – vyplýtvalo se to na stavby pyramid a chrámů. Ano, to jsou zhmotnělé přebytky, to je zhmotnělá dřina tisíců ba až milionů feláhů na pokraji hladu. Samozřejmě v Asýrii, v Persii, v Evropě v době antiky a křesťanství se přebytků neustále zmocňovali duševně vadní jedinci, většinou násilím, a přebytky přímo neskutečně plýtvali na okázalý luxus. Veškerá usilovná námaha až přímo dřina byla takto naprosto zmrhána, znehodnocena, zmarněna. Vniveč se obrátily všechny schopnosti a um obyvatel. No a toto je charakteristické právě pro naši evropskou civilizaci až do dnešních dnů.

A zde ještě samozřejmě nemohu opomenout silně negativní úlohu církve katolické a vůbec kterýchkoliv církví. Gigantické katedrály, ale kanalizace a vodovody nikoliv, kostely a kostelíčky v každé dědince, kapličky v polích, kříže u cest, pomníky svatých (u nás hlavně Jana Nepomuckého), jezdecké sochy s papežem či kardinály v plné zbroji a s mečem v ruce, ale řádné cesty a silnice nikde, ani školy nepovažovali za potřebné. Obrazová výzdoba nahrazovala literaturu, neboť jenom málokdo uměl číst. Farář svým ovečkám vysvětlil, jaký příběh je zaznamenám v tom či onom obrazu. Přiznám se, že mnoha náboženským obrazům nerozumím a potřebuji nějaký slovní výklad, abych pochopil, o čem to je. No ale smyslem toho všeho bylo upevňovat v lidech náboženskou víru. A co taková víra slibovala svým příznivcům? Slibovali, že v Nebi budou chrámy konzumu, tam se najíte a napijete do sytosti, můžete se tam i přežírat i ožírat, a přitom nebudete muset pracovat. V poslední době je to už v některých zemích uskutečněné a tak oblbovat nebeskými slastmi je úplně pasé. Už to není potřebné, tudíž náboženství ztratilo své půvaby. Tutéž funkci mají dnes reklamní billboardy. Vždyť ty nebeské radovánky jsou už tady na zemi – přežírejte se, ožírejte se, sexu je nadbytek, k práci vás nikdo nenutí…

Ještě ze zoufalství zkoušejí nabízet esoteriku, transcendenci, spiritualitu, meditace… ale to už je podružné, nicotné a bezvýznamné. Oslovuje to akorát pár vyšinutých jedinců. Prostě kouzlo náboženských obřadů pominulo, i kázání kněží je už odkouzlené, už jsou to pouhé banality a dadavěty. Vybral jsem z webů nějaké obzvláště ‚inteligentní‘ výroky. Třeba Jaroslav Zvěřina napsal: „Víra, Naděje a Láska jsou trvalými hodnotami humanity.“ To je přece naprosto bezobsažný plk tvářící se vznešeně. Podobně filosofuje farář z Karlových Varů Romuald Štěpán Rob: „Vánoce mají naštěstí ve svém středu Ježíška, tedy Boha, který se stal člověkem, Neviditelný se stal Viditelným, Vzdálený se stal Blízkým, Nekonečný se stal Maličkým. To nám dává také vidět hodnotu druhých.“ Jan Kozák: „Demokracie je politický systém, který je drtivým vítězstvím a realizací materialistického světonázoru. Je to svět Velké Matky bez Otce-Ducha.“ No a ještě výrok samotného neomylného zástupce Boha na Zemi. Tradiční vánoční mši v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu odsloužil papež František. Tisícům věřících řekl, aby nedopustili, aby je poklesky církve vzdálily Bohu. Podle serveru České noviny papež také uvedl, že „vánoce nám připomínají, že Bůh nás stále miluje všechny, i ty nejhorší z nás.“

Moc mne těší a jsem velmi rád tomu, že český národ je většinově ateistický a že tahle výše uvedená moudra považuje za iracionální bláboly. Méně rád jsem tomu, že islám a hinduismus praktikují tři miliardy lidí. Přidáme-li k tomu křesťanství a ještě ony méně známé věrouky jako např. judaismus, evangelikální a anglikánské sbory, jehovisty a podobné sekty, tož vychází, že více než polovina obyvatel světa je ovládána (lépe řečeno zblbnuta) perfidními věroukami. Každý druhý! (Perfidními – synonyma: Proradnými, Věrolomnými, Zrádnými, Bezcharakterními, Podlými, Hanebnými, Mrzkými, Lstivými, Nečestnými, Úskočnými…) Takže ta různá náboženstva ještě nadělají ve světě spoustu paseky. My, racionální ateisté, jsme a asi i v budoucnu budeme menšinou. Otázkou bude, zdali menšinou trpěnou a jakž takž chráněnou či menšinou zakazovanou a likvidovanou. Snad tu druhou variantu Čína nedovolí.

