Retro: Abeceda masmediálních hříchů: F – N

170207110959-800x451-1.jpg
 

22. 1. 2014

Jakých metod používají žurnalisté k manipulaci veřejností? Různorodých, ale vždy je to nějaká forma lhaní. Tady máte další várku příkladů.

Falšování dat – rafinovaná metoda, při níž se zobrazí jen ta část časové řady, která zdánlivě potvrzuje obsah článku či televizního šotu, nezmíní se podstatná změna metodiky. Typickým příkladem jsou statistiky o nezaměstnanosti. Nebo se vybere špatný statistický ukazatel (např. průměrná hrubá mzda) a zamlčí se podstatná fakta; nebo se operuje marginálními případy (nízké daně v Hongkongu a Singapuru, degresivní zdanění ve Švýcarsku). Tímto způsobem lze prokázat, že voda teče do kopce nebo že Miroslav Kalousek byl nejlepší ministr financí ve vesmíru.

Generační válka – projevuje se nejčastěji gerontofobií, kdy jsou staří lidé líčeni jako komické a hloupé osoby, které brzdí pokrok a nostalgicky teskní po minulém režimu. Vyniká snaha „mobilizovat” nezkušené mládí, aby šlo za „moderními trendy”. K tomuto účelu jsou vhodní i někteří vybraní geronti, např. nějaké senilní kníže. Mladí pak natolik zhloupnou, že klidně hlasují či aktivisticky vystupují proti vlastním zájmům (pro zavedení školného, proti výstavbě sociálních bytů, pro svůj vlastní odchod do důchodu v sedmdesáti a více letech apod.)

Homosexualismus – politizace naprosto intimní záležitosti. Představte si, že by mamky a taťkové v podivných kostýmech s holými prdelkami demonstrovali proti DPH na dětské pleny nebo za usnadnění přístupu svých dětí do mateřských školek. U této skupiny se podobné chování stalo tolerovanou normou; kdo je proti, je označen za „homofoba“.

Izolacionismus – okradená důchodkyně v Opavě dostává ve zprávách větší prostor než rafinované oloupení všech evropských občanů, zatoulané koťátko v Kardašově Řečici je důležitější než fauna a flóra Pacifiku ohrožená fukušimskou havárií. Česká republika se pohledem českých masmédií postupně stala jakýmsi ostrovem uprostřed Evropy. Soudě podle českých médií se v poslední době něco podstatného děje jen na Ukrajině, v Sýrii, ve Spojených státech, Rusku (a to jen kvůli OH) a pochopitelně v britské královské rodině. Kdy jsme naposledy slyšeli něco zajímavého a podstatného od zahraničních zpravodajů? Kdy jsme viděli, slyšeli nebo četli v mainstreamu něco o Rakousku, Německu, Polsku, Slovensku či Maďarsku? Víme, jak se teď žije lidem v krizí postižených zemích, jako jsou Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko či Island? Čím méně lidé o světě ví, tím lépe jsou manipulovatelní. Totéž dělala média za komunistů.

Jednostrannost – většina zpráv a komentářů se spokojí s pohledem jedné strany. Pokud se náhodou dozvíme i pohled té druhé strany, masmédia se postarají, aby jej prezentoval někdo se špatnou pověstí. Skvěle se k tomu hodí komunisté. Je-li navíc ošklivý, koktavý, kulhavý, hrbatý a špatně oblečený, úspěch je téměř zaručen. Pokud by to přesto vypadalo, že by názor odlišný od názoru redakce mohl někdo začít brát vážně, nastupuje střih z režie. Výsledkem je svět naruby, který ale v reálu neexistuje. Koho u nás ale realita doopravdy zajímá?

Kampaňovitost – vysmívané bolševické kampaně proti americkému brouku či za světový mír mají nové následovníky v kampaních proti (fakticky nemožnému) návratu minulého režimu, levicovému prezidentovi, polským potravinám, korupci, kmotrům, populistům, islámu, extrémismu, či naopak za přijetí nějakého korporátního či státně-drancovacího zákona. Kampaně se vyznačují perfektním načasováním i gradací a jejich skutečné cíle obvykle vyplavou na povrch až po jejich úspěšné realizaci.

Konformita – novinářský stav se čím dál tím více začíná podobat uzavřené sektě, z níž je bez milosti vyhoštěn každý, kdo „nevyje s vlky”. Na pravé straně je jako maximum tolerováno verbální vlažné přihlášení se ke křesťanským postojům, na té levé unylý levicový liberalismus zaměřený na práva menšin a obecné proklamace o ochraně přírody. Ti, kteří se pokusí přinést nový a neotřelý pohled na svět, velmi rychle ve velkých médiích končí, a to i přesto, že prokáží svůj nepochybný žurnalistický talent.

