28. listopadu 1998
Dnes jsem dostal od svého přítele jeden z těch mailů, co se v poslední době masově šíří po internetu. Na konci byla žádost, abych to šířil dál. Nejdříve jsem se trochu naštval a řekl si, že takové pohádky posílat dál nebudu, ale nakonec jsem se rozhodl. Napíšu k pohádce druhý díl a přece jen s tím oblažím i své další přátele a známé:
1. díl – Pohádka pro (a)sociální demokraty
Milé děti a neznalí, ale naivní socialističtí jedinci,
dnes si povíme něco o socanském daňovém systému a daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.
Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun. Pánové se shodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet podobným způsobem, jakým platí daně.
Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 Kč, šestý 30 Kč, sedmý 70 Kč, osmý 120 Kč, devátý 180 Kč a desátý, ten nejbohatší, 590 Kč. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.
Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo dosavadního tisíce, protože jsou stálí zákazníci. Bylo to od něj moc hezké.
Jak ale rozdělit těch ušetřených 200 korun?
Kdyby každý z deseti pánů platil o dvacet korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd. Hostinský navrhl, aby se o úsporu podělili v tom poměru, v jakém platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat.
První čtyři pánové nebudou platit nic jako doposud, za oběd přestane platit i pátý pán. Pro něj to tedy bude stoprocentní úspora. Šestý bude platit 20 Kč místo dosavadních třiceti, ušetří 33 procent. Sedmý bude platit 50 Kč místo sedmdesáti, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 Kč místo stodvaceti a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 Kč místo stoosmdesáti, ušetří 22 %. A desátý pán, ten nejbohatší, bude platit 490 Kč místo pětisetdevadesáti korun a uspoří 16 %. První čtyři pánové tedy chodí jíst zadarmo jako předtím a těch šest ostatních ušetří.
Jak se ale vzápětí překvapivě ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. „Takže já z těch dvou set korun dostanu jen 10?“, křičel šestý pán a ukázal na desátého, nejbohatšího. „A tenhleten dostane hned stovku!“, pokračoval. „To je pravda!“, křičel pátý pán. „Já ušetřím jen deset korun, ale on desetkrát víc!“ „Opravdu!“, přidal se sedmý, „takže jemu stovku a mně jen dvacku?“ Nakonec se dostali do varu i první čtyři pánové: „A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůře ti nejchudší, jako vždycky!“ Všech devět pánů se poté vrhnulo na toho desátého a ztloukli ho.
Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedl a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc – všichni dohromady neměli ani polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.
A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku i jinde ve světě je spousta pěkných restaurací.
A hádanka na závěr jako prémie: Proč mají ČSSD a KSČM dohromady nejvíce hlasů? Protože jejich voliči jsou především pánové č. 1 – 4.
2. díl – Pro modrá kuřátka
Milá modrá kuřátka,
pokud se radujete z pěkného prvního dílu, musím vám sdělit několik informací, které vypravěč prvního dílu taktně zamlčel:
Prvních pět pánů pracuje v podniku pána číslo 10. A on je bere pěkně u huby. Šestý pán je technik, vzdělanec, který je na něm také existenčně závislý. Sedmý pán je zaměstnán u státu jako policajt, osmý jako soudce a devátý jako předseda vlády. Pán číslo 9 má o trochu více než pán číslo 8, k tomu má navíc ty výhody, že létá a jezdí po světě za státní peníze, pije a jí skoro zadarmo na recepcích a v poslanecké restauraci.
Desátý pán tedy opravdu přispívá na obědy pánů šest až devět, ale zajišťuje si tím jejich bezvýhradnou poslušnost. Hlavně mu jde totiž o to, aby se ve společnosti, v níž všichni žijí, nic nezměnilo.
Změny by si nejvíce přálo prvních pět pánů, protože berou pětkrát méně než pán číslo 6, sedmkrát méně než pán číslo 7 a desetkrát méně než pán číslo 8. Mají ale strach, že když si budou moc vyskakovat, pán číslo 10 je vykopne z práce, a oni potom nebudou mít na večeři a na činži.
Pán číslo 10 nepotřebuje dostávat nic zadarmo, protože bere pětkrát více než všichni ostatní pánové dohromady. A proč by tedy s ostatními pány obědval v nějaké podřadné restauraci? To snad ne!
Takže pán číslo 10 u pána číslo 9 prosadí, ať si každý v hospodě zaplatí za svoje.
A JE KLID, PÁNOVÉ!
KAŽDÉMU PODLE ZÁSLUH!
