Ponurý a dlouhý sabat ve městě Glasgow

V předvečer 26. klimatické konference v Glasgow (31. října – 12. listopadu) došlo k nečekané události, kdy se začalo se vší vážností diskutovat o tom, zda Rusko potřebuje samostatnou budoucnost, nebo zda je naším osudem stát se součástí společného ekologicky šetrného a uhlíkově neutrálního lidstva a zda stojí za to zachovat ruské dědictví a kulturu v rámci lidských hodnot. Není třeba dodávat, že lidské hodnoty jsou v takovém diskurzu vnímány výhradně jako pravicově-liberální globalistické názory (Duch Cthulhu)*) s příchutí ekologického extremismu.

Vždy po dalším z projevů A. Čubajse, G. Grefa a podobných manažerů je politováníhodné, že jsme si z nějakého důvodu přestali vážit odborníků s dobrým ekonomickým, právním, manažerským a jiným vzděláním. Mezitím tito manažeři, speciálně vyškolení, prošli hierarchií, skončili v čele divizí, podniků a státních struktur, kde, neustále živeni nejmodernějšími a nejvyspělejšími humanistickými a univerzálními hodnotami, nejlepšími světovými zkušenostmi a postupy, dokázali ve velmi krátké a omezené době stáhnout prakticky jakoukoli průmyslovou zemi na úroveň počátku 20. století nebo dokonce agrární společnosti.

V tomto světle je příjemným zjištěním, že výše uvedení odborníci prakticky úplně zmizeli z informační agendy během několika týdnů před 2. světovou válkou.

Univerzální lidské zájmy

V současné době neexistuje žádná společná lidskost a neobjeví se, dokud nebudeme konfrontováni s jiným druhem mysli. Dokud se nesetkáme s „nimi“, naše společné „my“ se nevytvoří a nepochopí v kontrastu, což je princip dobře známý v psychologii jednotlivce i v psychologii mas. Spojení proti nesubjektivní hrozbě je pouze dočasným „vodním příměřím“, nikoliv vytvořením nové subjektivity. Jakýkoli pokus jednat v zájmu lidstva je téměř vždy manipulací, jejímž cílem je přimět nás, abychom se vzdali svých zájmů.

Za posledních třicet let, kdy se nás systematicky snažili zničit, nebylo něco dodrženo, vše bylo přesně naopak. A pokud neexistuje společný princip, ochota k sebeobětování všech, pak je logika jednoduchá: nejprve pomoci „svým“, v tomto případě lidem Ruska, a pak, pokud zbude, pomoci ostatním.

Není divu, že za lidstvo nakonec mluví nadnárodní společnosti, které v posledních desetiletích otevřeně a bezostyšně parazitují na celé planetě a zejména na nás. Rusku je nabízeno přesně to, co vždy bylo – předat Sibiř a Dálný východ světu, protože Rusko samo není schopno je rozvíjet a využívat. Není divu, že prognózy těchto občanů zahrnují návrhy na přesídlení stovek milionů lidí z jižních zemí do Ruska.
Dobře, pokud si myslíte opak, proč nezačnete u sebe? Na světě je tolik chudých lidí – dejte do svého domu bezdomovce, rozdejte všechen svůj majetek a peníze chudým a pak vás budeme všichni poslouchat. Mezi těmi, kdo se dovolávají zájmů lidstva, si nevybavuji žádné altruistické žebráky, často je to naopak.

A ano, žádný ruský úředník, který upřednostňuje zájmy „jednoho lidstva“ před zájmy Ruska, ne-li místo nich, by neměl zůstat ve veřejné funkci. Člověk, který nevidí rozdíl mezi zájmy nadnárodních společností a zájmy své rodné země, je zrádce nebo rouhač.

Je tedy zřejmé, že nová vlna výzev k Rusku, aby se podílelo na univerzální věci záchrany planety, opakuje obvyklé plány na ovládnutí našich území a přírodního bohatství ve prospěch a pod kontrolou globalistických nadnárodních struktur. Spoluobčané, kteří k tomu vyzývají, jsou v nejlepším případě zástupci cizího vlivu.

Globální oteplování

Protože se stále mluví o strašlivém globálním oteplování, má smysl se na tento problém podívat z širšího hlediska, a to díky vědeckým podkladům a dostupným údajům. Pokud jde o paleoklimatologii (klima v historii Země), doporučuji velmi zajímavé, obsažné a poučné videoklipy a materiály Kirilla Yeskova.
Stručně řečeno, za klima planety je zodpovědných několik přirozených planetárních cyklů různého rozsahu bez vlivu člověka. Vliv nejdelšího/nejstaršího cyklu je silnější, následující cykly v sestupném pořadí se pohybují kolem dané směrnice.

