Od setkání s ruskými motorkáři je Hašek můj člověk

Stává se, že někdy potřebujete být svědkem činu, ne slov, abyste poznali, kdo si zaslouží vaší důvěru a za kým byste tedy měli stát. Jedním z takových činů, který mi tuhle otázku zodpověděl pokud jde o můj problém, koho z vedení současné sociální demokracie – a jestli vůbec ještě někoho – mohu brát za politika své chuti a gusta, bylo setkání jihomoravského hejtmana Haška s ruskými motorkáři, zvanými Noční vlci, kteří k nám přijeli poklonit se hrobům a památníkům svých padlých krajanů z poslední války. Bylo těch padlých přes půl milionu, přesně 551 432, ohromující číslo, které se vzpírá možnosti představit si ty zástupy mrtvých, směstnaných na nějaké zvlášť k tomu účelu ve vaší fantazii vytvořené krajině. A už pro to množství, když pro nic jiného, by člověk čekal, že možnost setkat se s potomky těch na naší půdě padlých využije nejen jediný náš hejtman, ale i desítky dalších našich politiků, že mezi nimi budou i zástupci vlády, protože lidský cit jim řekne, že jsou k tomu povinováni za to, že dík oněm mrtvým nebyl náš národ nucen projít onou strašlivou poutí od koncentračního otroctví až ke koncentráčnické smrti, už pro nás nacisty vykolíkované, ale nic takového se nestalo. Cit v těch politicích zůstal němý, a pokud některému z nich i cosi slyšitelného zašeptal, umlčel jej strach. Z toho, jak by ho za jeho spoluúčast na pietě s ruskými motorkáři zhulákali naši zběsile protiruští politikové, a jak by je za ni na kusy strhala naše proamerická média.

Jediný Hašek – a za to si jej nesmírně vážím – měl odvahu udělat to, co měli udělat i jiní a co by udělal každý rozumem i citem obdařený člověk, kdybychom žili ve skutečně svobodné zemi, a ne v zemi, kde začíná být až fašisticky nesvobodně. Vždyť sledujme, abychom si ona poslední slova potvrdili, co se dělo s Haškem po jeho účasti na pietním aktu s ruskými motorkáři v Brně, a co se s ním děje dodnes. Už snad druhý den, co se nechal vyfografovat společně s Rusy na brněnském hřbitově, si jej ke zpovědi pozvali do ČT, kde si jej vzal do práce redaktor Dolanský. A jako by neměl ani zlomeček tušení o tom, že nebýt těch zlotřilých Rusů, pro které nemá nic než zlobu a pohrdání, by on dnes sám nežil, začal Haška za účast na pietním aktu s Rusy tvrdě peskovat. A docela jako bychom byli členy americké unie a nikoliv samostatným státem – jak to Hašek ihned s vtipem komentoval – vytasil na hříšníka jakýsi americký sankční seznam osob a organizací, se kterými je – a zase podle amerického názoru – nevhodné se setkávat. Samozřejmě včetně ruských motorkářů, v onom seznamu též uvedených. A to za ten svůj přečin, že tak zatvrzele připomínají památku svých ruských padlých, která by dle amerických „neokons“nejen neměla být připomínána, ale měla by být minimálně na dva sáhy zašlapána do země. Protože budoucí dějepis má jako vítěze nad nacizmem oslavovat jen výjimečný, vyvolený a nepostradatelný národ americký, stejně jako už byla stejnými „neokons“ za nejvýznamnější událost poslední války vyhlášena nikoliv bitva u Stalingradu, svedená na rozmezí let 1942/43, kdy byl německý wehrmacht ještě při chuti, ale invaze v Normandii z léta 1944, kdy se už vysílen porážkami na východní frontě jen plazil.

A teď si představte ten téměř zločin, když český politik Hašek, který by vzhledem k účasti ČR v NATO měl držet linii a veškeré zásluhy Rusů jen zlehčovat, se s nimi nechá „vyblejsknout“ na hřbitově.

Honba na Haška samozřejmě pokračovala a pokračuje. Kriticky se k jeho setkání s Nočními vlky vyjádřili nejen téměř všichni politici z opozičního politického tábora, ale i jeho spolustraníci Hamáček a Marxová, takticky umírněnou kritikou přispěl i předseda strany Sobotka, ale to nejnelítostnější si brněnský hejtman schytává od našich presstitutek tištěných i vysílaných. Co nejposměšněji o něm píši internetové Novinky CZ, celou sadu fotografií z brněnského hřbitova, uváděných téměř jako důkazy pro trestní stíhání, zveřejňují Hospodářské noviny, a známého činovníka think-tanku Evropské hodnoty Jakuba Jandu žádají o (negativní) posudek k Haškovu činu hned tři instituce, a to Český rozhlas, Blesk a Echo 24. A tak se jako supi na kořist slétají na Michala Haška všichni, kteří mu mravně nesahají ani po kotníky, a jejich poselství, který nám svými útoky na něj vyjadřují, se dá číst zhruba takto: Jak se teď vede Haškovi, povede se i vám, kdyby vás někdy napadlo jeho nehodného příkladu následovat.

A jednomu se k tomu chce dodat: Ať žije a dál vzkvétá naše posametová demokracie!