Retro: Mávání motýlích křídel

ALSOL a BOO vlastní část- něco přes třetinu. V důsledku provedení „restitucí“ bohužel ale hodně uceleně v podstatě celou Medvědskou hornatinu a velkou část Zlatohorské vrchoviny.
Nicméně pravda je tady někde uprostřed, má být dost dřeva být ponecháváno- a ne vždy je. Správa CHKOJ se snažila-ale vydávali podobné výjimky pro II. zóny poprvé.
Jde o hodně velké území, hodně velký zásah do vlastnických práv, hodně náročnou a pečlivou, časově i personálně náročnou práci. Bohužel nemají dost vyškolených lidí, a paušální tvrzení ochranářů z lidu o „plošném odlesňování“ a „plošném odvodňování“ spolu s hloupým obviňováním Správy CHKOJ věci určitě nepomohly… Je třeba BÝT KONKRÉTNÍ, navrhovat, pomáhat…
Předtím po desetiletí jsme to pěstění smrkových plantáží kritizovali – ale bez sucha nebyla ve společnosti žádná vůle a minimální zájem něco měnit. A začala s tím převodem jedlobučin přirozené struktury na uniformní, stejnověké smrkové plantáže církev -již 400 a více let nazpět…
Tak teď to jde z extrému do extrému…
Jen pokřik a protesty ale nepomohou.
Je třeba JÍT DO LESŮ, BÝT TAM DÉLE NEŽ VÍKEND, informovat objektivně, dlouhodobě tlačit na změny, NAVRHOVAT, PROSAZOVAT A PROJEDNÁVAT ZMĚNY s vlastníky.
Uvádět i pozitivní PŘÍKLADY.
Zjednodušování a nepřesnosti zde tedy nepomohou ke zlepšení.
První kdo se jich totiž chytí jsou ti co chtějí vytřískat co nejvíc a nevracet lesu nic.
To se ale o mnoha provozních lesnících nedá paušálně tvrdit.
Ti lepší- na ty je třeba poukazovat, dávat je za příklad.
A samozřejmě JE TŘEBA pomoc společnosti- její zájem.
Jde o její prostředí, vodu…
ALE I TA SPRÁVA CHKO MUSÍ NĚJAK FUNGOVAT a NEFUNGUJE V IDEÁLNĚ „FUNKČNÍM“ PROSTŘEDÍ, „FUNKČNÍM“ STÁTĚ I „FUNKČNÍ“ SPOLEČNOSTI…Mnohé jak přece víme naopak nefunguje vůbec- a nikoho z „takyaktivistů“ to často nezajímá…
A ty původní výjimky jsme my jako družení naopak podporovali, byly vhodným začátkem. Obnovené jsou pak i lepší.
Přesto mnozí „takyaktivisté“ tvrdí na základě pouhých paušálních tvrzení opak…
Lesy Medvědské hornatiny jsou často bohužel velkoplantáže, kde by ani běžné přírodní procesy neprobíhají vždy přirozeně. Člověk zde zasahovat CITLIVĚ musí.
Ani zalesňování holin přímo bukem ale není při větších výměrách mýtin správné.
Nejprve musí na 5-10 let přijít břízy, osiky, olše…a nikdy se už nesmí vykácet všechny. Skupiny bříz, osik a loší, vrb, lísek po 3-5 co pár desítek m je třeba ponechávat TRVALE.
Co se holin týče ani zde není možné paušalizovat, ale všechny nad 2 ha je třeba skutečně řešit PO ČÁSTECH, a bránit erozi a zrychlenému odtoku vody.
Na druhé straně část smrkových porostů se zásahy SKUTEČNĚ PODAŘILO ZACHRÁNIT – PROTENTOKRÁT A NE NA DLOUHO- ale mohou PŘISTIŇOVAT ze stran – i ty holiny- a tak umožnit několik cenných let v okrajových částech holin lepší odrůstání buku a jedlí. A bez toho přístinu by to nešlo. Porces rozpadu je třeba zpomalovat.
Na druhé straně by společnost měla být ochotna zaplatit pomechání většího množství souší a suchých stromů na strmých svazích, skalách, v prameništívch.
Přikládám obrázek z Lesní správy Janovice, kde jsme se všichni- ochranáři státní, jeden „z lidu“ i lesníci domluvili.
Na těch skalách tam by stejně klasický hospodářský les nešel pěstovat.
Na závěr mám radu pro všechny kdo se zajímají hlouběji:
V ARCHIVU Českého zeměměřičského a katastrálního ústavu jsou letecké snímky i z r. 1933…
Když se na ně podíváte- nemusíte je kupovat, stačí si je prohlédnout- zjistíte, že i ještě před druhou sv. válkou se bohužel lesy nejen v Jeseníkách mydlily DOLSOVA NAHOLO NA VELKÝCH PLOCHÁCH- a daly tak bohužel základ pozdějšímu pokračování plošného zalesňování smrkovými monokulturami – které dnes odchází masově- a na Medvědské hornatině už i částečně plošně…
Řešení nebude snadné, ani rychlé a bez spolupráce, kompromisu všech se neobejde.
Pouhé nadávání na lesníky a státní ochranáře nepomůže, jak jsem napsal- nikdo nejsme dokonalí a jim se často vůbec alespoň funguje velmi těžko v situaci všeobecného rozvalu států a společností…
Přesto na nich hodně záleží, a všichni bychom měli být přístupni k možnosti změn v postupech a přístupu- pokud to terén a situace ukazuje za potřebné.