První, největší cyklus: kryoéra a termoéra jsou určeny konfigurací kontinentů. Země se nyní nachází v kryoérře, tj. v chladné epoše. Oproti tomu v termoéře (teplé epoše) je zemské klima řídké a rovnoměrné, stejně jako v druhohorách, s průměrnými teplotami o desítky stupňů vyššími. Kontinenty jsou od sebe odděleny a nepřekrývají rovník, podél něhož probíhá proudění, které přenáší teplo k pólům a rovnoměrně a mírně ohřívá planetu. Současné překrývání rovníku a velkých kontinentů (Eurasie, Panamský průliv, Afrika) způsobuje, že klima je náhlé, přenos tepla z rovníku na póly je nerovnoměrný. Velkou roli při utváření současné kryoepochy hraje Antarktida, která se sune k jižnímu pólu, a proudy, které ji obklopují a společně vytvářejí ledničku, srovnejte stav severního a jižního pólu. Rychlost pohybu kontinentů je taková, že nemá smysl očekávat žádnou změnu.

Druhý cyklus v rámci kryoepochy trvá přibližně sto tisíc let a je určován pohybem planet. V rámci tohoto cyklu se střídají doby ledové s obdobími oteplování. Nyní máme studený interglaciál (bez výrazného oteplení) trvající 12 tisíc let, tj. období relativního oteplení mezi dvěma ledovcovými invazemi. Brzy by měla začít – podle historických měřítek – nová doba ledová. Zda to bude příští rok nebo za tisíc let, není známo, přesnost modelů na tuto otázku neodpovídá. Pro srovnání: v současné době meziledové, před 7-8 tisíci lety – mimochodem, Sahara byla tehdy savanou – existovalo atlantické klimatické optimum s teplotou o 1,5-2 stupně vyšší, než je teplota současná. Jaké údaje o globálním oteplování tam máme?

V rámci třetího cyklu se změny vracejí o 300-400 let zpět, např. v roce 1100. Středověké optimum (grónský skleník) a kolem roku 1600 malá doba ledová a od té doby teploty stoupají. Blížíme se tedy k optimálnímu období (2100), po kterém začnou teploty nevyhnutelně klesat. Existuje čtvrtý řád cyklů, kde hovoříme o desetiletých obdobích. A právě toto přirozené oteplování třetí a čtvrté úrovně se nám ekologičtí extremisté snaží podstrčit pod rouškou strašlivé budoucnosti.

Výsledkem je, že nyní máme chladné období prvního řádu, chladné období druhého řádu, které je připraveno kdykoli přejít do chladného, téměř maximálně oteplujícího období třetího řádu a oteplujícího období nejnižšího oteplení čtvrtého řádu. Otázkou je, proč se tito lidé vůbec shromažďují v Glasgow, pokud jde o dynamiku klimatu planety!!!

Nyní k antropogennímu vlivu. Oxid uhličitý je obsažen ve vodě v poměru 60:1 ke vzduchu (vzpomeňte si na školní látku chemie). Pokud mírně zvýšíme jeho koncentraci v atmosféře – více ho začne odčerpávat oceán a přebytek pak vypadne ve formě solí uhlíku, jak se to děje při vyrovnávání sopečné činnosti. Snížíme-li množství oxidu uhličitého v atmosféře, dojde k opačnému procesu odebírání CO2 z oceánu. Pokud jde o další fantazie: dokud budou tát ledovce, není třeba se obávat hydrátů ze dna oceánů, stejně jako vlastně všech dalších fantazií o vlivu člověka na spouštění destruktivních procesů. Po opětovném prozkoumání známých údajů o okyselování oceánů, ničení korálů, mizení fytoplanktonu, snižování biomasy lesů apod. se pokaždé ukáže, že výzkum byl prováděn na nereprezentativním vzorku, na speciálně vybraných místech apod. Zároveň „nekrmení“ vědci vykazují z podobných jmenovaných studií opačné výsledky.

Celkově bychom měli očekávat začátek dalšího glaciálu, přičemž ledovec se bude dlouhodobě plížit směrem na jih po dobu několika set let.

Jistěže, být živen z grantů a muset po celou kariéru publikovat v recenzovaných časopisech, to dělá divy, zejména pokud to trvá několik desetiletí po sobě.