Tuto předlouhou zemědělskou éru ukončila až druhá zásadní revoluce – revoluce průmyslová. Její začátek se klade na konec 18. století a můžeme už popsat její jednotlivé fáze:

  1. Parní stroj, industrializace, mechanizace
  2. Elektrifikace a vznik montážních linek
  3. Automatizace, elektronika, počítače, kybernetika, informační technologie
  4. Masové rozšíření internetu, umělá inteligence, 3D tisk a průmysl 4.0

Tuto čtvrtou fázi prožíváme právě teď a trvat by měla další minimálně dvě tři desetiletí. Co bude následovat potom, to je ve hvězdách. Tuto průmyslovou revoluci, ať se to komu líbí nebo nelíbí, jsme vynalezli my v Evropě, tedy hlavně v Anglii. Je to záležitost bílého muže. To snad nikdo nemůže popírat, neb jest to fakt. Samozřejmě že bez nelítostného, bezcitného a drsného loupení a drancování v koloniích by průmyslová revoluce nemohla vůbec začít. Můžeme ale také popsat, jaké utrpení to přineslo i obyvatelům Evropy. Uvedu pouze některé zhovadilosti a bestiální zvěrstva.

Na konci 18. století tvořily děti v anglických textilních továrnách až 2/3 pracovníků. V Británii byla v 19. století dětská práce v továrnách a dolech postupně omezována zákony. Od roku 1819 bylo zakázáno zaměstnávat v mlýnech na bavlnu děti mladší 9 let a děti ve věku 9-16 let směly pracovat maximálně 16 hodin denně. Zákonem z roku 1833 (Factory Act of 1833) byla omezena pracovní doba dětí ve věku 9-13 let na maximálně 9 hodin denně a děti ve věku 13-18 let mohly pracovat v továrnách maximálně 12 hodin denně. Československo přijalo zákon o zákazu dětské práce pro děti mladší 12 let v roce 1919.

I dnes se ještě najdou intelektuálové obhajující ono období tím, že to všechno vůči pracujícím prováděli podnikatelé pro jejich dobro, dávali jim přece práci a mzdu, bez kapitalistických dobrodinců by umřeli hlady. No ale po přečtení třeba faktografické knihy Bedřicha Engelse z roku 1845 Postavení dělnické třídy v Anglii jsme přímo šokovaní nelidskostí tehdejší společnosti. Dnes o existenci této knihy jen málokdo něco tuší. Také knihy sociálního realismu autorů jako byl např. Zola, Dickens, Balzac, John Steinbeck, Upton Sinclair… už dnes jen málokdo čte. Ono také číst texty o tom, jak lidé zoufale hledající jakýkoliv způsob obživy není nic povznášejícího, že? Z těchto knih popisujících přímo neuvěřitelná zvěrstva prováděná finančním kapitálem, lze ovšem vydedukovat, že to logicky bude pokračovat jako dvě světové války, Osvětim-Auschwitz-Bürkenau, Treblinka, Hirošima, Nagasaki, Agent Orange, Libye, Irák…

Nepopiratelnou zásluhou průmyslové revoluce je dnešní zlepšení životních podmínek obyvatel světa. Ale ta první dvě staletí jsou ostudnou skvrnou naší evropské civilizace. Finanční kapitál prostě přímo drasticky zneužil lidské bytosti a záměrně z nich učinil nemyslící roboty. Finančníci byli a jsou mnohem horší barbaři než dřívější feudálové a antičtí césarové. Někteří až příliš stupidní intelektuálové mají obavy, co lidé budou dělat se zánikem a úplným zmizením tělesné namáhavé práce. Co prý ale s takovou svobodou otroci zvyknutí na desetihodinovou pracovní dobu budou dělat? Prý nezvládnou ten duševní šok – já a bez práce? Prý to bude mocný útok na jejich duši. Kdepak, žádný útok na duši, pouze útok na jejich svaly a zdraví. Konečně se mohou bez pracovní povinnosti věnovat svému lidství. No, konečně bude vojenská pracovní činnost ukončena. Ranní, odpolední a noční směny, příkazy, zákazy, nařízení a poslušné vykonávání rozkazů bude zrušeno. Nás manuály čeká skvělá zářivá budoucnost. Tak mne označila úřednice na úřadu práce v Jeseníku při telefonování svému příteli podnikateli: Ahoj Pepo, posílám ti jednoho manuála…

