| Víte, že… české slovo rys je příbuzné s německým Luchs či latinským lynx? Všechna tato slova pocházejí z indoevropského leuk- „světlý, bílý“, zřejmě podle světlého zbarvení srsti rysa (srov. rusý, ryšavý). |
|
Přednáška pana Martina Míčka,
Hnutí DUHA Olomouc.
Rys a vlk, kočka divoká a jejich význam v naší přírodě. Možnosti návratu velkých šelem do naší přírody. Možnosti i ohrožení v Jeseníkách.
Zimní rysí a vlčí hlídky v Jeseníkách 2015/2016.
Aktivity souvisejí s monitoringem velkých šelem za spolupráce Hnutí DUHA,ČSOP a státní ochrany přírody v roce 2015 na území od Kralického Sněžníku, přes Jeseníky až po Beskydy.
Aktivity proběhnou v rámci projektu „Zvyšováním povědomí veřejnosti k lepší ochraně biodiverzity v ČR“, podpořeného grantem z Islandu,Lichtenštejnska a Norska.
|
![]()
v 17 hodin
Místní knihovna Libina, Langrova vila
http://www.knihovnalibina.webk.cz
https://www.facebook.com/KnihovnaLibina
http://www.selmy.cz/clanky/rysi-a-vlci-hlidky-zamiri-do-jeseniku-beskyd-javorniku-na-sumavu-a-do-posumavi-pridate-se/
[do_widget id='custom_html-6']
19 comments on “Pozvánka na přednášku: Velké šelmy v Jeseníkách”
Milý Martine, přeji Vám vydařenou přednášku a velké pochopení posluchačů. Kdybych byla Libině, tomuto kdysi skoro nejvzdálenějšímu koutu bývalého Severomoravského kraje blízko, určitě bych vás přišla podpořit. Vy víte, že mám živočišstvo ráda a to kočkovité obzvláště. Hodně zdaru vám a vašim chráněncům hodně lidské ohleduplnosti.
Ahoj Martine. přidávám se k zajochovi a přeji ještě řadu dalších repriz. Na tu pražskou příjdu se
všemi přáteli.Mám radost že to nevzdáváš a že se vrtíš správným směrem. Hodně zdaru. H.
Vynasnažím se, ale v Praze přednášejí kolegové s většími zkušenostmi ze Šumavy a Beskyd. Mají velké štěstí a výhodu díky trvalým populacím šelem, v Jeseníkách jsme na začátku. Hlavním člověkem v Jeseníkách bude do budoucna nejspíše Jirka Beneš. Mi už stav a zdraví dovolují jen občasné výlety na Medvědskou hornatinu a působení v oblasti J od Sedla Skřítek.
Něco odkazů na publikace od odborníků zabývajících se dlouhodobě velkými šelmami:
http://www.selmy.cz/data/publications/ochrana-pruchodnosti-pro-velke-savce.pdf
http://www.selmy.cz/data/publications/migracni-koridory-pro-velke-savce.pdf
http://www.selmy.cz/data/publications/pavanello-2014-jak-poznat-korist-rysa.pdf
http://www.selmy.cz/data/docs/velke-selmy-na-morave-a-ve-slezsku-web.pdf
nádhera…jenže stačí, aby tady vtrhnul nějaký umaštěný developer a nebo zahraniční investor a všechny obrázky i předsevzetí letí u kompetentních lidí komínem, bohužel. ..)
ale abych řekl pravdu, nebyl bych zrovna nadšený, kdyby se mi okolo chalupy usídlil míša a nebo smečka vlků, která by mi chtěla dokázat své alfa postavení. ..
fajte, střety s medvědy jsou z 90 % nedorozumění.
