Pan prezident a paní učitelka

Rád bych sám za sebe odpověděl paní učitelce Tykalové na jejích deset otázek na prezidenta. Vím že se k tomu nabídl mluvčí Ovčáček, ale rád přispěju svojí troškou do mlýna.

Cituju z blogu paní učitelky na iDnes a pro přehlednost hned za otázkami uvádím svoje odpovědi:

Vážený pane prezidente…

Učím základy společenských věd na střední škole, probíráme politologii a nedávno jsme se dotkli tématu „Prezident“. Studenti mě přímo bombardovali otázkami, na které nebylo v mých silách odpovědět, a proto se ptám Vás.

Jak je možné, že prezident země může:

1) Lhát (tvrdit něco, co není doložitelné)?

M.C.: Lhát znamená úmyslně říkat něco, o čem vím, že není pravda. Jestliže říkám něco, o čem jsem přesvědčen, že to pravda je a následně se prokáže, že to pravda není, jsem usvědčen nikoliv ze lži, ale z omylu. Tvrdit věci, které nejdou exaktně doložit, nebo k tomu mluvčí nemá možnost, případně to posluchač není schopen pochopit, nebo tomu nechce uvěřit, je ještě něco jiného. Dále je rozdíl, mezi tím, jestli to co říkám, předkládám jako pravdu, nebo jako svůj názor.

Jmenovitě u Peroutky by protistrana udělala lépe, kdyby do toho Zemanova výroku nevrtala, protože by ho nezaregistrovalo tolik lidí a dávno by se na něj zapomnělo. Takto se zmiňovaný článek sice nenašel, ale našly se tři jiné články napsané v duchu toho, o čem mluvil Zeman. Já si taky nepamatuju všechno do detailu, ale pamatuju si princip, podstatu věci. S tím Zemanovým výrokem to bude podobné. Mimochodem, Peroutku bych za to zas tak neodsuzoval, to co napsal, je nutno chápat v kontextu tehdejší doby.

2) Nerespektovat rozhodnutí soudu?

M.C.: Nevím na co přesně tato otázka naráží. Principielně by měl každý právo respektovat a rozhodnutím soudů se řídit, jenže rozhodnutí našich soudů jsou leckdy podivná a v našich zákonech není jednoduché se vyznat a je v nich spousta nelogických ustanovení, nicméně člověk, který má na to, aby si zaplatil právní zastoupení, by se měl bránit právní cestou.

3) Neuznat svou chybu a neomluvit se?

M.C.: Každý slušný člověk by měl být schopen svou chybu uznat a měl by umět říct „sorry, mýlil jsem se“ nebo „udělal jsem chybu“. Jenže to není vždycky lehké a většina lidí s tím má občas problémy. Člověk ve funkci prezidenta by takový formát měl být. Jenže ať se rozhlížím, jak se rozhlížím, i do zahraničí, nikde takový formát nevidím.

4) Nepustit studenty na Albertov k výročí 17. listopadu?

M.C.: Jaké studenty? Zákon o právu shromažďovacím je obecně platný, výše je Zemanovi vyčítáno, že nemá dostatečný respekt k právu, kde mají respekt k právu ti ,,studenti“?

5) Legitimizovat šíření nenávisti ve společnosti?

M.C.: A v čem je problém? Jestli něčí chování nenávist ostatních lidí vyvolává, tak není nic proti ničemu o tom mluvit. Jiná věc je umělé vyrábění krizí, mediálních štvanic a vytváření obrazu nepřítele, cílené dehonestování nepohodlných lidí nepodloženými tvrzeními, to je skutečně špatně a dá se to hodnotit i jako trestný čin.

6) Pochlebovat zemi, kde se ve velkém porušují lidská práva?

M.C.: Lidská práva v evropském chápání jsou umělý konstrukt, který v jiných částech světa připadá lidem nepochopitelný a na hlavu postavený. V poslední době tak připadá i stále větší části Evropanů.

Celá věc by se velmi zjednodušila, kdyby politici a organizace sledující (ne)dodržování těchto ,,lidských práv“ dělali svoji práci objektivně a nehodnotili stejné jevy v různých státech naprosto odlišně v závislosti na tom, jestli je stát ,,spřátelený“ nebo ,,nepřátelský“. Potom dochází k tomu,že ,,naši“ se dopouštějí o třídu horších prasáren než ,,cizí“, nikomu to nevadí a obyvatelstvo je z toho zmateno. Kdo z lidskoprávních organizací kritizuje nahlas poměry v Saúdské Arábii, Bahrajnu, Ománu apod.?

Problematika lidských práv v celém světě by zasloužila přehodnotit, postavit z hlavy zpátky na nohy a přizpůsobit místním zvyklostem daných částí světa. Kde bereme jistotu, že současné západoevropské chápání lidských práv je to nejsprávnější, když to očividně v praxi nefunguje?

7) Kouřit v nekuřáckém hotelu?

M.C.: Kouření v nekuřáckých prostorách kdekoliv je bezohlednost. V hotelu nebo v jeho okolí určitě nějaké místo pro kouření vyhrazené je. Václav Havel neblahé paměti taky kouřil jak sádrový ježek a mj. způsobil požární poplach v JE Dukovany, když si zapálil na velíně.

8) Doporučovat studentům kouření a alkohol?

M.C.: To je jeden z příkladů našich nedomyšlených zákonů. Jedna věc je kouření, jiná alkohol. Kouření je bezúčelný zlozvyk, zatímco pití alkoholu v rozumné míře má mnoho pozitivních účinků, které převažují nad negativními. Při pití v nerozumné míře převáží ty negativní účinky. Čím dříve se člověk naučí rozeznat svou individuální hranici mezi převážně pozitivními a převážně negativními účinky pro sebe, tím lépe pro něj. Nevidím důvod, proč by středoškoláci nemohli pít alkohol a proč by kvůli tomu měli být oni i lidé, kteří jim ho zpřístupní, postihováni.