Ta práce, matka pokroku, je dnes zesměšňována. Na to utrpení proletariátu se prostě zapomene. Afričané, indiáni, lidé z kmenů v Indonésii a třeba i v Pákistánu a Bangladéši nikdy nepoznali, co je to pravidelná pracovní doba a pracovní povinnost poslouchat rozkazy. To je u nich vlastně podnes velice krutý trest.

Po celou dobu lidské historie, vlastně po většině historického času, vždy existovala jednoprocentní menšina žijící v nadbytku a přepychu. I když bývala častokrát, a vlastně docela pravidelně, tato miniaturní menšina vyvražďována, vůbec to neumožňovalo nějaké vylepšení života většiny, neboť okamžitě nastoupily náhradní zločinné elity. Tato situace nezměněně trvá podnes i v demokratických státech.

Je nějaká naděje na změnu? Domnívám se, že právě v současnosti může proběhnout sociální revoluce, vždyť veškeré podmínky pro změnu jsou k dispozici. Marx věřil, že sociální revoluce proběhne v průmyslové Anglii nekrvavou cestou, není nutné vyvražďovat milionáře a miliardáře a ani není nezbytné jim ty libry či dolary zabavovat, ať si je užívají, není ani potřebné jim je závidět. Stačí pouze změnit ekonomické poměry. Marx se změny nedočkal. A my dodnes také ne. Holt finančníci velice šikovně a umně žádné změny neumožnili, i když sociální revoluce byla na spadnutí. Ovšem zdržovat nadále už nastalé vývojové a ekonomické změny nelze pořád. Revoluční změna může přijít najednou, přímo přes noc. Kapitalismus už nadále není schopen být funkční. Už je pouhou trapnou a odpornou brzdou.

Průmysl čeká stejný osud jako zemědělství, ve kterém ještě nedávno pracovalo takových 80 procent obyvatel. Dnes je v zemědělství a potravinářství zaměstnána taková tříprocentní menšina. I tam se už všechno automatizuje a robotizuje. Když nějaký indický ministr pronesl pro tisk, že bude potřeba v indickém zemědělství vytvářet farmy o velikosti až deseti tisíc hektarů, které budou vyrábět konkurenceschopné potraviny schopné uživit celou populaci a Indie se tak stane soběstačná ve výrobě potravin, tož musel málem podat demisi, neboť nenavrhl, co s tou dnes existující půlmiliardou malozemědělců. Průmysl je nepotřebuje, tak co s nimi? No to je problém Indie. A takové malozemědělství, to už je v podstatě pravěk.

Ale ani v průmyslu už lidské práce nebude zapotřebí, bude tam zaměstnána taky taková tříprocentní menšina samých technických inženýrů. Pracovní činnosti nahradí robotizace. Průmyslová výroba je dnes už nedůležitá, ba až bezvýznamná. Jakákoliv výrobní hala na cokoliv se může snadno a rychle vybudovat v kterémkoliv místě na zeměkouli. Prodej jakýchkoliv výrobků bude plně automatizován. Obchodní domy v podstatě zaniknou, cokoliv se přece dá objednat internetem s donáškou přímo do domu. Zemědělství a průmysl budou v podstatě od sebe nerozlišitelné. A budou zaměstnávat několikaprocentní menšinu obyvatel světa. Zajímavé, přestože nebude k dispozici žádná práce, tož tahle menšina snadno uživí těch 90 procent nepracujících.

Ta změna je očividná, viditelná ba slyšitelná. Dříve za mého mlada, se říkalo: „Ano, pane továrníku.“ Dnes velká změna, už se říká: „Ano, pane podnikateli.“ Továrník a podnikatel – to jsou dva diametrálně odlišné pojmy. Továrník býval charakteristický tím, že produkoval nějaké výrobky. Kdežto podnikatel nižádné výrobky neprodukuje. Můj dobrý známý je soukromý podnikatel, v živnostenském listu má napsán předmět podnikání – koupě a prodej. Tzn. koupím za deset korun, prodám za dvacet. Jaká vznikne hodnota? Bude mít alespoň radost ten ,co koupí výrobek za dvacet korun, který má reálnou cenu pouhých deset? Podniká celou popřevratovou dobu docela úspěšně. Tady se přece nic nevytváří, žádné nové hodnoty nevznikají.