Pokud bychom šelmám vymezili „jejich“ území (jádrová zóna s omezeným vstupem by zas nemusela být stovky km2), střetů by výrazně ubylo. Většinou jsou problémoví až kontejneroví medvědi. Starost lidi kam s odpadky mnozí řeší jistým způsobem…
Vlků bych se nebál vůbec, asi by jste vůbec nezjistil delší dobu koho máte vedle, a pokud jejich maximální snahou je žít nezjištěni, z lidí mají většinou strach až hrůzu. Vlci a staří (předkřesťanští) Slované žili staletí vedle sebe bez jakýchkoliv nehod, to až křesťanství vytvořilo „krvelačné bestie“…Červené karkulky byly už jen „dobovou úpravou“…
Mnohem více nebezpeční jsou neposlušní a polodivocí psi. Vlk se i kvůli soc. postavení jakémukoliv střetu kde hrozí zranění vyhýbá, vzájemné souboje jsou z naprosté většiny jen ritualizované, ke zranění většinou vůbec nedochází. Vlk který chce prosadit svou autoritu by ze smrti protivníka vůbec nic neměl…naopak jeho pozici v běžné smečce by to mnohem spíše zkomplikovalo. Smečka je pro ně přirozený „rodinný útvar“, to samotáři jsou zvěři i ostatním mnohem více nebezpeční. A „dočasně osamělý vlk“ není ještě samotář…
U medvědů stará aljašský lesník, lovec a ochránce přírody Hosea Sarber říkával asi toto: „Na člověka je ochoten zaútočit zhruba každý 24… bohužel nenosí na zádech čísla jako fotbalisté, aby jste věděl, že jste potkal zrovna toho čtyřiadvacátého…“… A to šlo o „krvelačné“ grizzlye cpoucí se lososy celé měsíce, a lovící soby na tahu… Středoevropští medvědi z 90% žerou trávu a ovoce…
Martine, mám za to, že na tolik přeurbanizovaném území jako jsou Čechy a Morava je tak velká a významná šelma, tedy medvěd, dost nerozumná záležitost – tedy myslím tím jeho chov a nadále jeho přirozený a migrační pohyb v přírodě ( v nějakém přirozeném populačním množství, aby to nebyla jenom kusová atrakce jako v cirkusu nebo v zoo ), pokud se nepletu, tak někde jsem četl, že medvěd ( hnědý ) má přirozené teritorium okolo 25 až 50 km2, pokud bychom se dostali na nějakou života schopnou populační skupinu cca 100 jedinců, tak by potřebovali území okolo cca 3 až 4 tisíc kilometrů čtverečních, kde by se jim musely udělat vegetativní podmínky, tedy hlavně klid a minimální interakce s člověkem ( aby zůstali plaší a neměli důvod se vydávat tř. k lidským obydlím ), což si nedovedu tady ale vůbec představit – no a jak asi vypadá divoké přemnožení medvědu je dost jasně vidět tř. na Slovensku ( přitom pro existenci medvědů jsou tady neskonale lepší podmínky ), kdy o konfrontace s huňáčem a člověkem není vůbec nouze, která nejednou končí na jedné straně zraněním a na druhé smrti zvířete. Jsou místa, kde se člověk vůbec neodváží vydat a naopak medvěd nemá problém na večer či za bílého dne navštívit velmi frekventovaná lidská obydlí a bere člověka jako nežádoucího konkurenta u popelnice, potom i v lese…vlci jsou jiná kapitola, ale bavil jsem se nedávno s jedním polovníkem na Spiši ( těsně u polských hranic) a ten neměl vůbec dobrou zkušennost s vlčí smečkou, která se po jedné zimě naučila chodit do jednoho salaše pro ovce jako kdyby to byl nějaký supermarket pro ně. Když byly ovce odsalašovány jinde, tak vlci napadli přilehlou vesnici a rabovali místní domácí hydinu bez ohledu na všechna opatření místních , až pytlácky pych zastavil jejich nájezdy. ..
U medvěda víceméně souhlas, je to záležitost omezená na Beskydy a snad případně okrajově Šumavu. V Jeseníkách se objevuje jednou za 5-7 let a „mizí“.
Jinou otázkou je rys a vlk. Vlk je díky své konstituci a způsobu života mnohem méně vázán na les, a za jedinou noc se dokáže přesunout i desítky kilometrů. Takže hovořit u vlka o teritoriu de facto nelze, spíše o konkrétním domovském okrsku konkrétní smečky v konkrétním čase. Ale upozorňuji, že pokud ne vlk, tak by volnou niku nejspíše vyplnil šakal…
Rys je mnohem méně „mobilní“, za noc do 15 km a je hodně, opravdu hodně vázán na les. U něj neplatí to co Rusové naprosto přesně vystihli u vlků svým příslovím: „Vlka živí nohy…“. Rysa živí les a zvířata na něj vázána, resp. vázána na jeho nejbližší či blízké okolí. Typickým příkladem je srnec, který u rysa tvoří přes 65% potravy.
