Předložila Čína USA ultimátum nebo jen vydala další „vážné varování“?

Peking přitvrdil svůj postoj k čínsko-americkým rozhovorům

Domácí mainstreamová média nevěnovala jednání mezi zástupci čínského ministerstva zahraničí a amerického ministerstva zahraničí z 26. července příliš pozornosti. Jeden seriózní článek najdete v „Kommersantu“ a další, podrobnější, v „Eurasian Strategies“. Ani jeden z nich však plně nevystihuje čínský pohled na jednání, a právě to je, podle mého názoru, dobrý způsob, jak posoudit vyhlídky americko-čínských vztahů.

Článek v deníku Kommersant s titulkem „Washington a Peking se dohodly na pravidlech hospodářské soutěže“ upozornil, že jednání náměstkyně ministra zahraničí Wendy Shermanové a náměstka čínského ministra zahraničí Xie Fenga v čínském městě Tianjin sice bylo dalším kolem vzájemných obvinění, ale nebylo tak skandální jako předchozí jednání v Anchorage.

Jde o to, že čínský diplomat vznesl vůči Spojeným státům řadu požadavků, například zrušení vízových omezení pro členy Komunistické strany Číny a jejich rodiny, sankce proti čínským představitelům, úředníkům a vládním agenturám a vízové bariéry pro čínské studenty.

Agentura „Eurasian Strategies“ ve svém článku zhodnotila jednání z pohledu USA a zdůraznila „tři pilíře“ americké politiky vůči Číně. 

Prvním z nich je „budování komunikačních kanálů“.

Dalšími dvěma jsou „investice do sebe samých“, které zvýší konkurenceschopnost USA, a „spolupráce se spojenci a partnery“ na rozvoji a posílení mezinárodních „pravidel“ pro prosazování zájmů USA v regionu.

Již dříve jsme napsali, že „USA zásadně mění svou strategii vůči Číně“, a to s odkazem na Kurta Campbella, zástupce asistenta prezidenta USA a koordinátora pro indo-pacifické záležitosti a člena Rady národní bezpečnosti USA (NSC), a Lauru Rosenbergerovou, zvláštní asistentku prezidenta USA a vrchní ředitelku kanceláře NSC pro Čínu a Tchaj-wan, kteří na zvláštní konferenci hovořili o výše uvedených podrobnostech strategie vůči Číně.

Publikace Eurasian Strategies zmiňuje, že nový přístup byl v Číně zřejmě odmítnut. Čínská strana nastínila problémy ve dvoustranných vztazích a předložila dva seznamy, z nichž jeden zahrnoval „nekalé praktiky“ USA vůči Pekingu a druhý jednotlivé případy, které Peking zvláště znepokojují.

V tomto kontextu byla hodnocení výsledku jednání ze strany americké delegace velmi zdrženlivá. Wendy Shermanová po návštěvě poznamenala: „Uvidíme, jaká opatření budou přijata dále a zda bude možné učinit další krok. V této rané fázi budování vztahů nelze říci, zda se nám podaří dosáhnout všeho, v co doufáme. Doufám, že se nám výsledků podaří dosáhnout.„

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťiang prohlásil: „USA by měly okamžitě přestat zasahovat do vnitřních záležitostí Číny, přestat poškozovat její zájmy, přestat překračovat červené linie a zahrávat si s ohněm a přestat vytvářet blokovou konfrontaci pod záminkou hodnot.„

Navrhuji, abychom se hlouběji zabývali hodnocením situace čínskou stranou. Zvláště zajímavé jsou články na webových stránkách populárního čínského messengeru „WeChat“, určené běžným Číňanům, samozřejmě v čínštině. První článek nese název „USA musí změnit svou aroganci a panovačné chování“.