JAK BUDETE DNES PRACOVAT, TAK ZÍTRA UMŘETE!
15 comments on “Retro: Dvoudílná oranžovomodrá pohádka”
Ještě trochu jinak: existují také někteří pánové číslo deset, kteří obědvají v „zaplivané“ hospodě spolu s ostatními spolustolovníky a neplatí pro ně oranžová pohádka. Naopak ostatní pánové jsou nuceni vydržovat si tyto své pány u svého stolu (daňové pobídky, příspěvky na infrastrukturu…) Tito Pánové č.10 se naopak hájí tím, že zaměstnávají ostatní pány )přitom se je snaží nahradit v práci agenturními zaměstnanci, kterým dají takové mzdy, že nemůžou prakticky do žádné restaurace a platit stolovné (přímo i nepřímo) ostatním pánům musí.
A pak zde máme specielní kategorii pánů č. 10, kteří vůbec nestolují s ostatními pány, nechají si platit stolovné a přitom stolují velice noblesně z peněz (vytvořených ostatními „spolustolovníky“) spolu s jinými noblesními stolovníky ve zcela jiných destinacích, kde u stolu zcela absentují pánové 1-9.
Tady se interpretuje daň z příjmu, příp. zálohová daň zaměstnanců.
Pokud by obrázek měl být úplný a objektivní, měli by být brány v potaz všechny daně, a nejenom to. Ale i vzájemná závislost na výdělku a trh, který jsou jednotliví aktéři schopni obsáhnout.
Pokud jde o DPH, jednoznačně co ze týče výtěžku vedou bezdomovci- příjem 0 ( neboť jsou to peníze vyžebrané nebo nakradené, které nepodléhají dani z příjmu), následně výdej do státního rozpočtu- 21 % + spotřební daň, což je odvod DPH a spotřební daně na alkoholu a tabákových výrobcích, které si bezdomovec koupí.
Bezkonkurenčně bezdomovci v tomto ohledu vedou, jsou vzorní plátci daně- DPH+ spotřební daň, aniž by měli jakékoliv oficiální příjmy. Nejbohatší pán za stolem je proti nim pouze nula.
Přejdeme na rozložení sil na trhu. Mnou neustále omílaná realita: český zemědělec- zpracovatelský průmysl- obchodní řetězec
obchodní marže: 0(+- 5 %)- 0 ( +- 5 %)- 30 až 100 %
neboli : obchodní řetězec si celý zisk odtáhne do své země, a čeští zpracovatelé a zemědělci přežívají ( zde bych ráda uveřejnila skutečnost, že nadnárodostní obchodní řetězce rády upřednostňují zahraniční prodejce stejné národnosti oproti českým, bez ohledu na obchodní marži). Odporujte mi, ale jak potom vysvětlíte skutečnost, že lidé z pohraničí preferují nákupy potravin v Německu, které jsou kvalitnější, stejně drahé či levnější , a to při skutečnosti, že DPH v Německu na potraviny je 7 % , zatímco v Česku je 15 % ?
To, co se šíří na internetu, je pravicový sic- ale pouhý blud
ab nedošlo k omylu, supermarkety tlačí výrobky českého zpracovatelského průmyslu pod jejich výrobní cenu, proo těch +- 5 %
Když nás živí ti nejbohatší, tak jak je možné, že jsme se vůbec dožili sametu a nepomřeli dávno předtím hlady???
Mimochodem, živí nás ale pěkným sajrajtem!
Pán číslo 10 (super-elita) má v ruce všechny trumfy. Vytáhne z pléna pány číslo 7 (policista), 8 (soudce) a 9 (premiér) a nabídne jim lehce nadstandardní životní úroveň za to, že budou pomáhat udržovat jeho moc, tedy zajistí, aby měl ty trumfy v rukách stále. Zkrátka mu pomáhají v řízení. Tito pánové na produktivní ekonomice pracují v roli dozorců. Od pána číslo 6 níže jde o tvůrce reálné ekonomiky. Pán číslo 6 (specialista) dostane také lehce nadstandardní odměnu. Jednak je potřebný, bez něj nic složitějšího nepůjde. A jedna je tím rovněž zakoupena jeho loajalita. Myslí mu to, mohl by být nebezpečný. Pánové 1 – 5 makají podle instrukcí pána 6 a jejich příjmy jsou také v nějakém rozmezí, aby se nespojili. Třeba v rozmezí minimálního platu až jeho čtyřnásobku.
