Retro: Kdybych tak byl Rothschild

Někdy v roce 1905 pronesla služka ke svému pánovi tuto větu: „Říká se, že na Kubě bude válka, a já tam mám rodinu.“ Pan Rothschild odvětil: „Žádná válka nebude, nedám peníze.“ A skutečně, i když se vedly řeči, že válka na Kubě je nevyhnutelná, neválčilo se. Rothschild holt nedal finance.

Tak jsem si sám sebe představil jako Rothschilda, jako majitele hutí, oceláren a zbrojovek třeba někde v Porýní či v Porůří, nebo kdekoliv jinde. Cílem a smyslem mého života jako velkopodnikatele je vydělávání peněz. Chci získat co nejvíce financí a hromadu zlata. Vůbec mne nezajímá, kdo proti komu a proč válčí, zajímá mne pouze odbyt zbraní, kdo zaplatí, tomu dodám jakékoliv množství válečného materiálu. Samozřejmě prodávám i na dluh, s mastnými úroky zajisté. Zajímá mne pouze kolik zbraní zákazník koupí a je-li platebně solventní. V reklamách vyzvedávám fakt, že mám k prodeji vynikající nesestřelitelné rakety, dokonalé bombardéry, tanky, děla, kulomety atd. Ovšem okamžitě zadám vývojářům úkol vymyslet ještě sofistikovanější zbraně na sestřelení a zničení našich vlastních nesestřelitelných. Můj podnik je dlouhodobě úspěšný, jednotlivé státy, i můj vlastní, kupují moje výrobky ostošest, doufám, že tomu tak bude i do budoucna.

Navíc já jsem největší zaměstnavatel v našem státě, kdybych skončil, tak co budou dělat ty desetitisíce dnes u mne zaměstnaných? Měl bych dostat medaili za lidumilství. Nějaký méně chápavý žurnalista napsal, že mými zbraněmi bude usmrceno mnohem více lidí, než kolik mám zaměstnanců. No, na to jediná odpověď – s tím já nemám vůbec nic do činění, množství zavražděných je přece záležitostí jednotlivých demokraticky zvolených vlád a vládců a vůbec ne moje. Další rejpal se otázal, proč místo zbraní raději nevyrábím máslo. Pche, kdyby máslo vynášelo více nebo alespoň stejně jako zbraně, tak bych jej vyráběl. Nevynáší to tolik, to je džob pro méně schopné podnikatele. Mne, jako Rothschilda, tedy nikdo nemůže obviňovat, že jsem nemorální či nějaký špatný člověk, jsem přece pouhý podnikatel. No a koncem roku vždycky svolám poradu, kde mi jednotliví manažeři podávají výroční zprávu. Takže manažeři, začněte:

-V prvním pololetí tohoto roku byla výborná situace, byla totiž válka v…

-Mne nezajímá, kde byla válka, přeskočte to, chci slyšet, o kolik procent oproti loňskému roku jsme výkonnější, o kolik se zvýšila naše aktiva.

-V druhém pololetí sice také byla válka, ale v Africe, a tam potřebovali akorát mačety na sekání rukou, a ty my nevyrábíme, takže vznikl pokles o dvacet procent.

-To nemyslíte vážně, že?

-Na trzích nebyl zájem, jelikož nebyla žádná pořádná válka, máme přeplněné sklady a kupující nikde.

-No a nač platíme ty lobbisty v parlamentu a ve vládě, neziskovky a lidskoprávní organizace? No já si je podám. Řeknu jim to pěkně od plic, asi takto: „Tož jak je vidět, vůbec se nesnažíte, už uplynul rok a nikde žádná válka, budu ve vašich organizacích muset vyměnit manažery, chci do půl roku pořádnou válčičku, je mi lhostejné kde, ať třeba u Čukčů, ale musí to být ve velkém rozsahu, žádný Tibet či Ujgurové, tam to zvládá bez problémů policie. Ukrajinu jste také zpackali, malý rozsah, nic moc tam nedodáváme. Kde bude příští válka, to mne nezajímá, to je přece váš úkol, na to jste školení a za to placení, mne zajímá akorát velikost konfliktu. Pokud do půl roku nebudu vidět výsledky, přestanu vaši neziskovku financovat… Tečka!“