Hlavní globální klimatický trend si tedy má smysl představit takto: Do konce století se bude přirozeně zvyšovat průměrná globální teplota, která se přiblíží atlantickému optimu (před 6-7 tisíci lety, 1,5-2 stupně nad dnešní úrovní), na oceánských pobřežích se očekává zvyšování vlhkosti, blokování anticyklón ve středu kontinentů s rostoucími kontrasty počasí. Po roce 2100 začnou teploty klesat.
Druhou možností je začátek přechodu do doby ledové (kterýkoli rok v příštích několika staletích), kdy dojde k poklesu teploty a začátku tvorby ledovců.

Člověk s těmito procesy nemá nic společného, antropogenní faktor je příliš malý a v povědomí veřejnosti uměle a možná i záměrně nafouknutý.

Odkud data pocházejí?

Řeči o jednoznačném důkazu teorie antropogenního (lidskou činností způsobeného) „globálního oteplování“ a navíc o nepřípustnosti jejího zpochybňování již vstoupily do fáze cenzury na sítích. Konstantin Agafonov, jeden z účastníků konference „Archipelag 2121“, provedl na základě otevřených dat analýzu, z jakých objektivních zdrojů vycházejí „znalci“, kteří požadují zničení veškerého průmyslu v zemích periferie a semiperiferie.

Výsledek je ohromující: existuje méně než 500 datových bodů / 360 identifikovaných (NOAA ESRL, ICOS, síť WMO GAW, síť TCCON), z nichž více než polovina je v Evropě. Velmi logické: kde produkujeme nejvíce oxidu uhličitého, tam měříme najednou, nedej bože, aby se CO2 dostal do lesů nebo oceánu a byl tam vázán. Nemluvme o objektivitě, neutralitě a financování těchto systémů.

Systém satelitní analýzy je také podvod: z 11 družic není žádná na geostacionární dráze, tj. nad stejným bodem (chybí srovnatelnost dat). Zpracování bylo založeno na analýze fotosnímků, bylo určeno množství skleníkových plynů… Samostatný příběh je o fytoplanktonu: podle některých výzkumů ho ubývá, podle jiných přibývá. Měření nad oceány (síť Argo) se provádí z jedné bóje na 90 000 km2, předpokládejme tedy, že všech asi 4 000 bójí z deklarovaných 361 milionů km² je funkčních.

Když byl odhalen podvod se skleníkovým efektem, ukázalo se, že více než 400 stanic (předpokládám, že stejných) sbírá data málem v rostoucích městech. Ta se rozšiřují, pokud se stanice náhodou nachází v blízkosti nově postaveného zařízení, uvažujeme takto: no, nebudeme se stěhovat a ztratíme všechna data nashromážděná za předchozí roky, ať vše funguje dál. Nedaleko Moskevské státní univerzity je meteorologická stanice a myslím, že se i tam každým rokem otepluje kvůli asfaltu, tepelným komunikacím a výfukovým plynům.

Samostatně stojí za zmínku letošní Nobelova cena za klimatický model, která obdivuhodně upozorňuje na přehánění a fantazií, kdy například model s přesností 10^-1 (10 na minus jednu) zachycuje vliv faktorů 10^-5 a 10^-6…

Docházíme tedy k závěru, že žádný normální klimatický model na světě nebyl a stále není, musíme se zaměřit na velké klimatické cykly, vše ostatní je jako líný student, který se snaží napasovat laboratorní práci na správnou odpověď.

Otevírači vs. zavírači

Zasedání G20, i když ne za úplňku, ale na Halloween, bylo prvním dějstvím jednání a vyjednávání před COP-26 v Glasgow. Od G20 se nemělo očekávat, že dosáhne nějakých důležitých dohod, byly to jen výchozí podmínky pro licitaci všech zúčastněných.

Pozitivní je, že Rusko, Čína atd. deklarovaly vlastní plány a nesouhlasily se Západem. Negativní je, že Rusko a Čína o nich vůbec začaly diskutovat. Vypracování národních plánů s přihlédnutím k národním specifikům v překladu z byrokratického – každý napíše svou vizi, aby vypracoval společné stanovisko, ale to je samotný začátek práce, nikoliv finále k podpisu. Kromě obecných slov o polovině století a všem dobrém a všem špatném tu vlastně nic není. Je potěšující, že na akci „Archipelago 2121“, která se konala v červenci 2021 pod záštitou ASI při vládě Ruské federace, tento přístup byl vytvořen naší skupinou „Geopolitika“ (z veřejných osobností tam byli Andrej Bezrukov (prof MGIMO) a Nikolaj Vavilov (expert přes Čínu) – Přikládám odkaz na krátké shrnutí.