Jak jsem řekl, pán 10 má v rukách všechny trumfy. Je to totiž on, který přerozděluje odměnu za práci všech, včetně sebe a to za podpory některých (asi většiny) pánů z kategorií 6 až 9 + podpory některých pánů z kategorií 1 – 5 (i mezi nimi jsou rozdíly).
Pochopitelně si sám sobě přidělí třeba těch 60% celého společného (ano, všichni pracují a mají na něm svůj podíl, nejen pánové 1 – 6, protože řízení je potřebné). Pánovi 9 dá třeba 10%, 8 dostane 8%, 7 dostane 6%. 6 dostane 5%. Zbývajících 12% si rozdělí (nerovnoměrně) pánové 1 – 5.
Takže na počátku tu máme lež a podvod, že pán číslo 10 si zaslouží 60% produktu. Placením obědů tuto krádež nekompenzuje ani z 1%. Pánům 1 – 5 dá dokonce tak málo, že bez placeného oběda by měli hlad.
Zkusme to ještě jinak: Léta se nám vykládá o pýtvavém sociálním systému. Podívejme se, jak vzniknul.
Otrokáři to kdysi neměli lehké. Museli svoje otroky živit i tehdy, když pto ně neměli práci – jinak si poškozovali vlastní majetek. Když se na konci středověku konečně podařilo křesťanům zlikvidovat otroctví, zjistili bývalí otrokáři, že je to vlastně pro ně výhoda. Mohli svoje svobodné chudé najmout a živit jen tehdy, když je potřebovali. Zatímco otrokář zacházel s otroky jako s dobytkem, kapitalista s nimi zachází jako s materiálem. O tom, jak přežívali nebo nepřežívali ti „přespočetní“ se snad nemusím šířit. V devatenáctém století konečně někoho napadlo, že by jim mohl pomoci stát.
Jde tedy o první případ, kdy stát přejímá finanční odpovědnost za bohaté. No a je typické, že ti bohatí na to nechtějí státu přispívat.
Sio – máte pravdu, ale pohádky stále ještě na velkou část občanstva fungují, viz tu prosbu o přeposílání.
Matematická záhada.
Nejvíc se mi líbí tato část, Cituji: Jak se ale vzápětí překvapivě ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. „Takže já z těch dvou set korun dostanu jen 10?“, křičel šestý pán a ukázal na desátého, nejbohatšího. „A tenhleten dostane hned stovku!“, pokračoval. „To je pravda!“, křičel pátý pán. „Já ušetřím jen deset korun, ale on desetkrát víc!“ „Opravdu!“, přidal se sedmý, „takže jemu stovku a mně jen dvacku?“ Nakonec se dostali do varu i první čtyři pánové: „A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůře ti nejchudší, jako vždycky!“ Všech devět pánů se poté vrhnulo na toho desátého a ztloukli ho. Konec citace.
Přitom jim hostinský žádné peníze nedával, pouze měli zaplatit méně. A takhle funguje v tomhle státě účetnictví. Vezmete si půjčku, jste v dluzích, ale účetně vám narostla aktiva. Absurdistán jak vyšitý. A od toho se tu všechno odvíjí. Mizerné zákony, šité jen pro někoho. Včetně těch občanských, trestních a smutný průvod uzavírá bezbřehá imunita poslanců.
To je správný postřeh, souhlasím. Bohatí nám dávají tolik, kolik musí.
Samozřejmě. A ještě dlóoouho fungovat budou.
Nevrhli se na 10 aby ho ztloukli. Porvali se mezi sebou a 10 v klidu odešel. Pokud tam, jak naznačuje autor, vůbec byl. Možná jen posílal prachy a večeřel v lepším podniku. Mimochodem – elita se musí oddělovat od plebsu, to je součást její strategie. Smokingy, drahé večeře, drahá auta, paláce … není to samoúčel. Je to sdělení. Tu nechoďte, tu nepatříte, tu vás nechceme. Tady nezaplatíte ani nájem, ani oblečení a ani večeři.
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/hphotos-xfp1/v/t1.0-9/12342422_1081255671906891_1821146580609170191_n.jpg?oh=01f4927b614a0abf4b018e9766ad9314&oe=56DDF095
http://www.cum.sk/v/hfSD/zeman-lepsi-naz-castro
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/hphotos-xlf1/v/t1.0-9/12278634_1028951047157262_7806758119107657056_n.jpg?oh=3400d7bb180db66c1a5537e26492793b&oe=56E9698B – a teď jedna ze života, koukněte, co dokáží gmo žaludy na Moravě – sviňa jedna vypasená. ..)
Nelíbí,hloupé…