Tisková zpráva Hnutí DUHA
OD 14. DO 17. LEDNA MOHOU LIDÉ ZAŽÍT DIVOČINU PÁR ZASTÁVEK OD CENTRA BRNA
čtvrtek 14. ledna 2016
Nejen u nás, ale v celé západní Evropě sílí poptávka po větším území pro divokou přírodu. U nás zaujímá jen 0,3 % rozlohy státu, zatímco zastavěná plocha zaujímá téměř 11 %. Hnutí DUHA proto navrhuje, aby se území pro divočinu výhledově zdesetinásobilo. Spolu s odborníky vybírá podle řady kritérií nejvhodnější místa, která by se mohla stát útočištěm pro svobodný vývoj divoké přírody, ale také nabízela turistům unikátní zážitky a podpořila tak místní ekonomiku [3].
Nevládní organizace bude nabízet návštěvníkům veletrhu například výlet do Bílých Karpat, kde žijí silně ohrožení černožlutí mloci skvrnití a na česko-slovenském pomezí se vyskytují i tajemné kočky divoké [4]. V Moravském krasu zase mohou narazit na místa obývaná “batmanem naší přírody” netopýrem velkým. Pravou divočinu s nespoutanými přírodními procesy mohou zažít návštěvníci Jizerskohorských bučin. Najdou tam horské pralesní porosty, divoké skály s jedinečnými vyhlídkami i nespoutané bystřiny s vodopády. Za nejpověstnějším moravským pralesem se staletými buky a jedlemi mohou vyrazit do beskydského Mionší.
V Beskydech se také uskuteční od 6. do 13. srpna jeden z tradičních a populárních Týdnů pro divočinu [5]. Dobrovolníci budou v okolí Smrku pomáhat vzácné horské přírodě proti nepůvodní borovici kleči. Její rozrůstání likviduje drobné keříčky borůvek a ohrožuje tak vzácné druhy ptáků, například jeřábka lesního, kterému se pak nedostává potravy. Ještě dříve, konkrétně od 23. do 30. července, budou dobrovolníci na Králickém Sněžníku natírat semenáčky některých druhů stromů ochrannou látkou, která nechutná lesní zvěři. Nová generace horského lesa tak bude lépe růst.
Divočina je navíc obrovskou příležitostí pro místní ekonomiku. Například v Národním parku Šumava, kde by mohla být divočina už dnes vyhlášena na 50 % jeho území, je podstatně nižší nezaměstnanost, než je český průměr. Šumavské obce mají většinou dvojnásobné příjmy na obyvatele než je běžné v Jihočeském a Plzeňském kraji a také jejich vylidňování je jen mýtem. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu a úřadů práce. Zatímco v Západočeském kraji je průměrný příjem na hlavu 20 tisíc a v Jihočeském 22 tisíc korun, šumavské obce získávají na každého obyvatele 42 tisíc [6].
Expozice ekologické organizace evokuje divoká území, a proto je postavena mimo jiné z mechu, hlíny a mrtvého dřeva. Kromě netradiční podoby stánek návštěvníkům nabídne i vzrušující zážitky, jako je hledání stop velkých šelem, průhledy do nespoutané přírody nebo pozorování živočichů, kteří ji potřebují. Hnutí DUHA tak chce zdůraznit, že divočina má nejen ekologickou hodnotu, ale přináší návštěvníkům silný zážitek a blahodárně působí na duševní pohodu a zdraví.
