Pošta působí paniku

Byl jsem na poště. A měl jsem štěstí, že nevlastním žádnou střelnou zbraň. Nechci mít žádnou. Jsem od přírody člověk nervózní, který se snadno v krizových situacích rozčílí, zvláště když oplývají úřední pitomostí.

Byl jsem na poště. Té kamenné, nebo spíše z doby kamenné. Emailová pošta žádnou paniku nepůsobí. Šíření emailových poplašných zpráv nikoho ze židle nezvedne. Občané se hezky do sytosti po mailu vyžvaní, uklidní se a pak se dobře nají.

Po jídle občané, pokud neusnou, opět zasednou k monitoru počítače nebo televize, aby se rozrušili, jejich trávení opět vyprodukovalo falešnou potřebu hladu, a situace se mohla zase opakovat. Kila sádla, která přitom nabírají, působí přirozeně svojí tíží tak, aby se znovu posílil jejich odpor k tělesnému pohybu i jakémukoliv tvořivému myšlení.

Byl jsem tedy na obyčejné poště, ale nejsem si jist, jestli to byla pošta česká. Upozorňuji, že jakákoliv podobnost této pošty s poštou českou je opravdu čistě náhodná. Prostředí, situace i osoby, které popisuji, jsou vymyšlené, podobně jako všechno v americkém filmu. Možná, že jsem se předávkoval trávou, perníkem, koksem, demokracií nebo jiným špatně řezaným svinstvem, a tak se mi všechno jenom zdálo. Pravděpodobně jsem se astrálně pohyboval v nějakém paralelním vesmíru, jehož jediným účelem je pouze mediální masírování a nasírání. Jinak si to nelze vysvětlit.

Na té poště jsem strávil hodinu, a nedivil bych se, kdybych oplátkou za odeslaný dopis dostal zpátky virus za korunu. Ne, nejsem tak hloupý, abych jako jiní čekající zákazníci běžel na poštu s obyčejným dopisem, místo abych využil e-mail. Můj dopis byl úřední a velice důležitý. Závisely na něm osudy mnoha lidí a nemalé finanční ztráty. Proto musel být odeslán fyzicky. Nešel ve 21. století poslat e-mailem s úředně zabezpečeným elektronickým podpisem. Musel jsem se bohužel ponořit do tenat poštovního domu hrůzy, který byl vzdor IT výdobytkům v ještě horším stavu nežli v 19. století. Ostatně ona plesnivá a rozpadající se budova úřadu byla z oné doby.

Když jsem na tu retro poštu přišel, čekalo tam 8 občanů. Když jsem odcházel, čekalo jich tam již 16. Bylo tam 6 přepážek, za kterými byli 4 zaměstnanci, z nichž 2 obsluhovali, a 2 měli přepážky zavřené a pořád za nimi něco významného smolili. Po chodbě se důležitě procházeli další 4 zaměstnanci, kteří neměli co dělat, než překážet. Jeden z nich byl i bez roušky.

Prostory byly plné reklamních poutačů na všechny možné služby, kraviny a výrobky, jenom nikoliv ne na poštovní. Místnosti byly jimi přecpané k prasknutí a bázlivý lidský materiál se zaskočen těsnal mezi nimi. Úřední odstup 2 m bylo možné dodržovat jenom napsaný na papíře vylepeném na dveřích, které se bezúčelně samy stále automaticky zavíraly a otvíraly.

Zvláště mne zaujala dosti značně vyžraná a zpocená vedoucí pošty, která periodicky procházela s vystrčeným pajšlem chodbou. Mají tam asi pěkné platy. Odér jejího chemického parfému nepřerazil vepřový zápach, který se linul z jejího podpaždí. Bylo zjevné, že promenáda s rouškou dělá dobře její důležitosti a úřednímu sebevědomí. Někteří z čekajících občanů nevydrželi a po půlhodině se vzdávali svých pošetilých úmyslů. Pochopili, že poštovní služby se na kafkovské poště zásadně neposkytují. V nejlepším případě vám musí postačit jen pořadové číslo z elektronického automatu.

Sláva, po hodině čekání jsem byl konečně, ač poněkud pomalu, odbaven. Slintal jsem za rouškou, vyvalené oči mi slzely a po zádech mi stékaly čůrky potu. Nic zlého netuše, jsem jako postřelený vyrazil z pošty vstříc dalším demokratickým zážitkům.

Za 4 dny jsem se telefonicky od adresáta dozvěděl, že dopis sice pozdě a v pořádku došel, ale můj podpis na zaslané listině poštovní úřednice špatně ověřila, takže je neplatný. Všechno špatně! Škoda za 200 tisíc na úkor státu. Jsem pojištěn, seberou mi maximálně jen pár platů.

