Pohádky o kapitalismu (3)

Mýtus číslo 5: Kapitalismus se ještě rozvíjí a proto se objevují krize. Až se úplně rozvine, krize už více nebudou

Rozvoj kapitalismu je skutečně nepřetržitý proces. Bouřlivý růst tohoto procesu začal ve XIX. století. Dodnes prošel mnoha stádii. Během celé té doby trápily krize kapitalismus se záviděníhodnou pravidelností.

Současné období, liberální globalizace, také trpí krizemi (například z aktuální krize kapitalistický svět stále není venku). Zda je to konečné stádium nebo ne, to může ukázat jen čas. Avšak už dnes je možné udělat závěr, že ať je kapitalismus v jakémkoli stádiu vývoje, krizi neunikne, protože sám systém, který je podřízen osobním zájmům a maximálnímu zisku (pro zabezpečení normální existence musí nepřetržitě růst nebo se alespoň udržet na předchozí úrovni) nemůže být stabilní.

Ano, ale co se stane posledním stádiem rozvoje kapitalismu? V podmínkách, kdy svět trpí světovými ekonomickými krizemi (finančními i výrobními) jsou zdroje planety spotřebovávány hodně nehospodárně, většina obyvatel Země žije v chudobě, narůstá terorismus, šíří se lokální války atd. Rýsuje se neradostný obraz lidské budoucnosti. Položme si otázku, zda opravdu potřebujeme takové stádium konečné ve všech smyslech?

Mýtus 6: Kapitalisté rozvíjejí ekonomiku

Rozvojem ekonomiky se kapitalisté zabývají jen v tom případě, když to přináší nějakou „škváru“, například, ve formě velkého zisku za co nejkratší dobu. Protože kapitál nemá vlast, může při hledání zisku:

  • kočovat z jedné země do druhé, přičemž za sebou nechává odkopnuté a zbídačené oblasti
  • zabývat se finančními spekulacemi a přitom periodicky ničit kurzy slabých valut a ekonomiky slabých zemí, nechat bankrotovat a ničit podniky a fabriky v rozvojových zemích. Namísto nich otevírá obchodní a zábavní centra. Dá se to nazvat rozvojem ekonomiky? Posuďte sami.

Velmi často nás termínem „rozvoj ekonomiky“ straší, například růstem HDP, i když ten odráží jen úroveň spotřeby. Takovou úroveň, pokud se to hodí, je možné „natočit“ doslova „ze vzduchu“ (takových triků je nepočítaně) a přitom se ani nenamáhat s rozvojem ekonomiky.

Kromě toho poslední dobou v zemích obchodujících se zdroji energie bylo velmi často slyšet „naftu za autobusy“ (my vám dáme naftu a vy nám všechno ostatní). To vedlo k téměř úplné likvidaci mnohých důležitých odvětví průmyslu a zemědělství kvůli momentální situaci na trhu a soukromému zisku kapitalistů dané země.

Může mít někdo dojem, že se to týká jen „zaostalých“ zemí třetího světa a v rozvinutých zemích takové problémy nejsou, tam je všechno v pořádku, ekonomika se rozvíjí a lidé jsou spokojeni? Ale to se pak mýlí. Příliš drahá vlastní pracovní síla nutí kapitalisty vyvážet kapitály v podobě podniků a fabrik do zemí s levnou pracovní silou a rostoucí nezaměstnanost a pracovní migrace uvnitř vlastních zemí stále více ruinuje národní rozpočty na půdě sociálních výdajů a táhne za sebou i snížení platů. A tak v zemi nezůstanou ani sociální jistoty, ani pracovní místa. Na nějaký rozvoj ekonomiky si už dávno nikdo ani nevzpomene.

Mýtus číslo 7. Kapitalisté pečují o pracující, vytvářejí pracovní místa

Cílem kapitalisty nikdy není vytváření pracovních míst. Jeho skutečné cíle jsou už popsány výše. Pokud by byla možnost zorganizovat automatickou výrobu, která by vůbec nepotřebovala lidské zdroje, bylo by to uděláno bez prodlení. Avšak takovou možnost současná úroveň rozvoje průmyslu ještě nedává, proto kapitalisté musí vytvářet pracovní místa a částečně nést i těžkou nůši sociálních povinností.

Jako výrazný příklad „péče“ kapitalistů o pracující je možné uvést činnost takzvaných kulaků na ruské vesnici. Libovolnými špinavými způsoby (lichva, podvod, násilí) vytvářeli podmínky k tomu, aby zchudlo a přišlo o půdu co nejvíce rolníků v okolí a pak „projevovali péči“ a vytvářeli pracovní místa pro nově vzniklé otroky, kteří byli ochotni pracovat doslova za jídlo, aby neumřeli hladem.

Cílem takové „péče“ v kapitalismu je existence trhu práce. Kapitalista musí mít velkou nabídku pracovní síly pro případ, že bude muset propustit někoho, kdo nesouhlasí s těžkými výrobními podmínkami nebo nízkou mzdou.

Jak dokázal Marx, výrobní prostředky samy o sobě nemohou přinášet kapitalistovi zisk, aby dostal zisk, je nezbytně nutný člověk a jeho nezaplacená práce. Proto je přítomnost nájemních dělníků neoddělitelným příznakem kapitalismu.

Zdroj : http://aloban75.livejournal.com/2150156.html

Překlad: Sio

Přejít do diskuze k článku 33 komentářů