Vcelku souhlasím s tvrzením, že žijeme v etapě terciárního kapitalismu, průmyslový kapitalismus je už za námi, už je minulostí. Nastoupila ekonomika služeb, tzv. terciární sféra. Vzájemně se budeme stříhat. Já ostříhám souseda, dostanu padesát korun, příští měsíc ostříhá soused mne a já mu zaplatím padesát korun. Musím nahlásit příjem a zaplatit státu daň z příjmu, totéž soused, příště musím nutně požadovat za ostříhání více, soused taky, no a můžeme pokračovat ve zvyšování ceny za ostříhání až do miliónů či miliard. Ovšem ekonomika služeb přece vůbec nic nebuduje, nevytváří nějaké hodnoty či statky pro budoucnost.

Zajímavý je také fakt, jaké obrovské sumy financí se investují do zábavy, což jsou stupidní filmy a úpadkové divadlo. Literatura a poezie je přehlídkou hulvátství a hovadin. V galeriích se točí obrovské finanční sumy za skvrny a voloviny (volovosti – voloviny a blbosti, K. Hoff). Prostě dekadentní kultura. Vyjádřil to pěkně sovětský revoluční básník Děmjan Bědnyj: „Ať osud jízlivě se hourá, duše je krčma, nebe cár a dost, poezie je ošuntělá coura a krása? Rouhavá je pitomost.“ Copak tvoří něco sport? Narkotika? Ale těch financí se tam točí mnohem více než v průmyslu a potravinářství. Hraní si na burze, co to má společného s ekonomikou? Co potom s ekonomikou která vůbec nic reálného nevytváří? Co na to slovutní ekonomové? No co, napíší o tom esej Filosofie loterijního průmyslu či Filosofie průmyslu pornografie.

Už od starověku se ví, že peníze jsou příčinou mnoha špatností a zla. Ovšem bez peněz by ekonomika nemohla fungovat. Tedy mohla, ale taková společnost by za moc nestála a skončila by brzy kolapsem. Inkové v jižní Americe sice vytvořili docela snesitelně fungující normální společnost a přitom nepoužívali žádné peníze. Kdoví, jak by se dále vyvíjela nebýt barbara Pizarra, který tuto civilizaci dokonale zničil, skoro nic po ní nezůstalo. Společnost bez peněz nemůže holt dnes fungovat. Ovšem vždycky se najde nějaký šikula, který dokáže obejít platné zákony a bez práce a bez poctivého obchodování dokáže podvodně získat velké finanční částky, někdy až přímo obludně obrovské, viz Soros a nejenom on.

Jak zkrotit finance aby sloužily svému původnímu účelu, tedy obchodní výměně a nikoliv zločinu? Co s tím my neekonomové můžeme dělat? Tak jsem si klikl na wikipedii na heslo ekonomie. Dověděl jsem se toto: „Slovo ekonomie pochází z řeckého výrazu oikonomia: oikos – dům, nomos – zákon, který původně znamenal vedení domácnosti. Ekonomie je nauka, která se zabývá popisem a analýzou výroby, distribuce a spotřeby ekonomických statků (zejména zboží, služeb a peněz), a zkoumá, jak jsou omezené zdroje alokovány mezi jednotlivá alternativní využití. Výroba je činnost, jejímž výsledkem je poskytování služeb, které přinášejí současný nebo budoucí užitek. Směna je činnost, při které si ekonomické subjekty navzájem vyměňují statky. Informaci, jaké lze získat množství jednoho statku za statek jiný, poskytují sjednávané ceny. Pro opakované statky se ceny formují na trzích, jako výsledek střetnutí nabídky a poptávky.“

Takže co je to ekonomie, už víme. A o tom sepisovali super odborníci všelijaká přesložitá pojednání. Můžeme si tedy přečíst různé statě třeba Marxe, Hayeka, Keynese… až po naši volnotržní Markétku a feudálistu Sedláčka. Přečteme si spousty učených komplikovaně spletitých souvětí, ale nic nového a objevného se nedovíme. Pouhé popisy fungování ekonomiky v minulosti. Ale současný svět je docela jiný a o něm toho moc napsaného není. Tedy alespoň já na takové texty nenatrefuju, nějak se mi asi vyhýbají. Vždycky jsem si myslel, že pouze hmotné výrobky (obilí, železo) mou být objektem finančních transakcí. Já něco vyrobím, jiný vyrobí něco jiného, no a to si za pomocí peněz výhodně vyměníme. Já naiva.