Do práce ani na poštu už nikdy nejdu, na způsobené škody kašlu, on to někdo zatáhne. Zavolal jsem praktickému lékaři, že mne příšerně bolí hlava, mám vysoký tlak i horečku. Hodil jsem se do domácí karantény. Marodit rok do invalidního důchodu snadno vydržím. Cpu se paralenem, koupil jsem si včas 50 ks balení. Beru prášky na nervy. Lahvového piva mám dost, občas si zahulím trávu, a čekám na konec. Umřít v domácím prostředí je přece nejlepší.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
8 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Petrpavel
Petrpavel
24. 3. 2020 10:28

Nepovzbudivé, takové realistické, rád jsem početl.

panda
panda
24. 3. 2020 16:04

Po přečtení článku jsem si hned vzpomněl na ten vtip od Z. Izera: „Chtěl bych vám říci vtip o České poště, ale nevím zda by vám došel“ :-)

Odér upocených lidí co nepoužívají antiperspirant znám z obchodů. Člověk pak i upustí od koupě toho co chtěl a raději odchází dál od tohoto zamoření ;-) A když si k tomu přidáte ty, co jdou z toalety a ani si neumyjí ruce, tak to je pak síla. Ne to není vtip, to jsem viděl na vlastní oči :-(

Lena
Lena
24. 3. 2020 17:59

Také jsem byla, na poště za debila. Před týdnem jsem poslala dopis, a ještě nedošel. Všichni jsou z toho na větvi. Dnes zase jeden dopis odbavit trvalo 15 min. Na poště nikdo jiný nebyl, úřednice za přepážkou byla asi také deb.l. První pokus se nepodařil, na druhý to vyšlo. Dělá tam už 2 roky, ale jako by tam byla poprvé. Ani se nedivím. Pošta mi připadá jako smíšené zboží s vetešnictvím. Seženete tam už skoro úplně všechno od půjčky po vložky do bot i jinam. Jediné, co tam neumí a nejde, je odbavit dopis.

J. Hruška
J. Hruška
25. 3. 2020 8:15

Dá se právem soudit, že někdo chce zprivatizovat poštu, proto obsadil vedoucí funkce malými českými manažery. Malý český manažer je člověk, který je přesvědčen, že si zaslouží manažerský plat, i když nic nedělá – natož když splní nějaký dílčí úkol tak, že papírově funguje, přestože ve skutečnosti se celek shroutí. Názorný příklad: Digitalizace provozu. Je jisté, že na poště je vše dokonale digitalizováno. Že je to digitalizováno tak, že je provoz třikrát pomalejší než při ručním odbavování, to nikoho nezajímá (kromě zákazníků). Aby se vyrovnalo zvýšení mzdových nákladů při potřebě většího množství pracovníků, sníží se na nejnižším stupni plošně platy,… Číst vice »

PPK
PPK
25. 3. 2020 13:39

Pan J. Hruška • 25. března 2020
napsal: „Dá se právem soudit, že někdo chce zprivatizovat poštu…“
Trefa, vážený pane! Je vidět, že Vám to logicky myslí!

Lena
Lena
25. 3. 2020 14:24

Napřed československé občany zkolektivizovali normalizační oportunisté, a potom je estébácká pátá kolona zprivatizovala a darovala Západu. Dvě světové války je málo, Západ má pořád trvale udržitelným růstem hlad. A nyní chtějí i tu poštu. Jdu se vyplakat nebo vyněco…
Může nám, těm obyč pitomcům, někdo vysvětlit, proč máme jako EU občané II.-IV. cenové skupiny, mluvit po Brexitu anglicky??!

Aleš
Aleš
25. 3. 2020 14:42

Pane Čenko. Nebojte, ještě se dočkáte. Poslední zoufalé pokusy o prichvatizaci už snad skončí fiaskem. Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm. Hlavu vzhůru. A určitě jste udělal správně a navzdory pindům z TV jste se zásobil paralenem. Dobře jste udělal. Tohle v relativním zdraví přežijete. I já jsem o generaci mladší a a pitomé virózy mi teď trvají léčit třeba 3 týdny. Ale to zvládneme.

zart
zart
25. 3. 2020 18:32

Nezoufejte přátelé. Horší utrpení než život není. A život je od toho, aby nám to řádně vysvětlil. Má však s námi těžkou práci. Zvířata, rostliny i ty viry to vzdávají, my si však zvykáme i na šibenici, a nejen to, zvykáme si dokonce i na svobodu a demokracii. Zvládneme to, nebojme se, úpornějšího škůdce nad nás není. Byli jsem před demoracií, a budeme blít po demokracii.