Retro: Všude dobře, doma nejlíp

Nepochopena a nepovšimnuta zůstává dnes tato pravda. Lidé mají v Čechách ten zlozvyk, že nejen říkají, nýbrž dokonce i tvrdí, jak se mají špatně. Pokusili jsme se vřadit v prostý rámec hesla o blahobytu v českém národě, kterého jsme si dosud nevšímali, poněvadž většinou byli jsme svedeni špatnými nápady jednotlivců, kteří ztratili víru v boha, úctu ve státní zřízení a rozkřikují do světa, jak je s námi zle. Kéž dá bůh, že nepadnou uklidňující slova na nepravou půdu a s důvěrou všichni obrátíme svůj zřetel k nebeským výšinám, odkud září mír srdcí. Bývalo, připouštíme, někdy Čechům zle, ale nikdy není tak zle, aby nebylo zase dobře. Dnes jedině člověk zaujatý utkvělou myšlenkou, že se mu špatně daří, mohl by pochybovat o pravdivosti těchto slov.

V každém státu najdou se nespokojenci, kteří kdyby se měli i sebelépe, nejsou nikdy spokojeni. Takovým je třeba se vyhnout, neboť ničí náš duševní klid, činí z nás lidi zírající s nenávistí na určité třídy a na úřady. A nakonec mohou nás lehce přivésti do kriminálu. Již ve školách jsme se učili, že pořádnému člověku pomáhá bůh. Nebudeme, když jsme vyrostli v občany, nepořádnými. Pořádný člověk zajistí si blahobyt, a blaho národa znamená i blaho politické.

Pohleďme kolem sebe. Nenacházíme lidí s pěknými příjmy, kteří mají pěkné kapitály, jsou zámožní a spokojení a vážení!? Zajisté že jen člověk s předsudky mohl by tvrdit opak toho. V Čechách je velké množství lidí, kteří domohli se buď dědictvím, či vlastním přičiněním zámožnosti. Neveselí se srdce každého českého člověka při pohledu na takové spokojené rodiny? Jedině nepřející člověk myslí si: „Kdybych já byl na jejich místě!“ a šíří tento ohavný jed nenávisti i dále. Kdyby bylo v Čechách tak zle, jak se tvrdí, umíralo by jistě více lidí do roka hlady. Podívejme se do Indie, kde hyne statisíce lidí ročně hlady, a řekněme si upřímně: „Je něco podobného v Čechách?“ Statistika mluví číslicemi. Nouzí zahyne a hladem v celých Čechách, na Moravě a ve Slezsku jen nepatrný zlomek procenta ročně. Tato malá úmrtnost v Čechách proti úmrtnosti v Indii musí přesvědčit každého nestranného člověka. Je tolik nářku u nás, až to vzbudí útrpný úsměv na rtech.

Jako kupříkladu stálé nářky na zdražování potravin. Člověk se diví těmto zaslepencům. Kuře stojí dnes 75 kr. až zlatku, krůta čtyři zlaté, holoubě jednu korunu! Při obléhání Paříže za války francouzsko-německé stálo kuře tři sta franků, holoubě sto franků a krůta život. Ať takový nespokojenec srovná tyto číslice! Žijeme nepopíratelně v době neobyčejné láce potravin. Kilogram mouky stojí dnes 22 kr. a dříve stál, před 150 éty, když Francouzi byli v Praze, až 13 tolarů. Na Aljašce stojí kilogram hovězího masa asi našich 15 K, u nás stojí kilogram nejlepší svíčkové 2K 40 h. Když lidé nenajdou ničeho ve veřejném životě, co by stálo za jejich neomalené řeči, přečasto pozorujeme, že bývá uráženo státní zřízení našeho soustátí. Dotyční zapomínají úplně na národy, které žijí za hranicemi Evropy a které by zemřely z návalu radosti, kdyby jen trochu měly té svobody, jaké požíváme my.

Vezměme si jen za příklad poměry v Persii, kde byli po rozpuštění parlamentu poslanci usmrceni, ubičováni a jinak popraveni. Byl u nás někdy nějaký poslanec po rozpuštění parlamentu pověšen? Vy, kteří říkáte, že jste utiskováni, pohleďte do Siamu. Tam se vládne absolutisticky, totiž tak, že dá mocnář libovolně srazit, komu chce, hlavu. Padouchem bylo by možno směle nazvat toho, kdo by si, znaje tato fakta, stěžoval na nedostatek svobody.

Svoboda je u nás zaručena zákony a nikdy nebylo u nás právo šlapáno a popliváno.

Každý, kdo se řádně chová, může se stěhovat z místa na místo, každému je dáno na vůli, aby se řádně živil.

My Rakušani obdivujeme se tiše lásce, s kterou se vychází každému národu v tomto soustátí vstříc.

Věznice jsou zařízeny takřka přepychově a zavedeno v českých věznicích králičí maso.

Od roku 1848 až dodneška bylo v Čechách snědeno na 20 milionů husí.

Nelze si představit větší spokojenosti, jako když můžeme si zakouřit dobrá rakouská viržinka.

A když se nám zdají pěkné sny, stát vychází nám vstříc, abychom mohli své sny uplatnit, levnou a lidovou loterií.

Máme v Čechách na tisíce kostelů, klášterů a kaplí, kde můžeme bezplatně děkovat bohu, že se nám dobře daří, a poslechnout si jistě spasitelné rady pro život pozemský a nadpozemský.

Hojně rozvětvené bezpečnostní orgány bdí za nás, když spíme. Stane-li se někde vražda, tu četnými domovními prohlídkami a zatýkáním objeví se přečasto dosud nepotrestaná a nevypátraná rota penězokazů.

Ve školách učí se naše děti ctít zákony a škola vychovává z nich dobré občany, kteří jsou hotovi nasadit své životy zájmům soustátí.

Naši teologové dobyli si světové pověsti a můžeme se pochlubit celému křesťanskému světu řadou svatých mužů i v nynějším století.

Mír a spokojenost dýše jistě z každé české chaloupky, pilné ruce pracují v továrnách, jichž po Čechách je na sta, a po denní práci pojídají tisíce dělného lidu radostně svou večeři, chválíce boha a děkujíce v duchu svým zaměstnavatelům, kteří jim poskytují chleba.

Za nedělního odpoledne ozývá se všude zpěv a veselí a radost září v celých Čechách každému z očí po dobrém obědě.

A blaženě usíná se s vědomím, že bezpečnostní opatření nedovolují vraždám a loupežím většího rozměru, jako je tomu někde v italských Abruzzách.

Četně navštívené ohřívárny ve větších městech ukazují na to, že i pro chudinu je po čas zimy postaráno. A když slunce praží, tu v četných českých vodách nalezneme příjemného osvěžení.

Ptáme se tedy, může být vůbec někdo, kdo o tomto všem ví, nespokojeným?

Dej bůh, aby tyto řádky nepadly na neúrodnou půdu …

Poprvé otištěno v satirickém časopise Karikatury v roce 1909 – celé číslo bylo nazváno „Jak by vypadaly Karikatury pod redakcí pana státního návladního“