Rostislav Iščenko: Ukrajinu ovládá pět rodin, Zelenského vybrali ze zoufalství

Reklama


Proč nezávisle na výsledku parlamentních voleb bude tragédie Ukrajiny pokračovat a narůstat až do jejího návratu k historickému stavu „Divokého pole“ (pokud, samozřejmě, neproběhne její denacifikace). Níže uvádím výtah z názorů experta na Ukrajinu Rostislava Iščenka v rozhovoru s komentátorem ruské televizní stanice „Den.tv“ Igorem Šiškinem 17.července – video si okamžitě vysloužilo explozi nenávisti a výhrůžek se strany ukrajinských nacistů (pravda, pro toto publikum už tradičních) i pečlivě jim sloužících ruských liberastů…

Především řeknu, že zvýšený zájem masmédií o volby na Ukrajině vůbec nesouvisí s rozvojem rusko-ukrajinských vztahů. Zhruba před rokem mi jeden blízký přítel řekl, že si nedovedu představit, že dosud mají nejvyšší ratingy vysílání věnovaná Ukrajině. Jsou-li ratingy, je i zájem, takže je-li téma, které je možné uchopit jako tak dlouhohrající téma, jakým je Ukrajina, tak proč na něm nepracovat? Domnívám se, že i kdyby se toto naše setkání uskutečnilo před měsíce, nebo měsíc po ukrajinských parlamentních volbách, nic nového bychom říci nemohli, snad s výjimkou toho, jaké desetiny procent, nebo procenta získal navíc nebo ztratil některý z účastníků tohoto rozběhu.

Ukrajina je v podstatě vystavěna ve formátu oligarchické republiky a není síla, která by to mohla změnit. Takže problém voleb spočívá v tom, jaké pozice si ta která oligarchická skupina pro sebe vybojuje v rámci ukrajinského systému. Podívejte se na to tak: Z hlediska například takového SSSR bylo jedno, kdo tam u Hitlera koho odsunul, zda Bormann Goeringa, nebo naopak, jakkoli tvrdý byl jejich souboj. A nám je také v podstatě jedno, zda odsune Kolomojskij Porošenka, nebo Porošenko jeho, nebo se nějakým zázrakem rozhodne dobrácký, ale nedaleký Rinat Achmetov odsunout je oba dva. Velmi dobře víme, že se ukrajinský politika může měnit jen v detailech: Vystřelili na Doněck 500 nebo 50 krát ze den? V ukrajinských věznicích sedí za politická obvinění 500, 1000, nebo 15000 lidí? Zabili jen tak na ulicích 5 nebo 10 lidí? Možná to z hlediska vnitroukrajinského nějaký hlubší význam má, ale z toho ruského je to úplně jedno.

Vidíme, že se za posledních zhruba 5 let nejen politika, ale i rétorika Ruska ve vztahu k Ukrajině prakticky nemění. Stejně jako Porošenkovi říkali, že musí jednat s Donbasem a že Normandský formát není od toho, aby jednal s Ruskem, ale aby jednal s Donbasem. A stejně jako on se tvářil, že nechápe, tak i nový se tváří, že nic nechápe. A bude-li třetí, tak také chápat nebude. Tak funguje ten systém a jinak fungovat nemůže.

Zájem Rusů o Ukrajinu není nic divného. Spousta z nich buď z Ukrajiny pochází, nebo tam má nějakého příbuzného nebo známého. Navíc za dob SSSR byly nejen Kavkaz, ale i Krym a Oděsa svazovou rekreační oblastí. Proto to, co se děje v takové Sýrii nebo v Srbsku nás může vzrušovat s hlediska vlivu na vnitropolitickou situaci v Rusku, ale většinou nikdy neprochází rodinou, zatímco pro mnohé, kteří žijí v Rusku, události na Ukrajině rodinou procházejí.