Hnutí DUHA na Regiontouru, mezinárodním veletrhu turistických možností v regionech, vystavuje poprvé. Zájemci najdou jeho expozici na brněnském výstavišti v pavilonu P. Více informací o divočině a její ochraně najdete zde: www.ceskadivocina.cz a v publikaci Okna do divočiny v české krajině: http://www.hnutiduha.cz/
Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina Hnutí DUHA, zve návštěvníky do expozice Česká divočina:
„Jak vypadá nespoutaná příroda a jak si ji představujete vy? Projděte se rysími stopami, zažijte dotek mechu, posaďte se na strom podléhající přírodnímu rozkladu a poznejte sedm statečných, kteří v ostrůvcích naší divočiny přežívají. Zařídíme vám i nevšední zážitek se zvuky velkých šelem. Jakmile do hájemství přírody, jejích obyvatel a nerušených procesů vstoupíte, vaše srdce už pro divočinu bít nepřestane.“
Jiří Beneš, odborník na velké šelmy Hnutí DUHA Olomouc, říká:
„Rys, vlk i medvěd se začínají vracet do české krajiny, ze které byli v minulosti člověkem vytlačeni. Šumava a Beskydy jsou domovem rysů už několik let. Nejnovější zprávy o osídlování dalších částí naší země šelmami nás naplňují radostí. Kokořínská vlčí smečka se úspěšně rozrůstá, vlci začínají znovu objevovat původní domoviny svých předků Broumovsko či Beskydy. Medvědi pošilhávají po návratu do Beskyd, rysi se při svých toulkách objevují v dalších pohraničních pohořích. Naše velké šelmy ale stále nemají vyhráno. Číhají na ně nástrahy pytláků i migrační bariéry velkých silnic a dálnic.“
Jan Skalík z Katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií MU říká:
„Reprezentativní šetření ukázalo, že více než sedmdesát procent české veřejnosti podporuje ochranu divoké přírody v České republice. Lidé výrazně podporují návrat rysů, divokých koní a zubrů do naší přírody. Za ochranu divoké přírody jsou podle veřejnosti nejvíce odpovědní vládní politici a ministerstvo životního prostředí.“
Petr Horák z Lipky, školského zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, říká:
„Vytvořili jsme program pro středoškoláky, díky němuž může učitel napomoci studentům poznat místní přírodu zážitkovou formou. Největší zájem bývá o víkendové kurzy, kdy studenti středních i vysokých škol zážitkové metody intenzivně využívají. Společně s Hnutím DUHA se studenti učí také monitorovat velké šelmy.“
Poznámky:
[1] Expozici pro návštěvníky veletrhu Regiontour vytvořila Zuzana Strakošová za přispění partnerských organizací: Katedra environmentálních studií Masarykovy univerzity, ekologické vzdělávací centrum Lipka, Hnutí DUHA Olomouc a Norská společnost pro ochranu přírody.
Proto především v západní Evropě sílí hlasy po větším území pro divokou přírodu. Například v Německu to požadují podle průzkumů dvě třetiny obyvatel. Její rozšiřování podpořil i Evropský parlament a řada evropských nevládních organizací. [4] Více o tipu na výlet do Bílých Karpat je na http://ceskadivocina.cz/tip-
7 komentáře
Jdu zase stopovat (ne auta) a dokumentovat…
Každý den zjišťuji a poznávám nové věci.
Kéž bych to dokázal odpovídajícím způsobem zpracovat…
No co ruce i nohy dovolí…
Na běžky to ještě tady není, ale na stopování dost…
Ano, na pořádném PC a sdostatkem dřeva by se mi dělalo lépe…
Nu což, „jako ta hora či skála…“, alespoň že v mrazech promokavé boty neobtěžují, sešlapané podrážky už víc… 🙂
2/3 dodělané střechy zatím drží, zbytek na jaře.
A BUDE KRÁSNÉ!
Švejkové si raději libují v džungli všedních dnů a děsí se divočiny přirozené. Martine, nezbývá nám nic jiného, než myslet jako hora a být těmi pevnými skalami.
