22. 4. 2014
Peníze slouží jako prostředek směny. Používáme je ke směně za zboží nebo služby. Peníze většinou tiskne stát a jen ten byl jediný, kdo to mohl dělat. Pokud byl nedostatek peněz na trhu, tak státní tiskárna státem pověřená vytiskla další peníze a dala je do oběhu. Tak se to dělalo v minulosti a tenkrát bylo všechno v pořádku.
Dnes je situace jiná. Dnes peníze vydávají soukromé banky. Americký FED je soukromá banka a nikdo neví, kdo vlastní ECB – evropskou centrální banku. Státní není – Evropa není stát. Dnes – pokud je málo peněz na trhu, tak si stát musí půjčit od soukromé zahraniční firmy, která mu je natiskne. Bankovky, které dostane, mají hodnotu jen toho papíru, na kterém byly natisknuty. Tedy – pokud byly natisknuty. Možné je taky jen vyťukat je na počítači a převést do státní banky. Té zahraniční firmě se ale bohužel musí platit úroky. Toto je příčina stálého zdražování a upadání celých států do chudoby. Kdyby Řecko mělo vlastní měnu, mohlo by si nové, potřebné peníze natisknout. Dnes ale nemůže.
Ceny akcií na akciových trzích se mění každou chvíli. Navíc jsou různé na různých trzích. Dnes v době počítačů je možné obchodovat na těchto trzích rychlostí blesku. Lacino koupit a draze prodat – všechno v jediném okamžiku a dvacet čtyři hodin denně. Takovým způsobem soukromé banky vytvářejí peníze, tisíce miliard. Na světě je padesátkrát víc peněz než je cena veškerého zboží. Že tyto peníze nemají žádnou cenu, pochopí asi každý. Není totiž za nimi žádná práce, žádný výrobek a nelze za ně nic koupit. Jsou to virtuální peníze. Banky je ovšem umí přeměnit na skutečné peníze. Dělají to pomocí dluhu. Půjčením těchto peněz dostanou od dlužníka skutečné peníze, podložené prací. Pokud je dlužníkem stát, ten platí penězi z daní a takové peníze jsou také podložené prací. Pamětníci si pamatují, že za socialismu bylo na bankovkách napsáno: Podložené prací a dalšími aktivy národní banky. (To bylo zlato, které jsme tenkrát měli. Bohužel, to zlato jsme vyměnili za dnes bezcenné akcie. Proto dnes musíme dřít za pár šupů, abychom to všechno zaplatili.) Nejhorší je, že těm bankám se musí platit úroky. 3, 5 nebo i 10 % úroků z vypůjčené částky. Lichvářům 15 nebo 30 %.
V případě států jsou to miliardy. A platit to musí občané ve formě daní. Hlavně chudí občané. Přímé daně se snižují – aby bohatí občané nemuseli moc platit. Proto nám Kalousek zvýšil DPH. Divím se, že nepřišel s nejdokonalejší daní známou z dob feudalismu – daní z hlavy. Každý zaplatí stejnou částku. Chuďas stejně jako milionář. To je ta nejspravedlivější daň – skoro stejně spravedlivá jako DPH. Asi však slyšel, jak dopadla Thatcherová, ta to zkusila v sedmdesátých letech v Británii a lidi ji vyhnali z vlády. Průměrný Američan nebo Angličan vydává dnes 130 % svého ročního příjmu. Jak je to možné? jednoduše – těch chybějících 30 % si půjčí. Na Západě lidé žijí na dluh. To je hospodářský růst přes kreditní kartu. Ale to nejde do nekonečna. Jednou se ty dluhy budou muset zaplatit.