Vždyť se obchodovalo a obchoduje úspěšně hlavně s věcmi nehmotnými, nikdy nevyrobenými, nebo i s myšlenkami, čím větší blbost, tím větší finanční ohodnocení. Finančnictví už dnes má větší zisky než zpracovatelský průmysl, však také zaměstnanci bank mají mnohem vyšší příjmy než jiné skupiny pracujících.

O ekonomii, která není ani o obilí ani o železe, toho není zatím mnoho popsáno. Ono taky filosofovat o ničem je skutečně k ničemu. Už se těším na čtení esejí o přínosnosti ekonomie služeb. Ostatně ale takové texty přece vůbec nebudou o distribuci ekonomických statků, tedy je nebudeme moci zařazovat mezi texty o ekonomice, spíše je asi přiřadíme k oboru mluvení a psaní o ničem. Tam patří i dovolávání se jakýchsi tradic.

My Evropané se dovoláváme jakýchsi tradic z minulosti, které prý učinily Evropu Evropou. Jsou to tyto tři tradice – judaismus, antika a křesťanství. A islám v Hispánii a Balkáně a na jihu Ruska nic? Zajisté o hodnotách těchto tradic lze úspěšně pochybovat, neboť jsme si z nich vždycky neomylně vybrali pouze to nejhorší, tmářské, zpátečnické, prostě samá negativa a na kladné věci jsme akosi zabudli. Jsou to tři tradice k ničemu.

A tak co kdybychom se zamysleli nad tím, že budoucnost může být i růžová, samá radost a optimismus! Můžeme popřemýšlet, zda to bude budoucnost kapitalistická dle not USA? Nebo znovuvzkříšená bolševická komunistická? Nebo převládne čínský komunistický autoritářský státní kapitalismus? Dle čích not se bude hrát? Budou to noty čínské, muslimské, africké?

Vidím docela snadné, jednoduché a racionální řešení. Co kdybychom přenechali vyřešení oněch problémů ve společnosti té slavné tzv. umělé inteligenci? Umělá inteligence – anglicky artificial intelligence, AI. Když problémy s fungováním vesmíru (kosmu) řeší snadno ta AI, tak by přece pro ni nebyl problém navrhnout i optimální fungování společnosti. Bylo by to pro ni úplnou hračkou! Mám takový docela realistický dojem, že některé vyspělé státy už výsledky AI zavádějí do života, do praxe. Počítače nám prý lezou do soukromí, neboť třeba zaznamenávají i vše, co si koupíme v obchodě. Samozřejmě že počítače vše zaznamenávají, vždyť to je jejich funkce, bez toho zaznamenávání by počítače byly k ničemu. Sledují každý náš krok. V počítačové paměti je zapsána každá vteřina každého z osmi miliard lidí na planetě. Postupně bude shromažďováno čím dál víc informací o všem, co se děje, vše o každém jednotlivci a o tom, co dělá, vše bude nahráváno, sledováno kamerami a na věky archivováno. No a co s tím? Samozřejmě to lze zneužít, jako ostatně vše. Budoucnost je ale bez informační exploze nemyslitelná. Proti zneužití ale přece máme zákony, takže tady bych nějaké obavy neměl. Některé záležitosti považované málem za katastrofické, se mi docela zamlouvají, a za katastrofické je vůbec nepovažuji, nýbrž v tom vidím samé kladné a pozitivní stránky.

Třeba už mizí papírové i kovové peníze. Já osobně už několik let nemám v peněžence ani korunu, vše už platím kartou a moc si to pochvaluji, je to vynikající služba. Zajisté v bance mají veškeré moje transakce archivovány. Pochybuji, že by se našel někdo, kdo by měl zájem se v mých účtech přehrabovat. A jsem si jist, že během pár let peníze v hotovosti zmizí úplně definitivně. Platit kartou a dostávat mzdu na účet je už běžné. Bez internetu a bez technického zajištění bezhotovostních převodů u všech plateb není možná kontrola peněz. Jistěže to bude totální kontrola veškeré populace, což ale zase zajistí nemožnost nějakého podvádění. Ideální by bylo zrušení bankovního tajemství a všichni by mohli mít přístup ke všem bankovním údajům. Podvodníci by měli utrum. No proč ne? Vždyť to by nastala přímo ideální situace.

