Okázalá přehlídka egoismu

Zase je prý nějaká olympiáda. Pro samé sledování reklam jsem si toho v televizi ani nevšiml. Nikde kolem sebe žádné sportovce nevidím. Naše sportovní hřiště je jako vždy téměř opuštěné. Pouze se tam občas vyskytne několik umírajících důchodců a fotbalový míč s chumlem obtloustlých manažerů, kteří na sebe v honbě za brankou křičí ty nejsprostější nadávky.

Tak je olympiáda? To si zase všichni ti sportovní pitomci a egoisté, jejich zazobaní manažeři a jejich prostodušší uctívači a obdivovatelé přijdou na své. Dobře jim tak, jen ať si užijí toho masového hrdinství ve sportovních arénách, které jim poskytuje šťavnaté pocity výjimečné individuality.

Hrdinství a statečnost v denní špíně a bahně života se nepočítá. Tam egoismus moc nekvete. Zato na olympiádě se nadýmající balóny imbecilního jáství nafukují do nebes.

Egoismus je náš bůh. Pouze nám nějak vadí, když nám nějaký super egoista srazí hřebínky. Pak křičíme, fňukáme, kvičíme a blábolíme, že jde o nespravedlnost, bezpráví, kult osobnosti, tyranii, diktaturu, terorizmus, demokracii a naprostý idiotizmus. Neboť jenom idiot nám může ubližovat, protože nechápe naše individuální nároky na místo na slunci, na toleranci, svobodu, demokracii, blahobyt a občanská práva. A také na vaření.

Spokojeně žijeme nějaké to desetiletí v míru, budujeme nebeské království, kapitalismus, komunismus a demokracii, a najednou, z ničeho nic, zcela iracionálně a bez příčiny, se vyskytne nějaký spratek a paranoik, kterého nevzali na malířskou školu nebo vyhodili z kněžského semináře, a ten, představte si, zmasakruje, uvaří a upeče předem pěkně připravené, proleželé a naložené miliony slušných a poslušných občanů.

Jakoby existovala nějaká tajná smlouva, že se všichni budeme snažit být duševně omezenými tupci a přitom se budeme navenek chovat nesobecky, abychom si vylepšili image nebo kádrový profil, a nemuseli se přitom stydět před sebou a druhými, že jsme tací nejapní ubožáčci a hňupové.

Zatímco se například v Bangladéši smogem dušení lidé hrabou na chemických skládkách plných toxických odpadů, aby si celodenní prací na vyspělou západní demokracii vydělali jeden nebo dva dolary denně, možná ani to ne, my hrdinové budující a chránící vyspělé euroatlantické hodnoty vyhazujeme z nich vydřené miliardy na okázalé slavnosti zvrácenosti, stupidity a mravního hnusu.

My za to přece nemůžeme. Je to přece jejich volba, těch chcípáků a chudáků, když se chtějí válet hrabat v toxickém bahně. Mají přece svobodu a demokracii. Nemusí to dělat. Mohou se naučit číst a psát, obrátit se na Ježíše, udělat si školy, kvalifikovat se a nalézt lepší uplatnění na trhu práce.

Když seženou zaměstnání, mohou pak tací Bandaglešánové pracovat celý život v pracovním procesu, docházet na úřady práce, decimovat se prací, televizí a konzumem. Mohou nabírat na váze a olysalosti. Jejich nedonošené děti pak mohou věnovat svůj život aj, smart či smrt ufonům. Mohou chlastat, kouřit, hulit trávu, píchat si do žil háčko, péčko, elko, céčko, nebo se uštvat sběratelstvím inflačních peněz a podporou teroristů.

Jestli nevíte, o čem a o kom je řeč, tak o nás. A zadejte si do Googlu: „hazaribagh bangladesh“.