Mělo by tedy platit, že rysa by mohly mít všechny pohoří a měl by stejně jako vlk mít možnost se přesunovat- migrovat. Jinak tu potřebnou pestrost genů nezajistíme- leda že by se neustále reintrodukcemi „vyměňovali“ jednotlivci. To by ovšem poznatky soudobé populační ekologie obrátilo vniveč. Navíc nevíme kdo s kým, lépe nechat to na přírodě. Takže ano „mostům pro medvědy“ přes komunikace. Vůbec nejde o drahou záležitost, v současné kouskované krajině trpí všechna zvířata. Přechody na vhodně volených místech – pak jich nemusí být až tolik – by využívala mnohá další zvířata. V Polsku udělali průzkum na jednom „ekoduktu“ a fotopastí a dalším doložili, že za jeden rok jej využil vlk i los, zajíc i liška, celkem víc jak 5000 zvířat. A ty v krajině žijí, i nějak působí na její stabilitu. Musíme si zkrátka uvědomit, že další kouskování krajiny zásadně narušuje její funkčnost i stabilitu – a to i pro nás lidi.
Chceme-li budovat tak komfortní silniční dopravní síť jakou je například dnešní přivaděč k D47 od Opavy SKRZ PORUBU…, pak musíme narušení krajiny a ztrátu biotopů někde zvířatům – i sobě samým – kompenzovat. Stejně tak pokud rozřežeme svahy hor kapacitními lesními cestami, musíme masivně začít budovat a obnovovat malé vodní nádrže (ovšem spolu s mokřady a tůněmi a jako obtočné a tj. prostupné), ale zejména obnovovat lesní mokřady a soustavy lesních tůní. Mnoho zvířat včetně ptáků pak na rozrušení stability ekosystému člověkem doplácí. Příkladem mohou být mnohé druhy ptáků, kteří zpevňováním lesních cest přicházejí o napajedla a koupadla (která pro očistu peří a zbavení se cizopasníků potřebují), u zbývajících je pak snadno loví kuny a lišky, které se spolu s mývalovcem kuním (invaze z V) a šakalem (plíživý postup od JV) nejrychleji a nejlépe adaptují na změněné podmínky a tím že mají schopnost vysoké porodnosti, snadno kompenzují „ztráty“…
Stejně tak si musíme uvědomit, že námi realizované úpravy v krajině ji masivně zpřístupňují nejen čtyřkolkám, ale zejména cyklistům… lanovka areálu Kouty chrlí denně tisíce cyklistů do míst kde dříve jezdilo jen několik cyklistů… po síti les. cest doslova zahluší desítky km2. Klikněte si na cyklomapu mapy.cz, nebo na mapu zimních běžeckých tras tamtéž. Liška klusající běžeckou stopou za jeden den- resp většinou noc – bez velkých energetických ztrát projde rozsáhlou část úbočí a díky vynikajícímu čichu odhalí např. jeřábky na velkou vzdálenost, doslova je v území vysbírá. Totéž činí na jaře…
Když lesníci rozšiřují lesní cestu, kácí krajní až k zemi zavětvené smrky, ale také jívy, šípky, břízy, osiky…ty ale stejný jeřábek využívá jako úkryt i zdroj potravy. Takže mu doslova ničíme existenci a vystavujeme ho liškám napospas.
Přidejte si ještě poměrně snadno přehlédnutelné smrkové monokultury bez podrostu (resp. v určité fázi růstu zcela bez podrostu), přikrčte se do velikosti lišky a jste doslova FREE…
K tomu přidejte, že myslivci v lesích u posedů přikrmují divočáky tak, že se tam stahují z širokého okolí a vydrží tam často až do jara…kdy ničí jeřábčí snůšky…
Musíme si zkrátka uvědomovat, že po dni přichází noc, že naše opatření a zásahy v krajině umně využívají i jiní živočichové a že to budou dělat vždy…
Takže nechceme li sucho, potřebujeme v lužních lesích všech větších potoků hráze zadarmo…jistě že tam, kde nezaplavují vesnice…ale zmeliorování potoků a říček znamenalo mnohdy propad hladin spodní vody až o 6 m!!! Měřeno v objemu zásob sedimentů potoka s dejme tomu 60 m širokou nivou o mocnosti štěrků dejme tomu do 8 m jde o obrovská množství vody…
Hráze zadarmo nám postaví bobři, kteří neloveni člověkem relativně hodně ztrácí plachost, jsou přizpůsobiví. Kdo ale bude korigovat jejich počty?