Poukázal na to, že v té době právě zahájené rozhovory mezi zástupci Číny a USA jsou nejen příležitostí k osobnímu kontaktu a dialogu mezi zeměmi, ale také možností, jak se vyhnout vážné konfrontaci: „Čína a USA mají rozdílné zájmy, boj bude tvrdý a jiná možnost se nepředpokládá. Washington by měl situaci vyhodnotit a uznat to.“

Článek poukazuje na to, že Čína vždy vycházela z dobrých úmyslů v čínsko-amerických vztazích. S příchodem prezidenta Donalda Trumpa se situace zásadně změnila, a přestože prezident Joe Biden mírně změnil svou rétoriku vůči Číně, kroky USA se naopak staly „zákeřnějšími a lstivějšími, metody zastrašování, dvoření se americkým asijsko-pacifickým a evropským spojencům a snaha přimět ostatní, aby se připojili k mezinárodnímu strategickému spojenectví USA proti Číně, se staly krutějšími“.

Autoři článku píší, že americká protičínská politika v Asii je ze své podstaty neúspěšná. Vzhledem k tomu, že předpokládaní partneři jsou velmi daleko a samotné Spojené státy nejsou v regionu příliš populární.

Pro ilustraci uveďme článek Asia Times „Probuď se, Ameriko: – Svět tě zas tak nemiluje!“, který poukazuje na to, že USA prohrály boj o Nord Stream 2, utíkají z Afghánistánu a Iráku, ztratily vedoucí pozici v oblasti nejmodernějších technologií, zejména 5G, a dokonce i Evropané se znechuceně dívají na americkou verzi Maovy kulturní revoluce, kdy „probuzená“ obdoba „hunvejbinů“ (oddílů studentů a žáků, kteří nejagresivněji prosazovali principy Maovy kulturní revoluce – pozn. překl.) pořádá sebekritická sezení, aby se přiznala k rasismu, homofobii a podobně.

Na prvních jednáních v Anchorage se USA zpočátku snažily Čínu ovládnout a potlačit, ale byly rázně odmítnuty, píše se v článku: „Vztahy mezi Čínou a USA se dramaticky změnily a je nepravděpodobné, že by se vítr a vlny uklidnily, pokud Washington nenapraví své zlé skutky a nestane se Buddhou. Washington to však nenapraví, ani v minulosti, ani nyní, ani v budoucnosti, ale teprve v den, kdy budou Spojené státy zcela poraženy, tak uzná porážku.“

Autoři článku nepřehlédli, že náměstkyně ministra zahraničí Shermanová již dříve navštívila Japonsko, Jižní Koreu a Mongolsko a během svých návštěv pohrozila, že USA podniknou odvetná opatření proti akcím, které ohrožují tyto země a jejich spojence či partnery v Jihočínském moři a na Tchaj-wanu:

„Spojené státy provokují neshody, dezinformují a diskreditují Čínu, dokonce provokují k ohrožení čínské územní celistvosti, národní suverenity a bezpečnosti, neustále pošlapávají červené linie – základní zájmy Číny, které byly dlouho vymezeny – ve snaze bránit legitimnímu rozvoji Číny. Jak mohou být čínsko-americké vztahy za této neutěšené situace stabilní?„

V závěru článku se uvádí, že dnešní Čína již není chudá a slabá, ani není negativně ovlivňována zahraničím. Čína má nejen rostoucí sílu, ale na rozdíl od USA s jejich vojenskými dobrodružstvími také morální apel. USA si nemohou pomoci, protože čas a celková situace již nejsou na jejich straně.

„Pokud však americká strana bude i nadále vystupovat z takzvané pozice síly, setrvá v myšlení studené války, ve hrách s nulovým součtem a ideologických předsudcích a bude i nadále zastávat protičínské postoje a stanoviska, nikam to nepovede,“ píší autoři, a proto Shermanové radí, aby se „srovnala v myšlení, korigovala své chování a nebyla samolibá a povýšená“.

Nejzajímavější je článek o celé návštěvě Wendy Shermanové. Má název „Tři krajní linie v čínsko-amerických vztazích.“ Článek začíná poukazem na to, že rozhovory v Tchien-ťinu skončily bez Shermanovou očekávaných výsledků, protože Čína dává dlouhodobě najevo, že s ní nelze vést dialog založený na ‘učitelské’ pozici.

Publikace uvádí, že ačkoli Čína i USA zveřejnily informace o tvrdé konfrontaci před jednáním, během něj i po něm, závěrečné prohlášení a hodnocení bylo přibližně stejné jako po jednání v Anchorage, což znamená, že obě strany uvedly, že jednání byla upřímná, hluboká, konstruktivní a užitečná.

