Týdeník Reflex se mění.
Z cíleně provokativní tiskoviny, která se vůči vybraným politikům vymezuje nevybíravě, podpásově a formou i obsahem často za hranou bulváru, stává se nově hlasatelem slušnosti a konstruktivní kritiky. Nelítostně nastavuje zrcadlo přízemní sprostotě.
Co taky jiného, změnila se totiž doba a podmínky. Třídní nepřítel se krčí v opozici, Rath bručí v cele, hanění odborů příliš netáhne, naše současnost je bezchybně modrá, nekonečné sondy do nitra tělesných a duševních pochodů JXD musejí otravovat snad už i tiskaře (ne tak čtenáře), a fotografie Jana Šibíka zůstávají perličkami na dně poloprázdného septiku, v němž se málokomu chce brodit. V takové chvíli není témat nazbyt a přízemní sprostota se lépe tepe, než využívá…
Čerstvý záchvat mravokárnosti v kanceláři Reflexu propukl po zveřejnění soukromých telefonních čísel ústavních činitelů skupinou Ztohoven v rámci výstavy v galerii DOX. Mobil, jenž je součástí instalace, umožňuje odeslání SMS přímo z místa… a je patřičně využíván.
"Mě děsí a fascinuje jednání lidí, kteří politikům napsali," čílí se (zděšeně fascinovaná) redaktorka Reflexu. Další autor pochybuje o umělecké stránce celé akce, a s téměř veřejnoprávní vyvážeností udává též kontakt na výtvarníky…
Samozřejmě se nikomu nesluší psát "Chcípni hajzle!", ač je to v případě ministra financí slovní zásoba, které adresát nejsnáze porozumí. Agresivní tón odeslaných zpráv je jistě znepokojivý, a vypovídá o vyhrocených náladách ve společnosti.
Časopis Reflex jim ovšem dříve milerád vycházel vstříc, zejména za vlády ztělesněného zla a papalášství, Jiřího Paroubka. Ten byl častým terčem koláží na titulní stránce a nelichotivým hrdinou komiksu snad v každém vydání. Mimochodem, bylo tu rovněž zveřejněno jeho telefonní číslo (a kreslířem vzkázáno, ať vše bere s humorem). V politických komentářích byl téměř vědecky definován "antiparoubkismus", a list se celkem neskrývaně radoval z útoků na předvolební mítinky sociální demokracie. Hozené vejce se v něm stalo symbolem statečného občanského postoje. Socialistům byl tehdy opět doporučen nadhled, případně sebezpyt, protože – řečeno s jedním z titulků – jen sklízejí vlastní hnus. Právě tento článek z května 2010 začíná větou: "Jiří Paroubek se diví, že na předvolebním mítinku ČSSD někdo vytáhl transparent, jenž z něj dělá prvního zastřeleného prezidenta ČR. Přitom by se spíš měl divit, metaforicky řečeno, že dávno není prvním zastřeleným šéfem ČSSD."
Otázka potom zní: Je skutečně nebezpečnějším fanatikem pisatel zprávy "Chcípni hajzle!", jenž se pod taková slova stydí podepsat, než novinář, který rovnocenné sdělení zaobalí do bonmotu, a publikuje jej pod jménem Petr Holec?
Převzato z blogu autora