Odpověď je nasnadě: stejně jako u divokých prasat to nejlépe dokáže: VLK!
A jsme u jádra věci: je lépe když nám tu stabilitu v krajině zajistí zadarmo z větší části šelmy, které v naší krajině odedávna žily (vlci, rysové) nežli noví „imigranti“ (např. zmíněný šakal, který má mnohem vyšší porodnost i větší počet přeživších mláďat -u vlka i rysa jsou ztráty asi 60%- tj. ne ztráty ale drsný přírodní výběr). Šelmy se vracejí v roli správců a policajtů v krajině a ukazují nám, že nebudeme-li si hegemonisticky přisvojovat krajinu celou, můžeme žít spolu a ve vyšší kvalitě nežli dosud. Člověkem uvolněné minerální živiny totiž musíme zabudovat do biomasy kterou žere více konzumentů, které musí zase žrát jiní.
Krom specialistů na šelmy je ještě více zapotřebí lidí s rozhledem po celé krajině.
Je zřejmé, že celou naši krajinu nebudeme dále moci využívat intenzivně jen my lidé. Budeme muset vyčlenit její část, kde bude vládnout příroda, a na základní kostře systému ekologické stability budou moci probíhat alespoň základní přírodní procesy jen do určité míry korigované člověkem.
Člověk jako naprostý hegemon při správě krajiny selhal. Jako v případě mnohých předchozích civilizací. Na rozdíl od nich- díky dispozicí fosilními zdroji energie a technizované výrobě p/otravin – máme snad ještě šanci si to uvědomit, a povolit některým základním „krajinotvorným druhům“ cílenou spolupráci.
K regulaci „krajinotvorných druhů“ (jakým je např. zmíněný bobr) ale potřebujeme dravce- vlky…
Stejně tak když nabídneme divočákům prostřený stůl na polích (kde v noci nikdo není), nemůžeme se divit extrémnímu nárůstu počtu. A tedy i vlivů na okolí.
Opět potřebujeme vlky. Potřebujeme stálou přítomnost predátora, stálý tlak- ne jen lenivého myslivce na posedu či v autě…
Další příklad: vydra – zvíře v území ČR kdysi hojné- ovšem stejně jako hojné a zarybněné rybníky, jezera, tůně, meandry nenapřímených řek (napřímením jsme přišli o víc jak 1/3 celkové délky vodních toků!) – čímž jsme se ochudili o obrovské množství zasakující vody – doplňující hlubší zdroje…
A bez vody jako civilizace nepřežijeme.
Dnes je vydra intenzívními rybníkáři nenáviděna stejně jako mnohými rybáři. Řešením není vybít vydru – ale vrátit řekám a potokům jejich přirozený tvar kde to jen jde (a právě díky technizaci a chemizaci zemědělství nemusíme všude orat až do potoka, lze tedy obnovit zákruty, meandry, mokřady…kde se čistí a zasakuje naprostá většina vod v nivách) – na rovném opevněném korytě jde jen o pouhá %)…
Pak bude dost ryb pro rybáře i dost vyder.
Musíme uvažovat ne s druhy, ale skupinami druhů.
A s jejich vzájemnými vazbami a vlivy.
Právě hustá „pavučina“ vazeb a vztahů mezi živými organismy v krajině vytváří její odolnost a stabilitu, schopnost se v určitém čase vyrovnávat i s silnými vlivy (nepůsobí-li příliš dlouho)…
Člověku nezbývá, nežli se stát tím, co si dal do svého rodového názvu – moudrým…
A staré pořekadlo tvrdí, že moudřejší ustoupí – třeba aby důstojněji a ve skutečnosti kvalitněji žil…
Nemusíme dnes při stupni poznání a automatizace ždímat z krajiny vše…
Zároveň si musíme uvědomit, že pokud jsme krajinné vazby oslabili či zničili, pokud chceme dále využívat všechny „vymoženosti naší civilizace“ od dálnic po velkolomy a velkodoly, přehrady etc… (samozřejmě dnes nemůže jít o jejich rušení ve velkém) – tak nemůžeme zároveň chtít, aby nám krajina poskytovala jaksi povinně vše jako našim dědům…
Musíme si uvědomit, že jsou krajinné celky (u nás cca 12 % státu v CHKO a NP) které nám musí krajinu stabilizovat stejně, jako základní kostra dopravních staveb zajišťuje základní stabilitu dopravy.
