31. ledna 2009
Dinosauři se neosvědčili. Byli moc agresivní. Neodlepili se ani pořádně Země a opět do ní svojí přízemní hrubostí spadli. Museli být zničeni. Primáti se ovšem také nijak neosvědčili. Ani oni nejsou schopni pozvednout vědomí a přírodní sílu nad rodnou hroudu ze Země na Nebe a k Bohu. Budou muset být zničeni.Další šanci dostanou kočky. Vykazují velice zajímavé vlastnosti. Dokážou žít v domácnosti, ale i v přírodě. V civilizovaném prostředí nijak nezdegenerují. Nepracují a tudíž neničí přírodu. Pokud kočka nemá nic na „práci“, tak spí, dřímá a medituje, zatímco civilizovaný člověk blbne. Kočky jsou ovšem větší potvory než my, sebevětší vzdělanci, kteří si vedle nich musíme připadat méněcenní.
Kočka neztrácí pozornost, ani když spí. Člověk vůbec neví, co je to pozornost, a dávno ji ztratil i v bdělém stavu. Jeho pozornost ¨je jen naprosto ovládána nevědomými pudy a podněty ze zevního (smyslového) i vnitřního (duševního) prostředí. Člověk žije neustále ve stresu a pro peníze. Nikdy si neodpočine, a nikdy se mu neuleví. Dokonce ani při smrti, jak se bláhově domnívá. Je neustále duševně rozrušený, rozptýlený, roztěkaný, labilní a debilní. Člověk je nejúskočnější a nejvíce štvané zvíře na světě.Dokonce i krokodýl dokáže odpočívat a relaxovat.
Kočky žádné takové psychopatologické vlastnosti jako občanští primáti nemají. Suverénně ovládají lidskou společnost, a ta za ně ovládá ostatní tvory na planetě. Mnozí je nenávidí a mají rádi psy. Důvod je prostý. Kočka si nijak nenechá poroučet. Je svobodným tvorem. Svému poddanému, který se samolibě považuje za jejího pána, pouze jen občas projevuje milost. To se však typickým primátům nijak nelíbí.
Nafoukaní primáti mají raději podlézavé psy. Vždyť sami jsou tak šíleně podlézaví a vlezlí, že by to žádné jiné zvíře nedokázalo. Ovšem mimo roupů a tasemnic. V lidské společnosti je taková konečníková hierarchie naprosto normální. Civilizací zdegenerovaní primáti ji přestali již dávno vnímat. Aby to tak neřvalo, ti opičáci si vymysleli demokracii. Je to nejhorší teror na zemi, protože je skrytý a dělá z opičáků ještě větší blbce, než jsou, a to jak z těch, kteří v té demokracii musí žít, tak ještě větší z těch, kteří ji vymysleli a vnucují druhým. Opičákům to však nevymluvíte, neboť si nic jiného, než ponižování druhých a sebe, nedokáží představit. Cokoliv jim řeknete, zamňoukáte, nebo zaštěkáte, to považují za důkaz své pravdy. No řekněte, nejsou praštění?
Psi být pány planety také nemohou. Mají příliš mnoho lidských vlastnosti a osvojili si i práci. Vůbec jim nevadí soutěžení nebo tahání uzenářského vozíku nebo eskymáckých saní. Jsou pyšní na obojek nebo na občanský či lovecký průkaz. Sdružují se do smeček, tlup, mafií a spolků, aby ulovili větší kořist. Mají stejně ubohé uspořádání společnosti jako lidé. Kočky žádné mocenské a ekonomické pyramidy vytvářet nemusí. Nepotřebují to. Vládnou samy sobě bez vytahování a štěkání, bez násilí a ponižování někoho druhého.
Někteří chovatelé domácích mazlíčků chovají papoušky. Papoušek je však dosti hloupý pták. Miluje parádu, vězení a opakuje blbosti, které slyší okolo. Obyčejný vrabec je na tom mnohem lépe. Zavřete-li jej do klece či vězení, nejí a raději umře. Je nenápadný, odvážný, milý a má neustále radost. Některým chovatelům s nižšími duševními nároky však takový zpitomělý tvor jako papoušek vyhovuje. Nás inteligenty však nic tak neurazí a nenaštve jako naše vlastní karikatura. Papoušci, ačkoliv se s primáty nehorázně sblížilii, pány planety
být také zásadně nemohou.
Zbývají pouze kočky. Kdo chce přežít do příštího nového uspořádání světa, musí se věnovat kočkám. Nejméně věří na transport vědomí ten, kdo mu nejvíce propadá. Převtělujeme se svým vědomím do věcí, peněz a majetku, vžíváme se do televizních a filmových hrdinů, prožíváme osudy těch věcí a osob, ale vůbec nám na tom není nic divného. Někdo nám nabourá auťák, a my z něj vyběhneme a křičíme: „Vole, cos mi to udělal?“ Sáhne-li nám někdo na peníze, jakoby nám sáhl přímo na život. Až nebudou peníze, umřeme.