Náměstek čínského ministra zahraničí Xie Feng však na setkání s Shermanovou poznamenal, že americký trojstranný přístup „konkurence, spolupráce a konfrontace“ je „zástěrkou“, která má Čínu zadržet.

„Podstatou je konfrontace a zadržování, spolupráce je dočasné opatření, konkurence je diskurzivní past. USA žádají o spolupráci, když potřebují Čínu. Blokovat Čínu a uvalovat na ni sankce v oblastech, kde má výhody, udržovat konflikt a konfrontaci za každou cenu, aby Čínu potlačila.

Zdá se, že USA myslí pouze na řešení problémů, na kterých jim záleží, na dosažení výsledků, které chtějí, a na jednostranné zisky. Dělat špatné věci a očekávat dobré výsledky. Jak je to vůbec možné?“  prohlásil Xie Feng.

Autoři článku píší, že Washington se vždy spokojí s tím, že nechá Čínu mluvit „z pozice síly“, ale Číňané mu na to nikdy neskočí. Během jednání Xie Feng prohlásil, že nikdo by neměl podceňovat odhodlání, pevnou vůli a schopnost čínského lidu bránit národní suverenitu a územní celistvost: „Toto silné prohlášení, řečené jasně, je dalším vážným varováním Spojeným státům, že Washington musí změnit svůj kurz!“

Článek poukazuje na to, že Xie Feng také předložil USA dva seznamy stížností, z nichž jeden má 16 a druhý 10 bodů. Bidenova administrativa to musí brát velmi vážně a reagovat racionálně, jinak se čínsko-americké vztahy nezlepší.

Autoři článku se ptají: „Pokud se tyto problémy způsobené USA nevyřeší, o čem by pak měl být dialog mezi Čínou a USA?“ a radí Joe Bidenovi, aby „zhodnotil situaci, projevil odvahu, zdravý rozum a budoval správné čínsko-americké vztahy, jinak si USA mohou koledovat jen o problémy“.

Publikace se také otevřeně vysmívá snaze USA vytvořit protičínskou alianci v tzv. indo-pacifickém regionu. Podle autorů nebudou země v regionu následovat USA, protože je to proti jejich vlastním zájmům. Návštěvy šéfa ministerstva zahraničí Anthony Blinkena v Indii a šéfa Pentagonu Lloyda Austina v Singapuru, Vietnamu a na Filipínách by přišly vniveč a nevedly by k protičínskému spojenectví.

Dále se Wendy Shermanové doporučuje, aby americkému vedení sdělila tři krajní linie ve vztazích mezi USA a Čínou, které vyslovil ministr zahraničí Wang Yi, a zajistila tak, aby se vztahy mezi oběma zeměmi „nevymkly kontrole“.

Za prvé, Spojené státy by neměly zpochybňovat, nebo se dokonce pokoušet očerňovat způsob a systém socialismu s čínskými rysy. 

Za druhé, Spojené státy by se neměly pokoušet přerušovat nebo dokonce brzdit čínský rozvojový proces. „Protože modernizace není americká diktatura“.

Za třetí, Spojené státy nesmí zasahovat do čínské národní suverenity, natož narušovat její územní celistvost. „Vyzýváme americkou stranu, aby dodržovala své závazky a vůči Tchaj-wanu postupovala obezřetně. Čína má právo použít v této věci jakékoli prostředky,“ píší autoři.

V závěru článku se uvádí, že doba, kdy se USA snažily zastrašit Čínu, je dávno pryč. Pokud budou USA i nadále neoprávněně vytvářet obraz Číny jako nepřítele, nezbývá Číně než se důrazně bránit. „Washingtonské úřady by neměly dělat žádné strategické chyby!“

Pokud se tedy na minulá jednání podíváme z čínské perspektivy, byla mnohem důležitější než skandální jednání v Anchorage. Tentokrát dala Čína USA ultimátum a požadovala, aby změnily kurz, jinak se vztahy „vymknou kontrole“. Zda jde skutečně o ultimátum, nebo jen o „poslední čínské varování“ určené domácímu publiku, se dozvíme v nadcházejících měsících.

Zdroj: Russtrat.ru

Překlad: st.hroch 20210804