Problém je, že kozlové se stali zahradníky. Řízení EIA i posuzování koncepcí dle SEA rozhodují lidé, kteří asi dostali tučně zaplaceno za prosazení projektů či aspoň nedělání problémů. Přečti si stanoviska stovek řízení a ve všech se opakují stejné fráze, obtížně prosaditelné. Nejoblíbenější je mantra nevýznamného negativního vlivu, nápadně připomínající havárie v Černobylu a Fukušimě. Státní správu lesů, ochrany přírody i myslivosti obsadila banda poserů, ze které vyčnívají jen zkorumpovaní grázlové. Ústavní soud potvrdil, že soudy ostatních instancí nejen že nerohodují správně, ale dokonce porušují zákon. Hudryper dnes citoval aeronet, že ve spiknutí vedoucí k dnešní krizi jedou i zastupitelstva. Moje zkušenosti to jen potvrzují. Dnes jsem do SWOT analýzy opatření v OPRL vpravoval klady návratu šelem, přírodě blízkého hospodaření, změny druhové skladby, dokonce se mi podařilo, aby to přijali i velcí kritici ochrany přírody technicistnějšího smýšlení. Pak však přišli jistí poserové a smazali to. Raději opíší stejné neaktuální fráze z 20 let starého dokumentu. A ještě horší je, že na rozhodujících místech náměstků a vedoucích útvarů, kteří rozhodují o konečné podobě dokumentů sedí neschopní blbové či všehoschopní grázlové, kteří pak na zbytky snah zapůsobí jako zbraň hromadného ničení.
Pestrost krajiny našich zemí nám dává nejen lepší šance na návrat mnoha druhů, ale i na jejich udržení. Tady jsou naše pohraniční hory de facto pospojované v jeden celek velkou výhodou oproti jednotvárným a rozsáhlým nížinám… jak pro migraci tak pro nalézání úkrytů či kořisti.
Ale obrovským problémem začíná být vedle přímé likvidace dosavadních možných klidových biotopů (např. snahami o „obnovu“ některých horských chat) i fragmentace (tříštění) krajiny, blokování prastarých migračních stezek.
Tak například migrační trasa rysů ze Šumavy je blokována dálnicí D1 a od Beskyd zase D47, mnohé NADCHODY ČI PODCHODY SE STAVÍ NA NEVHODNÝCH MÍSTECH… to je třeba změnit, jinak kde jak o vyhazování peněz, tak o zavlékání (lákání) zvířat do rizikových míst. Přechody musí řešit všechny bariéry a ne část (jako je např. nevh. navržený přechod ve Slovenském Svrčinovci)… Dnes již máme možnosti jak v krajině pomocí vícevrstvých analýz na principu GIS systémů odhalit nutné migrační koridory pro divoká zvířata, je třeba je chránit před zástavbou – i takovými zařízeními, jako jsou například velkokapacitní ovčíny lze koridor zablokovat… Navíc již díky pokroku techniky možné doložit kudy zvířata chodí a kudy ne (např. fotopastmi)… Nemusíme již jen odhadovat…
Pokrok techniky i počítačové technologie umožňují nejen data získávat, ale i odpovídajícím způsobem je při užití správné metodiky vyhodnocovat…
Na tomto všem Hnutí DUHA aktivně spolupracuje jak se státní ochranou přírody, tak s akademickou sférou.
Potřebuje ale zájem a podporu veřejnosti, té veřejnosti která koneckonců v té krajině vedle mnoha zvířat žije…
Můžete v lesích budovat kolik drahých oplocenek chcete, aby jste ochránili mnohé dřeviny musí se vynakládat obří finance na individuální ochranu stromků, atd… Přitom i 7 m vysoké a 20 let staré jedličky vám jelen zničí za jedinou noc… všechny jilmy, třešně, lípy chodí vypásat i na kilometrové vzdálenosti do ještě zachovalejších lesů, bohužel často do rezervací, EVL, CHKO… Není kdo by je vyrušoval, honil i lovil, lovci a myslivci jsou ve střetu zájmu co se množství zvěře v lesích týče… jedině vlk či v menší míře i rys může tyto škody omezit, nejde o to že by vše „sežral“ či vychytal – ne oni mění chování té zvěře a to mnohdy stačí, znemožňují ji vylahávat dny a týdny v izolovaných kulturách…
Navíc oplocenky nám ne vždy v lese pomáhají: například dochází k tomu, že dále rozdělují krajinu i narušují biotopy v lese. Často pletivo zůstává dlouho i po ukončení funkčnosti bariérou, a zvýhodňuje drobné šelmy (lišky, kuny) které pak mnohé druhy doslova likvidují…typickým příkladem jsou lesní kuři (tetřev, jeřábek, tetřívek). Lišky je často „zaženou na trosky oplocenky, doslova je nechají zvyknout si na určité lokality a pak je „vysbírají“… zahuštěné spodní části pletiva oplocenek ještě zhoršují šance mladých ptáků, kteří dosud neumí či nemohou létat, atd.