Jak říkám, kdo chcete na této planetě přežít a příště žít, věnujte svoji pozornost a lásku kočkám!
10 komentáře
Jaký je krok kočky? Elegance sama. Bez vyzývavého kroku modelek. Totéž platí i o očních linkách, kterými jsou kočky obdařeny. Pokud kočka odpočívá a má klid, lze se přiučit o stabilizované poloze. Je toho víc, včetně jakéhosi aportování, vyloučení vnímání obtěžujících zvuků či obrazů. Podstatou je že to kočka chce a jen tak dlouho, jak chce. Bohužel k pozorování mravenců a včel jsem doma neměl příležitost. Totéž platí i o jiném hmyzu.
U mravenců je to velmi podobné, rovněž mají feministicko – komunistické společenství. Rozdíl je pouze v chování královen. Někde je jen jedna, která se nechce dělit o moc, nestrpí jinou královnu a po její smrti vymírá i společenství. Jinde je královen více, podělí se o moc a společenství žije podstatně déle. Většinou do doby, než takové mraveniště v lese objeví nějaký debil, který ho rozkope. Některé královny jsou, ale dobyvačné. Nechají se oplodnit – a zde je další rozdíl, mravenčí sameček umírá ihned po splnění povinnosti a už jej není potřeba do příchodu zimy zbytečně živit a pak pod pohrůžkou ubodání vyhánět ze společenství. Po oplodnění tedy královna vnikne do cizího mraveniště, usmrtí zdejší královnu a převezme její úřad i s mraveništěm. Jak lidské… Vezmeme-li v potaz jak někteří politici odrovnají předsedu nějaké jiné partaje a poté ji převezmou i s členskou základnou…
Rovněž mravenci přes veškeré sociální úspěchy nelétají do vesmíru. Otázkou sice je, jestli takovou včelí, či mravenčí raketu, či kosmickou loď je schopen zachytit lidský radar, ale zřejmě do vesmíru opravdu nelétají. U včel můžeme tuto skutečnost přičítat tomu, že chamtivý člověk, či medvěd jim soustavně loupí med, milé včely proto musí stále doplňovat zásoby a nezbývá jim čas na vývoj kosmických technologií. Ale co mravenec? Možná jim to z jehličí nejde, kdo ví. Nebo mají přeci jenom těch neuronů málo a vystačí jim pouze pro aplikaci toho feministického komunismu. Pro létání do vesmíru se museli zrodit primáti se svojí vrozenou chamtivostí po zdrojích, z čehož vždy končí u kapitalismu, který vše vyčerpá a vyždímá v rámci svého růstu. Proto musí letět ke hvězdám za novými zdroji. Z nudy a naivity si to primát dokáže okořenit i romantickou poezií…
Mravenci a včely jsou živočišným druhem, kde praktikují reálný komunismus. Nebo socialismus? Jednou jsem o tom vedl filosofickou debatu s kamarádem. Shodli jsme se v tom, že v nějaké prapůvodní včelí a mravenčí kolonii se zřejmě reinkarnoval Karl Marx a hmyz přijal jeho myšlenky za své. Ale přesto je mezi včelami a mravenci rozdíl. Včely mají sice komunismus, ale je to komunismus zcela a čistě feministický. Buď se zde Marx reinkarnoval jako včela dělnice a nebo po něm milé včely zpracovaly nějakou genderově sociální studii, na základě dotace jiného včelstva z nejmenovaného kontinentu a myšlenky diktatury dělnictva přizpůsobily potřebám matriarchálního feminismu. Samečky – trubce pro jistotu odzbrojily – zbavily je žihadel a nechala jim podřadnou roli inseminátorů, kteří jsou po splnění své povinnosti vyhnáni z úlu, nebo (zřejmě v okamžiku, kdy se začnou dovolávat včelích práv) ubodáni včelím dělnictvem. (Nechtěl bych být trubcem v úlu – jen bych otevřel hubu, už bych měl v sobě proletářské žihadlo…) Samčí prvek prostě ve včelstvu hraje podřadnou vedlejší roli. Možná proto včely nevedou války… Taková královna to ale také nemá lehké. Pokud včelí proletariát vycítí, že slábne, či churaví, donutí ji, aby snesla vajíčko budoucí nové královny. Jakmile se nová královna vylíhne a dělnice ji vypiplají, tak starou královnu zamordují svými žihadly. Pokud má stará královna dostatek štěstí a věrných, tak se těmito věrnými obklopí a z úlu s nimi včas zdrhne. Výjimečně je tomu naopak. Vlastně je to takový nefalšovaný palácový převrat a mocenský puč ve včelí diktatuře uvnitř úlu. Ten kdo zůstane v úlu, má i zásoby medu. Přes všechny tyto úspěchy, včely nelétají do vesmíru…
Málem bychom zapomněli, že kočky také dovedou libovolně cestovat mezi dimenzemi. Zdokumentoval to pan Schroedinger, jeho rovnice se učívala na středních školách:
Moje kočka říká, že za starého Egypta kočky zmanipulovali lidi tak, že je začali uctívat jako božstva. Prý to bylo první náboženství a takže náboženství že je původně pro kočku. S autorem naprostý souhlas.