A právě taková situace vyhovuje vojensko-průmyslovému komplexu v kterékoliv zemi, takže žádná válečnická paranoia, nýbrž čistě ekonomický kalkul soukromých podnikatelů. Možná by stálo za to, zamyslet se, jaká situace by nastala, kdyby vojensko-průmyslový komplex byl v každé zemi vlastněn přímo státem a nikoliv soukromníky. Jsem přesvědčený o tom, že by tomu tak mělo být. Přece není morálně ospravedlnitelné, aby se obchodem se zbraněmi mohl zabývat kdejaký soukromníček jako např. slavný morálně nejvyspělejší antikomunistický textař Steigerwald, který se jeden čas živil obchodováním se zbraněmi. Mohl by o tom něco napsat? Třeba kde nakoupil, komu prodal a kolik vydělal? Kdepak, to je obchodní tajemství, které nelze v demokratické společnosti zveřejnit. Démos nemusí všechno vědět. Ovšem vláda demokratického státu, která by měla pod palcem zbrojovky, by to zveřejnit musela. To by byl ten hlavní rozdíl.

Z Wikipedie uvádím pár suchých faktů: Pět největších vývozců zbraní: USA 30 %, Rusko 26 %, Německo 7 %, Francie 6 %, Čína s 5 % předehnala před pěti lety ve vývozu Velkou Británii.

Největší zbrojovky světa podle ročních tržeb: Lockheed Martin USA, BAE Systems Velká Británie, Boeing USA, Northrop Grumman USA, General Dynamics USA, Raytheon USA, EADS Evropa, Finmeccanica Itálie, L-3 Communications USA, United Technologies USA.

To všechno jsou ovšem soukromé podniky, do nichž vlády nemají co kecat, nanejvýše si mohou u nich objednat nějaké dokonalejší smrtící prostředky a poskytnout státní finance (dotace) na vývoj supermoderních vražedných nástrojů.

„Jeden by skoro řekl, že největší šiřitelé míru a demokracie po světě jsou současně největší producenti zbraní a jejich největší vývozci.“

„Mír znamená to, že máte větší klacek než druhá strana.“

(obě citace z Hospodářských novin)

Takže když já jako Rothschild jsem z obliga, tak kdo tedy může za vyvolávání válek? Výrobce šípů a oštěpů přece není vrahem, nebo je? A výrobce nožů je vrahem?

Mrkněme se jenom tak bokem do historie. Snad každý trošku soudný člověk si někdy položil otázku: Proč se vedou války? Jaképak jsou důvody? Proč se lidi navzájem zabíjejí a vraždí. Usmrtit člověka ve válce je hrdinský čin, jinak je to vražda a trestá se doživotím ve vězení nebo oběšením. Takové ty řečičky, že ve válce se projeví jakési zasuté predátorské pudy v každém z nás, mi nějak nesedí. Jaképak pudy? Prý „lidé mají konflikty v genech a všechny nám známé společnosti byly ve své podstatě válečnické a xenofobní, válka je tmel kolektivního nevědomí“, píše Merlin. Jak je tedy možné, že většina obyvatel naší planety, tedy 99,99 % si nepřeje války? V dobře fungující společnosti se negativní jevy, tedy vraždy, podvody a krádeže, objevují pouze v nepatrném množství a to pouze u lidí s narušenou psychikou. Takové ty pseudovědecké studie dokazující, že v každém z nás dříme sadistický vrah, píší právě ti s narušenou psychikou. V mizerně řízené společnosti samozřejmě negativních jevů přibývá, a to v přímé úměře – čím horší a dekadentnější je společnost, tím více záporných fenoménů.

