Retro: 1621 (Matouš)

31. července 2008

1621
(Matouš)

Bláto a kobylince na kočičích hlavách.
Osiřelé náměstí, jenom měsíc poblikává,
bledý jako na smrtelném loži.
Kameny se potí hrůzou, krysy ječí,
řetězy a mříže, lidské svědomí a strach.
Smrt v bílé říze chodí po špičkách
a nikdy do tváře si vidět nenechá…

Noc zlověstně vibrující v útrobách,
jak rozzuřená kočka zakousla se do střev.
Roztřesené ruce, mělký dech a horkost.
Ochrnuté tělo na úprku.
Stíny démonů svírají kruh, z kterého není kam.
Hrozivý sen a ještě hrozivější probuzení.

Křivé uličky a malované domy pochrupují,
lidé ctihodní, ti dávno funí do polštářů.
Jenom strašidla snad po schodištích rejdí.
Sem tam přitlumeně svítí lampa v podkroví,
kde smutní lidé spěšně do uzlíků
vkládají to nejdražší, co nelze v srdci oželet.
Naposled vzít rozespalé děti do náručí,
klíče pod práh, tiše ze dveří a do bezpečí tmy.
Jak zloději se vykrást z vlastních domů,
z vlastní země…

Hvězdy umdlely a roztály jak vločky v dlani.
Děti spočítaly všechny ovečky, už žádná nechybí.
Tiché a orosené ráno – posel soumraku.
Poslední chvilka pro sebe, než rozezní se bubny.
Čekání.
Pak rachot klíčů v zámku u dveří.
Rozpraskané rty, hořící tváře, ochromení.
Modlitba, jak výsměch cestě do pekel,
když chodidla se vlečou po střepech
na žhavé pódium.

Pak bolest.
Víc než hrůza, představy, než srdce puklé zoufalstvím.
Živoucí tělo se jí vzpírá, jak by chtělo vyrvat duši ďáblu ze spárů.
Však bolest, hrozivá bolest, silnější než touha po životě,
palčivá a řezající, prostupuje do hloubky a nekončí.
Dere se na povrch a trhá plíce.
Ve zvířecím výkřiku se vrhá do davu
jak rozprsknutý šrapnel.

Ticho…………………Ticho
Oči střeleného jelena.
Slzy mu kanou z dlouhých řas.
Můj Bože,
kam to všechno úsilí
déšť s krví spláchnul?
Havrani je vyklovali.
Ticho.

Co zbylo v malované truhle dobrých víl?
Ohryzky z jablek, větve bez listí,
úl bez včel, vosy bez medu.
Koláče bez máku a sudy bez piva.
Pily co bez zubů, ústa jež bez jazyka.
Kostely bez zvonů, milenci bez těla,
paprsek slunce bez žáru a víra bez Boha.

Jen zlaťáky, ty nikdy nepozbyly lesku,
na čepelích krev, ta nikdy nezasychá.
Kanóny se prachu nikdy nezasytí.
Hrůza, zoufalství, pláč dětí, břicha znásilněných žen…
A Český orloj nikdy nepřestává zvonit hranu.
Dvanáct apoštolů zamyšleně pokyvuje hlavou:
„Inu, tak to na tom světě chodí…
Tak dlouho se vozíš v sedle koně cizího,
dokud tě prudce z třmenů nevyhodí!“

© Dominika Dery, New York 1999

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
17 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Sio
Sio
19. 8. 2015 16:10

Jo, takové můžu … pochutnal jsem si.

peter.
19. 8. 2015 16:14

Sio napsal

Jo, takové můžu … pochutnal jsem si.

Ja nie.Vzbudzuje to pesimizmus a beznádej.Som radšej optimisticky naladený.Ľahšie sa mi tak žije.

peter.
19. 8. 2015 16:36

Ach jaj! Morava,Morava aká si boľavá :
http://www.konzervativnyvyber.sk/hanba-ako-brno/11145/

Amenre
Amenre
20. 8. 2015 6:10

peter. napsal

Ach jaj! Morava,Morava aká si boľavá :
http://www.konzervativnyvyber.sk/hanba-ako-brno/11145/

Doslovné překlady jsou vždy legrační. Ať počínaje jednoduchým
„steak with sky“ a konče „Christopher the Bastard from Afterspoon and Without Satellites“. Méně legrační je, že ten paskvil stál milión – já bych je hnal bez peněz k soudu.

Béda
20. 8. 2015 11:45

S návrhem pomoci zadluženému fondu přišel ministr financí Andrej Babiš (ANO). Podle ministryně práce Michaely Marksové (ČSSD) by ale nebyla mimořádná dotace fér k ostatním provozovatelům.

http://www.novinky.cz/domaci/378242-zadna-mimoradna-dotace-pro-zadluzene-klokanky-rozhodla-vlada.html

Béda
20. 8. 2015 11:47

Ke Klokánkům. Pro zdejší opuštěné děti peníze nejsou, pro migranty se najdou. A tak to má být, tak je to správné.

Aleš
Aleš
20. 8. 2015 18:20

peter: nežije, ale přežívá

peter.
20. 8. 2015 18:51

Aleš napsal

peter: nežije, ale přežívá

Aleš:Neviem ako vy,ale ja som sa vždy snažil žiť a nie prežívať.Mal som rád svoje povolanie,ľudí,svoju rodinu a priateľov.Nemám zo svojho života,z toho ako som ho žil zlý pocit.V žiadnom prípade som svoj život neprežíval.Ja som ho žil a to viem celkom iste.Dnes som už na dôchodku,ale aj tak sa snežím žiť,nie iba prežívať.

peter.
21. 8. 2015 7:57

peter. napsal
žiť a nie prežívať

http://www.youtube.com/watch?v=mtQOY-0sViQ

abx
abx
21. 8. 2015 18:26
merlin
merlin
22. 8. 2015 12:05

autorka promine, ale našla jsem báseň džamily Stehlíkové a nevím, kam to dát. Něco tak blbého není hned tak k mání Príležitostná báseň V novodobých pašijích římské vojáky nahradily tanky – Hordy sibiřských mamutů s kanóny ráže sto milimetrů Táhnou k Praze. Až je uslyšíš pod okny, vítej bratránky Ve zpocených přilbách. Jsi v impériu. Neplivat proti větru! Politruk věděl, že lůza má zálusk na svatostánky – Ostřelovala Muzeum jako Zimní palác nebo Bastilu, Sochy z průčelí shlížely na hrdiny z čítanky – Revoluce a bratrská pomoc v jednom – nesejde na světadílu. Tanková věž se točí na místě obklíčena… Číst vice »

peter.
22. 8. 2015 12:29

merlin napsal
Něco tak blbého není hned tak k mání

Táto dáma mala v r.1968 šesť rokov a žila v Kazachstáne v jurte a riť si utierala do lopúchových listov.Do ČSSR prišla v r.1988.Kto už len môže byť kompetentnejší k písaniu takejto“poézie“o vpáde vojsk imperialistického Ruska do ČSSR ako ona!?

Sio
Sio
24. 8. 2015 16:39

peter. napsal
Táto dáma mala v r.1968 šesť rokov a žila v Kazachstáne v jurte a riť si utierala do lopúchových listov.Do ČSSR prišla v r.1988.Kto už len môže byť kompetentnejší k písaniu takejto“poézie“o vpáde vojsk imperialistického Ruska do ČSSR ako ona!?

Lopuchových listů je v Kazachstánu nedostatek. Snad vyschlá stepní tráva …