Pozoruji, že stále častěji je na obalech rozličných výrobků uváděn prodejce místo výrobce, jako kdyby překupník byl důležitější než ten, kdo do produktu vložil svou práci, um a know-how, přestože je to právě výrobce, kdo o kvalitě výrobku rozhoduje.
Chápu, že to je plně v intencích trendu bagatelizace práce a adorace obchodu, ale nelíbí se mi to. Pro mne je informace o výrobci podstatná, protože mi pomáhá vytvořit si elementární představu o tom kdo, kde, jak a z čeho daný produkt vytvořil, a tedy co ve skutečnosti kupuji. Rád bych upřednostňoval lokální výrobky před importy z absurdních lokalit, rád bych podpořil místní ekonomiku, rád bych se rozhodl, komu dám vydělat, ale mám smůlu – potřebná informace na obalu chybí. Byl jsem připraven o možnost volby, nemohu se kvalifikovaně rozhodnout, jsem odkázán na reklamu, sympatie, náhlá hnutí mysli a podobně zásadní faktory, jako je tvar kelímku. Vítejte do éry řízené svobody.
Převzato z blogu Tribun
Stanův komentář: Tento trend se nezměnil, spíše posiluje. Zjistit zemi původu, natož finálního výrobce je u většiny výrobků nemožné. Na druhou stranu u prodejců zjistíte, že „z lásky k Česku“ máte nakupovat „hezky česky“, protože berou většinu zboží od českých dodavatelů. Kdo jim věří, ať tam běží …a nakupuje.
3 komentáře
,,Není umění něco vyrobit, umění je něco prodat…“ Neslyšeli jsme tuto větu už někdy?
Chcete variantu?
,,Víte, my jsme za války živili národ, my bychom měli mít podporu …“
To bylo pro změnu po 1. i 2. válce, když se ukázalo, že prodejci potravin během války zbohatli a za jejich smradlavým krcálkem pro veřejnost stojí impozantní obytná stavba pro soukromé využití.
,,Každá rodina musí mít přece vyrovnané hospodaření „(a přišli exekutoři).
Dodnes zůstává v lidech dojem, že prodej cosi generuje. Asi jako přesvědčení, že kedluben vzniká v regálu hypermarketu. A nikdo nevidí, že ve městě zůstaly jen herny,
že zavřel sklenář i knihkupec, holič i krejčí, že zavřeli skoro všechny hospody, že tabák na balení cigaret prodává hokynář v kilogramovém balení a s čekací dobou půl hodiny pro něj kamsi jezdí autem. Na náměstíčku jsou hned tři obchody , kde koupíte vše od rohlíků přes boty až po datový kabel k počítači.V pětipatrové fabrice, kdysi největší gumárně ve státě, svítí jen jedno patro. Od spořitelny Erste, koupené za jednu korunu, nebo tak nějak, si můžete odkoupit dům na náměstí , již létá si koupila jiný a tenhle je nazbyt…
Jak pěkné, nazývat parazitem někoho, koho obrali téměř dohola a odměnili ho tím, že mu dali status kolonie a odběratele podřadného zboží. A tenhleten nýmand si ještě dovoluje něco namítat! Tak zarte do práce a ještě mu ten krček trochu přišlápněte, pak už snad bude držet hubu, parazit jeden!!!
Zdá se, že převracení rolí vám jde dobře, takže vám tímto nejvyšší rada parazitů vyslovuje pochvalu a poukaz na nějaké to ne tak podřadné zboží následuje.
Je to logické, neboť výrobce netvoří a neřídí výrobu, ale prodejce – obchodní korporace. Bez ní by výrobce nic nevyrobil, ani nedostal do obchodu. Na všech výrobcích by mělo být napsáno: „Made in Earth“ případně „Made in Mars“ A bylo by po těch vašich neustálých problémech. Což vy u vás na Zemi, zvláště v ČR, něco vyrábíte? Vyrábíte ějakou hodnotu materiální nebo duchovní hodnotu? Pouze parazitujete na přírodní a duševní produkci jiných.