Takže ty důvody: Prvním důvodem válčení v minulosti bylo obsazení území cizího státu. Jaké výhody z toho pro okupanta plynou? Obyvatelstvo dobytého státu území neplatí daně svému králi či vládě, neboť ty vítěz už popravil, nýbrž dobyvateli, a to nejenom formou finanční, tedy zlatem, častokrát obilím, dobytkem, olejem apod. Dalším cílem je vyrabovat nerostné bohatství dobyté země – uhlí, ropu, dřevo, rudy… Naprosto jednoznačně z toho vyplývá, že války se vedly za účelem loupežení. Vedou se ze stejného důvodu i dnes. Cílem a smyslem každé každičké války je loupení, zkusme najít v historii nějakou válku, kde by tomu bylo jinak – nenajdeme. A takové ty žvásty, že jde o vlastenectví, čest, hrdost, morálku, lidská práva, demokracii, o boha toho či onoho, apod. jsou pouhé plky na oblbování obyvatel.

Uvedu na příkladu dvě podobné, ba přímo totožné války vzdálené od sebe osm století.

Takovým ukázkovým příkladem je 4. křížová výprava, kdy západní křesťané místo války proti muslimům ohrožujících Svatou zemi, což byl jejich původní cíl, vytáhli na východní křesťany a zničili křesťanskou Konstantinopol. Bylo to v roce 1204. Po prolomení tehdy téměř nedobytných hradeb následovalo brutální vydrancování a masakr obyvatelstva, Konstantinopol byla z poloviny srovnána se zemí, vše, co mělo hodnotu, bylo ukradeno nebo bylo v plamenech. Plenění trvalo 3 dny. Odhaduje se, že křižáci ukradli majetek a cennosti v hodnotě 500 000 stříbrných marek, byla to největší zaznamenaná kořist v historii. Takový obrovský lup svědčil o bohatství a velikosti Konstantinopole.

Dále cituji z Wikipedie: Latinští křesťané běsnili mnohem hůře než všichni dřívější pohanští útočníci dohromady. Obrovská konstantinopolská císařská knihovna byla nevzdělanými křižáky bezezbytku zničena. Podle dobových zpráv se odhaduje, že křižáci spálili v okupovaném Cařihradě více než tisíc chrámů a zbývající proměnili na chlévy. Do samotného oltáře chrámu Hagia Sofia přivedli zvířata, aby na ně naložili církevní poklady. Všechny tyto zločiny páchali nejen hrubí vojáci, pro které je násilí a zabíjení řemeslem, ale i osoby duchovní – římskokatoličtí kněží, biskupové, opati… místo aby se společně pomodlili ke stejnému Bohu. Na Západ putovala nepřetržitá karavana lodí a povozů, odvážejících z Byzance drahocenné poklady. Konstantinopole během této události ztratila na 80 % obyvatelstva.

Při tomto hanebném plenění, rabování a vraždění křesťanů jinými křesťany zemřelo nejspíš víc lidí než při náletu na Drážďany. Historici tuší, že šlo o nejhorší plenění evropského města za celé dějiny. Město do rukou křižáků padlo 13. dubna 1204. Peněžní zisk v přepočtu činil cca 150 tun stříbra. Přepočet podle dnešní ceny stříbra kulhá, protože stříbro mělo před objevením Ameriky mnohem vyšší cenu, interpolací vzhledem ke kupní síle zkusme odhadnout, že asi dvacetkrát. Kolik by to bylo v dnešních cenách, to si můžete spočítat sami.

