Jestliže Biden 19. ledna vyhrožoval v televizním vysílání Rusku katastrofálními důsledky i tím, že za ně v případě, že vtrhne na Ukrajinu, ponese plnou odpovědnost, vyprovokoval otázku, proč plnou odpovědnost nenesl Washington, když vtrhl do Afghánistánu a Iráku, či když barevnou revolucí provedl převrat na Ukrajině? Ano, byl to Washington, který anektoval Ukrajinu, ne Rusko.
A vůbec! Jak to přijde, že je to vždy jen a jedině Rusko, které má v případě anexe čehokoliv nést plnou odpovědnost?
A jak chce Biden učinit Rusko odpovědným a jak chce přivodit Rusku katastrofální důsledky?
Washington nedokázal porazit několik tisícovek lehce ozbrojených Talibánců, ani Vietkong, a před 70 lety nic nesvedl ani s čínskou armádou v Koreji. Nikdo na světě si nemyslí, že Washington dokáže porazit ruskou armádu. No a jestliže to s výhodou překvapivého útoku nedokázal ani vysoce disciplinovaný a motivovaný wehrmacht, nedokáže to žádná země.
Všimněme si, že žádné z našich prostitujících se médií se Bidena nezeptalo, proč vybral své NE pro uspokojení bezpečnostních potřeb Ruska a tím i ke zmírnění současné situace? Proč se Washington rozhodl pro NE, když jde o to, dát šanci míru? Toto je totiž otázka pro naši dobu, kterou však nikdo nepoložil.
Takovéto případné otázky Američany nenapadají, protože už byli indoktrinováni k tomu, aby viděli Rusko jako svého nepřítele. Je to postoj zděděný ze studené války 20. století. Američané si prostě zvykli považovat Rusko za nepřítele. A v důsledku této skutečnosti nevidí nebezpečí nastalé situace, kdy tvůrci americké zahraniční politiky, zvláště pak ministr zahraničí Blinken či jeho náměstkyně Nulandová, jsou rusofoby až po okraj bublajícími nenávistí k Rusku.
Když lidé, pověřeni kritickými jednáními s druhou stranou, jsou pohlceni emotivní nenávisti k této druhé straně, rovnováha se ztrácí, emoce převáží nad rozumem a šance na jakékoli domluvy mizí.
Jako někdejší člen studenoválečnické Komise pro současné nebezpečí mohu říct, že členové této komise byli protisovětští. Avšak každý z nás rozuměl i tomu, že jestliže dovolíme, aby v situaci akutního nebezpečí vzniku jaderné války v nás převážily emoce nad rozumem, stane se situace nezvladatelnou. Výzvou pro nás tedy bylo hrozby uklidňovat a nikoli je eskalovat.
Po pádu Sovětského svazu převzali řízení americké zahraniční politiky neokonzervativci, zlikvidovali všechny dohody o kontrole zbrojení vypracované v průběhu Studené války, a takto ve zvyšováni napětí pokračovali dál, až k momentu, kdy Clintonův režim porušil slib americké vlády o tom, že se NATO nepohne k hranicím Ruska.
Rusko na takovýto vývoj reagovalo trpělivě a jeho síla současně rostla. Takže dnes je Rusko prvotřídní vojenskou mocností podporovanou druhou prvotřídní vojenskou mocností – Čínou. A Washington žije v iluzi o své všemohoucnosti.
Což je formule jak ušitá pro katastrofu.
A přitom by se situace dala extrémně snadno zmírnit. Rusové nežádají o nic, než jen o pocit své bezpečnosti. Dali jasně najevo, že už déle nebudou snášet nebezpečí, v němž dnes žijí. Nežádají, aby se Ukrajina či východní Evropa, či západní Evropa daly na jejich stranu. Řekli to jednoduše: „Odstupte od našeho prahu.“
Je to žádost, kterou je možno lehce splnit. Prezident John F. Kennedy před mnoha desetiletími nutnost takovéhoto kroku vnímal.
Fakt, že politika Washingtonu spolu s neokonzervativní slepou nenávistí k Rusku učinit tento krok znemožnily, otevírá široký prostor pro chybné výpočty, které mohou přivodit zánik života na Zemi. Za tento risk zisky a moc amerického vojensko-bezpečnostního komplexu zcela jistě nestojí.
Zdroj: PCR
Překlad: Lubomír Man
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=4967404246652113&set=a.426938984032018&type=3
To sa nedá ani okomentovať!
Je to ideologicky čisté. :-))))
Přesně takto vypatlané mozky, kterým ani na mysl nepřijde, co za škodu na životním prostředí napáchají dovozy z druhého konce světa toho, co by se dovážet nemuselo, mají podle EU rozhodovat o tom, co je zakázaná dezinformace – t.j. neziskovky !!!, které jsou všechno, jen ne neziskové a všeobecný rozhled mají na úrovni Gréty.
Za tím není emotivní nenávist. Doma se jim to sype, klacek na ostatní svět ztrácí sílu,
tak by chtěli III. světovou, ovšem na evropském kontinentě, aby si zase nahrabali na úkor Evropy a Ruska jako v těch prvních dvou „světových“.
Ovšem Craig není blbý a ví, že tentokrát by to odnesl v první řadě ten jejich kontinent.
Zatím celkem bez rizika shazovali bomby kde se jim zamanulo, ovšem teď je v reálném nebezpečí jejich vlastní zadek. A to už je něco jiného než koukat v CNN na přímý přenos toho, jak ty bombičky pěkně padají a neposlušné režimy se hroutí.
P. C. Roberts zná dokonale mentalitu jelit v SSamerických. Kdysi byl jedním z nich. A protože ví, z jeho hlasu je cítit zděšení z toho, jak se chovají nadále. Tvůrci reganomiky se vůči Rusku a zbytku světa oproti současné hydře chovali jako beránci, Grenada, Nikaragua, Kolumbie, a spol byly oproti dnešku jen trochu drsnějšími mejdany.
Aleši promiň, ale nesouhlasím. Převraty, chunty a intervence USA v „Latinské“ Americe- to byly většinou surovosti, které by „střední“ Evropa nesnesla- a sama viděla snad jen u nacistů, banderovců a podobných. Byly tam desetitisíce mrtvých (dlouhodoběji poničen život mnoha miliónů), dtto zranění, zmrzačení, suroviny a přírodní bohatství se rabovaly bezezbytku… Co dělaly bývalé koloniální velmoci v Africe, Malajsii a jinde – totéž dělaly „svobodymilovné“ USA ve Střední Americe, na Filipínách, Okinawě, atp. Mimochodem- i ty Havajské ostrovy USA ANEKTOVALY… V Oceánii dodnes „s láskou“ vzpomínají na „hříbečky strejdy Sama“– a to nejen na Marshallových ostrovech, či atolech Bikini… Dnes je… Číst vice »