Ještě před událostmi v Glasgow jsem očekával úpravu ruské pozice; něčeho se nevyhnutelně bylo nutné vzdát. Hlavní bylo nepřijímat cizí metody výpočtu. 24 miliard rublů plánovaných a oznámených V. V. Putinem, 24 miliard rublů na lesnictví bude zřejmě vhodných, ale potřebujeme více peněz na normální ekologickou vědu, čištění vody a rekultivaci skládek (tedy na boj proti skleníkovým plynům). Odmítnutí hlav Číny, Ruska, Brazílie a Japonska jet do Glasgow bylo zpočátku dobrým znamením. Z vnitřních příznaků je třeba zmínit nepřítomnost A. Čubajse v předchozích týdnech v informační agendě a při přípravě COP-26. Hlavní nadějí v této věci byla synchronizace s Čínou, naše pozice měla být prostředníkem mezi Západem a Čínou. Speciálně díky probíhající světové energetické krizi to bylo velmi aktuální.

Jistě, konec října je vhodný čas na dobrou knihu. To je Noc v osamělém říjnu Rogera Zelaznyho, jeho poslední a možná nejlepší fantasy román, který je zároveň skvělým základem pro geopolitickou narážku.
Znovu tedy podotýkám, že přípravy na zasedání G20 a summit v Glasgow byly povzbudivé, a to především díky postoji Číny a zmizení A. B. Čubajse z mediálního prostoru. Jak se později ukázalo, signály byly správné a nebylo třeba se hýbat z určených pozic.

Selhání v Glasgow

Konference v Glasgow (31. října až 12. listopadu) se blíží ke svému logickému závěru. Pokud si odmyslíme zdvořilost, vidíme jasně: Ano, v posledních technických dnech pod vlivem magie nic fatálního nepřijmeme, naštěstí se představitelé zemí 1. a 2. listopadu domluvili a rozešli. Můžeme s jistotou konstatovat, že plány globalistů zcela selhaly. Nejde ani tak o 400 letadel, kterými prominentní účastníci přiletěli, i když bychom se samozřejmě velmi rádi alespoň jednou podívali na jízdy elektromobilů a plachetnic plujících kolem světa, protože cyničtí vůdci nezápadních zemí nevzali pány za slovo.

Brzy zazní hezká slova: Samotné setkání je již úspěchem, ale pokud se podíváte na cíle, které si globalisté stanovili pro příštích několik let, vše do sebe zapadá: Mnohonásobně zvýšit obnovitelné zdroje energie (solární a větrné elektrárny), přejít na elektromobily, zavřít všechny uhelné elektrárny, přestat investovat do těžby uhlí a ropy, snížit emise metanu (související plyny, přežvýkavci, rýžová pole, skládky odpadků atd.), převést letadla, vlaky a lodě na biopaliva, snížit spotřebu elektřiny lidmi a průmyslem a mnoho dalších stejně podivných nápadů. Od zemí se očekávalo, že v zájmu řešení těchto výzev přijmou vyšší závazky, což se nestalo.

Ti nejrozumnější nepřišli, ostatní řekli spoustu relevantních slov a ignorovali výtky Grety Tunbergové od řečnického pultu. Pomineme-li za sebe neodpovídající limitrofy a masovku (i když jim sami pečovatelé umožnili podepsat), účastníci nepodepsali nic pro sebe nevýhodného, ale souhlasili s tím, že se dohodnou a budou se velmi snažit podle svého nejlepšího vědomí. Kdyby začali plánovat, mohli bychom zatleskat.

Hlavním důvodem neúspěchu byla sabotáž akce ze strany Číny a opakování jejích kroků ze strany Ruska. V této souvislosti byly požadavky Indie na 1 bilion dolarů ročně od vyspělých zemí, poté co nesouhlasily ani se 100 miliardami dolarů, již vnímány jako přiměřené. Přesně totéž se stalo s návrhem započítat historický příspěvek vyspělých zemí, které nekontrolovaně spalují uhlí a jedí hovězí už desítky, ne-li stovky let.

Druhým důležitým bodem byla neschopnost USA přijmout další závazky, a to jen proto, že jeden (tj. jeden) demokratický senátor rozhodně odmítl podpořit ekologické iniciativy, které ničí ekonomiku jeho státu. Joe Biden a spol. nakonec získali pouze 49 hlasů z 50 potřebných. Tentokrát se mezi republikány nenašli žádní odpadlíci, sázky byly příliš vysoké. Atmosféře summitu napomohla rozvíjející se energetická krize a opatření, která země přijímají k jejímu řešení a která jsou v zásadním rozporu se všemi zelenými proklamacemi.