Takže je nemůžeme – ba nesmíme přetěžovat, a musíme být schopni si představit že v nich potřebujeme jít s přírodou na kompromis. Řečeno čísly např v CHKO by měla mít příroda větší vliv aspoň na 1/3 území, na zbytku pak řekněme poloviční, v NP až na polovině plochy.
Dále potřebujeme síť říční jako přirozené koridory látek, energií a informací a přirozené migrační cesty, dtto jakousi síť krajinné zeleně.
No a od usedlejších druhů pak v případě migrujících či těch s většími prostorovými požadavky (nároky) potřebujeme onu určitou skupinu „krajinných policistů“ – ve formě velkých šelem, kteří musí mít nezbytné klidové minimum pro rozmnožování, výchovu mláďat, a možnost dálkových přesunů. Kvůli genetice, variabilitě aktuálního počasí, potravy lovených druhů.
Zatím snad stačí.
Počkám na dotazy, názory.
Protože více hlav víc ví a snad se společně dobereme „jádra“ porozumění.
Člověka i přírody…
Stále totiž platí, platilo a platit bude: „Poznávej a chraň“…
Martine, vy jste opravdu odborník na přírodu ( v tom vám nebudu konkurovat) , já mám jenom některé věci odpozorované a pak ve zbytku to jsou informace odevšad – vlk má mezi predátory jednu výhodu ( nebo možná prokletí ) a to je jeho poměrná inteligence ( to mám zase od lidí, kteří se s tímto setkali a mají s ním i nějaké zkušennosti – ne ze zajetí, ale z volné přírody ), když k tomu přidáme jeho úžasnou mobilitu ( sto kilásku za den pro něj taky není problém) a silné společenské pouto se smečkou, tak tady máme naprosto elitního predátora ( možná i proto tolik fascinuje člověka od nepaměti a jsou mu přisuzována ty nejhorší zvěrstva ). Pamatuji slova jednoho slovenského horala, který mi kdysi řekl, že když mi vlk v zimě dovolí, abych ho spatřil na kratší vzdálenost, tak prý budu mít velký problém, on prý už o mém osudu má jasno. Ale zase říkal, že vlk má v dobrém lese na zub vždycky něco lepšího než smradlavýho člověka. ..)
fajte já tady netvrdím, že vlk není schopen zabít člověka. Je, dokonce hodně rychle . Ale to dokáže auto a jiný řidič také, kterýkoliv lékař, policista-pro pouhou možnost nemůžeme být zaslepení. Problém je, že „průmysl strachu“ slouží mnoha lumpům, a šíří mezi lidmi v řadě různých oborů i jen „možnost“ jako holý fakt.
Skutečností je, že vyjma prokazatelně nemocných (vzteklina) nebo naprosto do kouta zahnaných postřelených zvířat (která byla většinou již psychicky v nenormálním stavu těsně před smrtí, kdy v jejich organismu již vše „funguje“ jinak) není pokud je mi známo žádný případ hodnověrného napadení v posledních desetiletích, spíše staletí…
Ano, vlk má zuby. Na 1cm2 dovede vyvinout tlak přes 100kg – tj 2x více nežli např. něm. ovčák. Vlk má určitou schopnost „uzavřít vnitřní ucho“, odrušit vnější zvuky a šumy, a soustředit se na zvuk který jej zajímá. My slyšíme do 22kH, on cca 100 kH…vidí méně barev, spíše černobíle – což je ale v šeru obrovská výhoda…
Zmínil jsem jen několik poznatků, které se v současnosti rychle mění a doplňují.
Takže při vzájemném setkání – pokud nejde o „vynucenou náhodu“ (omezení daná zvířeti prostředím) Vás má při setkání „přečteného“ podstatně dříve nežli Vy jej…
V lese navíc platí, že vás vidí vždy asi řádově minimálně násobek očí, nežli vidíte Vy. Je čím dál více klíčováno a rozluštěno, jak zvířata komunikují. U vlka se předpokládá určitá „telepatie“, kdy bez vzájemného kontaktu se po určité době dovede víc zvířat soustředit na konkrétní místo- aniž by se viděli…
Ano mnoho nevíme, ale díky technice a řadě obětavých lidí se naše poznání šelem zvyšuje. Poznáváme, že řada věcí „je zcela jinak“, např. řeči o vyhraněné teritorialitě rysů již vzaly částečně za své…
Důležité je chránit i jejich životní prostor, poznat jejich význam.
