Retro: 60 let od „Operation Eggnog“ – Děsivá předloha pro současnost?

12. 3. 2011

V letošním roce si připomeneme šedesáté výročí vzniku amerického analytického materiálu „Náhled na válku, kterou jsme si nepřáli“ (Preview of the War We Do Not Want), který vznikl v létě 1951 péčí vydavatele kdysi velmi slavného týdeníku Collier´s Weekly.

Novinářská tradice týdeníku byla veliká. V roce 1906 na jeho stránkách Jack London popisoval Sanfranciské zemětřesení a destrukci města, téhož roku se v něm Upton Sinclair ptá: „Je chicagské maso nezávadné?“, což okamžitě přinutilo stát vydat hygienickou normu na kontrolu masa „Meat Inspection Act“. Triáda novinářského vlivu roku 1906 končí materiálem „Death´s Laboratory“, Laboratoř smrti, v níž E. W. Kembl pranýřuje volný prodej „zaručeně pravých patentovaných léčiv“… a nám na mysli vytane mastičkář a otec padouchů z filmu Limonádový Joe. Tehdejší Amerika byla Amerikou prodeje opia s laudánem pro děti třeba v „Babys Soothing Syrup“ nebo léku „Mug Wump“, zázračně působícího na všechny venerické choroby. Po studii v Collier´s je ovšem v roce 1906 vydán „Pure Food and Drug Act“ (Zákon o čistotě potravin a léků).

Vliv týdeníku, do něhož Ernest Hemingway píše o španělské občanské válce a přispívají takoví autoři jako Sinclair Lewis, Kurt Vonnegut i politik Winston Churchill, není  tedy zanedbatelný. Tak je třeba vidět i sdružení 34 autorů, kteří napsali 130stránkovou studii, jež byla vydána za obvykle trojnásobnou cenu, 15 centů, v nákladu téměř 4 mil. kusů. Byla určena armádě, ale i jako vzkaz na Východ, protože tehdy – stejně jako dnes – se běžný Američan zajímal jistě především sám o sebe, méně o svět a Rusko.

Tato POLITICKÁ FIKCE vyšla pod názvem OPERATION EGGNOG (Operace vaječný koňak). Zápletkou 3. světové války je Jugoslávie. V květnu 1952 NKVD neúspěšně spáchá atentát na prezidenta, maršála Josipa Broze-Tita. Jugoslávci likvidují agenty Kominformy. Na podporu těchto lidí vstupuje do Jugoslávie Rudá armáda s rumunskými  a bulharskými vojsky. Rok 1952 pokračuje postupem Rusů do západní Evropy, na což reaguje NATO (založeno v roce 1949), i OSN, která svěří vedení operací Američanům.

Po počátečních úspěších  SSSR (Rusové bombardují atomovými bombami Londýn, americké základny a americká města, obsazují Aljašku) Američané vyklízejí Koreu a Japonsko, a z B-36 atomovými bombami zasypávají Rusko, včetně středu Moskvy.  Josif Vissarionovič Stalin  záhadně mizí a ruští generálové přecházejí do amerického zajetí, jako první generálporučík letectva Vasilij Stalin (syn). Průběžně prováděné výsadky emigrantů ze Západu mění atmosféru ruské společnosti. V táborech nucených prací vznikají bouře, které Američané podpoří, a vzniká  „Autonomní vězeňská republika“.

Na Ural míří 10 000 amerických parašutistů (přežije tisíc), kteří likvidují sklady jaderných zbraní. V roce 1955 podepisuje nový vůdce SSSR, Lavrentij Berija, kapitulaci. Začíná nová éra života společnosti (tentokrát z pera Arthura Koestlera). Spisovatelé Šolochov a Erenburg se učí psát romány o lásce od svých amerických vzorů, z novin zmizí články o práci, jsou nahrazeny příběhy ze života hollywoodských hvězd. Každý občan dostane jednoduché tranzistorové rádio s jedinou stanicí, Hlasem Ameriky. Děti ve školkách se účastní s nadšením řady loterií, jejichž vítězové jsou rozmístěni na výchovu v amerických rodinách, kde si osvojují základy dalšího demokratického chování.

Protože zahynulo deset milionů ruských vojáků, nahrazují je američtí vojáci (americká okupační správa sídlí v Moskvě jako Dočasná okupační správa OSN, tedy United Nations Temporary Occupation Command) a žení se s krásnými mladými Ruskami. Ženy se především zajímají o poslední americkou módu. Průmysl privatizují americké firmy. Bývalý SSSR, který ovšem již nemá Ukrajinu, ani Pobaltí, šťastně vstupuje do roku 1960, kterým fikce končí.

Skutečně, fikce z 27. 10. 1951, postavená na známé Trumanově doktríně, mohla – vydáním rok a půl před smrtí J. V. Stalina – mnohé ovlivnit. (Nechme stranou zatýkání v Berijově okolí a zavraždění(?) samotného JVS v březnu 1953 i víceméně „divokou“ popravu Beriji). Stalin byl Američany vnímám nikoli jako útočník a despota (cožpak mu F. D. Roosevelt neodpustil útok na Finsko a „vstup“ do Polska?), nýbrž jako odpůrce nového „papírového zlata“, dolaru (Bretton-Wood). „Sovětská vláda musí změnit svůj přístup“, píše se v úvodu studie. „Pokud se tak nestane, nepochybně nadejde den, kdy tato vláda zmizí z povrchu Země. Pokud se sovětští vládcové nezmění, musí být srozuměni s tím, že svobodný svět bude bojovat. A zvítězí.“ Je na čtenáři, aby sám posoudil, nakolik operace Egnogg byla, nebo mohla být předlohou budoucích amerických postupů v dalších letech. Myslím, že kontury této fikce bychom našli v každé americké „demokratické“ akci, v každé „oranžové“, „karafiátové“,“jasmínové“ revoluci, v níž  Američané „pomáhají“, ovšem  především sami sobě. Oslabit (hospodářsky), rozdělit (územně), podmanit. Věru věčná dějinná triáda stojící dnes i před Tripolisem.

Prameny:

www.time.com/time/magazine/article/0,9171,821809,00.html

www.conelrad.com/books/print.php?id=321_0_1_0

Collier’s Weekly, 128, No 17, 27 October 1951.