Výsledek je logický: Ti, kdo nemají žádné nebo jen malé lesy, se dohodli, že je nebudou kácet; ti, kdo nepoužívají uhlí, se dohodli, že ho nebudou používat; ti, kdo nemají plynárenství, uhelné doly a chov hovězího dobytka, se dohodli, že budou proti všemu výše uvedenému bojovat. Naprostý cynismus… Čas hraje proti ekologům, nástup kolapsu Údolí pyramid donutí všechny zabývat se naléhavějšími záležitostmi.

Z něčeho, co dává alespoň nějaký smysl, stojí za zmínku myšlenka vytvoření mezinárodní jednotné elektrické sítě, podobné té, kterou u nás intenzivně rozbíjel A. Čubajs. Zdá se, že se mu naskytlo místo pro potenciální práci, tak tam jel jako zástupce Ruska, když už se na summit nedokázal ani pořádně připravit.

Jistě, doufejme, že Si Ťin-pching vydrží a republikáni v USA vyhrají volby v polovině roku 2022, a ještě lépe by samozřejmě bylo, pokud by se Zelený sabat – 27 vůbec nekonal.

Bitvu v Glasgow pod prapory environmentalismu tak globalisté prohráli, protože donutit celý svět, aby souhlasil se zničením zbytku ekonomiky tady a teď, se nepodařilo. Je třeba si uvědomit, že to byla jen jedna z bitev, konfrontace bude pokračovat a zesilovat, ekologové budou krok za krokem trvat na svém a chtít všechny umořit. Kdyby měl Západ trochu více času, pravděpodobně by stihl zatlačit na Čínu, Rusko a další země, ale příliš mnoho času ztratil odstoupením Donalda Trumpa od Pařížské dohody o klimatu.
Počkáme si na zhroucení Údolí pyramid, kdy už nikdo nebude mít čas na takové zelené fantazie.

Souhrn

Environmentalismus (politická ekologie, ekologický extremismus) je fascinující téma, které nemá nic společného s realitou. Existují podivíni, kteří navrhují uvažovat o budoucnosti celého lidstva a vytvářet pro ni strategii. Jakýkoli pokus mluvit o osudu Ruska, uvažovat o jeho budoucnosti, vede k agresi a moralizování: „Jak se opovažujete? Musíte myslet za celé lidstvo!“. Pochybnosti o upřímnosti řečníků vyvolává jen jejich dobře živené a spokojené vystupování, zatímco děti v Africe skutečně hladoví.

Pokud jde o klimatické změny na planetě, nejpravděpodobnějším scénářem pro příští století je pokračování přirozeného oteplování s krátkodobým nárůstem teploty na úroveň atlantického optima, které nastalo před 6-7 tisíci lety a pro které byla charakteristická například savana na místě Sahary. Po roce 2100 by teploty začaly klesat. Druhou, méně příjemnou možností je start přechodu do doby ledové, což je proces, který může začít buď zítra, nebo za několik set let. V takovém případě se do konce století dočkáme ochlazení, uzavření Severní mořské cesty a začátku tvorby ledovců na pobřeží Severního ledového oceánu. Bude to nepříjemné, ale ne katastrofální, změny budou probíhat několik století. Vliv lidských, antropogenních zdrojů na všechny tyto procesy je mírně řečeno značně přehnaný – oteplování nebo naopak ochlazování nezastavíme.

Důležitým faktorem při hodnocení klimatických vyhlídek je skutečnost, že ve světě chybí normální ekologické modely s předpovědní schopností. Několik desetiletí umělého navádění klimatologů (freony, ozónové díry, skleníkový efekt, globální oteplování) zkazilo velmi mnoho lidí. Systémy používané ke sběru primárních dat a modely posvěcené Nobelovým výborem mají s objektivitou pramálo společného, což vzhledem ke skutečným cílům mecenášů a sponzorů nepřekvapuje.

Vcelku je na klimatickém summitu v Glasgow potěšitelné, že se nepodařil. Absence závazných dohod značně oslabí „schwabismus“ a environmentalismus. Slib, že se všichni účastníci budou bez přestání někam přesouvat, každý ve svém konvoji, a že se sejdou vícekrát, se neslučuje s opravdovými plány organizátorů.

A – ano, je příznačné, že ani Čína, ani Rusko neustoupily ze svých původních pozic: Nebyl prostor pro vyjednávání.

Andrej Školnikov (1979) je ruský analytik a geostratég

*) Cthulhu – mýtická mořská příšera, stvořená americkým spisovatelem H. P. Lovecraftem, která přestože spí na dně Pacifiku, dokáže působit na lidský rozum…

Zdroj: Avrora IA

Překlad: st.hroch 20211109