Nejen pro fajta:
http://www.selmy.cz/
+ zajímavosti z fyziologie, bionomie a etologie stručně:
http://selmy.ursus.cz/
Fajte, ještě na závěr: vyjadřujete se jako člověk který chodí přírodou dost často, s očima otevřenýma a stejnou myslí. To je dar, který je neocenitelný.
V průběhu života se člověk relativně snadno dovede „napakovat daty“, zvláště v době internetu.
Ovšem přímou zkušenost s těmito zvířaty z terénu v podstatě nic nedokáže nahradit. Proto si v tomto velice vážím „šelmáků a šelmaček“ z Hnutí DUHA, kteří jich už viděli desítky, prakticky každý měsíc mají nové stopy, trus, fotografie a vysoce odborně s výsledky pracují. Nepouštějí se do žádných ukvapených akcí ani tvrzení. Jejich „uhranutí“ tvrdými daty je často až přehnané, kdy se z toho může stát dogma. Ovšem jak víme, člověk míní a život mění…
Já mám mnohem méně pozorování či nálezů stop, a to staršího data. Ovšem zase dříve než většina z nich, a žiji v dnes bohužel „vystříleném“ a izolovaném pohoří… Ale není všem dnům konec, a jak mnohde píši: „NAŠI postupují…“.
Oproti mnohým jiným mám zase výhodu dlouhodobého (celoživotního) širšího spektra zájmu o přírodu JAKO CELEK, a dovedu věci dát do souvislostí na základě mnoha tisíců různých pozorování a dat…
Ať již zvířat sloužících třeba jako kořist, či terénu a stavu lesa…
Oproti nim mám výhodu dlouhodobé informovanosti ze „skutečné alternativy“…
Každý umí něco…
Mi osobně spíše nežli sledování konkrétních zvířat jde o zkvalitňování a zachování biotopu, podnícení opravdového a přátelského zájmu lidí o tyto krásné tvory. Skrze ně poznává člověk sebe i své chyby a omyly…
Mám zato, že to je třeba dělat stále.
Samozřejmě rozhodují podmínky života a zdraví.
Z minulých bitev mám zkušenosti, ale též šrámy a omezení…
Hezký podzim Vám i ostatním.
https://www.youtube.com/watch?v=BkdG0AP3_FM – Slovensko, tohle je moje srdcová záležitost. ..)
Martine, mě v přírodě nejvíce zklamali lidé, opravdu je to cházka ( tedy někteří ), která by si zasloužila, aby přišla o všechny své technické vymoženosti a byla odkázaná pouze a jedině na sebe a na sounáležitost s přírodou ( pokud by to nedali, tak ať jdou ). Víte před léty jsem s pár kolegy naplánoval výlet za moře, měla to být poznávací a treková záležitost, kde vrcholem celé akce měl být výstup na horu kontinentu ( nic alpinisticky náročného, ale na fyzičku a aklimatizaci přeci jenom záhul ). Na začátku jsme byli čtyři odhodlání, kteří tomuto snu i dost obětovali, časem se k tomu nabalili další lidé a rozšířil se i smysl celé cesty o etnicky kulturně poznávací a humanitární stránku, vše bylo z počátku super, i přes technické, pracovní a osobní problémy jsme drželi harmonogram příprav…tedy až do chvíle, než se ke skupině ( tehdy už ve statusu občanského sdružení) , která tou dobou už čítala cca 20 cestovatelů, nepřidalo jedno prohnilé a vypočítavé jablko, pak to šlo ráz na ráz a z přírodovědné a poznávací akce velmi rozumných ( a i formálně dost vzdělaných) lidí se stala byznys cirkusová záležitost pomatenců( těsně před odletem jsem se skupiny odešel a skutečný původní plán mnoha nadšenců jsem absolvoval v podstatě sám ), která měla velmi ošklivou dohru – proto taky říkám, že pokud jde o lidský faktor, měl by člověk počítat vždy s tou nejhorší variantou…
Martine, vám přeji taky hezký den a nádherný podzim plný radosti z přírody a dobrých lidí. ..)
https://www.facebook.com/primacool/photos/a.478538846244.257900.97718196244/10153268037711245/?type=3&pnref=story
Přednáška byla vynikající, předčila mnohé vysokoškolské přednášky. Zúčastnění se shodli, že takovou přednášku by měli domluvit na místní škole.