Doby kdy jsme do krajiny vraceli jeden druh jsou minulostí, musíme je vracet „spojitě“ (respektive vytvářet jim podmínky najednou). Jinak vznikají problémy. Typickým příkladem je bobr bez návratu vlka který jej loví, nebo snaha o návrat tetřevů bez návratu rysa který loví lišky i kuny… Příroda funguje jen spojitě a ve vazbách…
Doby kdy jsme naše lesy přeměnili na smrkové či borové plantáže jsou pryč, musí být…počkejte na letošní léto a pochopíte, že smrk už v ČR může být jen na horách…
Nevěřím, že by Hnutí DUHA mohlo za to co popisujete.
Před časopisem „Sedmá generace“ vydávali časopis „Poslední generace“. V tom byly bezmála dvě desetiletí dopředu popsána rizika bezuzdné liberální globalizace včetně mnoha „mezinárodních dohod“, ať už se to týkalo obchodu, cel, „volného trhu“…
Hodně lidí se jim tehdy smálo, naprostá většina budovala kariéry, jezdila po cizině…užívala konzumerismu.
Netvrdím že všichni, ale většina…
Dnes se všichni diví jak „volnému trhu“, tak zničené a vykradené ekonomice…
Ale i sama výroba se mění, automatizaci a robotizaci nezastavíte…
Nezbývá nám, nežli zaměstnat nemalou část lidí ve správě krajiny a přírody.
A i na tu divočejší tam bude místo.
Nemusíme již tak intenzivně ždímat krajinu, naše poznatky o potřebě zajištění její funkce a určité dynamické stability také vzrostly a prohloubily se…
Nespílejme si a nehádejme se, snažme se sobě (lidem) i přírodě pomoci.
Jde to, protivenství a protisíly tu přece budou vždy- to přece není důvod rezignovat na život…
A to je vývoj, ne „podle pravítka“, mnohé předpoklady lidstvu nevyšly, a dnes se ukazuje že lidstvo ani náhodou nikdy nekontrolovalo to co si myslelo že ano…
Klima jsme rozhoupali tak, že je tady riziko takové destabilizce, že to naše civilizace jak ji známe nemusí ustát…
To vše jsou výzvy k aktivitě, ke snaze i jen střípkem vlastního příspěvku pomoci ke zlepšení a ne neustále truchlit nad zhoršováním.
Zvířata jako bobry, vlky, rysy potřebujeme pro stabilizaci naší krajiny, obnovu vodního režimu…
Tak jako sítě dopravní, musí existovat i ty „ekologické“ … desetiletí mají např. mnohé obce tzv. územní systém ekologické stability ve svých ÚPD – a „skutek utek“ co se týče doplnění chybějících remízů, mezí, mokřadů, rybníků…
Je zde prostor pro zaměstnanost…
Ať žijí potěmkinovi vesnice. Na Šumavě žiji, a že by tady někdo vydělával 40 měsíčně je holá blbost. Tedy když pominu ředitele Parku, lyžařských areálů, velkých hotelů, zkrátka těch 2 až 5-ti %. Polovina normálních lidí jezdí makat do „západního“ Německa, proto ta hustší obydlenost na západě. Článek připomíná jásající Rudé Právo v roce 1975. Kam až jsme to dotáhli soudruzi za těch 25 let.
Jo, jo, je třeba podporovat ekonomiku služeb, když už ty elektrárny, cukrovary, lokomotivy, tramvaje, spec. oceli, atd. dělat neumíme. Snad ti němečtí turisti budou jezdit do pralesa k nám, místo do Brazílie. Nakonec to mají přeci jenom blíž, a na tom by se dalo stavět! 🙂