Průměrný věk svobodných (ne těch, co neopustí byt) koček na maloměstě (to nevylučuje vyjímky) jsou tři roky, což se málo ví. Pak ji přejede auto. Také máme kočku. Její věk je 13 let. V mládí ji přejelo auto ocas. Posledních 5 cm. Ten konec uschl a odpadl. Bylo to něco jako očkování. Ví, co auta umějí.
Není pravda, že jsou nezávislé a nelísají se. Když si lehne, kam nemá, ukáži ji dostatečně důrazně (ne nepálím ji žhavým drátem), kdo je vůdce smečky. Přesto se ke mě lísá. Venku máme zatoulaného kocoura, co by rád byl domácím. Naši kočku napadá a tlačí se do domu. Důrazně ho vytlačuji z domu. Když jsem venku sám, drží se opodál. Když je se mnou manželka (jeho ochránkyně) lísá se. Hádejte ke komu? Příbuzný má kocoura, co neopustí panelákový byt. Když příjde návštěva, má strach a zaleze pod postel.
Ne, kočky ne. Mravenci, ti mají budoucnost.
Milý Jaroslave, mluvíte (píšete) mi z duše, neboť patřím mezi ujeté milovníky koček:
http://www.karlovyostrovy.cz/index.php?mn=clanky/clanky&clt=1&pg=1&rd=2&rdx=1&id=1x1m1&/script.txt
V tomto divném světě mám navíc čím dál častěji pocit, že jsou to inteligentní bytosti se kterýma si pokecám na úrovni. A zřejmě už jsou také jediná stvoření, která si nemyslí, že jsem úplně zcvoknul…
🙂 🙂 🙂
PS:
Své bývalé ženě jsem kdysi na příkladu chování kočky vysvětloval jak má se mnou komunikovat. Kočka, ta se podívá, ten pohled trvá vteřinu, či dvě a naprosto přesně víte vše podstatné, co si o vás myslí a co by chtěla. Jeden pohled beze slov trvajících půl hodiny či déle, bez slov o obsahu, který stejně nemáte šanci pochopit, pouze vás to vnitřně nase.. a rozhodí. Kočce stačí vteřina, dvě, beze slov. Pochopíte to a jste v klidu. Tenkráte jsem své ženě pravil: Vidíš, takhle se to od těch koček můžeš naučit a naše vzájemná komunikace bude podstatně kratší a plnohodnotnější. Asi netřeba psát, že s úspěchem, natož pochopením se tato moje myšlenka absolutně nesetkala…
z trochu jiného soudku – http://www.prvopodstata.com/2016/02/07/tohle-vas-bude-totalne-sokovat/
Zdravím autora a děkuji za pěkný článek,
osvěžení na webu.
Kočky přišly za člověkem, aby jej udělaly lepším a skrze něj i svět.
Jsou to úžasní a dokonalí tvorové.
Nechtěl bych je vyvyšovat nad ostatní.
Ovšem srovnávat inteligenci těchto zvířat s tou u vysloveně domestikovaných psů nejde…
Jde o zvířata která mají zcela jinou sociální hierarchii nežli psi.
Kočky jsou laskavé a velkorysé a navždy zůstanou své.
Člověk si pořizuje psa, kočka člověka.
Máme se rozhodně čemu od nich učit.
Ano, přiznávám se k velkému obdivu a úctě k těmto krásným, samostatným a hrdým tvorům.
Kočkomil Martin
PS: kočka Hvězdička dřímající právě na ušáku za mými zády by výše napsané nejspíše drápkem podškrábla…
PS2: nechtěl bych zde hovořit o inteligenci v „lidském pojetí“ (deformovaném), ovšem divocí a svobodní tvorové si ji udržují na výši mj. tím, že každý den se perou o své lepší, o své bytí. A zejména kočkovití nám dokazují, že na rozdíl od mnoha lidí si umí královsky užívat života, aniž by se obklopovaly mocí či majetkem a technickými udělátky „zjednodušujícími život“ ale v praxi při neznalosti míry ohlupujícími a od skutečného života vzdalujícími…
Aby jednou nakonec nezlbly i ty kočky. Doufejme, že to zvládnou.