Klerifikace – nelze si nevšimnout toho, jak se zvětšuje a „kultivuje” prostor poskytovaný zástupcům vysokého katolického kléru a ostatním představitelům církví. Přenosy ze mší a poutí, charitativní akce, besedy a rozhovory, v nichž jsou vůči biskupům, kardinálům a vrchním rabínům všechny hrany dopředu obroušeny. Komerční média vědí, kdo bude mít dostatek peněz na inzerci, ta veřejnoprávní tuší, kdo si za zrestituované miliardy bude schopen do budoucna koupit politický vliv a místa ve „veřejnoprávních” radách. Kolaborující a prorežimní církve se staly pro establišment a jeho média stejně nepostradatelné jako za komunismu.

Lhaní – chucpe, drzá nestoudnost, s níž je bílé označováno za černé, lidé nevidící si na špičku nosu za prognostiky, dar jako restituce, lháři za světce, vrazi za mírotvorce, bojovníci za svobodu za teroristy, agrese proti suverénnímu státu za osvoboditelský boj, bombardování a vraždění civilistů za jejich záchranu před nedemokratickým režimem či likvidaci teroristů atd. Stačí se podívat na masmediální zpravodajství o Jugoslávii, Iráku, Sýrii, Libyi, Gaze, Kypru, Řecku, Islandu, Španělsku, Ukrajině a porovnat s tím, co o tom píší a vysílají na nezávislých webech.

Mělkost – z masmédií v podstatě zmizela investigativní žurnalistika. Pokud už se o ni někdo pokouší, tak maximálně na komunální úrovni, podobně jako tomu bylo za minulého režimu. Názorově nezávislí a moudří komentátoři s vlastními pořady zmizeli, jsou příliš nekontrolovatelní. Divák či čtenář je svědkem nedotažených kauz bez pointy. Pokud už redakce náhodou přijdou se svojí vlastní kauzou, zásadně ji nechají vyšumět bez celkových souvislostí. I ty nejhorší průšvihy vyšumí, miliardy vybrané od daňových poplatníků létají ve vzduchu, veřejnost dostane od médií jen hysterické výkřiky typu „kdo co řekl“. Výsledkem jsou nestíhaní, nesouzení či osvobození gauneři, kteří se vysmívají veřejnosti a v klidu si užívají plodů své nelegální činnosti.

Nálepkování – místo pečlivé analýzy projevů, chování a činů veřejných činitelů jsou jim dle potřeby přišívány či přilepovány nálepky. Z těch nejoblíbenějších – amerikanofil, antisemita, autoritář, bolševik, člen knížecí družiny, eurofob/eurofil, homofob, klausovec, modrobolševik, nacionalista, populista, pravdoláskovec, rusofil, xenofob, zemanovec…

Nekritičnost a z toho plynoucí nelogičnost – bezmyšlenkovité přebírání zpráv od světových tiskových agentur, nedostatečné vzdělání novinářů, přebírání informací pouze od jedné ze stran konfliktu, nedostatek informací přímo z místa, kde se stala popisovaná událost – to vše vede k tomu, že nikdo z novinářů nežádá odpovědi např. na to, proč bojujeme proti terorismu v Evropě a podporujeme ho na Blízkém východě, proč čeští komunisté, sociální demokraté a anarchisté jsou smrtelnými nepřáteli svobody a demokracie, kdežto ti ruští jsou bojovníky proti „Putinově diktatuře” atd.

Pokud chcete praktické příklady, podívejte se na naši analýzu náhodně vybraných hlavních zpráv ČT z března 2013 (Lže nám Česká televize?).

Napsáno pro e-republika.cz

5 11 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
7 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
orinoko
24. 1. 2021 10:12

“ Tam, kde je korona jednomyslnosti /národní fronta vyděšených a jednoduchých/ , tam se nemyslí.

Bojem proti covidu až do skupinové rakve státního bankrotu.

Byl to silný kuřák, ale doma nesměl. Tak vyšel na ulici. Nikde nikdo, ale s ohledem NATO, že si doma zapomněl zapalovač, tak musel požádat o oheň jediného kolemjdoucího. Ten se mu i velmi slušně představil. – Covid 19, jméno mé.

