Dluhy jsou dneska v kurzu. V médiích se propírají takřka denně. Pan velkoministr financí posílá složenky a exekutoři si mastí kapsy zisky v řádech tisíců procent.
Dostat se do dluhů je něco jako klatba nejvyšší a Řecko a dluhová past se probírá snad i ve školce. V celém tom galimatyáši slovo dluh jakoby ztratilo význam. Podobně jako už nelze nic myslet „upřímně“ nebo „opravdu“ i dluh je takřka mystifikován do pozice horší ďábla.
Pojďme tedy trochu selským rozumem o dluhu přemýšlet a rozvažovat.
Především dluh je různý. V zásadě bych řekl že trojí: minulost, přítomnost a budoucnost. Dál je tu triádu možno pojmenovat na finanční, skrytý – věcný a skrytý – investiční.
Například opravím střechu domu a půjčím si. Dluh minulý věcný jsem umořil, ale půjčil jsem si peníze a tak ho převedl na finanční.
Nebo jsem utahaný z práce a půjčím si na dovolenou. Investuji do své přítomnosti a možná budoucnosti. Ale za cenu dluhu.
Nebo zaplatím školu svým dětem. Zadlužím se za účelem budoucího jejich a tak i mého zisku.
- Dluh finanční je především způsob financování něčeho.
- Dluh věcný je způsob přežívání z minulé práce. To jde jen po omezenou dobu.
- Dluh investiční je sázka na budoucnost. Často nutná.
Fiskální dluh státu je zcela neuchopitelná kategorie pro laika jako já, pokud nevím čeho, jakých mnou uchopitelných pojmů se týká. Investovali jsme do opravy silnic, nemocnic, nebo škol, které nám padají na hlavu nebo pod zem? Investovali jsme do lepšího života lidí dnes? Investovali jsme do budoucnosti naši, třeba důchodů nebo vzdělání dětí?
Bez toho nejsem schopen posoudit. Často se nám předhazuje, že stát je jako rodina a jeho rozpočet také. S touto argumentací lze souhlasit. Ale v rodině je jasné, kdo co a na co dává a kdo a na co bere, co je odloženo a zůstává jako dluh skrytý a co je předplaceno a stane se dluhem investičním. Zároveň peníze z rodiny nemizí někam ven. Co kdo vydělá, dá na hromádku, co kdo utratí, z hromádky vezme. A na co hromádka nestačí, zůstává dluhem do budoucna – třeba bydlení pro děti.
Naše vláda rozpočtové zodpovědnosti nám před očima šermuje deficitem státního rozpočtu. Tak se na něj podívejme očima „rodiny“:
- Vnitřní dluhy z minulosti jsou obrovské. silnice snad už neopravují nikde. Chcete tankodrom? Přijeďte do Raspenavy. Nemocnice, školy, no ještě nepadají, ale brzo budou. Kdo vůbec dnes staví nové školy nebo nemocnice? Atd. atd. Věčně na dluh komunismu žít nelze!
- Jak je to s přítomností občanů? Mají na dovolené, odpočinek a spotřebu? Také to moc nevypadá.
- A jak s investicemi do budoucna? Důchody asi nebudou vůbec a školství….. radši mlčet
Takže milá vládo, pane premiére, financisimusi Kalousku: Až nás zase budete zadlužovat odkládáním restů z minulosti, plundrováním naší přítomnosti, škrtáním naší budoucnosti a vyváděním zisků a dividend, které jsme vyprodukovali, mimo území této republiky a mimo kapsy občanů ČR, posílejte složenky sám sobě a těm, kteří vás platí a svojí noblesou kryjí!
4 komentáře
Zhroutily by se snad ekonomiky světa, jestliže by lidé svými zákony ustanovili, že
1/ je výlučně rizikem věřitele, pokud někomu nějaké peníze půjčí?
2/ dluhy nelze soudně vymáhat, protože splácení je morální povinnost?
3/ půjčka peněz je dobrovolná pomoc druhému a proto i úrok je zakázán?