Naprosto stejný postup zvolila západní Evropa s USA jako vítězové tzv. „Studené války“. No a vítěz má přece právo drancovat stejně jako křižáci v Byzanci, ti ovšem drancovali tři dny, kdežto ti dnešní vítězové deset let plenili, loupili, rabovali, pustošili a plundrovali Východ! To bylo skutečně horší než II. světová válka. Západ dosáhl také stejného výsledku (lupu) jako křižáci, možná dokonce i vyššího, a to přitom bez „horké“ války. A zase to byli západní křesťané proti východním křesťanům. (Přece největší nepřátelé byli a jsou pořád muslimové, na muslimy se vykašlali a pustili se na křesťany, taky podobnost s křižáky.) Po rozpadu tzv. komunistického bloku se na bývalé země patřící k SSSR vrhl Západ jako obrovské hejno sarančat a ukradli i to, co bylo přitlučeno ke zdi. Ani nám, tedy Česku, nenechali skoro nic, stačí se porozhlédnout kolem sebe a otázat se, zdali je něco ještě vůbec naše. Rusko ovšem dopadlo ještě mnohem hůře než my v Česku. Střízlivé odhady renomovaných ekonomů mluví o ztrátách čtyřikrát až pětkrát větších, než způsobila válka s Hitlerem.

Na Západě, hlavně v USA, měli prasečí radost z toho, že Rusko se z toho hanebného plenění už nikdy nevzpamatuje, tak jako se už nevzpamatovala Byzanc. (Tehdy byl zničen druhý Řím, no a Moskva má být „třetí Řím“ a ten byl také málem zničen.)

Skutečně, Rusko mělo namále, dostalo se do podobné situace jako kdysi dávno za Mongolů, za Napoleona a za Hitlera, tehdy to také bylo na hraně. A také to mělo docela moc společného s Evropou. Když se na to podíváme nezaujatě, musíme konstatovat, že Rusko vlastně třikrát zachránilo Evropu! Poprvé před nájezdem Mongolů do Evropy, neboť ti zůstali v Rusku a Evropa tak byla zachráněna. Podruhé za Napoleona, který měl přece celou Evropu podmaněnu, nebýt Kutuzova, tož by byl Napoleon suverénním vládcem celé Evropy, kdoví, jak by se Evropa pod Napoleonem vyvíjela. No a potřetí za Hitlera, ten stejně jako Napoleon měl v hrsti celou Evropu, taky otázka, jak by se Evropa vyvíjela pod Hitlerovým vůdcovstvím, nebýt Stalina. Jak tak čtu naše politology a vidím jednání a chování politických špiček Evropy, tak mám dojem, že by pod Hitlerem byli docela spokojeni.

V současné době nikým nevolení vedoucí politici v Bruselu vyjednávají s USA smlouvu TTIP, která znamená, že se EU stane kolonií USA, a je to docela reálné. Zachrání nás Rusko už počtvrté? Co když se na nás Putin vykašle? Já být na jeho místě, tak by mi byl osud EU jako americké kolonie lhostejný. Kdo chce kam, pomožme mu tam. Už jenom ty urážky od žurnalistů a intelektuálů typu Fištejna, Hvížďaly, Šiklové, Peheho, Fendrycha, Leschtiny a podobných lidí, kteří jsou přesvědčeni, že lež je vrcholná forma demokratické Pravdy, bych si nenechal líbit.

Putin mluví naprosto jasně, logicky, srozumitelně a racionálně. Západní politici a postmoderní intoši pouze plkají nezávazné nicneříkající spleteniny vět a naprosto okatě a bezskrupulózně podporují fašisty.

***

P.S.: Herec, překladatel a zpěvák Rudolf Pellar (1923-2010) nazpíval v době „kruté totality“ šanson Kdybych tak byl Rothschild. Rudolf Pellar si v písničce přál mít na dvoře kachny a husy, které by mu manželka, paní Rothschildová v zástěře, v kuchyni připravovala. To bylo to jeho vysněné přání, kdyby byl Rotschildem. Ostatně, tehdy to byl sen a přání snad každého – najíst se dosyta. No a když se tehdejší „zločinné“ vládě podařilo zajistit nasycení všech obyvatel, přišel převrat, a po převratu je situace mnoha lidí, prý více než milionu, podobná situaci v tehdejší době, neb chodí spát s prázdným žaludkem.