10. ledna 2009
Není to tak dlouho, co jsem jel vlakem s člověkem, který mi tvrdil, že kosmetiku, saponáty a spoustu dalšího zboží denní potřeby jezdí nakupovat do Německa. Okamžitě se mi vybavil článek z novin z té doby, kde se psalo, že za stejný nákup dá občan v Německu až o polovinu méně peněz, než v Čechách. Zeptal jsem se ho tedy, zda bydlí blízko hranic s Německem. Prý ani ne, má to asi 150 kilometrů. To mě udivilo a cílem další otázky samozřejmě bylo, co ho k těmto cestám za nákupy vede.
Spolucestující, jak jsem se záhy dozvěděl, pracoval nějakou dobu kdesi v Jižních Čechách v nejmenované stáčírně čistících prostředků. V popisu práce měl míchání saponátů. Do lahví s českými popisky tam přesně dávkoval zhruba o dvě třetiny účinných látek méně, než do identických lahví s německými nápisy. Nechci teď tvrdit, že nás výrobce čistících prostředků sprostě šidí, možná jsou v obou státech jiné normy a možná je o rozdílném složení drobounkými písmy poctivě referováno na obalu.
Tím ale rozdíly mezi Českem a „civilizovaným světem“ nekončí. Často jsem někde četl, nebo slýchal o tom, že cizinci žijící v naší zemi mají dlouhodobě problém s opatřením si kvalitních potravin a s nízkou kvalitou stravy v restauracích. Mávl jsem nad tím povětšinou rukou a pomyslel si, že cizinci holt mají jiné chutě a že já jsem si nikdy nějak zvlášť špatné kvality potravin nevšiml. O to větší byl můj šok při návštěvě skandinávského diskontu. Pod stejným logem prodejny, jako má bývalý konzum o ulici vedle, jsem našel prodejnu, která byla čistá a plná potravin vysoké kvality, které jsem po návratu do Čech v regálech marně hledal. Tím, že byla čistá, myslím, to, že se na zemi neválely krabice, že veškeré zboží bylo naskládáno do regálu s překvapivou pečlivostí, že jsem nezakopával o vozíčky plné potravin s prošlou minimální dobou trvanlivosti, že jsem nestál půlhodinu ve frontě a především, že potraviny byly čerstvé!
A čerstvost potravin je to poslední, čemu se chci věnovat. Tohle totiž nejvíce bije do očí. Když příjdu do nedaleké prodejny a vidím to „neuvěřitelně výhodné“ nahnilé ovoce a dívám se na zelené banány „1. jakosti“, tak je mi trochu smutno. Opravdu jsme my Češi takoví? Je pro nás cena potravin důležitější než naše vlastní zdraví? Jak dlouho ještě budeme, přinejmenším pro obchodní řetězce, zemí třetího světa?
To není jen otázka na nás spotřebitele… To by měli řešit taky vlády a státní orgány… Když při 2/3 HDP na hlavu/rok ve srovnání s Německem jsou platy na 1/3… a když jsou ceny v obchodech cca stejné, jako v Německu (to je samo o sobě velice divné)… a když za stejné ceny je zboží horší… a když jako spotřebitel ani nemáte moc na výběr, protože to je ve všech krámech stejné… a pokud chcete stejnou kvalitu, jako je na Západě, musíte si oproti západnímu zákazníkovi výrazně připlatit… skoro ani nevidím, že je chyba na straně českého zákazníka…, spíše mám… Číst vice »
to je jedno napsal To není jen otázka na nás spotřebitele… To by měli řešit taky vlády a státní orgány…Když při 2/3 HDP na hlavu/rok ve srovnání s Německem jsou platy na 1/3… a když jsou ceny v obchodech cca stejné, jako v Německu (to je samoo sobě velice divné)… a když za stejné ceny je zboží horší… a když jako spotřebitel ani nemáte moc na výběr, protože to je ve všech krámech stejné… a pokud chcete stejnou kvalitu, jako je na Západě, musíte si oproti západnímu zákazníkovi výrazně připlatit… skoro ani nevidím, že je chyba na straně českého zákazníka…,… Číst vice »
Na NR vyšel jako víkendové čtení příspěvek s názvem MÁM SE JAKO PRASE V ŽITĚ. Je to delší čtení, kde autor hodnotí poslední čtvrtstoletí života čsl. společnosti a k tématu ZEMĚDĚLSTVÍ říká, že…. nikdo si nevzal nazpět družstevní půdu, vznikla akciová společnost. Dále sice už neříká, že akciovka může odvádět zisk kdovíkam, ale to už k přechozímu textu dodávat nemusí…
Věříme na rychlé zbohatnutí, nic jiného se nám neosvědčilo. Ale bleskové zbohatnutí je dosažitelné jen mimo pravidla.
Jestliže už před několika lety dostaly hygienické stanice důrazné doporučení z ministerstva, že kontrola složení potravin je zbytečná, tak asi vina nebude na lidech, kteří prostě kupují to, co je ke koupi, protože nic jiného není. Ani kdyby se pořádně prohnuli a kupovali tzv. biopotraviny, stejně nemají žádnou záruku, že nekupují šmejd. Snažím se vyhnout všem potravinám, kde je špatná kvalita zřejmá (např. uzeniny, sojový olej, většina jogurtů, file…) a můj výběr je čím dál tím omezenější. Proč se divíte lidem, kteří za této situace kupují zlevněné potraviny? Oni přece ví, že ať koupí co chtějí, stejně to zase bude… Číst vice »
Je to už několik let co jsem seděl s příbuzným v hospodě. Najednou vyletěl, že už musí běžet na vlak a další jede až ráno. Já na to říkám, to by tě ta tvoje nemohla odvézt autem. Nemohla nemá řidičák. Po chvilce ticha dodal: stejně by jí ho nedali, je slepá jako patrona.
Tak jsem dodal: aha, proto dělá u Obchodní inspekce.
Myslím, že u potravin se to ještě dá vcelku dobře řešit – buďto tak, že si sám uvařím a nejlépe z vlastních surovin, anebo aspoň z důvěryhodných zdrojů. A za to co neumím si tedy nejspíše připlatím, protože většinou nelze čekat kvalitu za málo peněz.
kdybych si chtěl bez skrupulí přijít k velkým prachům, tak se dnes dám na „zdravou“ výživu, tady totiž klienti fungují jako nemocní osli, kteří za draho sežerou kdejakou hovadinu a svinstvo. ..)