Denně slyšíme ze zpráv, že Evropa je v krizi. Některé státy jsou už tak zadlužené, že neví, jak dál. Nejhůře je na tom Řecko. Ale i Itálie, Španělsko a další na tom nejsou lépe. Evropská komise vydala tisícistránkovou zprávu, aby konstatovala, že eurozóně hrozí „finanční rozklad“. Jinak se tomu říká bankrot. K záchraně chtějí použít nový záchranný fond, tzv. Euroval. Ten byl původně vytvořen s kapitálem 700 miliard euro. Dnes už se ví, že je to málo. Žádají dalších 100 miliard. A – podle regulí – státy musí bez protestu zaplatit do 7 dnů. Nevadí, když peníze nemají – můžou si půjčit – a soukromí bankéři jim rádi půjčí. Penězi z něj chtějí „rekapitalizovat“ krachující banky. Tedy nasypat do krachujících bank další peníze. Komise také vyžaduje vytvoření euroobligací a sdílení zadluženosti v eurozóně. Co se skrývá za slovem sdílení? No, že to zaplatíme všichni. I my, přesto, že ještě nemáme zavedené euro. A euroobligace nás také nezachrání. Chtěl bych vidět blázna, který by je koupil. Pravděpodobně si je opět koupí stát. Výsledkem budou opět jen dluhy. Dříve se tomu říkalo vytloukat klín klínem.
Ano, Evropa je v krizi – a nejen Evropa. Ale, co způsobilo tuto krizi a kdo ji způsobil? Stalo se tak z toho důvodu, že reálná ekonomika Evropanů byla převedena na východ, do Číny. Většina evropských zemí, místo aby vyráběla produkty s novou přidanou hodnotou, se marně snaží nahradit výrobu službami. Tito „reformátoři“ si myslí, že když si budeme navzájem prát prádlo a sekat trávníky, tak se zachráníme. Jenže – tak se to dělat nedá. Vlády činí celou řadu dalších stupidních chyb, které nakonec dopadnou na hřbety běžných občanů, kteří byli podvedeni a zneužiti pro něčí zájmy, protože Evropa je vedena politiky a nikoliv státníky.
A jak tedy z toho ven? Cesta je známá. Ukázal nám ji Island. Stačí znárodnit banky. A také to, aby lidé řekli: My jsme ty dluhy neudělali a proto je platit nebudeme. Islandská nekrvavá revoluce skončila s vládou soukromých bankéřů, kteří vysávají státy a kteří půjčují virtuální peníze vydělané v burzovním kasinu. S tím se musí skončit. Musí existovat jen peníze, za kterými stojí lidská práce, reálné výrobky. Že je to jediná cesta, nám ukázali už dvakrát Němci. Poprvé to byl Hitler, který po totální inflaci v Německu, kde si pro chleba museli lidé jet s kolečkem plným bankovek, zavedl novou měnu, kterou nazval signifikantně „pracovní certifikáty“. Za pět let udělal ze zbídačeného Německa velmoc, která byla schopna začít a vést světovou válku proti všem. Po válce to udělal kancléř Erhard, který zavedl hospodářství se 100procentním zdaněním zisku firem a 90procentními daněmi z příjmů větších než 25 tisíc marek ročně. Erhard udělal z totálně vybombardovaného Německa průmyslovou velmoc, která přetrvala dodnes. To je jediná cesta, jak se dostat ze srabu, kam nás dostali neoliberálové svým snižováním daní a likvidací vlastního průmyslu. Nelze už déle čekat. Až dorazí účty za počínání těchto zkorumpovaných vlád, bude pozdě. A bude zle, ne pro chudáky – jak víme, ti nemohou ztratit nic než své okovy – ale pro tu bandu vydřiduchů a jejich přisluhovačů.
Hezky jsem se rozepsal. Ale teď vidím , že to jsou jen hloupé sny. Nic se nestane. Lidé jsou jako ovce, které je možné donekonečna stříhat. A bankéři pojedou dál. Jak dlouho – nikdo neví. Staré české přísloví říká – až se ucho utrhne. Jenže kdo ho utrhne? Žádný Lenin v dohledu není.