Domnívám se, že vnitřní ani mezinárodní ekonomiky světa by se nezhroutily. Zato bankéři, byznys-příživnostníci a podvodníkatelé všeho druhu by předstírání své zdánlivě úsilovné „tvořivé práce“ rychle zabalili. Tak proč to dosud ve světě téměř nikdo nezkusil? Že by proto, že chamtivost spekulantů, líných rentiérů a kriminálních nepoctivců byla odjakživa bezbřehá? Jenže co s kriminálním společenským systémem, kde základem práva je tolerance korupce, ochrana nepoctivosti a absence odpovědnosti pod záminkou nedotknutelnosti účelově vymyšlených tzv. lidských práv svobod? Může prosperovat stát, v němž množství práv a povinností jednotlivce je vždy dáno pouze výškou konta na jeho finančním účtu? Není ten společenský systém, typický válkami a periodickými hospodářskými krizemi, vlastně poněkud hloupý?
Re PPK – sohlas.
Takhle nějak je to psáno ve Starém Zákoně jako pravidla chování v židovské komunitě – aby fungovala a prosperovala. K tomu třeba zásada, že věřitel nesmí ekonomicky zničit svého dlužníka, nesmí po něm chtít zástavu, která by mu znemožňovala život a splácení (ono to „Nepožádáš manželky bližního svého“ nebylo o sexu, ale o tom, že „Nepožádáš manželky blžního svého (jako sloužící), ani jeho dětí, ani jeho domu, ani jeho sluhů, jeho osla …“ myšleno jako zástavu za dluh.
Navíc každých 7 let se dluhy odpouštěly.
Nic z toho ovšem neplatilo pro vztauh židů vůči nežidům.
Už dlouho mi leží v hlavě myšlenka: „Co by se stalo, kdyby se najednou všechny dluhy anulovaly?“.
Všichni věřitelé by najednou přišli o svoje peníze – tedy lépe řečeno “ o peníze, které vlastně nepotřebují“.
Re Gatta: Ano, máte pravdu, že „… nic z toho ovšem neplatilo pro vztah židů vůči nežidům…“ No a právě v tom je jádro věci. Ta přímo báječná indoktrinace „věřících“ všech militantních věrouk a ideologií k aktivní „nábožensky“ rasistické segregaci lidí. K totální segregaci ideologické, generující schvalování zločinné segregace sociální. Segregace společenské jako normy i té dnešní tzv. liberální „demokracie“ peněz. Takže pořád je to ta stará známá přetvářka těch, co si hrají na bohy: Nahlas k davu volají „Milujte se a množte se!“ a k tomu tiše stejným lidem našeptávají „Perte se a žerte se!“ A proč? Jen proto, aby pak z výsledku toho všeho Vůdci elit a hlavní třídně sociální manipulátoři davů v pozadí mohli pro sebe bezpracně vytěžit další cizí vlastnictví a tím pádem ještě větší moc. Moc nad naivními a vzájemně se ničícími hlupáky – pro pouhá Slova ideologicky údajně svatých knih. To vše za pobaveného přihlížení dobře finančně živených pozorovatelů a pozorovatelek včetně předem zaplacených panských kolaborantů, kašparů a přihlouplých trollů.
Kdysi jsem poslouchal (nebo četl ?) takové delší úvahy o násilí. Zkusím to zkrátit na podstatu.
Zamýšleli se nad znáilněním ( tedy ne z pohledu znásilněné) – že je je znásilnění kriminální kde muž napadne ženu jako „člověk člověka“, a znásilnění vojrnské, kda dobyvatel znásilní ženu ne jako člověka, ale “ jako příslušnici poražené strany“, A že v takové situaci se násilí dopouští i jinak slušní lidé, kteři by v míru nic podobného nespáchali.
To je celkem známá věc.
Zde ale rozvínuli dále myšlenku, že základem je vytvoření nějakého děleni na MY a ONI, přičemž „ONI vlastně nejsou lidé jako MY – oni vlastně vůbec nejsou lidé“ a tím pádem se na ně nevztahují ani obecné lidskě zákony a zvyklosti. A není nutno se k nim ani chovat jako k lidem. A takové je možno sřílet, mučit, znásilňovat … …
Tedy první co musí lidi přijmout aby byli bez zábran ochotni jiné střílet, mučit a znásilňovat je postoj, ,že ti druzí „nejsou lidé“ , ale černí, bílí, žlutí, lutheráni, papeženci … … …
Proto by měl člověk být vždy velmi ostražitý, když je nějaká skupina označována za „nelidi“ – u nás třeba třeba „bezďáci“, „urajinské lopaty“ … …
Nakonec dnes už se ani o zemřelých nemluví jako o „mrtvých lidech“, ale jen jako o „mrtvolách“.