Putin se nepodřídí

Existuje základní ekonomická logika: pomoc se má vždy poskytovat tomu, kdo ji potřebuje. Jakékoli využití prostředníků prudce snižuje efektivnost práce.

Hovoříme-li o chudých, pak mají být peníze vydávány osobně jim. Jakmile jde o potravinové balíčky, poukázky, apod., okamžitě se ukazuje, že prostředníci začínají používat obdržené peníze k čerpání zisku a vydávají ne to, co a jak mají, anebo to přijde příliš draze. Obchodníci jsou proto obchodníky a nadávat jim za to nelze.

Právě proto, z hlediska ekonomické logiky (včetně té liberální), pokud problémy kvůli epidemii vznikají u drobných podnikatelů, tak je třeba pomáhat právě jim.

Pokud u důchodců – pomáhat právě důchodcům. Pokud u nezaměstnaných – právě jim.

V opačném případě z toho nic dobrého nevzejde: Budeme mít komerční struktury parazitující na potížích a velké množství lidí silně nespokojených vládou.

A teď se podívejme na naši zemi.

Připomínám, že úřednický aparát (definitivně zformovaný k polovině dvoutisících let) se zformoval v rámci logiky privatizace. Ta spočívá v tom, že každý úředník prodává na volném trhu to, co má, tedy buď státní majetek, který má pod palcem, nebo vlastní dispoziční pravomoci.

Formálně to může být trestně stíhatelné (zejména to druhé), ale klíčový parametr ruského politického liberalismu spočívá v tom, že úředník nemá vůči společnosti odpovědnost (přitom ale může být odpovědný vůči své a/nebo alternativní mocenské skupině).

V takové situaci kterýkoli (opakuji, že kterýkoli, byť ten nejrozumnější a adekvátní úředník, ale vyrostlý v rámci dominance doktríny politického liberalismu) se na přidělení peněz „řadovému“ člověku dívá jako na lajdáctví a blbost. Тy peníze přece vypadávají z procesu privatizace a nepřinášejí úřednickému stavu užitek…

Z toho plynou dva hlavní závěry, ve věci „podpory“ obyvatelstva v době epidemie:

1. Ani kopějku konečnému příjemci.
2. Prostředníci nenesou odpovědnost za obdržené peníze.

S prvním je vše jasné: Jaká tu může být privatizace? Právě proto jsme jedinou zemí z G-20, ve které konečnému příjemci nedají (podle možnosti) nic. Protože to porušuje základní princip politického liberalismu: stát zcizuje svá aktiva, včetně rozpočtových, jen přes privatizaci. Takže za peníze, přičemž hlavním příjemcem těchto peněz je privatizační elita a úřednictvo.

S druhým, v podstatě, také žádném podstatné problémy nejsou. Protože prostředníci nedostávají prostředky od státu zadarmo (odklánění, úplatky, atd.), takže se na ně dívají jako na privatizovaná aktiva.

Úředníci chápou, že protože zatížená aktiva (např. nezbytnost jejich předání potřebným) stojí méně, tak se z nich „odloupne“ méně, takže je nutné se co nejvíc té zátěže zbavit. V důsledku toho banky peníze pro malý a střední byznys dostávají, ale pro tento byznys samotný je získání těchto peněz nadmíru složité. A bezplatně – vůbec ne. Jestliže v USA banky peníze obdržené od Fedu pomalu násilím (za čistě symbolickou přirážku) svým klientům nutí, tak v Rusku ty peníze považují za příjem, o který se dělit vůbec nemíní.

A pokud přece jen, tak zvesela do ceny (úroků) těchto peněz započítávají všechna ta „odklonění“ a úplatky, které musí dát úředníkům. Stávají se, pravda, situace, kdy stát vyplácí peníze přímo (např. nezaměstnaným), ale i tady, čím déle peníze v bance leží, tím lépe, a proto k výplatě těchto peněz nutí lidi předkládat takové množství potvrzení a dokumentů, že udělat to je nanejvýš komplikované. Přitom právě kroky státu postavily přinejmenším polovinu obyvatelstva země do složité situace, ale nikoho z představitelů této státní moci to vůbec nevzrušuje. Protože politický liberalismus je pro ně nadevše.