Poslední kovová padesátka mu spadla do kanálu. Tak se sklonil … možná třeba … Ale v kanále uviděl jen 19 Covidů, jak o jeho poslední padesátku začali hrát ferbla. Bla bla bla … „

orinoko
orinoko
24. 1. 2021 11:04

Rok 2014. To máme 7 let. Od té doby se nestalo nic, co by napsané nějak zpochybnilo. Na vyvracení nejsou kapacity. Zpochybnit ověřitelná fakta není vlastně ani možné. Lze je ignorovat, nebo vypnout různými formami.
Je to velmi moderní text. Už znovu napsaný včera. Možná bychom měli pomalu sestavovat Bibli civilizačního konce. Až jednou někdo bude překopávat fosilie Covida 19, tak aby našel i známky odporu a nikoli jen – Yes sér, no sér a všude krtince bezduchých s rouškou na výfuku.

Botičky od Diora
Botičky od Diora
24. 1. 2021 14:52

Nemusíme chodit moc daleko abychom narazili na lži havloidů: „Na 3400 zadržených, to je neuvěřitelné i na Rusko, reaguje Petříček na protesty. Tomáš Petříček@TPetricek · 90 měst, zadrženo podle odhadů nevládních organizací 3400 lidí. Mezi nimi i manželka A. #Navalny. To je i na tak velkou zemi, jakou je Rusko, neuvěřitelné číslo. Odsuzuji brutální násilí i represe proti svobodě slova.“ Moc hezky od snaživého natovského pudlíka. Zaslouží se pusinku na čele. A teď: Do konce nepovolených protestů bylo zadrženo ani ne 400 lidí. Petříček si vymyslel dalších 3 tis. pro zvýšení dramatičnosti a svého „image“ u skutečných pánů ČR. Dnes… Číst vice »

orinoko
orinoko
Reply to  Botičky od Diora
24. 1. 2021 17:45

Je zcela mimo jakoukoli pochybnost, že akce Navalenej byla zrežírována dopředu dávno, než blbeček udělal to či ono. Do celé věci samozřejmě zapadá i prezentace Putinova paláce, která měla vybičovat celkovou atmosféru ve společnosti. Není zřejmé , kolik hracích debilů celkově do hry vstupuje, zřejmé ale je, že v nouzi / a to je stav části plutokracie/ nemají některé děje potřebnou součinnost a vlastě tak nabourává jedna událost druhou. Korona aparát jede svojí agendu, a procesy novičoku pak zase svojí vlastní. Hotové peníze a digitální se nemají v lásce, narkomafie a mafie zelená nemají rovněž stejný cíl, a pokud snad… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
Reply to  orinoko
24. 1. 2021 18:33

Přihlásit se nějak k podpoře Navaleného fantasmagorií je podporou magora… Magorům samotným to samozřejmě ani trochu magorské nepřipadá… Dávno „umějí mít“ správný magorský „postoj“- nebo „názor“… Navzdory tomu, že ve skutečnosti nikdy nic neuměli. Reakce dnešních mladých, že nechtějí vidět tu či onu realitu „protože nemusí“ jednou skončí… Nejpozději v době kdy budou nuceni pochopit, že mládí samo nestačí, že OCHOTNÝ „vlastní“ „názor“ už taky nestačí… protože NAUČIT SE MYSLET JE BOLÍ, tak budou „mohutně dumat“ co tak ještě udělat, „aby byli zar-učeně na té správné straně“…?? Dnes často prohlašují, že „pro ně to a to vidět, poznávat nemá význam…“,… Číst vice »

Last edited 6 měsíců před by Martin (už bez taky m)
orinoko
orinoko
24. 1. 2021 15:34

… Je důležité umět mít názor. … “ Umět mít vlastní názor. .. To je nějaká sémantická výzva? Umím si zavázat tkaničky. Nebo si něco domyslet. Na názor není třeba umění, názor je třeba mít … a nikoli ho umět mít. Zaujímáš postoje – podle Karla Kryla. Umět si správně režimně stoupnout patřilo v době bolševika k výbavě jedinců, jejichž ego významně přečnívalo skutečný význam svého nosiTELE. To agent Bureš uměl. Uměl mít svůj názor. A v zájmu důkazu tohoto umění i udával. Patřilo to tehdy k bontonu loajality. A dneska už zase platí to samé. Názoru se můžu dopustit… Číst vice »

PPK
PPK
25. 1. 2021 6:56

Dobrý seriál, díly si s uznáním ukládám do archivu článků.