Naopak bychom neměli alkohol démonizovat a dodávat mu tak příchuť jakéhosi ,,zakázaného ovoce“. Tím dosáhneme přesného opaku. Alkohol je z návykových látek nejméně návykový a nejméně nebezpečný ve svých účincích, drogy jsou podstatně horší.

9) Vyzývat k agresi?

M.C.: Vyzývat k agresi je naprosto špatné a u nás trestné. Je třeba ostře odlišovat agresi – útok porušující oprávněný zájem někoho jiného za účelem dosažení neférové výhody pro sebe a obranu svých nebo cizích oprávněných zájmů před cizí agresí. K tomu je třeba definovat pojem oprávněné zájmy jednotlivce, skupiny lidí, státu apod. Jinak se opět octneme u problému s dvojím metrem.

10) Mluvit sprostě a chovat se jako hulvát?

M.C.: Únosná míra sprosté mluvy se velmi liší podle místa, času, osoby mluvčího a posluchačů. Zde je nutno posoudit konkrétní situaci. Formulace, která je za jedněch okolností naprosto na místě nebo jediná možná, je za jiných okolností naprosto nepřípustná. Umělý problém vytvoříme, vytáhneme-li výrok pronesený v nějaké situaci mimo souvislosti do situace zcela jiné.

Chovat se jako hulvát je nesprávné v každé situaci, kdy se ostatní takto nechovají. Je ovšem opět třeba definovat pojem hulvát. Četl jsem kdysi názor, že všichni obdivují chování postavy doktora Štrosmajera a přitom to byl obyčejný hulvát. Zůstal jsem na to překvapeně koukat. Každý to holt chápe jinak.

Pokračování citace:

Těch otázek padlo ještě více, ale vybrala jsem ty nejzásadnější. Myslím, že není nutné rozebírat jednotlivé otázky, protože jde o mediálně hojně probíraná témata a jistě všichni víme, o co se jedná. Jde mi o to, jestli jste se někdy zamyslel nad tím, že jako prezident (obecná, nejvyšší autorita, tedy za normálních okolností) máte vliv na chování mladé generace.

Vy však svým chováním vzbuzujete dojem, že lhát, mluvit sprostě, chovat se k druhým s arogancí a přezíravostí, je normální. A tím velmi znesnadňujete práci, nám, učitelům, jež musíme čelit těmto otázkám. A já opravdu nevím, jak na ně mám odpovídat. Z pozice učitele jim musím říct, že jste prezident, že k vám musejí mít úctu, ale máte vy úctu Vy k nim? Jestliže jste studenty nepustil 17. listopadu (na Mezinárodní den studentů!) na Albertov, tak asi ne. Přitom právě studenti ovlivňují a ovlivňovali dění ve společnosti (1939, 1968, 1989). Můžete samozřejmě namítnout, že studenti nejsou žádná neviňátka, že pravděpodobně mají už zkušenosti s kouřením, alkoholem i lhaním. Jistě to tak může být, ale co… Když takové věci dělá i pan prezident… Je to pro ně o důvod víc, jak si takové věci ospravedlnit. Možná máte na mladou generaci větší vliv, než si myslíte.

Jsem šťastná, že jsem dospívala v době, kdy byl prezidentem Václav Havel, který je pro hodnoty, jež akcentoval, často posměšně nazýván pravdoláskařem. Myslím, že pravda a láska jsou hodnoty obecně lidské a všichni je potřebujeme. Já sama se cítím osobností Václava Havla a jeho hodnotovými vzory velmi pozitivně ovlivněna. Jaké hodnoty však předáváte svým chováním, ať už mládeži, či celé společnosti Vy?

Prosím, chovejte se lidsky, slušně a se zodpovědností k příštím generacím. Děkuji.

V jiném článku na blogu paní učitelky je uveden její věk, necelých 35 let, čili je zřejmě ročník 1981. Z minulého režimu si toho tedy moc nepamatuje a je odchována pravdoláskařskou ideologií tak jako jsme my dříve narození byli odchováni ideologií marxisticko-leninskou. Ale už by mohla mít vlastní rozum.

Dále se z toho dá dovozovat, že už řádově deset až dvanáct let učí (není jasné, kdy odpromovala).

Výše uvedené otázky jí museli do hlavy nasadit až její žáci? Ona si je předtím nepoložila? A jestliže položila, proč na ně nepožadovala odpověď ona za sebe a teď se schovává za své žáky?

Některé výtky na adresu prezidenta jsou oprávněné, o tom není sporu a pokud bychom takto začali posuzovat i ostatní politiky, zjistili bychom, že na tom nejsou o mnoho lépe. Možná nekuřáci by z toho vyšli lépe. Což samozřejmě na jedné straně Zemana neomlouvá, na druhé straně není fér nasazovat psí hlavu selektivně jenom jemu.

Když už soudíme a hodnotíme, měřme přitom stejným metrem.

Oblíbenec paní učitelky Václav Havel by v tomto hodnocení pravděpodobně dopadl ještě o dost hůře než Zeman, určitě ne lépe. Před časem přišel náš mladý s tím, že má za domácí úlohu napsat tři nejvýznamnější zásluhy Václava Havla o náš národ a stát. Zůstal jsem na něj překvapeně hledět. Ač jsem se snažil, nevzpomněl jsem si ani na jednu. Kdo víte, poraďte.

Mě na Zemanovi taky mnoho věcí nesedí a za ideálního politika ho ani zdaleka nepovažuji. Ale před Václavem Havlem, Karlem Schwarzenbergem nebo Václavem Klausem vede o několik koňských délek.