Podotýkám, že se to netýká prezidenta, který je právě tím politikem, který si dal za cíl s politickým liberalismem skoncovat a přejít přinejmenším k pravicovému konzervatismu, nebo i k levicovému. On se navíc už dávno pokouší zápasit s politickým liberalismem. Stačí si vzpomenout na, už docela dávnou, ale velmi zajímavou záležitost kolem odvolání šéfa aparátu vlády Surkova. Neštěstí je, že si to vyžádá vyhození (a napravit tu není co) prakticky celého úřednického sboru dnešního Ruska – jako zformovaného v rámci doktríny politického liberalismu.

Ono v podstatě nejde jen o Putina. Každý politik (tj. člověk, vidící svoji budoucnost v rámci Ruska, přičemž, pokud nejraději v jeho elitě) chápe, že s politickým liberalismem je třeba končit, protožeje zkrátka nebezpečný. Přinejmenším pro celou společnost, která za dobu trvání epidemie dosáhla, vlivem míry neadekvátnosti úřednické mafie, stavu zuřivosti až šílenství. A přitom nemůže pochopit, v čem je problém: Ona přece skutečně vyčlenila pro lidi zdroje.

No jistě, ale složité procedury vyřízení žádosti jsou přece pro dobro lidí – aby se nekradlo! Lidé v podstatě nekradli, ani úředníci, ani prostředníci – u nich se tomu neříká krádež, ale privatizace, a to je svaté! Přece jen ale, to úředníci jsou nezodpovědní, ale lidé – jsou povinni dodržovat všechny instrukce – v logice presumpce viny.

Epidemie nám ale leccos dala.

Především pochopení toho, že může vypuknout i vzpoura. Protože úředníkům nikdo nemůže zakázat psaní nových zákazových instrukcí, technologie „digitálního otroctví“ nepřekáží psaní pokut, ale zrušit je (dokonce i jsou-li nezákonné) zásadně nelze, protože tak stojí psáno v instrukcích…

V důsledku toho mnoho lidí, které tito úředníci zbavili všech existenčních prostředků, se dostávají do nesnesitelné situace. Když musí platit pokutu, pokutu z pokuty, kdy jim bez jejich vědomí stahují z účtů poslední peníze (za které je potřeba živit děti), a změnit to nelze, protože vysvětlit situaci liberálním úředníkům možné není.

Takže není možné nic rychle změnit.

To je dobře viditelné na poradách vedených prezidentem, kdy po jeho výtkách jeho úředníci upadají do jakéhosi zmatení: Co nám to tu vykládá, co si vlastně myslí? Odkud vzal, že tomu tak je? To přece je v rozporu se základními principy politického liberalismu! No, a logicky, stále častěji začínají přemýšlet na téma, zda by nebylo lepší, kdyby vůbec nebyl … Nic osobního, jen byznys. A přesto se ještě někdo diví, odkud se ve mně berou myšlenky na spiknutí… Pokud je masa nespokojených, tak je výskyt spiknutí prakticky nevyhnutelný.

Proč se s tím tedy Putin nesmíří? K čemu je mu to dobré?

K tomu, že v rámci „velké hry“ vsadil na síly, které se postavily světovému liberalismu ztělesněnému finančním globalismem. Dnes už není tak důležité, proč se už nijak nepodaří vrátit situaci zpátky. Takže, ať se mu to líbí nebo ne, bojovat s politickým liberalismem musí. No a bojovat s mafií je vždycky dost složité. Obecně lze říci jen jedno:  Svými „protiepidemickými“ akcemi liberální úředníci už otrávili všechny – zdola nahoru. A proto je politická moc povinna něco udělat, protože takové počínání už spadá pod trestní zákoník, konkrétně článek „rozdmýchávání nenávisti ke státní moci“.

Jinými slovy, epidemie udělala to, v co jsme už ani nedoufali: Politický liberalismus se v Rusku stal de facto zdrojem extrémismu.

A tady, chceš, nebo ne, musíš reagovat!

Zdroj: Chazin.ru

Překlad: st.hroch 200430