Tedy zadáme AI úkol k vyřešení – ťuk, ťuk, ťuk na klávesnici – a změněn svět! Počítač zpracuje dodané obrovské množství dat-informací a bude veřejně doporučovat ta nejoptimálnější řešení a ukazovat nevhodné a škodlivé způsoby. Zajisté nutně musí přijít na to, že stát musí vše kontrolovat, že stát bude ten největší investor a že stát určí cíle na desetiletí dopředu.

Uvede důvody, proč neregulovaný trh nefunguje, uvede také důvody, proč i trh musí řídit a regulovat stát. Demokratická soutěž politických stran je nesmyslný přežitek patřící do pravěku, respektive do Athén, do městečka s maximálně 30 tisíci obyvatel a z toho polovina bezprávných otroků, tam může demokracie fungovat a rozkvétat. Demokracie, jak ji vidíme a jak funguje třeba v EU, je přímo děs, je to absolutně škodlivá a zvrhlá forma vlády oligarchů a plutokratů. To je přece přímo parodie na demokracii.

Stát bude řídit kolektiv v referendu zvolených obyvatel, který bude také odpovědný za výsledky. Výstupy z počítačů může předkládat kdokoliv. V podstatě to bude soutěž mezi počítači. Vybrat a do praxe uvést návrhy AI bude úkolem kolektivního vedení státu. Bude přesně jmenováno, kdo rozhodl vybrat a do praxe zavést ty nebo ony návrhy AI. Pokud by to ovšem optimálně nefungovalo, tak si holt musí sbalit fidlátka a z funkce odejít. Celostátní referenda mohou být klidně dvakrát ročně, budou závazná a budou v době počítačů povinná a zajisté zdarma. Doživotní funkce budou anachronismem. Burziáni, rentiéři a další podobné škodící elementy se vypaří, jejich existence bude zbytečná, zahálčivá třída zmizí. Parazitický systém bude odstraněn. Jaká bude v této situaci funkce peněz? Miliardáři budou zklamáni. V bance uložené peníze nepřináší zisk (rentu), naopak, za uložení se musí platit, tzv. záporné úroky. Takže co s těmi miliardami? Miliardáři budou nuceni investovat do státních firem či státních korporací, tedy v podstatě budou znárodněni. Vidím to nadějně optimisticky.

Zajisté AI bude řešit a odpovídat na zadané informace. Jaké zadání, takový výsledek. Pokud bude AI zadávat informace Milton Friedman, dostane odpověď, že nejideálnějším řešením bude dodat do každé rodiny jeden ba i dva či tři kalašnikovy, i kulomety mají být volně k dostání, plus náboje zdarma. Tedy AI doporučí, aby jediným zaměstnáním obyvatel světa bylo vzájemně se vyvražďovat. Taky řešení, no ne?

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
3 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
18. 2. 2020 10:00

Velké přehrady jsou na sucho připraveny, kvůli nedostatku sněhu může na jaře chybět voda v tocích
https://ekonomickydenik.cz/velke-prehrady-jsou-sucho-pripraveny-kvuli-nedostatku-snehu-muze-jare-chybet-voda-tocich/
Přehrady bez zásadních úprav a kompenzací zrychleného odtoku vod a vysýchání krajiny nejsou žádným řešením…

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
21. 2. 2020 11:34

Argument: O ceně masa a hospodářské politice
http://casopisargument.cz/2020/02/20/o-cene-masa-a-hospodarske-politice/
Chovat vlastní prasata se již vyplatí…
Itálie stojí před hlubokou krizí
http://casopisargument.cz/2020/02/19/italie-stoji-pred-hlubokou-krizi/
Sakra: odsunout důchod na 70 let a „dostat ženy do práce“- kde je ta „NOVÁ ekonomika 4-D, kde je onen vysněný kratší pracovní týden??
Japonská ekonomika ve volném pádu
http://casopisargument.cz/2020/02/19/japonska-ekonomika-ve-volnem-padu/
Kvůli navýšení spotřební daně se japonská ekonomika propadla v posledním kvartálu o 6,3 %. Zdaleka nejen koronavirus ale mnohem šířeji „motivovaný“ úbytek výdajů… Jaxi se nám ten „Japonský hospodářský zázrak“ rozpouští…