V posledních letech slouží obracení pozornosti k Ukrajině mj. spíš k pochlubení se, jakého pokroku jsme za ta poslední roky na rozdíl od ní udělali. S hlediska politické technologie je důležitá dynamika: Lid má rád dynamický vývoj událostí (víte, že když se v předvečer i po rozpadu SSSR masově otevřel přístup k západním filmům, odmítali jsme – s výjimkou fajnšmekrů – koukat na sovětské firmy, protože ty západní byly dynamičtější). Tady to je podobné. Neustále se tam vedou nějaké boje, někdo útočí, jiný ustupuje. Na druhé straně všichni o existenci ukrajinského problému vědí a vědí, že se rychle nevyřeší, a tak proč odvádět, nebo naopak upoutávat pozornost, jestliže na otázku, proč je ostřelován Donbas, se doví, že proto… A na otázku, zda bude ostřelován nadále, odpověď zní, že bude. V systému soukromých televizí, kde kromě seznamu vyloženě nepřípustných pojmů a osob žádná cenzura neexistuje a úspěch stanice se určuje ratingem, jsou přirozeně na programu různé „mýdlové opery“, jejichž funkci v politice plní různé debaty a politická show, kde na jedné straně vystupují ruští jakoby experti a na druhé straně jejich ukrajinští oponenti, kde nechybí hlasité překřikování a nadávky, někdy i pokusy o vzájemné napadení. Lidé na to koukají…

Pokud jde o můj názor, zda vkládám naděje ve změny, které přinese případné vítězství Zelenského strany (pro něho samotného v prezidentských hlasovalo přes 70 %) v parlamentních volbách, tak nevkládám. Pokud dnes zaměníme jméno Zelenského za jméno Porošenka, bude to totéž, co se psalo a říkalo před pěti lety o Porošenkovi. Zpočátku bylo třeba zvolit neušpiněného Porošenka, který si už dříve nakradl, takže dál krást nemá zapotřebí, pak říkali, že až vymění parlament, který byl špatný, bude mít většinu a vše bude O.K. Nic se nezměnilo, navíc propukla válka na Donbasu, o které prohlásil, že ji do týdne ukončí… Někdo jiný než on by to možná udělat mohl, ale on ne, on byl najmut, aby uskutečnil, co slíbil. Představa, že ti ozbrojení bandité na písknutí odloží zbraně a stanou se spořádanými občany Ukrajiny, je naivní. Oni by toho Porošenka také mohli zlikvidovat.

Na druhé straně je směšné předpokládat, že riskovat bude Zelenskij. Ten byl najmut do role prezidenta za slušné peníze a je mu jedno, jestli za půl roku, rok či dva budou předčasné prezidentské volby, protože lid ho začne nenávidět stejně, jako jeho předchůdce. Pro něj nemá smysl riskovat kvůli abstraktním zájmům kohosi a riskovat svoji budoucnost. A navíc se podívejme na seznamy jeho strany. O jiných nemluvím, protože se máločím liší. On tam prakticky nemá známé odborníky – lidi, které pojí vazba s ostrou politickou pozicí. Za to tam je řada naprosto bezzásadových grantožroutů, docela dost středních byznysmenů, kteří by se sami chtěli stát oligarchy, je tam plno lidí ze soutěže „KVN“ – dlouhodobě populární televizní vědomostní soutěže, a dalších různých humoristů. Ale zjevně to nejsou lidé, kteří – i kdyby měli přání a schopnost vést fungující státní aparát… ale tady je aparát porouchaný. To nejsou bolševici, kteří přišli k moci, rozbili starý státní aparát, na zelené louce vybudovali postupně metodou pokusů a omylů svůj pro systém, který v perspektivě viděli. Tito ale v perspektivě nevidí vůbec nic. Podíváme-li se na jejich prohlášení, tak se uvnitř i vně země chystají pokračovat v politice Porošenka, ale bez něj, a pokud možno ho i zavřít. Anebo taky ne, pokud se včas odzbrojí před partají a předá svůj majetek, komu je třeba… Když se jich zeptali, jaká je jejich ideologie, odpověděli, že libertariánská. Evidentně nevědí, o co jde, protože na druhé straně říkají, že budou podporovat, obnovovat, posilovat pozici státu v sociální oblasti – což je popřením prvního. Oni vyšli na scénu, napsaný text rolí jim skončil, a začali improvizovat, což se nedaří, protože jsou to herci, a ne dramaturgové…

O tom, že jde o šaškárnu, není pochyb. Jen se mění loutky, ale za nimi jako parní válec jede tendence likvidovat vše ruské. Nicméně si položme otázku, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce… Vy často uvádíte jako příčinu vnější řízení se strany USA, já naproti tomu jsem vás upozorňoval, že Američané se pokoušeli takto ovlivňovat i Rusko a dokonce se jim to po jistou dobu dařilo. Tady se jim to z nějakého důvodu nepovedlo, zatímco tam ano. Tady mají převahu vnitřní síly. Dokud jsme se tady i tam rozvíjeli jako oligarchické republiky, jejich vztahy USA k vnitřní politice byly naprosto identické. Jakmile jsme se ale vydali cestou výstavby byrokratické republiky a Ukrajina pokračovala v původním formátu oligarchické republiky, začali jsme se ostře rozcházet různými směry. Rusko nivelizovalo vliv USA ve své vnitřní politice, začalo jim aktivně oponovat na mezinárodním poli. Díky tomu na Ukrajině řídilo stát dříve snad 10 až 15 a nyní cca 5 rodin, a řídí stát směrem k jeho rozkradení. V důsledku toho stát slábne, chudne lid, rozpadají se sociální vztahy a dokonce se atomizuje ukrajinská společnost.

Zájmy oněch 5 rodin se nemění. Při hledání dalších zdrojů obohacení se sice vzájemně požírají a požírat budou, a směřují k formátu jeden oligarcha-jedna země, jako to v Moldávii provozoval Plachotňuk a o což se na Ukrajině v minulosti snažili jak Porošenko, tak i před ním Janukovič, a nyní Kolomojskij, nebo někdo další. A oni k svému cíli dojdou – pokud mezitím země nezahyne. Dokonce, i kdyby se počet obyvatel země snížil na 14-15 milionů, které by provozovaly naturální hospodářství – i to by oné jedné rodině bohatě stačilo.

V takovém formátu existence Ukrajiny jsou vládnoucím oligarchů přímo kontraindikovány jakékoli vztahy s Ruskem. Takže ať si kterákoli ukrajinská vláda říká, co chce, nikdy nebude usilovat o normalizaci vztahů s Ruskem, protože je to v protikladu k podstatě ukrajinské oligarchické republiky. Proč? Protože řeknou-li A, musí říci i B: V případě vzájemné spolupráce nutně musí časem dojít k hospodářské integraci a následně i integraci politické, což se pro ukrajinské oligarchy podobá smrti – oni jinak než dnes řídit neumějí. Proto neustále straší, že jestli přijdou Rusové, všecko jim seberou. Hovořil jsem takhle s jedním z nich a upozornil jsem, ho, že především neseberou, ale odkoupí za docela slušné peníze. A on s legálním kapitálem bude moci žít kdekoli. On odpověděl, že to tak nechce, protože je to jeho… Oni změnu nechtějí, a proto podporují nacisty. Podporují je nikoli od období Porošenka, nebo Janukoviče, ale už od prvního prezidenta Kravčuka (bývalý 2. tajemník ÚV KSU), obklopeného bývalými vysokými funkcionáři Ukrajinské SSR a s parlamentem s absolutní „komunistickou“ většinou. A už od jeho nástupce Kučmy, který kandidoval pod proruskými hesly, začala Ukrajina výrazně směřovat od Ruska k EU a USA.

Vnitřní zdroje pro změnu situace nejsou, vnější také ne, protože jde o obrovskou, prakticky rozvrácenou a chudou zemi, na jejíž obnovu by byla třeba obrovské prostředky. Ale v podmínkách globálního antagonismu peníze ani fyzické zdroje na řízení takového území nejsou. Nevím, zda jsem Vám to vyprávěl, ale moji známí na Krymu – z různých vrstev – říkají: Inu ti, které nám posílají z „pevniny“ (z Ruska), jsou normální lidé, se kterými lze řešit otázku při obědě, vypít s ním, nebo mu darovat láhev whisky a otázka se v rámci zákona vyřešila. Jestliže ale přijdete k náčelnictvu, které zůstalo ještě po Ukrajině, tak takoví začnou hned psát lístek s finančním požadavkem. Taxikáři říkají: Podívejte se na tuto silnici – tu staví federálové a je normální, ale tahle se ještě ani nezačala stavět, přestože na ni peníze jsou, protože to řeší místní. A to je maličký Krym, kde jsou si mentalitou velmi podobní s Ruskem. Podíváme-li se ale na rozdíl v mentalitě Ukrajiny proti Rusku, je to podobné jako vůči Polsku nebo Německu. Oni by potřebovali nejen ohromné množství peněz, ale také spoustu lidí, schopných s těmi penězi normálně pracovat a nerozkrást je. Proto se USA a EU postupně od Ukrajiny distancují.

Překlad: st. hroch 19072019

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře